ECLI:CZ:NSS:2005:8.AZS.72.2005
sp. zn. 8 Azs 72/2005 - 66
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Příhody
a soudců JUDr. Michala Mazance a Mgr. Jana Passera v právní věci žalobce: I. K.,
zastoupeného JUDr. Alenou Drulákovou, advokátkou se sídlem Beroun 1,
Kostelní 7, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Praha 7, Nad Štolou 3,
pošt. schránka 21/OAM, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského
soudu v Praze ze dne 26. 5. 2004, čj. 9 Az 190/2003 - 43,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační
stížnosti.
Odůvodnění:
Kasační stížností ze dne 23. 8. 2004 doručenou Městskému soudu v Praze dne
25. 8. 2004 se žalobce jako stěžovatel domáhá zrušení shora označeného rozsudku
městského soudu, kterým byla zamítnuta žaloba proti rozhodnutí Ministerstva vnitra
ze dne 11. 6. 2003, čj. OAM-655/VL-10-P05-2001. Tímto (posledně uvedeným)
rozhodnutím nebyl stěžovateli udělen azyl podle ustanovení §12, §13 odst. 1, 2 a §14
zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České
republiky, ve znění pozdějších předpisů, (zákon o azylu) a zároveň bylo vysloveno,
že se na něj nevztahuje překážka vycestování ve smyslu §91 zákona o azylu, v platném
znění. Rozsudek městského soudu vycházel ze skutečnosti, že žalobce nenaplnil žádnou
ze zákonných podmínek pro udělení azylu. S ohledem na výše uvedené městský soud
zamítl žalobu jako nedůvodnou.
Vzhledem k tomu, že pobyt stěžovatele nebyl znám a městskému soudu
se ani ve spolupráci s orgány Ministerstva vnitra, Policie České republiky a Vězeňské
služby České republiky nepodařilo vypátrat místo jeho pobytu, byla stěžovateli
podle ustanovení §64 s. ř. s., §29 odst. 3 o. s. ř., usnesením městského soudu ze dne
11. 2. 2004, čj. 9 Az 190/2003 - 32 pro toto soudní řízení ustanovena opatrovníkem
pracovnice Městského soudu v Praze, A. Č.. Ze spisu vyplynulo, že napadený rozsudek
byl doručen A. Č. dne 29. 6. 2004.
Podle §106 odst. 2 s. ř. s. musí být kasační stížnost podána do dvou týdnů
od doručení rozhodnutí a zmeškání této lhůty nelze prominout. Podle §40 odst. 2 s. ř. s.
lhůta určená podle týdnů končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje
se dnem, který určil počátek její lhůty a podle odstavce 4 téhož ustanovení je lhůta
zachována, bylo-li podání v poslední den lhůty předáno soudu nebo jemu zasláno
prostřednictvím držitele poštovní licence, popř. zvláštní poštovní licence, anebo předáno
orgánu, který má povinnost je doručit. Dnem určujícím počátek lhůty počítané
podle týdnů byl den doručení, tedy úterý 29. 6. 2004. Poslední den lhůty připadá na úterý
13. 7. 2004, kdy také lhůta k podání kasační stížnosti marně uplynula. Kasační stížnost
podaná k poštovní přepravě až dne 24. 8. 2004 tedy byla podána opožděně.
Nejvyššímu správnímu soudu tak nezbylo, než kasační stížnost podle
§46 odst. 1 písm. b), §120 s. ř. s. odmítnout.
Podle §60 odst. 3, §120 s. ř. s. nemá při odmítnutí žádný z účastníků právo
na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 18. května 2005
JUDr. Petr Příhoda
předseda senátu