ECLI:CZ:NSS:2005:7.AZS.336.2004
sp. zn. 7 Azs 336/2004 - 35
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Elišky
Cihlářové a soudců JUDr. Radana Malíka a JUDr. Jiřího Vyvadila v právní věci stěžovatelky
Ch. O., zastoupené Michalem Benčokem, advokátem se sídlem v Praze 1, Václavské
nám. 17, za účasti Ministerstva vnitra, se sídlem v Praze 7, Nad Štolou 3, v řízení o kasační
stížnosti podané proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 27. 10. 2004,
č. j. 63 Az 127/2004 - 17,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 27. 10. 2004, č. j. 63 Az 127/2004 – 17,
byla zamítnuta žaloba stěžovatelky proti rozhodnutí Ministerstva vnitra
(dále jen „ministerstvo“) ze dne 9. 6. 2004, č. j. OAM-2012/VL-10-19-2004, jímž byla
zamítnuta její žádost o udělení azylu jako zjevně nedůvodná podle §16 odst. 1 písm. g.)
zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky,
ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o azylu“).
V kasační stížnosti podané v zákonné lhůtě stěžovatelka uvedla, že ji podává z důvodů
uvedených v §103 odst. 1 písm. a) a b) s. ř. s. Namítala, že v průběhu řízení nebyl zjištěn
úplně a správně přesný stav věci, důkazy, které si soud opatřil byly neúplné a zakládaly
se fakticky jen na dokladech obsažených ve správním spisu. Ministerstvo nezjistilo přesně
a úplně skutkový stav věci před vydáním rozhodnutí, čímž porušilo povinnost,
kterou mu ukládá §3 odst. 4, §32 odst. 1 a §46 zákona č. 71/1967 Sb., o správním řízení,
ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“) a v důsledku toho i nesprávně posoudilo
žádost o udělení azylu. Dále důkazy, které si ministerstvo opatřilo pro rozhodnutí nebyly
úplné, čímž porušilo §32 odst. 1 a §34 odst. 1 správního řádu, a nedostatečně objasnilo
důvody, které ho vedly k vydání rozhodnutí, čímž porušilo §47 odst. 3 správního řádu.
Tvrdila, že napadené rozhodnutí vycházelo z nesprávného právního výkladu §12 zákona
o azylu. Krajský soud nedostatečně přihlédl zejména k soustavnému porušování lidských práv
v Mongolsku a k vysokému stupni korupce v tamním policejním sboru. Domnívá se,
že splňuje podmínky pro udělení azylu podle §12 písm. b) zákona o azylu,
jelikož má odůvodněné obavy o svůj život, a to ze strany bývalého manžela
a jeho tzv. kamarádů, kteří jsou příslušníky mafijních struktur a kteří ji mohou ohrozit
na životě. Mocenské orgány Mongolska se nevěnují svým úkolům a vláda není schopna
zajistit ochranu občanů před neobyčejně vysokým stupněm kriminality. Situaci na území
Mongolska nelze brát jako stabilizovanou a z tohoto důvodu nemohl soud posoudit správně
skutkové a právní otázky, které pro své rozhodnutí potřeboval. Nesprávnost postupu
krajského soudu spatřuje v nesprávnosti posuzování bezpečnostní situace na území
Mongolska. Dále tvrdila, že napadené rozhodnutí vycházelo z nesprávného právního výkladu
§91 zákona o azylu, kdy nebylo dostatečně přihlédnuto k odst. 1 písm. a) tohoto ustanovení.
Krajský soud se touto otázkou vůbec nezabýval a jeho rozhodnutí je proto nepřezkoumatelné
pro nedostatečné odůvodnění. Z těchto důvodů se domáhala zrušení napadeného rozsudku
a přiznání kasační stížnosti odkladného účinku.
Nejvyšší správní soud se kasační stížností musel zabývat nejprve z hlediska
její přípustnosti, neboť pouze přípustná kasační stížnost může být soudem meritorně
projednána.
Podle §104 odst. 4 s. ř. s. není kasační stížnost přípustná, opírá-li se jen o jiné důvody,
než které jsou uvedeny v §103, nebo o důvody, které stěžovatel neuplatnil v řízení
před soudem, jehož rozhodnutí má být přezkoumáno, ač tak učinit mohl.
Podle §109 odst. 4 s. ř. s. ke skutečnostem, které stěžovatel uplatnil poté,
kdy bylo vydáno napadené rozhodnutí, Nejvyšší správní soud nepřihlíží.
Z citovaných ustanovení vyplývá, že §104 odst. 4 s. ř. s. in fine brání tomu,
aby stěžovatelka v kasační stížnosti uplatňovala jiné právní důvody, než které uplatnila
v řízení před soudem, jehož rozhodnutí má být přezkoumáváno, ač tak učinit mohla, a §109
odst. 4 s. ř. s. brání tomu, aby poté, co bylo vydáno přezkoumávané rozhodnutí, uplatňovala
skutkové novoty. K takto uplatněným novým skutečnostem Nejvyšší správní soud při svém
rozhodování nepřihlíží. Přitom je třeba zdůraznit, že nepřípustnost kasačních důvodů
neuplatněných v řízení před soudem a nemožnost uplatňování skutkových novot je třeba
vztáhnout k důvodům a skutečnostem uplatněným v žalobě, resp. ve lhůtě uvedené v §72
odst. 1 s. ř. s.
Porovnáním obsahu žaloby a kasační stížnosti Nejvyšší správní soud zjistil,
že skutečnosti uvedené v kasační stížnosti jsou nové a důvody, v ní obsažené stěžovatelka
neuplatnila v řízení před krajským soudem. Zatímco v žalobě stěžovatelka uváděla jinou
skutečnost, když k obecně formulovaným citacím jednotlivých ustanovení zákona
č. 71/1967 Sb., ve znění pozdějších předpisů, nelze přihlížet, tj. odkázala na obsah správního
spisu kde uváděla, že opustila vlast z ekonomických důvodů, utekla před svým bývalým
manželem, který jí vyhrožoval smrtí, a žádostí o azyl si chce legalizovat pobyt na území
České republiky, v kasační stížnosti uvedla, že byla nucena opustit zemi původu z důvodu,
že měla odůvodněné obavy o svůj život ze strany bývalého manžela a jeho přátel,
kteří jsou členy mafiánských struktur a z důvodu vysoké kriminality, soustavného porušování
lidských práv a vysokému stupni korupce v tamním policejním sboru (nové skutečnosti),
a dále uváděla nové důvody v žalobě neuplatněné, tj. že napadená rozhodnutí vycházela
z nesprávného právního výkladu §12 a §91 zákona o azylu. Nejvyšší správní soud
proto k uvedeným novým skutečnostem a dříve v řízení před soudem neuplatněným důvodům
nepřihlédl.
Proto z důvodu výše uvedeného kasační stížnost jako nepřípustnou podle ustanovení
§46 odst. 1 písm. d) ve spojení s §120 s. ř. s. odmítl, neboť se opírá jen o důvody,
které stěžovatelka neuplatnila v řízení před soudem, jehož rozhodnutí má být přezkoumáno,
ač tak učinit mohla.
Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení §60 odst. 3 ve spojení s §120
s. ř. s., podle kterého žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, byla-li kasační
stížnost odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 9. března 2005
JUDr. Eliška Cihlářová
předsedkyně senátu