ECLI:CZ:NSS:2005:7.AZS.87.2005
sp. zn. 7 Azs 87/2005 - 58
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Elišky
Cihlářové a soudců JUDr. Jiřího Vyvadila a JUDr. Radana Malíka v právní věci stěžovatelky
L. R., zastoupená Mgr. Zdeňkem Ptáčkem, advokátem se sídlem v Chebu, Ovocná 3,
za účasti Ministerstva vnitra, se sídlem v Praze 7, Nad Štolou 3, v řízení o kasační stížnosti
proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 17. 12. 2004,
č. j. 30 Az 413/2003 - 30,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
Rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 17. 12. 2004,
č. j. 30 Az 413/2003 - 30, byla zamítnuta žaloba stěžovatelky proti rozhodnutí Ministerstva
vnitra (dále jen „ministerstvo“) ze dne 6. 11. 2003, č.j. OAM-4905/VL-11-K04-2003, jímž
stěžovatelce nebyl udělen azyl pro nesplnění podmínek uvedených v §12, §13 odst. 1, 2
a §14 zákona č. 325/1999 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o azylu“).
Krajský soud v odůvodnění napadeného rozsudku uvedl, že stěžovatelka namítala v žalobě
porušení §3 odst. 4, §32 odst. 1, §46 a §47 odst. 3 zákona č. 71/1967 Sb., ve znění
pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), aniž by je blíže konkretizovala s tím, že splňuje
zákonné podmínky pro udělení azylu stanovené v §12 a §14 zákona o azylu. Krajský soud
pro nedostatečné zdůvodnění žaloby pouze obecně přezkoumal rozhodnutí ministerstva
a neshledal v jeho postupu jakékoliv pochybení. Důvodem odchodu stěžovatelky ze země
původu byly podle krajského soudu problémy se soukromými osobami, které
na ni vyžadovaly poskytování sexuálních služeb a tyto důvody nelze podřadit pod relevantní
důvody pro udělení azylu podle §12 zákona o azylu.
Stěžovatelka v kasační stížnosti podané v zákonné lhůtě jednak namítala, že se krajský
soud nedostatečně zabýval jejími žalobními námitkami, když je shledal příliš obecnými
a trvala na tom, že skutková podstata, z níž ministerstvo vycházelo, nemá oporu ve spise
a při jejím zjišťování byla v řízení před správním orgánem porušena ustanovení §§3 odst. 4,
32 odst. 1, 46 a 47 odst. 3 správního řádu. Dále namítala, že informace shromážděné
v průběhu správního řízení ohledně politické a ekonomické situace a stavu dodržování
lidských práv na Ukrajině nevycházely z objektivních zdrojů. S ohledem na vlastní problémy
s dodržováním lidských práv na teritoriích pod správou Spojených států amerických není
použití Zprávy Ministerstva zahraničních věcí USA o dodržování lidských práv na místě.
Konečně namítala, že stát, který není schopen zabezpečit demokratické konání voleb
a kde došlo k pokusu o vraždu prezidentského kandidáta otrávením, není schopen zajistit
ochranu základních lidských práv jedince. Proto se domáhala zrušení napadeného rozsudku
a přiznání kasační stížnosti odkladného účinku.
Ministerstvo ve vyjádření ke kasační stížnosti vyjádřilo s jejím obsahem nesouhlas,
neboť jak vyplývá i ze správního spisu, postupovalo plně v souladu se zákonem o azylu
a jednotlivými ustanoveními správního řádu. Potíže stěžovatelky se soukromými osobami,
jež od ní požadovaly jak peníze, tak i poskytnutí sexuálních služeb nenaplňují skutkovou
podstatu pronásledování ve smyslu §2 odst. 6 zákona o azylu.
Nejvyšší správní soud přezkoumal na základě kasační stížnosti napadený rozsudek
v souladu s ust. §109 odst. 2 a 3 s. ř. s. v rozsahu a z důvodů, které uplatnila stěžovatelka
v kasační stížnosti a přitom sám neshledal vady uvedené v odst. 3 citovaného ustanovení,
k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti.
Pokud stěžovatelka vytýkala, že se krajský soud nedostatečně zabýval jejími
žalobními námitkami, když je shledal příliš obecnými, jedná se podle obsahu o stížní důvod
podle §103 odst. 1 písm. d) s. ř. s., tj. nepřezkoumatelnost spočívající v nesrozumitelnosti
nebo nedostatku důvodů rozhodnutí, popřípadě v jiné vadě řízení před soudem, mohla-li
mít taková vada za následek nezákonné rozhodnutí o věci samé. Nejvyšší správní soud toto
pochybení neshledal.
Podle ustálené judikatury Nejvyššího správního soudu není důvodem kasační stížnosti
ve smyslu §103 odst. 1 s. ř. s. cituje-li stěžovatel pouze zákonný text tohoto ustanovení nebo
jeho část, aniž by jej v konkrétní věci specifikoval a nekonkretizuje-li vady v řízení či vady
v právním úsudku, jichž se soud podle stěžovatele dopustil. Obdobně je nutno tyto závěry
vztáhnout i na žalobní body. Jestliže tedy v projednávané věci žaloba obsahovala pouze
odkazy na ustanovení správního řádu bez jakékoliv konkretizace, nelze v žádném případě
krajskému soudu vytknout, že přezkoumal rozsudek v obecné rovině.
Stejně tak pokud stěžovatelka namítala, že skutková podstata, z níž ministerstvo
vycházelo, nemá oporu ve spise a při jejím zjišťování byla v řízení před správním orgánem
porušena ustanovení §§3 odst. 4, 32 odst. 1, 46 a 47 odst. 3 správního řádu, aniž by však tyto
výtky blíže konkretizovala, odkazuje Nejvyšší správní soud na předchozí závěry a konstatuje,
že tato námitka je pouhou parafrází zákonných ustanovení a je tedy tzv. jiným důvodem
než který je uveden v §103 s. ř. s. Protože podle §104 odst. 4 s. ř. s. není kasační stížnost
přípustná, opírá-li se jen o jiné důvody než které jsou uvedeny v §103 nebo o důvody, které
stěžovatel neuplatnil v řízení před soudem, jehož rozhodnutí má být přezkoumáno,
ač tak učinit mohl, Nejvyšší správní soud na základě takto formulovaného stížního bodu
nemohl pro jeho nepřípustnost napadený rozsudek přezkoumat.
Porovnáním obsahu žaloby a kasační stížnosti vyplývá že stěžovatelka v žalobě
nenamítala, že informace shromážděné v průběhu správního řízení ohledně politické
a ekonomické situace a stavu dodržování lidských práv na Ukrajině nevycházely
z objektivních zdrojů, že s ohledem na vlastní problémy s dodržováním lidských práv
na teritoriích pod správou Spojených států amerických není použití Zprávy Ministerstva
zahraničních věcí USA o dodržování lidských práv na místě ani že stát, který není schopen
zabezpečit demokratické konání voleb a kde došlo k pokusu k vraždě prezidentského
kandidáta otrávením není schopen zajistit ochranu základních lidských práv jedince, a proto
se jedná o důvod nepřípustný ve smyslu již citovaného ustanovení §104 odst. 4 s. ř. s.
Ze všech shora uvedených důvodů Nejvyšší správní soud neshledal kasační stížnost
důvodnou, a proto ji podle §110 odst. 1 s. ř. s. zamítl bez jednání postupem
podle §109 odst. 1 s. ř. s.
O stěžovatelkou podaném návrhu, aby byl kasační stížnosti přiznán odkladný účinek
podle ust. §107 s. ř. s. Nejvyšší správní soud nerozhodl, neboť věc byla vyřízena v souladu
s §56 odst. 2 ve spojení s §120 s. ř. s. přednostně.
Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení §60 odst. 1 věta první
ve spojení s §120 s. ř. s., podle kterého, nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník, který
měl ve věci plný úspěch právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně
vynaložil proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Nejvyšší správní soud žádnému
z účastníků náhradu nákladů nepřiznal, protože stěžovatel v řízení úspěch neměl
a ministerstvu žádné náklady s tímto řízením nevznikly.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 27. července 2005
JUDr. Eliška Cihlářová
předsedkyně senátu