ECLI:CZ:NSS:2005:7.AZS.91.2005
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Elišky Cihlářové
a soudců JUDr. Radana Malíka a JUDr. Jaroslava Hubáčka v právní věci stěžovatelky I. B.,
zastoupené Mgr. Aloisem Coufalíkem, advokátem se sídlem v Luhačovicích,
Masarykova 175, za účasti Ministerstva vnitra, se sídlem v Praze 7, Nad Štolou 3, v řízení
o kasační stížnosti proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 3. 2. 2005,
č. j. 56 Az 121/2004 – 38,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
Rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 3. 2. 2005, č. j. 56 Az 121/2004 – 38, byla
zamítnuta žaloba stěžovatelky proti rozhodnutí Ministerstva vnitra (dále jen „ministerstvo“)
ze dne 9. 1. 2004 , č. j. OAM-6567/VL-10-08-2003, jímž byla žádost stěžovatelky o udělení
azylu zamítnuta jako zjevně nedůvodná podle §16 odst. 1 písm. k) zákona č. 325/1999 Sb.,
o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších
předpisů (dále jen „zákon o azylu“). Krajský soud v odůvodnění rozsudku uvedl, že v průběhu
řízení zjistil, že stěžovatelka pracovala v České republice od roku 1996, přičemž měla pobyt
povolen vždy na dobu jednoho roku. V roce 2003 po vydání povolení však bylo zjištěno,
že jeden z dokladů, které předložila, byl falešný, a proto dne 20. 3. 2003 bylo vydáno
rozhodnutí o jejím vyhoštění s dobou platnosti do 19. 3. 2004. Protože o udělení azylu
požádala až dne 18. 12. 2003, bylo podle krajského soudu nepochybně prokázáno,
že se podáním žádosti o udělení azylu snažila vyhnout správnímu vyhoštění, ačkoliv o udělení
azylu mohla požádat již dříve. Proto ministerstvo shledalo zcela správně, že byly naplněny
podmínky §16 odst. 1 písm. k) zákona o azylu.
Proti tomuto rozsudku podala stěžovatelka v zákonné lhůtě kasační stížnost z důvodů
vad řízení. Vada řízení podle stěžovatelky spočívá v tom, že krajský soud se nedostatečným
způsobem zabýval a nedostatečně zdůvodnil stěžovatelkou tvrzené důvody hodné zvláštního
zřetele, pro které žádala o udělení humanitárního azylu. Tato vada mohla mít za následek
nezákonné rozhodnutí ve věci samé. O udělení azylu stěžovatelka požádala z humanitárních
důvodů, které podle ní spočívají jednak v obavě z ukrajinské mafie, která po ní v roce 2003
pátrala na Ukrajině v místě jejího dřívějšího pobytu, když má důvodné obavy, že by se
na Ukrajině nedomohla ochrany ze strany státních orgánů, tak i z řady dalších důvodů.
V České republice vždy poctivě pracovala, platila daně a jiné zákonné dávky, hovoří plynně
česky a má zde řadu přátel. Otec stěžovatelky trpí leukémií a bez její finanční pomoci
by mu nebyla zajištěna náležití lékařská péče. Navíc navázala vážnou známost s Ing. J. A., se
kterým zamýšlí uzavřít sňatek a založit rodinu. Na Ukrajinu se nemá kam vrátit, není schopna
si tam zajistit bydlení ani zdroj obživy. K prokázání svých tvrzení navrhla výslechy svědků,
ale tyto důkazy nebyly provedeny. Proto se domáhala, aby rozsudek krajského soudu byl
zrušen a věc vrácena k dalšímu řízení. Současně požádala, aby kasační stížnosti byl přiznán
odkladný účinek.
Ministerstvo ve vyjádření ke kasační stížnosti označilo tuto kasační stížnost
za nedostatečnou a nenáležitou potud, že stěžovatelka ke svému názoru, že krajský soud
měl napadené správní rozhodnutí zrušit z důvodů vad řízení, nic dalšího nedodává, neurčuje,
jaké konkrétní vady řízení před správním orgánem žalobou vytýkala. V celé kasační stížnosti
není zmínka o tom, že žádost o udělení azylu podala teprve, když čelila rozhodnutí
o vyhoštění, třebaže požádat o udělení azylu mohla dříve. Toto seznání mající za následek
zamítnutí žádosti jako zjevně nedůvodné ponechává kasační stížnost stranou, ač právě
s takovým závěrem krajský soud žalobu zamítl. Stěžovatelka k němu důvody své kasační
stížnosti neupíná, tedy rozhodnutí soudu neodrážejí. Proto ministerstvo navrhlo zamítnout
kasační stížnost a nevyhovět návrhu na přiznání odkladného účinku.
Nejvyšší správní soud přezkoumal na základě kasační stížnosti napadený rozsudek
v souladu s ustanovením §109 odst. 2 a 3 s. ř. s., vázán rozsahem a důvody, které uplatnila
stěžovatelka v podané kasační stížnosti a přitom sám neshledal vady uvedené
v odstavci 3 citovaného ustanovení, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti.
Zákon o azylu vedle pozitivního vymezení předpokladů pro udělení azylu v §12
stanoví také vylučující důvody, při jejichž naplnění nelze žadateli azyl udělit. Tyto důvody
jsou taxativně stanoveny v §15 a 16 zákona o azylu. Podle ustanovení §16 odst. 1 písm. k)
zákona o azylu se žádost o udělení azylu zamítne jako zjevně nedůvodná, jestliže žadatel
podal žádost o udělení azylu s cílem vyhnout se hrozícímu vyhoštění, vydání nebo předání
k trestnímu stíhání do ciziny, ačkoliv mohl požádat o udělení azylu dříve. Vzhledem k tomu,
že žádost o udělení azylu podaná stěžovatelkou byla zamítnuta jako zjevně nedůvodná podle
citovaného ustanovení, nemohly být ve správním řízení zkoumány důvody ve smyslu
§12 zákona o azylu pro udělení azylu na území České republiky, neboť pokud v řízení
o žádosti o udělení azylu vyplyne některá ze skutečností taxativně uvedených v §16 zákona
o azylu, ministerstvo žádost ve stanovené lhůtě zamítne, aniž by zjišťovalo existenci důvodů
pro udělení azylu podle §12 zákona o azylu. Proto nemohlo být ve správním řízení
ani posuzováno splnění podmínek pro udělení humanitárního azylu podle §14 zákona
o azylu, neboť podle citovaného ustanovení lze v případě hodném zvláštního zřetele udělit
azyl z humanitárního důvodu, jestliže v řízení o udělení azylu nebude zjištěn důvod
pro udělení azylu podle §12 zákona o azylu, což se v daném případě nestalo. Vzhledem
k tomu, že ministerstvo nemohlo podle platné právní úpravy posuzovat splnění podmínek
pro udělení humanitárního azylu, nelze vytýkat krajskému soudu, že se nedostatečně zabýval
a nedostatečně zdůvodnil stěžovatelkou tvrzené důvody hodné zvláštního zřetele, protože
jen v případě, že ministerstvo rozhodne na základě správního uvážení o neudělení azylu
z humanitárních důvodů, může soud přezkoumat toto negativní rozhodnutí z hlediska
dodržení příslušných procesních předpisů v souladu s §78 odst. 1 věta druhá s. ř. s. Protože
ministerstvo z důvodů výše uvedených nerozhodovalo podle §14 zákona o azylu, nemohl
se touto otázkou zabývat ani krajský soud. V této souvislosti je třeba poukázat také na to,
že obsah rozsudku krajského soudu je limitován ustanovením §75 odst. 2 věta prvá s. ř. s.,
podle kterého soud přezkoumává napadené správní rozhodnutí v souladu s dispoziční zásadou
v mezích žalobních bodů a stěžovatelka v žalobě o udělení azylu z humanitárních důvodů
nic neuvedla, pouze popisovala okolnosti, které vedly k vydání rozhodnutí o jejím vyhoštění.
Pokud stěžovatelka v kasační stížnosti namítala, že k prokázání svých tvrzení navrhla
výslechy svědků a tyto důkazy nebyly provedeny, není zřejmé, zda se tak mělo stát v průběhu
správního nebo soudního řízení, neboť z obsahu správního ani soudního spisu nic takového
nevyplývá. Proto v tomto rozsahu nemohl Nejvyšší správní soud napadený rozsudek
přezkoumat.
Nejvyšší správní soud proto z důvodů výše uvedených kasační stížnost podle
ustanovení §110 odst. 1 s. ř. s. zamítl. Ve věci rozhodl v souladu s §109 odst. 1 s. ř. s., podle
něhož rozhoduje Nejvyšší správní soud o kasační stížnosti zpravidla bez jednání,
když neshledal důvody pro jeho nařízení.
O stěžovatelkou podaném návrhu, aby kasační stížnosti byl přiznán odkladný účinek
podle ust. §107 s. ř. s., Nejvyšší správní soud nerozhodl, neboť se jedná o věc, která byla
vyřízena v souladu s ust. §56 odst. 2 ve spojení s §120 s. ř. s. přednostně.
Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení §60 odst. 1, věta první
ve spojení s §120 s. ř. s., podle kterého nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník,
který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně
vynaložil, proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Stěžovatelka v řízení úspěch neměla,
proto nemá právo na náhradu nákladů řízení a ministerstvu žádné náklady s tímto řízením
nevznikly.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 14. července 2005
JUDr. Eliška Cihlářová
předsedkyně senátu