ECLI:CZ:NSS:2005:7.AZS.348.2004
sp. zn. 7 Azs 348/2004 - 74
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Elišky
Cihlářové a soudců JUDr. Radana Malíka a JUDr. Jiřího Vyvadila v právní věci stěžovatelky
JUDr. L. K., za účasti 1/ M. P., 2/ Ministerstva vnitra, se sídlem v Praze 7, Nad Štolou 3,
v řízení o kasační stížnosti proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 11. 10. 2004,
č. j. 24 Az 1648/2003 - 52,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
Usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 11. 10. 2004, č. j. 24 Az 1648/2003 - 52,
byla stěžovatelka ustanovena zástupkyní účastníkovi 1/ s odůvodněním, že účastník 1/
se kasační stížností domáhá zrušení rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 3. 11. 2003,
č. j. 24 Az 1648/2003 - 18, a protože z vyjádření o osobních, výdělkových a majetkových
poměrech bylo zjištěno, že nemá žádné příjmy ani majetek, splnil předpoklady pro přiznání
osvobození od soudních poplatků, a protože v řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel
zastoupen advokátem, byla stěžovatelka ustanovena jeho zástupkyní.
Stěžovatelka se podanou kasační stížnosti domáhá zrušení napadeného usnesení,
v níž především namítala, že účastník 1/ neposkytl potřebnou součinnost. K osobnímu jednání
dne 29. 10. 2004 se nedostavil a písemně ani telefonicky její kancelář nekontaktoval.
Dne 27. 10. 2004 obdržela písemnou odpověď provozovatele ubytovacího zařízení,
že se účastník 1/ na adrese, na které se má zdržovat, nezdržuje a provozovateli není známa
jeho současná adresa. Stěžovatelka dále namítala, že krajský soud nerespektoval vztah místa
výkonu advokacie a místní příslušnosti soudu, který rozhodnutí ve věci vydal a nadále v něm
bude jednat, a proto se jí rozhodnutí soudu jeví jednak nehospodárné a jednak není zárukou
toho, aby ve smyslu ust. §6 o. s. ř. ochrana práv účastníka řízení byla rychlá a účinná
a aby skutečnosti, které jsou mezi účastníky sporné, byly spolehlivě zjištěny. Dovolávala
se důvodu podle §103 odst. 1 písm. b) s. ř. s., když shoda místa pobytu účastníka 1/ s místem
výkonu advokacie nemá oporu ve spisech, resp. je s nimi v rozporu, a rovněž namítala
nepřezkoumatelnost rozhodnutí spočívající v nedostatku odůvodnění rozhodnutí o určení
zástupce podle §103 odst. 1 písm. d) s. ř. s.
Nejvyšší správní soud přezkoumal na základě kasační stížnosti napadené usnesení
v souladu s ust. §109 odst. 2 a 3 s. ř. s. v rozsahu a z důvodů, které uplatnila stěžovatelka
v kasační stížnosti, a přitom neshledal vady uvedené v odst. 3 citovaného ustanovení,
k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti.
Nejvyšší správní soud posoudil námitky stěžovatelky spočívající v nedostatku
součinnosti ze strany účastníka 1/, vztahu místa pobytu účastníka 1/ a sídla advokátky,
popř. sídla soudu, nikoliv podle jí tvrzeného důvodu uvedeného v §103 odst. 1 písm. b) s. ř. s,
neboť tento důvod míří na vady řízení před správním orgánem a nikoliv soudem,
ale podle písm. d) citovaného ustanovení, tedy z důvodu nepřezkoumatelnosti napadeného
rozhodnutí pro jinou vadu řízení před soudem, mohla-li mít taková vada za následek
nezákonné rozhodnutí o věci samé. Uvedenými námitkami se stěžovatelka v podstatě domáhá
možnosti odmítnutí právních služeb účastníkovi 1/.
Odmítnutí právních služeb advokátem s. ř. s. neupravuje, a proto je třeba použít zákon
č. 85/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o advokacii“).
Podle §18 odst. 1 zákona o advokacii je advokát oprávněn poskytnutí právních služeb
odmítnout, pokud nebyl podle zvláštních předpisů ustanoven nebo Komorou k poskytnutí
právních služeb podle odstavce 2 určen; ustanovení §19 tím není dotčeno.
Podle §19 odst. 1 zákona o advokacii je advokát povinen poskytnutí právních služeb
odmítnout, jestliže a) v téže věci nebo ve věci související již poskytl právní služby jinému,
jehož zájmy jsou v rozporu se zájmy toho, kdo o poskytnutí právních služeb žádá, b) osobě,
jejíž zájmy jsou v rozporu se zájmy toho, kdo o právní služby žádá, poskytl již v téže věci
nebo věci související právní služby advokát, s nímž vykonává advokacii ve sdružení
nebo společnosti, c) by informace, kterou má o jiném klientovi nebo o bývalém klientovi,
mohla toho, kdo o poskytnutí právních služeb žádá, neoprávněně zvýhodnit, d) projednání
věci se zúčastnil advokát, případně osoba advokátovi blízká, e) zájmy toho, kdo o poskytnutí
právních služeb žádá, jsou v rozporu se zájmy advokáta nebo osoby advokátovi blízké.
Podle §20 odst. 1 zákona je o advokacii je advokát povinen od smlouvy o poskytování
právních služeb odstoupit, popřípadě požádat o ustanovení či požádat Komoru o určení jiného
advokáta (§18 odst. 2), zjistí-li dodatečně skutečnosti uvedené v §19. Podle odst. 2
citovaného ustanovení je oprávněn odstoupit od smlouvy o poskytování právních služeb,
popřípadě požádat o zrušení ustanovení či požádat Komoru o určení advokáta (§18 odst. 2),
dojde-li k narušení nezbytné důvěry mezi ním a klientem nebo neposkytuje-li klient
potřebnou součinnost. Podle odst. 3 citovaného ustanovení je oprávněn odstoupit od smlouvy
o poskytování právních služeb, nesloží-li klient přiměřenou zálohu na odměnu
za poskytnutí právních služeb, ačkoliv byl o to advokátem požádán.
Z citovaných ustanovení především vyplývá, že možnosti odmítnutí poskytnutí
právních služeb advokátem jsou taxativně vymezeny, a proto ustanovený advokát
není oprávněn požádat o zrušení ustanovení z jiných než zde uvedených důvodů. Není tedy
oprávněn domáhat se zrušení ustanovení např. z důvodu tvrzené nehospodárnosti, nedostatku
vazby sídla advokáta na sídlo soudu, ani z toho vyvozované nemožnosti účinné ochrany práv
účastníka, jak se toho dovolává stěžovatelka. Proto tyto námitky jsou nepřípustné a Nejvyšší
správní soud k nim nemůže přihlédnout.
Při přezkoumávání rozhodnutí o ustanovení, resp. neustanovení advokáta, vychází
Nejvyšší správní soud ze skutkového a právního stavu v době rozhodování krajského soudu
a nemůže tedy přihlížet ke skutečnostem, které nastanou až po tomto rozhodnutí.
Z tohoto důvodu nelze přihlédnout k tvrzením stěžovatelky, že jí účastník 1/ neposkytl
nezbytnou součinnost, neboť tyto okolnosti nastaly až po vydání napadeného usnesení
a mohou být jen důvodem pro podání žádosti o zproštění ustanovení podle §19 zákona
o advokacii. Proto Nejvyšší správní soud tuto námitku neshledal rovněž důvodnou.
Stěžovatelka také namítala nepřezkoumatelnost napadeného usnesení z důvodu
uvedeného v §103 odst. 1 písm. d) s. ř. s. pro „nedostatek jeho odůvodnění“ (správně
pro nedostatek důvodů), aniž by tuto námitku konkretizovala. Z odůvodnění napadeného
usnesení vyplývá, že se krajský soud vypořádal se všemi v zákoně uvedenými předpoklady
a při jejich naplnění ustanovil účastníku 1/ zástupcem stěžovatelku. Proto odůvodnění
odpovídá požadavkům přezkoumatelnosti, a Nejvyšší správní soud ani tuto námitku neshledal
důvodnou.
Z důvodů výše uvedených Nejvyšší správní soud kasační stížnost podle §110 odst. 1
s. ř. s. zamítl.
Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení §60 odst. 1 věta první
ve spojení s §120 s. ř. s., podle kterého nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník, který měl
ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil,
proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Stěžovatelka v řízení úspěch neměla,
proto nemá právo na náhradu nákladů řízení a dalším účastníkům žádné náklady
s tímto řízením nevznikly.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 28. ledna 2005
JUDr. Eliška Cihlářová
předsedkyně senátu