ECLI:CZ:NSS:2005:7.AZS.74.2005
sp. zn. 7 Azs 74/2005 - 50
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Elišky
Cihlářové a soudců JUDr. Jiřího Vyvadila a JUDr. Jaroslava Hubáčka v právní věci
stěžovatelky T. S., zastoupené JUDr. Stanislavem Chmurou, advokátem, se sídlem v Praze 6,
Jaselská 38, za účasti Ministerstva vnitra, se sídlem v Praze 7, Nad Štolou 3, v řízení
o kasační stížnosti proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 30. 9. 2004,
č. j. 48 Az 117/2004 - 26,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 30. 9. 2004, č. j. 48 Az 117/2004 - 26, zamítl
žalobu podanou stěžovatelkou proti rozhodnutí Ministerstva vnitra (dále jen „ministerstvo“)
ze dne 12. 3. 2004, č. j. OAM-8188/VL-11-P08-R2-2001, kterým bylo rozhodnuto
o neudělení azylu stěžovatelce podle §12, §13 odst. 1, 2 a §14 zákona č. 325/1999 Sb.,
o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii ČR, ve znění pozdějších předpisů
(dále jen „zákon o azylu“) a současně bylo rozhodnuto, že se na ni nevztahuje překážka
vycestovaní ve smyslu §91 zákona o azylu. V odůvodnění rozsudku krajský soud
konstatoval, že stěžovatelka jako důvod žádosti o udělení azylu uváděla, že opustila Ukrajinu
z důvodu snahy vyhnout se prostituci, ke které byla nucena neznámými muži. Na policii
se neobrátila. Tvrzené důvody nelze podle krajského soudu podřadit pod §12 zákona o azylu,
neboť jednání soukromých osob nelze považovat za pronásledování ve smyslu zákona
o azylu. Stěžovatelka především nevyužila pomoci státních orgánů v zemi původu k ochraně
před kriminálními jevy. Skutková zjištění, z nichž napadené rozhodnutí vycházelo, byla podle
krajského soudu dostatečná a závěr vyjádřený v rozhodnutí je v souladu se zákonem.
Stěžovatelka podala proti rozsudku Krajského soudu v Praze v zákonné lhůtě kasační
stížnost, jejíž důvody spatřuje v ustanovení §103 odst. 1 písm. b) s. ř. s. Namítala,
že jsou u ní dány důvody pro udělení azylu podle ustanovení §12 písm. b) zákona o azylu,
neboť patří k sociální skupině, která těžce uplatňuje svá práva v konfrontaci s jakoukoliv mocí
a není schopna čelit cílenému nátlaku, aby se podvolila provozování sexuálních služeb mimo
území své vlasti a přišla o osobní svobodu. Intenzita, s jakou na stěžovatelku působila skupina
mužů, byla značná a frekvence opakovaná. Ministerstvo špatně posoudilo míru této intenzity,
pokud vycházelo z míry verbální hrozby. Stěžovatelka nemá důvěru v ukrajinský státní
aparát, zejména v bezpečnostní složky. Rozhodnutí ministerstva je nepřezkoumatelné pro
nedostatek důvodů, protože v něm nebyla věnována pozornost problematice nucené prostituce
na Ukrajině. Ministerstvo pochybilo, neboť k žádosti o azyl nepřistoupilo individuálně
a neposoudilo veškeré konkrétní vlivy a jednání, které vedly stěžovatelku k útěku do České
republiky. Z uvedených důvodů stěžovatelka navrhla, aby Nejvyšší správní soud napadený
rozsudek zrušil a věc vrátil krajskému soudu k dalšímu řízení a dále navrhla, aby kasační
stížnosti byl přiznán odkladný účinek.
Ministerstvo ve svém vyjádření popřelo oprávněnost podané kasační stížnosti,
neboť se domnívá, že jeho rozhodnutí i rozsudek soudu byly vydány v souladu se právními
předpisy. Odkázalo na správní spis, zejména na podání a výpovědi stěžovatelky učiněné
ve správním řízení a na vydané rozhodnutí. Proto navrhlo zamítnutí kasační stížnosti
a nepřiznání odkladného účinku pro nedůvodnost.
Nejvyšší správní soud přezkoumal na základě kasační stížnosti napadený rozsudek
v souladu s ustanovením §109 odst. 2 a 3 s. ř. s., vázán rozsahem a důvody,
které stěžovatelka uplatnila, přičemž neshledal vady uvedené v odstavci 3, k nimž by musel
přihlédnout z úřední povinnosti.
Podle §12 zákona o azylu se cizinci udělí azyl, bude-li v řízení o udělení azylu
zjištěno, že cizinec je pronásledován za uplatňování politických práv a svobod,
nebo má odůvodněný strach z pronásledování z důvodu rasy, náboženství, národnosti,
příslušnosti k určité sociální skupině nebo pro zastávání určitých politických názorů ve státě,
jehož občanství má, nebo, v případě že je osobou bez státního občanství, ve státě
jeho posledního trvalého bydliště.
Stěžovatelka jak ve správním řízení, tak v řízení před soudy uváděla jako důvod
pro podání žádosti o udělení azylu potíže se soukromými osobami, které označila
jako neznámé muže, kteří ji nutili k prostituci, přičemž se neobrátila na státní orgány země
původu. Nejvyšší správní soud již opakovaně judikoval, že žádost o azyl, jejímiž jedinými
důvody jsou potíže se soukromými osobami v domovském státě, je bezdůvodná. Důvodem
pro udělení azylu mohou být tyto potíže pouze tehdy, pokud by orgány domovského státu,
u nichž by se žadatelka skutečně domáhala poskytnutí ochrany, nebyly schopny ochranu
před takovým jednáním poskytnout. Proto není opodstatněná námitka stěžovatelky, že správní
rozhodnutí je nepřezkoumatelné, když v něm není věnována dostatečná pozornost
nucené problematice. Posouzení této otázky je právně relevantní, neboť nucenou prostituci
nelze kvalifikovat ani jako pronásledování za uplatňování politických práv a svobod
ani jako odůvodněný strach z pronásledování z důvodů taxativně uvedených v §12 písm. b)
zákona o azylu.
V daném případě správní řízení netrpělo vadami ve smyslu §103 odst. 1 písm. b)
s. ř. s., jak stěžovatelka namítala, protože ministerstvo si opatřilo dostatek důkazů,
na jejichž základě zjistilo přesně a úplně skutkový stav věci, a vyhodnotilo je v kontextu
platné právní úpravy. Stěžovatelka v průběhu správního řízení neuvedla žádné konkrétní
návrhy, co mělo být ještě zjištěno, kterými by se ministerstvo nezabývalo a ani které
konkrétní vlivy a jednání nebyly posouzeny. Rozhodnutí ministerstva je řádně a dostatečně
konkrétně odůvodněno. Jak ministerstvo, tak krajský soud přistupovaly k žádosti stěžovatelky
individuálně a hodnotily důvody, které v průběhu řízení uváděla.
Z důvodů výše uvedených Nejvyšší správní soud kasační stížnost jako nedůvodnou
podle §110 odst. 1 s. ř. s. zamítl. O kasační stížnosti rozhodl Nejvyšší správní soud v souladu
s §109 odst. 1 s. ř. s. bez jednání.
Stěžovatelka podala návrh, aby byl kasační stížnosti přiznán odkladný účinek
dle ustanovení §107 s. ř. s. Nejvyšší správní soud o tomto návrhu nerozhodl, protože věc byla
vyřízena přednostně v souladu s ustanovením §56 ve spojení s §120 s. ř. s.
Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení §60 odst. 1 větu první
ve spojení s §120 s. ř. s., podle kterého nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník, který měl
ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil,
proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Stěžovatel v řízení úspěch neměl, proto nemá
právo na náhradu nákladů řízení a ministerstvu žádné náklady s tímto řízením nevznikly.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 9. června 2005
JUDr. Eliška Cihlářová
předsedkyně senátu