ECLI:CZ:NSS:2005:8.AZS.70.2005
sp. zn. 8 Azs 70/2005 - 31
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Příhody
a soudců JUDr. Michala Mazance a Mgr. Jana Passera v právní věci žalobce: A. M.,
proti žalovanému: Ministerstvo vnitra se sídlem Praha 7, Nad Štolou 3, pošt.
schránka 21/OAM, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu
v Ostravě ze dne 27. 5. 2004, čj. 24 Az 103/2004 - 19,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační
stížnosti.
Odůvodnění:
Kasační stížností ze dne 4. 3. 2005 doručenou osobně Krajskému soudu v Ostravě
dne 7. 3. 2005 se žalobce jako stěžovatel domáhá zrušení shora označeného usnesení
krajského soudu, kterým bylo zastaveno řízení o žalobě proti rozhodnutí Ministerstva
vnitra ze dne 3. 2. 2004, čj. OAM-150/VL-07-17-2004.
Tímto (posledně uvedeným) rozhodnutím bylo řízení o udělení azylu stěžovateli
zastaveno podle ustanovení §25 písm. a) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně
zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů
(dále jen zákon o azylu), neboť v průběhu správního řízení obdržel správní orgán
rozhodující ve věci písemné prohlášení stěžovatele ze dne 3. 2. 2004, kterým vzal
stěžovatel svou žádost o udělení azylu zpět. Usnesením krajského soudu bylo řízení
zastaveno podle §47 písm. c) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen s. ř. s.),
§33 zákona o azylu, s odůvodněním, že nelze zjistit místo pobytu žadatele o udělení azylu
a tato skutečnost brání nejméně po dobu devadesáti dnů rozhodnutí ve věci.
V kasační stížnosti stěžovatel uvedl, že mu bylo napadené usnesení doručeno dne
25. 2. 2005. Z evidence Ministerstva vnitra krajský soud zjistil, že stěžovatel svévolně
odešel z P. s. V. L. dne 3. 2. 2004, neznámo kam. Vzhledem k tomu, že se Krajskému
soudu v Ostravě nepodařilo zjistit pobyt stěžovatele, ustanovil mu usnesením ze dne
26. 4. 2004 opatrovníkem SOZE /Sdružení občanů zabývajících se emigrací/ se sídlem
B., M. 16 (podle §29 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, §64 s. ř. s.);
uvedené usnesení nabylo právní moci dne 21. 5. 2004. Napadené usnesení bylo proto ve
čtvrtek 3. 6. 2004 doručeno opatrovníkovi stěžovatele; od tohoto dne je také třeba počítat
lhůtu k podání kasační stížnosti. Ze správního spisu bylo dále zjištěno, že se stěžovatel
dne 25. 2. 2005 osobně dostavil ke krajskému soudu a napadené usnesení převzal.
Podle §106 odst. 2 s. ř. s. musí být kasační stížnost podána do dvou týdnů
od doručení rozhodnutí a zmeškání této lhůty nelze prominout. Podle §40 odst. 2 s. ř. s.
lhůta určená podle týdnů končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje
se dnem, který určil počátek její lhůty a podle odstavce 4 téhož ustanovení je lhůta
zachována, bylo-li podání v poslední den lhůty předáno soudu nebo jemu zasláno
prostřednictvím držitele poštovní licence, popř. zvláštní poštovní licence, anebo předáno
orgánu, který má povinnost je doručit. Dnem určujícím počátek lhůty počítané
podle týdnů byl den doručení, tedy čtvrtek 3. 6. 2004. Poslední den lhůty připadá
na čtvrtek 17. 6. 2004, kdy také lhůta k podání kasační stížnosti marně uplynula. Kasační
stížnost podaná stěžovatelem osobně až dne 7. 3. 2005, tedy byla podána opožděně.
Skutečnost, že stěžovatel převzal napadené usnesení až dne 25. 2. 2005 je právně
bezvýznamná, neboť, jak je uvedeno výše, lhůta pro podání kasační stížnosti začala běžet
dnem doručení opatrovníkovi, tedy ve čtvrtek 3. 6. 2004.
Nejvyšší správní soud proto kasační stížnost podle §46 odst. 1 písm. b), §120 s. ř. s.
odmítl.
Podle §60 odst. 3, §120 s. ř. s. nemá při odmítnutí žádný z účastníků právo
na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 18. května 2005
JUDr. Petr Příhoda
předseda senátu