ECLI:CZ:NSS:2005:7.AZS.8.2005
sp. zn. 7 Azs 8/2005 - 38
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Radana Malíka
a soudců JUDr. Elišky Cihlářové a JUDr. Jiřího Vyvadila v právní věci stěžovatelky O. S.,
zastoupené JUDr. Alenou Strnadovou, advokátkou se sídlem v Liberci, Tovaryšský
vrch 1353/l, za účasti Ministerstva vnitra, se sídlem v Praze 7, Nad Štolou 3, v řízení
o kasační stížnosti proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 20. 10. 2004,
č. j. 64 Az 110/2004 – 21,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
Stěžovatelka napadá včas podanou kasační stížností rozsudek Krajského soudu
v Ostravě ze dne 20. 10. 2004, č. j. 64 Az 110/2004 – 21, kterým byla zamítnuta její žaloba
proti rozhodnutí Ministerstva vnitra (dále jen „správní orgán“) ze dne 17. 5. 2004,
č. j. OAM-1800/VL-20-03-2003, jímž byla zamítnuta její žádost o udělení azylu jako zjevně
nedůvodná podle §16 odst. 1 písm. k) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a změně zákona
č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon
o azylu“). V odůvodnění napadeného rozsudku dospěl krajský soud k závěru, že stěžovatelka
požádala o udělení azylu s cílem vyhnout se hrozícímu vyhoštění, což zakládá podle
citovaného ust. §16 odst. 1 písm. k) zákona o azylu důvod pro zamítnutí žádosti o azyl jako
zjevně nedůvodné, a proto správní orgán nepochybil, pokud tuto žádost zamítl.
Stěžovatelka odůvodnila kasační stížnost tím, že jí nebyla doručena výzva podle §51
zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, v platném znění (dále jen s. ř. s.), a proto
jí bylo odepřeno zákonné právo účasti na řízení před soudem a pro tuto vadu je napadený
rozsudek nepřezkoumatelný.
Správní orgán ve svém vyjádření prohlásil, že se k důvodnosti námitky nemůže
vyjádřit, neboť se týká činnosti soudu.
Ze soudního spisu Nejvyšší správní soud (dále též i jen „soud“) zjistil tyto rozhodující
skutečnosti :
Přípisem krajského soudu ze dne 3. 8. 2004 byla stěžovatelka vyzvána, aby sdělila,
zda souhlasí s tím, aby ve smyslu §51 odst. 1 s. ř. s. bylo o věci rozhodnuto bez jednání;
současně byla poučena, že souhlas bude udělen také tehdy, pokud do dvou týdnů od doručení
této výzvy nevyjádří svůj nesouhlas s takovým projednáním věci. Z dodejky založené ve spise
vyplývá, že uvedený přípis stěžovatelka převzala osobně dne 27. 8. 2004. Podáním předaným
osobně v podatelně krajského soudu dne 13. 9. 2004 stěžovatelka prohlásila v ruském jazyce,
že souhlasí, aby soudní jednání o udělení azylu proběhlo v její nepřítomnosti.
Nejvyšší správní soud přezkoumal na základě kasační stížnosti napadený rozsudek
v souladu s ust. §109 odst. 2 a 3 s. ř. s. v rozsahu a z důvodů, které uplatnila stěžovatelka
v kasační stížnosti, a přitom sám neshledal vady uvedené v odst. 3 citovaného ustanovení,
k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti.
Kasační stížnost není důvodná.
Stěžovatelka se dovolává důvodu uvedeného v §103 odst. 1 písm. d) s. ř. s.,
tj. nepřezkoumatelnosti z důvodu vady řízení před soudem, která mohla mít za následek
nezákonné rozhodnutí ve věci samé.
Stěžovatelka tuto vadu spatřuje v tvrzeném nedoručení výzvy podle §51 odst. 1 s. ř. s.
Podle §51 odst. 1 s. ř. s. soud může rozhodnout o věci samé bez jednání, jestliže
to účastníci shodně navrhli nebo s tím souhlasí. Má se za to, že souhlas je udělen také tehdy,
nevyjádří-li účastník do dvou týdnů od doručení výzvy předsedy senátu svůj nesouhlas
s takovým projednáním věci; o tom musí být ve výzvě poučen.
Nejvyšší správní soud tuto námitku neshledal důvodnou. Ze soudního spisu totiž jasně
vyplývá, že stěžovatelka nejenom že osobně převzala výzvu podle §51 s. ř. s., ale dokonce
výslovně souhlasila s tím, aby soudní jednání o udělení azylu proběhlo v její nepřítomnosti.
Z uvedených důvodů Nejvyšší správní soud kasační stížnost podle §110 odst. 1 s. ř. s.
zamítl bez jednání postupem dle §109 odst. 1 cit. zákona, dle kterého o kasační stížnosti
rozhoduje Nejvyšší správní soud zpravidla bez jednání.
Stěžovatelka podala současně s kasační stížností návrh, aby byl kasační stížnosti
přiznán odkladný účinek dle ust. §107 s. ř. s. Nejvyšší správní soud o tomto návrhu z důvodu
nadbytečnosti nerozhodl, neboť o věci rozhodl neprodleně po jejím obdržení a po nezbytném
poučení účastníků řízení o složení senátu.
Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení §60 odst. 1, větu první, s. ř. s.,
ve spojení s §120 s. ř. s., podle kterého nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník, který měl
ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil,
proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Soud žádnému z účastníků náhradu nákladů
nepřiznal, protože stěžovatelka v řízení úspěch neměla a správnímu orgánu mimo obvyklou
činnost žádné náklady řízení nevznikly.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 16. února 2005
JUDr. Radan Malík
předseda senátu