ECLI:CZ:NSS:2005:8.AZS.95.2005
Usnesení
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Petra
Příhody a soudců JUDr. Michala Mazance a Mgr. Jana Passera v právní věci žalobkyně:
U. S., zastoupené Mgr. Ondřejem Adametzem, advokátem v Brně, Pekařská 12,
proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, Praha 7, Nad Štolou 3, v řízení o žalobě
proti rozhodnutí ministra vnitra ze dne 11. 6. 2003, čj. OAM-928/AŘ-2002, o kasační
stížnosti žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 17. 3. 2005,
čj. 36 Az 729/2003 - 58,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
Usnesením ze dne 17. 3. 2005, čj. 36 Az 729/2003 - 58, Krajský soud v Brně
zastavil řízení o žalobě, kterou se žalobkyně domáhala přezkoumání rozhodnutí ministra
vnitra ze dne 11. 6. 2003, čj. OAM-928/AŘ-2002. Posledně jmenovaným rozhodnutím
ministr vnitra zamítl rozklad a podle §59 odst. 2 správního řádu potvrdil rozhodnutí
Ministerstva vnitra ze dne 23. 4. 2001, čj. OAM-1217/VL-07-P10-2000, o neudělení azylu
žalobkyni.
Krajský soud řízení zastavil s odkazem k §47 písm. c) s. ř. s. a k §33 zákona
č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 183/1991 Sb., o Policii České republiky,
ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o azylu“), protože při opakovaném
doručování na adresu evidovaného pobytu žalobkyně (potvrzenou dotazem na Ředitelství
služby cizinecké a pohraniční policie) byla zásilka vrácena s tím, že žalobkyně
je na uvedené adrese neznámá. Krajský soud dovodil, že rozhodnutí ve věci brání
skutečnost, že po dobu delší 90 dnů, nejméně od 29. 9. 2004, nebylo možné zjistit místo
pobytu žalobkyně.
Usnesením ze dne 4. 1. 2005, čj. 36 Az 729/2003 - 50, krajský soud ustanovil
žalobkyni opatrovnici pro řízení. Vyšel při tom ze skutečnosti, že místo pobytu žalobkyně
není známo. Na adrese B., B. 9, která soudu byla známa, se žalobkyni nedařilo doručit
a zásilky se vracely s tím, že adresát je neznámý (na uvedenou adresu se podařilo doručit
pouze zásilku neadresovanou do vlastních rukou dne 2. 7. 2004, později byly pokusy
o doručování neúspěšné).
Usnesení o zastavení řízení bylo doručeno opatrovnici žalobkyně dne 15. 4. 2005.
Žalobkyně osobně se dostavila ke krajskému soudu dne 21. 4. 2005, kdy jí byla vydána
kopie usnesení o zastavení řízení. Při té příležitosti uvedla, že se stále zdržuje na adrese B.,
B. 9.
Žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) usnesení napadala kasační stížností,
podanou u krajského soudu osobně dne 2. 5. 2005. Důvod kasační stížnosti shledává
v §103 odst. 1 písm. e) s. ř. s. Změnu místa pobytu na adresu B., B. 9, stěžovatelka
nahlásila dne 15. 3. 2004. Na této adrese se stěžovatelka zdržovala, přebírala
zde korespondenci, včetně výzvy krajského soudu doručené dne 2. 7. 2004. Byly-li
pozdější zásilky držitelem poštovní licence vráceny s tím, že adresát je na uvedené adrese
neznámý, nebylo toto sdělení v souladu se skutečným stavem a stěžovatelka správnost
údajů na doručence zpochybňuje. Krajský soud měl za takové situace požádat o doručení
jiný orgán, např. Policii ČR.
Podáním ze dne 4. 5. 2005 stěžovatelka požádala o přiznání odkladného účinku
kasační stížnosti.
Žalovaný se ke kasační stížnosti nevyjádřil.
Kasační stížnost není důvodná.
Podle §106 odst. 2 s. ř. s. kasační stížnost musí být podána do dvou týdnů
po doručení rozhodnutí, přičemž zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze
prominout.
Dostavila-li se stěžovatelka osobně k soudu, kde převzala kopii usnesení,
nemá tato skutečnost vliv na běh lhůty, která počala běžet doručením usnesení
opatrovnici stěžovatelky (srov. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 5. 2004,
čj. 3 Azs 130/2004 - 33, publikované pod č. 322/2004 Sb. NSS). Běh lhůty by v daném
případě mohl být ovlivněn, kdyby stěžovatelka prokázala, že pro ustanovení opatrovnice
nebyly dány zákonné důvody. Krajský soud při ustanovení opatrovnice stěžovatelce
vycházel z údajů držitele poštovní licence uvedených na doručenkách soudu vracených
zásilek.
Podle §50e odst. 4 o. s. ř., který se podle §42 odst. 5 s. ř. s. použije
i na řízení ve správním soudnictví, má doručenka obsahující zákonné náležitosti povahu
veřejné listiny. Platí proto (srov. §134 o. s. ř.), že doručenka potvrzuje pravdivost toho,
co je v ní osvědčeno nebo potvrzeno, není-li prokázán opak. Účastník, který zpochybňuje
správnost údajů uvedených na doručence (namítá, že stanovený postup doručování
nebyl dodržen), je povinen o tom nabídnout soudu důkazy a tímto způsobem
svá tvrzení prokázat (srov. též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 6. 1998,
sp. zn. 2 Cdon 1532/97, uveřejněné pod č. 127 v časopise Soudní judikatura, roč. 1998).
Stěžovatelka uvádí, že se v době doručování na předmětné adrese zdržovala. Vzhledem
k tomu, že tím zpochybňuje správnost údajů uvedených na doručence, je v řízení
povinna - jak vyplývá z výše uvedeného - pomocí důkazů svá tvrzení v tomto směru
prokázat.
Stěžovatelka v posuzované věci relativně obecným tvrzením zpochybnila údaj
na doručence uvedený, žádné důkazy k prokázání opaku však soudu nenabídla, tím méně
pak tento opak prokázala.
Opatrovnici stěžovatelky bylo kasační stížností napadené usnesení doručeno dne
15. 4. 2005, v pátek, poslední den lhůty pro podání kasační stížnosti tedy připadá na
pátek, 29. 4. 2005. Kasační stížnost byla podána dne 2. 5. 2005. Po posouzení výše
uvedených skutečností dospěl Nejvyšší správní soud k závěru, že kasační stížnost je
opožděná. Nejvyšší správní soud ji proto podle §46 odst. 1 písm. b) s. ř. s. odmítl.
Vzhledem k neprodlenému rozhodnutí ve věci, pak již nerozhodoval o žádosti za přiznání
odkladného účinku kasační stížnosti.
Kasační stížnost byla odmítnuta, Nejvyšší správní soud proto rozhodl tak,
že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (§60 odst. 3 ve spojení
s §120 s. ř. s.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné (§53 odst. 3
s. ř. s.).
V Brně dne 20. července 2005
JUDr. Petr Příhoda
předseda senátu