ECLI:CZ:NSS:2005:7.AZS.7.2005
sp. zn. 7 Azs 7/2005 - 76
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Radana Malíka
a soudců JUDr. Jiřího Vyvadila a JUDr. Elišky Cihlářové v právní věci stěžovatele V. V.,
zastoupeného JUDr. Janou Pánkovou, advokátkou, se sídlem v Hradci Králové, Letců 1005,
za účasti Ministerstva vnitra, se sídlem v Praze 7, Nad Štolou 3, v řízení o kasační stížnosti
proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 14. 5. 2004, č. j. 28 Az 339/2003 -
42,
takto:
I. Rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 14. května 2004,
č. j. 28 Az 339/2003 - 42, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu
k dalšímu řízení.
II. U r č u je se odměna zástupkyni stěžovatele JUDr. Janě Pánkové, advokátce,
ve výši 3225 Kč, která bude zaplacena do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku
z účtu Nejvyššího správního soudu.
Odůvodnění:
Rozhodnutím Ministerstva vnitra (dále jen „správní orgán“) ze dne 10. 4. 2003,
č. j. OAM-942/VL-07-12-2003, nebyl stěžovateli udělen azyl podle §12, §13 odst. 1 a 2
a §14 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České
republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o azylu“), a současně bylo
rozhodnuto, že se na něj nevztahuje překážka vycestování ve smyslu §91 zákona o azylu.
Proti tomuto rozhodnutí podal stěžovatel žalobu, která byla zamítnuta napadeným
rozhodnutím krajského soudu, protože soud dospěl k závěru, že rozhodnutí správního orgánu
bylo vydáno v souladu s právními předpisy.
Ve včas podané kasační stížnosti namítal stěžovatel stížní důvody obsažené
v ustanovení §103 odst. 1 písm. a), b) a d) zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního,
ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“). Stěžovatel namítal, že správní orgán
i krajský soud konstatovaly, že důvody jím uváděné by bylo možno označit jako politické,
dospěly však k závěru, že tato tvrzení se jeví jako nevěrohodná, zejména v porovnání s tím,
co uvedl jeho kolega D. Stěžovatel je přesvědčen, že rozdíly ve výpovědích nejsou natolik
závažné, aby odůvodňovaly uvedený závěr. Domnívá se, že v jeho případě je naplněna
podmínka dle ustanovení §12 zákona o azylu, kterou je odůvodněný strach z pronásledování,
a to z důvodů politických, a rovněž podmínky pro konstatování překážek vycestování
ve smyslu §91 zákona o azylu, neboť v případě jeho návratu do Běloruska je ohrožena jeho
svoboda z důvodu politického přesvědčení. Soud navíc nezkoumal, zda jsou v případě
stěžovatele splněny podmínky pro udělení azylu dle ustanovení §13 zákona o azylu.
Stěžovatel dále namítal, že správní orgán i krajský soud se nedostatečně zabývaly důvody
žádosti o udělení azylu a zejména obsahovou stránkou jeho tvrzení. Důkazy, které si správní
orgán opatřil pro rozhodování, nebyly úplné. Rozhodnutí správního orgánu navíc nemá
náležitosti dle ustanovení §47 zákona č. 71/1967 Sb., o správním řízení (správní řád),
ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), neboť nebylo podepsáno oprávněnou
osobou, v důsledku čehož je nicotné. Ve vztahu k řízení před soudem stěžovatel namítal,
že soud neprovedl důkazy výslechem svědků, které stěžovatel navrhl, a že písemnosti, které
mu byly doručovány soudem, nebyly opatřeny překladem do jeho mateřského jazyka.
Stěžovatel navrhl přiznání odkladného účinku kasační stížnosti, zrušení napadeného
rozhodnutí a vrácení věci zpět k dalšímu řízení.
Správní orgán ve svém vyjádření odkázal na správní spis a nepodpořil návrh
stěžovatele na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti.
Nejvyšší správní soud přezkoumal na základě kasační stížnosti napadený rozsudek
v souladu s ustanovením §109 odst. 2 a 3 s. ř. s., vázán rozsahem a důvody, které stěžovatel
uplatnil, přičemž neshledal vady uvedené v odstavci 3, k nimž by musel přihlédnout z úřední
povinnosti, a dospěl k závěru, že kasační stížnost je důvodná.
Podle ustanovení §103 odst. 1 písm. b) s. ř. s. kasační stížnost lze podat pouze
z důvodu tvrzené vady řízení spočívající v tom, že skutková podstata, z níž správní orgán
v napadeném rozhodnutí vycházel, nemá oporu ve spisech nebo je s nimi v rozporu, nebo
že při jejím zjišťování byl porušen zákon v ustanoveních o řízení před správním orgánem
takovým způsobem, že to mohlo ovlivnit zákonnost, a pro tuto důvodně vytýkanou vadu soud,
který ve věci rozhodoval, napadené rozhodnutí správního orgánu měl zrušit; za takovou vadu
řízení se považuje i nepřezkoumatelnost rozhodnutí správního orgánu pro nesrozumitelnost.
Ze správního spisu, který soudu předložil správní orgán, vyplynuly následující
podstatné skutečnosti: Stěžovatel jako důvody žádosti o udělení azylu uvedl, že byl před
dvěma lety spolu s přítelem zadržen policií v obchodě a obviněn z loupeže. Asi 10 až 15 krát
byl povolán na policii za vylepování letáků a popisování plotů, zabavili mu kopírku, na níž
ve sklepě množili letáky. V lednu 2003 ho policisté v civilu na ulici zbili a donutili podepsat
dlužní úpis na částku 2000 dolarů. Když incident nahlásil na policii, sdělili mu, že jsou s ním
často problémy za jeho antipolitickou činnost, začali mu telefonovat, zvali ho na setkání, zbili
ho. V pohovoru dne 13. 3. 2003 uvedl, že se v roce 1999 stal členem Běloruského národního
frontu, byl propuštěn ze zaměstnání, neboť prováděl agitaci a roznášel letáky, a to spolu
se svým přítelem D.. Když došlo k zatčení, pomohly jim známosti jeho matky. Opakovaně
se obracel na policii, ta mu nepomohla, tak přijel do České republiky požádat o politický azyl,
protože si myslí, že v Bělorusku ho chtějí fyzicky zničit.
Správní orgán v odůvodnění rozhodnutí napadeného žalobou uvedl, že porovnal
informace, které stěžovatel i jeho kamarád D., s nímž prováděl politickou činnost, v průběhu
řízení uvedli a zjistil, že se vzájemně v rozhodujících údajích popírají. Stěžovatel sdělil, že
spolu roznášeli plakáty od října 2001 třikrát týdně, D. uvedl, že tak činili od října 2001
dvakrát týdně. Stěžovatel vypověděl, že plakáty pouze kopírovali a sami žádné nepsali, D.
uvedl, že si je psali sami. Stěžovatel dále sdělil, že plakáty nejen vylepovali, ale i rozdávali
lidem, kdežto D. uvedl, že je pouze vylepovali, a to v době, kdy venku žádní lidé nebyli. Na
základě uvedených závažných rozporů ve výpovědích stěžovatele a jeho kamaráda nedospěl
správní orgán k závěru, že informace sdělené stěžovatelem jsou důvěryhodné, a proto je jako
takové nepřijal. Domnívá se, že důvody jeho odchodu z vlasti a podání žádosti o azyl jsou
odlišné od důvodů uvedených v §12 zákona o azylu.
V odůvodnění rozhodnutí ze dne 11. 4. 2003, č. j. OAM-940/VL-07-12-2003, jímž
nebyl udělen azyl panu D., správní orgán uvedl totéž, avšak obráceno zrcadlově.
Správní orgán přitom v odůvodnění rozhodnutí napadeného žalobou (a shodně
ani v rozhodnutí č. j. OAM-940/VL-07-12-2003) nevyložil, která tvrzení stěžovatele,
případně kontradiktorní tvrzení pana D. zjištěná v jiném správním řízení, vzal v úvahu jako
podklady pro své rozhodnutí a která vyloučil a proč. Z předmětného rozhodnutí není zřejmé,
jaký učinil správní orgán závěr o skutkovém stavu a proč neprovedl i další důkazy, jimiž by
odstranil výše uvedené rozpory ve výpovědích. V důsledku toho je jeho rozhodnutí
nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů ve smyslu ustanovení §76 odst. 1 písm. a) s. ř. s. a
krajský soud měl pro tuto vadu napadené rozhodnutí správního orgánu zrušit ve smyslu
ustanovení §103 odst. 1 písm. b) s. ř. s.
Podle ustanovení §103 odst. 1 písm. d) s. ř. s. kasační stížnost lze podat pouze
z důvodu tvrzené nepřezkoumatelnosti spočívající v nesrozumitelnosti nebo nedostatku
důvodů rozhodnutí, popřípadě v jiné vadě řízení před soudem, mohla-li mít taková vada
za následek nezákonné rozhodnutí o věci samé.
Krajský soud v odůvodnění napadeného rozsudku uvedl, že ze správního spisu
vyplývá, že stěžovatel svou vlast opustil z politických důvodů, jiné problémy ve vlasti neměl.
Krajský soud doplnil dokazování o zprávu Úřadu Vysokého komisaře OSN pro uprchlíky
(dále jen „UNHCR“) a provedl důkaz spisem žalobce D., sp. zn. 28 Az 355/2003. Krajský
soud dospěl k závěru, že stěžovatel sice v průběhu správního řízení a v žalobě uváděl důvody,
které by bylo možno označit za politické, avšak ve spojitosti s tím, co uvedl jeho kolega D., a
se zprávou UNHCR, se jeví jako nevěrohodné. Zjištění správního orgánu, že výpovědi obou
žadatelů se rozcházejí a neskýtají tak věrohodný obraz k dokreslení jejich žádostí, si ověřil i
krajský soud. Pokud se stěžovatel obrátil na Českou republiku s žádostí o azyl, bylo jeho
povinností uvádět přesné údaje a odpovídat tak, aby při vyhodnocení pohovoru nemohly být
zavdány důvody k pochybnostem o pravdivosti sdělených okolností odchodu. Konkrétně
například stěžovatel tvrdil, že ve městě Bobrujsk je řada poboček strany Běloruský národní
front, zatímco jeho kolega D. uvedl, že zde není žádná. Zjevně účelová a nevěrohodná byla i
odpověď stěžovatele co do znalosti významných představitelů strany, když tvrdil, že nezná
jejich jména, neboť z obavy před pronásledováním užívají pouze přezdívky, kterou vyvrátila
zpráva UNHCR. Krajský soud proto dospěl k přesvědčení, že správní orgán postupoval
správně a v souladu se zákonem, když stěžovateli azyl dle §12 zákona o azylu neudělil,
neboť důvody, které uvedl, nelze po zhodnocení jejich pravdivosti a v souvislosti s výše
uvedeným podřadit pod žádný z důvodů pro udělení azylu ve smyslu §12 zákona o azylu.
Ze shora uvedeného vyplývá, že krajský soud ve svém rozhodnutí dospěl k závěru,
že důvody, které stěžovatel v průběhu správního řízení a v žalobě uváděl, by bylo možno
označit za politické, avšak ve spojitosti s tím, co uvedl jeho kolega D., a se zprávou UNHCR,
se jeví jako zjevně nevěrohodné. Krajský soud v této souvislosti pouze konstatoval,
že výpovědi stěžovatele a jeho kolegy D. se rozcházejí a neskýtají tak věrohodný obraz
k dokreslení jejich žádostí o udělení azylu. Proto dospěl k přesvědčení, že po zhodnocení
jejich pravdivosti nelze důvody, které stěžovatel uvedl, podřadit pod žádný z důvodů pro
udělení azylu ve smyslu §12 zákona o azylu. V rozhodnutí vydaném v řízení vedeném pod
sp. zn. 28 Az 355/2003, jehož účastníkem (na straně žalobce) byl pan D., pak krajský soud ze
stejného důvodu označil za zjevně nevěrohodné důvody, které žalobce uváděl v průběhu
správního řízení a v žalobě a které by bylo možno označit za politické. Krajský soud přitom
v napadeném rozhodnutí (a shodně ani v rozhodnutí č. j. 28 Az 355/2003 - 37, jež však není
předmětem tohoto přezkumu) nevyložil, které skutečnosti má prokázány a které nikoliv,
o které důkazy opřel svá skutková zjištění a jakými úvahami se při hodnocení důkazů řídil,
proč neprovedl i další důkazy a jaký učinil závěr o skutkovém stavu. V důsledku toho je
rozhodnutí krajského soudu nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů ve smyslu §103 odst. 1
písm. d) s. ř. s.
V dalším řízení je třeba, aby krajský soud žalobou napadené správní rozhodnutí
ze všech výše uvedených důvodů zrušil.
Vzhledem k tomu, že Nejvyšší správní soud shledal kasační stížnost důvodnou
dle ustanovení §103 odst. 1 písm. b) a d) s. ř. s., dalšími námitkami stěžovatele se nezabýval,
když nejdříve dospěl k závěru, že rozhodnutí správního orgánu založené ve správním spisu
má všechny zákonné náležitosti včetně podpisu oprávněné osoby, a proto není nicotné.
Stěžovatel podal návrh, aby byl kasační stížnosti přiznán odkladný účinek
dle ust. §107 s. ř. s. Nejvyšší správní soud o návrhu nerozhodl, neboť má za to,
že rozhodnutím ve věci odpadl k vydání takového rozhodnutí důvod.
Ze všech shora uvedených důvodů shledal Nejvyšší správní soud kasační stížnost jako
důvodnou, a proto napadený rozsudek krajského soudu podle §110 odst. 1, věty první, s. ř. s.
zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Podle odst. 3 citovaného ustanovení je krajský soud
vázán právním názorem vysloveným Nejvyšším správním soudem ve zrušovacím rozhodnutí.
O kasační stížnosti rozhodl Nejvyšší správní soud v souladu s §109 odst. 1 s. ř. s.
bez jednání.
Podle §110 odst. 2 s. ř. s. rozhodne krajský soud v novém rozhodnutí i o náhradě
nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odměnu zástupkyně stěžovatele určil Nejvyšší správní soud za 3 úkony právní služby
(dvojí nahlédnutí do spisu jako úkon analogický prostudování spisu při skončení vyšetřování
dle ustanovení §11 odst. 1 písm. f) vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů,
a písemné podání soudu - doplnění kasační stížnosti dle §11 odst. 1 písm. d) téže vyhlášky)
ve výši 3000 Kč a podle §13 odst. 3 citované vyhlášky náhradu hotových výdajů ve výši
225 Kč, celkem tedy 3225 Kč.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 31. srpna 2005
JUDr. Radan Malík
předseda senátu