ECLI:CZ:NSS:2005:7.AZS.84.2005
sp. zn. 7 Azs 84/2005 - 48
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Elišky
Cihlářové a soudců JUDr. Jiřího Vyvadila a JUDr. Radana Malíka v právní věci stěžovatele
S. T., zastoupeného Mgr. Romanem Seidlerem, advokátem se sídlem v Plzni, Na Jíkalce 13,
za účasti Ministerstva vnitra, se sídlem v Praze 7, Nad Štolou 3, v řízení o kasační stížnosti
proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 21. 12. 2004, č. j. 48 Az 150/2004 - 28,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 21. 12. 2004, č. j. 48 Az 150/2004 - 28, zamítl
žalobu stěžovatele proti rozhodnutí Ministerstva vnitra (dále jen „ministerstvo“)
ze dne 14. 5. 2004, č. j. OAM-1122/VL-03-SE01-2003, kterým stěžovateli nebyl udělen azyl
podle §12, §13 odst. 1, 2 a §14 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně
zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen
„zákon o azylu“), a současně bylo rozhodnuto, že se na něj nevztahuje překážka vycestovaní
ve smyslu §91 zákona o azylu. V odůvodnění rozsudku krajský soud konstatoval,
že stěžovatel v zemi původu neměl problémy se státními úřady, Ukrajinu opustil
z ekonomických důvodů, aby si v České republice vydělal a mohl zajistit rodinu. Po návratu
do země původu by zřejmě zůstal nadále nezaměstnaný, bez nároku na důchod. Podle
ustanovení §14 zákona o azylu lze udělit azyl z humanitárních důvodů, a to v případě
hodném zvláštního zřetele. Po zhodnocení zjištěných skutečností ministerstvo neshledalo
u stěžovatele humanitární důvody a v soudním řízení nebylo zjištěno, že by ministerstvo
překročilo zákonné meze správního uvážení. Na udělení humanitárního azylu není ostatně
právní nárok.
Stěžovatel podal proti tomuto rozsudku v zákonné lhůtě kasační stížnost z důvodu
podle ustanovení §103 odst. 1 písm. a) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění
pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), tj. z důvodu nezákonnosti spočívající v nesprávném
posouzení právní otázky soudem v předcházejícím řízení. Stěžovatel namítal, že krajský soud
se dostatečně nevypořádal s otázkou, zda osobní situací stěžovatele nebyly splněny zákonné
podmínky pro udělení azylu podle §14 zákona o azylu. S ohledem na problémy, které
stěžovateli způsobuje tíživá ekonomická situace na Ukrajině, která jeho a jeho rodinu žene
pod hranici chudoby, by bylo na místě zvážit, zda stěžovateli za těchto okolností
neposkytnout ochranu před újmou na jeho zdraví, popř. dokonce životě, které se mu podle
jeho přesvědčení na Ukrajině nedostane. Z uvedených důvodů stěžovatel navrhl, aby Nejvyšší
správní soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil krajskému soudu k dalšímu řízení a přiznal
kasační stížnosti odkladný účinek.
Ministerstvo ve svém vyjádření popřelo oprávněnost podané kasační stížnosti,
neboť se domnívá, že jeho rozhodnutí i rozsudek soudu byly vydány v souladu s právními
předpisy. Ministerstvo dále odkázalo na správní spis, zejména na podání a výpovědi
stěžovatele učiněné ve správním řízení a navrhlo zamítnutí kasační stížnosti a nepřiznání
odkladného účinku pro nedůvodnost.
Nejvyšší správní soud přezkoumal na základě kasační stížnosti napadený rozsudek
v souladu s ustanovením §109 odst. 2 a 3 s. ř. s., vázán rozsahem a důvody, které stěžovatel
uplatnil, přičemž neshledal vady uvedené v odstavci 3 citovaného ustanovení, k nimž
by musel přihlédnout z úřední povinnosti.
Ustanovení §14 zákona o azylu je kombinací neurčitého právního pojmu a správního
uvážení, kdy neurčitým právním pojmem je „případ zvláštního zřetele hodný“ a vlastní
rozhodnutí správního orgánu vyjádřené slovy „lze udělit humanitární azyl“ představuje
správní uvážení. Samotné správní rozhodnutí podléhá přezkumu soudu pouze v tom směru,
zda nevybočilo z mezí a hledisek stanovených zákonem, zda je v souladu s pravidly logického
usuzování a zda premisy takového úsudku byly zjištěny řádným procesním postupem.
Za splnění těchto předpokladů není soud oprávněn z týchž skutečností dovozovat jiné nebo
přímo opačné závěry. Protože ministerstvo řádně zjistilo a posoudilo jak osobní situaci
stěžovatele, tak i stav v jeho zemi, přičemž stěžovatel sám ve správním řízení žádné důvody
hodné zvláštního zřetele pro udělení humanitárního azylu neuvedl, nelze jeho postupu,
ani postupu krajského soudu, nic vytknout. Krajský soud se s otázkou neudělení
humanitárního azylu ministerstvem ve svém rozsudku vypořádal dostatečně a jeho rozhodnutí
je řádně odůvodněno.
Z důvodů výše uvedených Nejvyšší správní soud kasační stížnost jako nedůvodnou
podle §110 odst. 1 s. ř. s. zamítl. O kasační stížnosti rozhodl Nejvyšší správní soud v souladu
s §109 odst. 1 s. ř. s. bez jednání.
O stěžovatelem podaném návrhu, aby byl kasační stížnosti přiznán odkladný účinek
podle ustanovení §107 s. ř. s. Nejvyšší správní soud nerozhodl, protože věc byla vyřízena
přednostně v souladu s ustanovením §56 ve spojení s §120 s. ř. s.
Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení §60 odst. 1 větu první
ve spojení s §120 s. ř. s., podle kterého nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník,
který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně
vynaložil, proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Stěžovatel v řízení úspěch neměl,
proto nemá právo na náhradu nákladů řízení a ministerstvu žádné náklady s tímto řízením
nevznikly.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 27. července 2005
JUDr. Eliška Cihlářová
předsedkyně senátu