ECLI:CZ:NSS:2005:8.AZS.15.2005
sp. zn. 8 Azs 15/2005 - 55
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Příhody
a soudců JUDr. Michala Mazance a Mgr. Jana Passera v právní věci žalobkyně: I. H.,
zastoupené Mgr. Magdou Havlovou, advokátkou se sídlem Brno, Nové Sady 27,
proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Praha 7, Nad Štolou 3, pošt.
schránka 21/OAM, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského
soudu v Brně ze dne 29. 9. 2004, čj. 56 Az 40/2004 - 26,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá.
II. Žalovanému se nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení o kasační
stížnosti.
III. Odměna advokátky Mgr. Magdy Havlové se určuje částkou 2150 Kč.
Tato částka bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do 60 dnů
od právní moci tohoto rozhodnutí.
Odůvodnění:
Kasační stížností podanou v zákonné lhůtě se žalobkyně jako stěžovatelka domáhá
zrušení shora uvedeného rozsudku Krajského soudu v Brně, kterým byla zamítnuta
její žaloba proti rozhodnutí Ministerstva vnitra ze dne 20. 3. 2004,
čj. OAM-721/VL-07-19-2004. Tímto (posledně uvedeným) rozhodnutím byla žádost
stěžovatelky o udělení azylu zamítnuta jako zjevně nedůvodná podle ustanovení §16
odst. 1 písm. g) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb.,
o Policii České republiky ve znění pozdějších předpisů, (zákon o azylu), ve znění
pozdějších předpisů. Krajský soud dospěl k závěru, že rozhodnutí žalovaného je vydáno
v souladu se zákonem, na podkladě dostatečně zjištěného stavu věci.
V kasační stížnosti stěžovatelka uplatňuje důvody uvedené v ustanovení §103
odst. 1 písm. b) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“), tedy vady
řízení před správním orgánem. Konkrétně uvádí, že při projednávání její žádosti došlo
k pochybení správního orgánu. Rozhodnutí správního orgánu napadá v celém rozsahu
pro jeho nezákonnost způsobenou tím, že správní orgán nezjistil přesně a úplně skutkový
stav věci před vydáním rozhodnutí, čímž porušil ustanovení §3 odst. 4, §32 odst. 1 a §46
zákona č. 71/1967 Sb., o správním řízení (správní řád) a v důsledku toho i nesprávně
posoudil žádost o azyl. Uvádí, že důkazy, které si správní orgán opatřil pro rozhodnutí,
nebyly úplné, došlo opětovně k porušení ustanovení §32 odst. 1 a dále §34 odst. 1
správního řádu. Proto správní orgán nemohl správně usuzovat na skutkové a právní
otázky, které pro své rozhodnutí potřebuje zodpovědět. Rozhodnutí nevyplývá
ze zjištěných podkladů, tj. není zde logická vazba mezi rozhodnutím a podkladem pro ně.
Stěžovatelka svá tvrzení odůvodňuje odvoláním se na názor v Příručce postupů a kriterií
pro určování právního postavení uprchlíků, konkrétně se odvolává a upozorňuje na čl. 53
a 43, které cituje. Navrhuje proto, aby Nejvyšší správní soud napadené rozhodnutí
Krajského soudu v Brně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení a současně žádá, aby byl
její kasační stížnosti přiznán odkladný účinek.
Žalovaný ve svém vyjádření ke kasační stížnosti popírá oprávněnost podané
kasační stížnosti, neboť se domnívá, že jak jeho rozhodnutí ve věci azylu ve všech částech
výroku, tak i rozsudek soudu byly vydány v souladu s právními předpisy. Návrh
na přiznání odkladného účinku považuje za neopodstatněný.
Nejvyšší správní soud nejprve vážil nezbytnost rozhodnutí o žádosti o odkladný
účinek kasační stížnosti. Dospěl k závěru, že o ní není třeba rozhodovat tam,
kde je o kasační stížnosti rozhodováno přednostně a kde je žadatel chráněn před důsledky
rozsudku krajského soudu režimem pobytu za účelem strpění podle §78b odst. 1, 2
zákona o azylu (cizinec má nárok na udělení víza za účelem strpění pobytu mj., pokud
žádost doloží dokladem o podání kasační stížnosti proti rozhodnutí soudu o žalobě
proti rozhodnutí ministerstva ve věci azylu a návrhu na přiznání odkladného
účinku - takové vízum opravňuje cizince k pobytu na území po dobu platnosti víza,
která je 365 dnů; na žádost cizince odbor cizinecké a pohraniční policie platnost
víza prodlouží, a to i opakovaně) – ze zákona platnost uvedeného víza zaniká právní mocí
rozhodnutí o kasační stížnosti. Pozitivní rozhodnutí o žádosti o odkladný
účinek by tedy nemělo z hlediska ochrany stěžovatelky žádný význam, negativní
by před rozhodnutím o kasační stížnosti bránilo řádnému soudnímu řízení. Při rozhodnutí
o kasační stížnosti pak je rozhodnutí o odkladném účinku nadbytečné, neboť obecně
může přiznání odkladného účinku kasační stížnosti přinést ochranu jen do doby
rozhodnutí o této stížnosti.
Důvodnost kasační stížnosti posoudil Nejvyšší správní soud v mezích jejího
rozsahu a uplatněných důvodů (§109 odst. 2, 3 s. ř. s.).
K tomu ze správního a soudního spisu vyplynulo, že dne 24. 2. 2004 podala
stěžovatelka žádost o udělení azylu a protokol o pohovoru k důvodům návrhu na zahájení
řízení o udělení azylu byl proveden dne 4. 3. 2004 v přijímacím středisku. Ve své žádosti
uvedla, že si s matkou půjčily peníze na operaci tety. Zastavily dům a pak odjely do České
republiky za prací, aby mohly vydělat na dluh a další léčení tety. Stěžovatelka se rozhodla
zůstat v České republice, protože se nemá kam vrátit. Žalovaný rozhodnutím ze dne
20. 3. 2004, čj. OAM-721/VL-07-19-2004 žádost stěžovatelky o udělení azylu zamítl jako
zjevně nedůvodnou podle ustanovení §16 odst. 1 písm. g) zákona o azylu.
Pokud jde o řízení před správním orgánem, je povinností správního orgánu
respektovat základní pravidla řízení, vyplývající z ustanovení §3 správního řádu
vyjadřující v obecné formě hlavní zásady správního řízení, rozvedené a konkretizované
v dalších zákonných ustanoveních. V řízení o azylu je rozhodující pro posouzení naplnění
zákonných podmínek, ale i pro rozsah dokazování, uvedení důvodů žadatelem v žádosti,
při pohovoru, nebo v jiných podáních učiněných do vydání rozhodnutí. Je to žadatel,
který se domáhá udělení azylu, který tvrdí určité skutečnosti, na jejichž základě
by mu mělo být vyhověno. Správní orgán není povinen seznamovat žadatele o azyl
s důvody, pro které by mohlo být jeho žádosti vyhověno. Ze správního spisu jednoznačně
vyplynulo, že žalovaný zjistil přesně a úplně skutečný stav věci, když zjistil, že stěžovatelka
žádá o azyl z ekonomických důvodů. Rovněž si opatřil potřebné podklady
pro rozhodnutí, které z těchto zjištěných podkladů vyplývá. Podle názoru
Nejvyššího správního soudu je rozhodnutí žalovaného vydáno v souladu se zákony
a je také dostatečným způsobem odůvodněno. Nejvyšší správní soud neshledal naplnění
tvrzeného kasačního důvodu uvedeného v §103 odst. 1 písm. b) s. ř. s.
Ke stížnostní námitce stěžovatelky, kterou se odvolává na čl. 53 a 43 Příručky
postupů a kriterií pro určování právního postavení uprchlíkům, nemůže Nejvyšší správní
soud s ohledem na dikci ustanovení §104 odst. 4 s. ř. s. přihlédnout, neboť tuto námitku
stěžovatelka poprvé uplatnila až v kasační stížnosti, ačkoli jí nic nebránilo ji uplatnit
v řízení před krajským soudem.
Krajský soud v Brně tak nepochybil, když žalobu jako nedůvodnou zamítl.
Nejvyšší správní soud neshledal naplnění důvodu kasační stížnosti uvedeného
v ustanovení §103 odst. 1 písm. b) s. ř. s. a kasační stížnost jako nedůvodnou zamítl
(§110 odst. 1 s. ř. s.).
Stěžovatelka, která neměla v tomto soudním řízení úspěch, nemá právo na náhradu
nákladů řízení a úspěšnému žalovanému náklady řízení nevznikly. Proto soud rozhodl,
že se žalovanému právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti nepřiznává
(§60 odst. 1, §120 s. ř. s.).
Stěžovatelce byla pro toto řízení před soudem ustanovena zástupcem advokátka;
v takovém případě platí hotové výdaje a odměnu za zastupování stát (§35 odst. 7, §120
s. ř. s.). Soud proto určil odměnu advokátky částkou 2x 1000 Kč za dva úkony právní
služby – převzetí a příprava věci a nahlížení do spisu dne 13. 1. 2005 a 2x 75 Kč
na úhradu hotových výdajů, v souladu s ustanovením §7, §9 odst. 3 písm. f), §11 odst. 1
písm. b) odst. 3, §13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., tedy celkem 2150 Kč. Tato částka
bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do 60 dnů od právní moci tohoto
rozhodnutí.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 1. prosince 2005
JUDr. Petr Příhoda
předseda senátu