ECLI:CZ:NSS:2005:7.AZS.53.2005
sp. zn. 7 Azs 53/2005 - 55
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Elišky
Cihlářové a soudců JUDr. Jiřího Vyvadila a JUDr. Jaroslava Hubáčka v právní věci
stěžovatele nezl. J. P., právně zastoupeného JUDr. Františkem Staňkem, advokátem se sídlem
v Liberci, Gagarinova 757, za účasti Ministerstva vnitra, se sídlem v Praze 7, Nad Štolou 3,
v řízení o kasační stížnosti proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočka v
Liberci ze dne 15. 9. 2004, č. j. 59 Az 22/2004 – 28,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
III. Odměna advokáta JUDr. Františka Staňka, se sídlem v Liberci, Gagarinova 757,
se u r č u je částkou 1075 Kč. Tato částka bude vyplacena z účtu Nejvyššího
správního soudu do 30 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.
Odůvodnění:
Rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci ze dne 15. 9. 2004,
č. j. 59 Az 22/2004 – 28, byla zamítnuta žaloba stěžovatele proti rozhodnutí Ministerstva
vnitra (dále jen „ministerstvo“) ze dne 28. 1. 2004, č. j. OAM-149/VL-01-BE07-2004,
jímž byla žádost stěžovatele o udělení azylu zamítnuta jako zjevně nedůvodná podle §16
odst. 1 písm. g) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii
České republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o azylu“). Krajský soud
v odůvodnění rozsudku uvedl, že důvody žádosti o azyl nezletilého stěžovatele jsou shodné
s důvody žádosti o azyl jeho zákonné zástupkyně, tj. jedná se o důvody ekonomické povahy,
které nelze podřadit pod žádný z důvodů taxativně uvedených v §12 zákona o azylu,
neboť zákonná zástupkyně stěžovatele opustila Ukrajinu z obav před věřiteli, když nebyla
schopna splatit dluh a obává se, že by jí i stěžovateli mohlo být vyhrožováno a že by mohli
být odsouzeni k trestu odnětí svobody.
Proti tomuto rozsudku podal stěžovatel v zákonné lhůtě kasační stížnost v níž namítal,
že krajský soud nesprávně posoudil právní otázku, tedy z důvodu §103 odst. 1 písm. a)
s. ř. s., když neposoudil jeho žádost o sloučení věcí a nařízení jednání, ve které žádal
o sloučení řízení proti rozhodnutí ministerstva. Ze skutečností, které v rámci azylového řízení
uvedl, je zřejmé, že v případě návratu na Ukrajinu bude vystaven značným těžkostem.
Proto se domáhal zrušení napadeného rozsudku a přiznání kasační stížnosti odkladného
účinku.
Ministerstvo ve vyjádření ke kasační stížnosti popřelo její oprávněnost,
neboť jak správní rozhodnutí, tak i rozsudek krajského soudu byly vydány v souladu
s právními předpisy, a odkázalo na obsah správního spisu, zejména na vlastní podání
a výpovědi stěžovatele učiněná ve správním řízení, a na vydané rozhodnutí. Důvodem žádosti
o azyl zákonné zástupkyně stěžovatele byly problémy s věřitelem a snaha o legalizaci pobytu
a tytéž důvody vztáhla i na stěžovatele. Skutečnosti uvedené zákonnou zástupkyní stěžovatele
nelze podřadit důvodům pro udělení azylu zákona o azylu. Z výše uvedených důvodů navrhlo
ministerstvo zamítnutí kasační stížnosti a nepřiznání odkladného účinku pro nedůvodnost.
Nejvyšší správní soud přezkoumal na základě kasační stížnosti napadený rozsudek
v souladu s ustanovením §109 odst. 2 a 3 s. ř. s., vázán rozsahem a důvody, které uplatnil
stěžovatel v podané kasační stížnosti a přitom sám neshledal vady uvedené
v odstavci 3 citovaného ustanovení, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti.
Námitku stěžovatele, že se krajský soud nezabýval jeho žádostí o sloučení věcí
a nařízení jednání, považuje Nejvyšší správní soud za nedůvodnou. O žalobě zákonné
zástupkyně stěžovatele proti rozhodnutí ministerstva bylo rozhodnuto rozsudkem Krajského
soudu v Ostravě ze dne 9. 3. 2004, č. j. 59 Az 153/2003 - 27, kterým byla její žádost o udělení
azylu zamítnuta jako zjevně nedůvodná podle §16 odst. 1 písm. g) zákona o azylu, zatímco
řízení o žalobě stěžovatele bylo zahájeno dne 12. 3. 2004, kdy byla žaloba podaná zákonnou
zástupkyní stěžovatele doručená krajskému soudu. V průběhu řízení před krajským soudem
stěžovatel, resp. jeho zákonná zástupkyně, nikdy nepožádal o sloučení věcí a ani tak nemohl
z objektivních důvodů učinit, neboť řízení týkající se zákonné zástupkyně stěžovatele již bylo
skončeno. Stěžovatel přípisem ze dne 7. 6. 2004 pouze požádal krajský soud o nařízení
jednání ve věci, které se následně konalo dne 15. 9. 2004 za přítomnosti zákonné zástupkyně
stěžovatele.
Pokud stěžovatel dále pouze v obecné rovině uváděl, aniž by ke svým tvrzením uvedl
konkrétní argumentaci, že v případě jeho návratu na Ukrajinu bude vystaven značným
těžkostem, nemohl v rozsahu tohoto důvodu pro jeho nekonkrétnost a neurčitost Nejvyšší
správní soud napadený rozsudek přezkoumat. V této souvislosti lze pouze poukázat na to,
že stěžovatel se dovolává pouze důvodů týkající se jeho zákonné zástupkyně a nikoliv
jeho osobně, protože se narodil na území České republiky poté, kdy opustila Ukrajinu.
Nejvyšší správní soud proto z důvodů výše uvedených kasační stížnost podle
ustanovení §110 odst. 1 s. ř. s. zamítl. Ve věci rozhodl v souladu s §109 odst. 1 s. ř. s., podle
něhož rozhoduje Nejvyšší správní soud o kasační stížnosti zpravidla bez jednání,
když neshledal důvody pro jeho nařízení.
O stěžovatelem podaném návrhu, aby kasační stížnosti byl přiznán odkladný účinek
podle ust. §107 s. ř. s., Nejvyšší správní soud nerozhodl, neboť se jedná o věc, která byla
vyřízena v souladu s ust. §56 odst. 2 ve spojení s §120 s. ř. s. přednostně.
Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení §60 odst. 1, věta první
ve spojení s §120 s. ř. s., podle kterého nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník,
který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně
vynaložil, proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Stěžovatel v řízení úspěch neměl,
proto nemá právo na náhradu nákladů řízení a ministerstvu žádné náklady s tímto řízením
nevznikly.
Stěžovateli byl pro řízení o kasační stížnosti soudem ustanoven zástupcem advokát
a podle §35 odst. 7 s. ř. s. platí v takovém případě odměnu advokáta včetně hotových výdajů
stát. Podle §9 odst. 3 písm. f) vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů,
náleží advokátovi odměna za jeden úkon právní služby 1000 Kč a podle §13 odst. 3 citované
vyhlášky náhrada hotových výdajů v částce 1 x 75 Kč, celkem tedy 1075 Kč.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 23. června 2005
JUDr. Eliška Cihlářová
předsedkyně senátu