ECLI:CZ:NSS:2005:KONF.103.2004
sp. zn. Konf 103/2004-20
USNESENÍ
Zvláštní senát zřízený podle zákona č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých
kompetenčních sporů, rozhodl ve složení: předseda JUDr. Karel Podolka a soudci JUDr.
Marie Žišková, JUDr. Roman Fiala, JUDr. Michal Mazanec, JUDr. Pavel Pavlík a JUDr.
Petr Příhoda, o návrhu Obvodního soudu pro Prahu 9 na rozhodnutí sporu o pravomoc
mezi ním a Městským soudem v Praze, za účasti žalobce Č. T., a. s., zastoupeného JUDr.
Karlem Muzikářem, advokátem se sídlem v Praze 1, Křížovnického nám. 1/193, a
žalovaného Českého telekomunikačního úřadu, Praha 9, Sokolovská 219, o zrušení
cenového rozhodnutí, ve věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. 8 C
90/2004,
takto:
I. Příslušný vydat rozhodnutí o žalobě proti cenovému rozhodnutí
Českého telekomunikačního úřadu č. 03/PROP/2003 ze dne 2. června 2003,
čj. 16055/2003-611, a dodatku č. 1 k cenovému rozhodnutí Českého
telekomunikačního úřadu č. 03/PROP/2003 ze dne 7. ledna 2004, čj.
5051/04, je soud ve správním soudnictví.
II. Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 7. dubna 2004, čj. 5 Ca
160/2003-39, se zrušuje.
Odůvodnění:
Návrhem, doručeným zvláštnímu senátu dne 27. října 2004, se Obvodní soud pro
Prahu 9 domáhá rozhodnutí sporu o věcnou příslušnost (kompetenčního sporu) podle
zákona č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých kompetenčních sporů, který vnikl mezi
ním a Městským soudem v Praze (specializovaným senátem pro věci správního
soudnictví) ve věci obvodního soudu vedené pod sp. zn. 8 C 90/2004, u něhož byla
podána žalobcova žaloba proti žalovanému o nahrazení výroku cenového rozhodnutí a
dodatku, označených ve výroku tohoto usnesení, vydaných žalovaným.
Ze spisu vyplynuly tyto pro rozhodnutí podstatné skutečnosti:
Žalovaný dne 2. června 2003 pod čj. 16055/2003-611 vydal cenové rozhodnutí č.
03/PROP/2003, kterým se stanoví způsob výpočtu cen za propojení veřejných
telekomunikačních sítí pro zprostředkování přístupu ke službám bezplatného volání a
maximální ceny za propojení veřejných telekomunikačních sítí pro zprostředkování
přístupu ke službám bezplatného volání, a to z veřejných pevných telekomunikačních sítí.
Dodatkem č. 1 k označenému cenovému rozhodnutí změnil žalovaný toto rozhodnutí v
poznámce pod čarou č. 3 a v článku 3 způsobem v něm uvedeným. Rozhodnutí bylo
zveřejněno v Telekomunikačním věstníku dne 14. července 2003 a v cenovém věstníku
dne 27. června 2003. Označeným rozhodnutím ve znění doplňku č. 1, s odkazem na §78
odst. 2 a 5 (nyní odst. 6), §95 bod 7 písm. b) zákona č. 151/2000 Sb., o telekomunikacích
a o změně dalších zákonů (dále zákon o telekomunikacích), §2b odst. 2 zákona č.
265/1991 Sb., o působnosti orgánů České republiky v oblasti cen, ve znění pozdějších
předpisů, a §10 zákona č. 526/1990 Sb., o cenách, ve znění pozdějších předpisů, stanovil
působnost rozhodnutí a vysvětlení pojmu cena za propojení (čl. 1), způsob výpočtu cen
za propojení (čl. 2), maximální ceny (čl. 3), určil podmínky (čl. 4), zrušil svá předchozí
rozhodnutí zde blíže označená (čl. 5) a stanovil jejich účinnost (čl. 6, resp. závěr dodatku).
Žalobou podanou dne 29. 7. 2003 u Městského soudu v Praze se žalobce domáhal
zrušení předmětného cenového rozhodnutí žalovaného.
Namítal zejména, že napadeným rozhodnutím žalovaný překročil svou pravomoc
danou ustanovením §78 odst. 2 zákona o telekomunikacích, opravňující jej určit
způsob výpočtu ceny za propojení, která musí vycházet z nákladů na poskytovanou
službu propojení včetně přiměřeného zisku, nikoliv však cenu konkrétní.
Městský soud v Praze usnesením ze dne 7. dubna 2004, čj. 5 Ca 160/2003-39,
žalobu odmítl. Z odůvodnění vyplývá, že soud dospěl k závěru, že napadeným
cenovým rozhodnutím žalovaný správní úřad na základě zákonem mu svěřené
pravomoci rozhodl o sporu vyplývajícím z obchodních vztahů mezi provozovateli
telekomunikačních sítí, resp. poskytovateli služeb, a to ve sporu o cenu za propojení.
Propojení telekomunikačních sítí existuje na základě smluvního vztahu mezi
provozovateli veřejných telekomunikačních sítí a zákon předpokládá také ohledně
ceny za propojení existenci smluvního ujednání mezi provozovateli. Právo jedné
smluvní strany na zaplacení kupní ceny, a to ceny v konkrétní sjednané výši (a tomu
odpovídající povinnost smluvní strany druhé cenu za propojení zaplatit), tak vyplývá
ze smluvního vztahu mezi provozovateli sítí a je jeho samozřejmou součástí. Uvedený
smluvní vztah je vztahem soukromoprávním (obchodním), v němž si jsou strany
takového vztahu rovny. Pokud v případě nedohody smluvních stran rozhoduje o ceně
za propojení správní orgán, rozhoduje o právu soukromém, nikoliv veřejném, nejedná
se o vztah jednotlivce a veřejné moci, nýbrž o závazkový vztah mezi provozovateli sítí,
ve kterém je oprávněn správní orgán v konkrétním zákonem stanoveném případě
rozhodnout o subjektivních soukromých právech. Za použití §130 odst. 1, §68 písm.
b) a §46 odst. 2 s. ř. s. Městský soud v Praze žalobu odmítl a žalobce poučil o
možnosti domáhat se svého práva podáním žaloby podle části páté o. s. ř., ve znění
účinném po 1. 1. 2003.
Žalobce, byť považuje rozhodnutí Městského soudu v Praze za nesprávné a podal
proti němu kasační stížnost, o níž však Nejvyšší správní soud, u něhož je věc vedena
pod sp. zn. 6 As 37/2004, jak plyne z obsahu tohoto spisu, dosud nerozhodl,
z opatrnosti podal v souladu s daným poučením dne 11. 9. 2003 žalobu u Obvodního
soudu pro Prahu 9, jíž se domáhal přezkoumání cenového opatření žalovaného
v občanském soudním řízení podle části páté o. s. ř., ve znění účinném po 1. 1. 2003.
V ní, v zásadě ze shodných důvodů jako v předchozí žalobě, zpochybnil zákonnost
vydaného cenového opatření a domáhá se jeho zrušení.
Obvodní soud pro prahu 9 usnesením ze dne 27. května 2004, čj. 8 C 90/2004-14,
řízení o zrušení předmětného cenového rozhodnutí žalovaného ve znění dodatku č. 1
zastavil, rozhodl o vrácení soudního poplatku žalobci a o náhradě nákladů řízení.
Dospěl k závěru, že označené rozhodnutí žalovaného nelze považovat za individuální
správní akt a že tudíž není dána jeho pravomoc k řízení podle části třetí ani podle části
páté o. s. ř. Protože ani městský soud nemá pravomoc o věci rozhodovat, nezbylo, než
řízení zastavit podle §104 odst. 1 věta první o. s. ř., když zde není ani orgán, jemuž by
bylo možno věc postoupit ve smyslu §104 odst. 1 věta druhá o. s. ř.
Městský soud v Praze k odvolání žalobce usnesením ze dne 30. července 2004, čj.
23 Co 227/2004-26, usnesení soudu prvního stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu
řízení. Shledal, že soud prvního stupně nepostupoval správně, když řízení pro
nedostatek pravomoci zastavil. Pokud dospěl k závěru, že cenové rozhodnutí nelze
před obecnými soudy, ať již ve správním soudnictví či v občanskoprávním řízení,
přezkoumat, tedy že není dána pravomoc soudu, bylo namístě řízení zastavit, avšak při
zastavení řízení pro nedostatek pravomoci podle §104 odst. 1 o. s. ř. je nutno vždy
postoupit věc příslušnému orgánu. Nelze postupovat tak, že se řízení zastaví pro
nedostatek pravomoci soudu s tím, že neexistuje orgán, který by ve věci rozhodoval
(výjimkou je zastavení řízení pro nedostatek pravomoci tuzemských soudů). Pokud
takový orgán neexistuje, je dána pravomoc soudu k rozhodnutí ve věci.
Soud prvního stupně měl správně aplikovat ustanovení §104c odst. 2 o. s. ř. a
vyvolat tzv. kompetenční konflikt mezi Městským soudem v Praze, rozhodujícím
podle soudního řádu správního, a sebou samým. Uložil proto soudu prvního stupně
vyvolat tento kompetenční konflikt a předložit věc zvláštnímu senátu zřízenému podle
zákona č. 131/2002 Sb.
Obvodní soud pro Prahu 9 předložil věc zvláštnímu senátu k rozhodnutí sporu o
věcnou příslušnost. Namítl, že není dána věcná příslušnost soudu v občanském
soudním řízení, ale náleží do věcné příslušnosti soudu ve správním soudnictví;
předmětné cenové rozhodnutí bylo žalovaným vydáno s výslovným odkazem na jeho
veřejnoprávní, správní a regulatorní pravomoc, cenové rozhodnutí žalovaný vydal
mimo správní řízení z vlastní iniciativy bez prvků smluvní autonomie a dispozice
řízením ze strany dotčených subjektů, přičemž toto rozhodnutí není rozhodnutím
konkrétního sporu mezi rovnými subjekty ze strany správního orgánu, naopak se jedná
o výkon veřejné správy a aplikaci veřejného práva správním orgánem.
Žalobce ve vyjádření se ztotožnil s návrhem Obvodního soudu pro Prahu 9 a je
přesvědčen o nesprávnosti rozhodnutí městského soudu. Poukázal na to, že Český
telekomunikační úřad vydal napadené cenové rozhodnutí s výslovným odkazem na
jeho veřejnoprávní správní a regulatorní pravomoci a cenové rozhodnutí představuje
vrchnostenský správní akt, jímž žalovaný jako vykonavatel veřejné správy podrobil
žalobce regulaci v oblasti cen za propojení. Cenové rozhodnutí vydal žalovaný mimo
správní řízení a z vlastní iniciativy. Rozhodnutí postrádá jakékoliv prvky smluvní
autonomie a dispozice řízením ze strany dotčených subjektů a nelze je považovat za
projev quasi-judiciálního rozhodování konkrétního sporu mezi rovnými subjekty ze
strany správního orgánu. Podle tohoto účastníka se jedná o zcela zřejmý případ
výkonu veřejné správy a aplikaci čistě veřejného práva správním orgánem, jenž je
charakteristický nerovným postavením subjektů mimo jakýkoliv konkrétní
soukromoprávní vztah. O soukromoprávní vztah by se jednalo tehdy, pokud by
předmětem žaloby bylo rozhodnutí žalovaného vydané podle §40 odst. 2 zákona o
telekomunikacích (kdy je správním rozhodnutím žalovaného nahrazována smlouva o
propojení mezi konkrétními subjekty), nebo rozhodnutí v konkrétním sporu
s konkrétním dalším provozovatelem telekomunikační sítě o cenu za propojení dle §
78 odst. 6 zákona o telekomunikacích, na které se sice žalovaný v napadeném
rozhodnutí odvolal, ale jež na danou situaci v žádném případě nedopadá ani se nijak
nevztahuje. V daném případě se cenové rozhodnutí netýká žádného konkrétního
smluvního vztahu ani konkrétního propojení telekomunikačních sítí; neodkazuje ani
na žádného dalšího provozovatele coby stranu konkrétního sporu. Městský soud při
svém rozhodování vycházel z nesprávného právního závěru o předmětu daného řízení,
jehož skutečným předmětem je nikoliv soukromoprávní spor, ale vrchnostenská
regulace cen mimo konkrétní právní vztah dvou nebo více rovnoprávných subjektů.
Závěrem poukázal na rozhodnutí zvláštního senátu ve věci Konf 92/2003, kde tento
senát o podobné věci rozhodl, že příslušným vydat rozhodnutí je soud ve správním
soudnictví.
Žalovaný ve vyjádření k návrhu namítá, že jeho rozhodnutí bylo vydáno podle
zákona č. 526/1990 Sb., o cenách, ve znění pozdějších předpisů, v souladu s §78 odst.
2 zákona č. 151/2000 Sb., o telekomunikacích a o změně dalších zákonů, ve znění
pozdějších předpisů. Podle §3 odst. 1 zákona o telekomunikacích je správním úřadem
pro výkon státní správy včetně regulace ve věcech telekomunikací, tedy i regulace
cenové. Zákon o cenách neukládá postup podle správního řádu. Cenová rozhodnutí,
jež mají obecnou působnost, nejsou přezkoumatelná obecnými soudy, neboť naplňují
všechny znaky obecně závazného právního předpisu.
Při řešení vzniklého sporu o pravomoc mezi správním úřadem a obecným soudem
se zvláštní senát řídil následující úvahou:
Do působnosti Českého telekomunikačního úřadu podle zákona o
telekomunikacích náleží v oblasti cen
• výkon působnosti při uplatňování, regulaci a kontrole cen
telekomunikačních služeb, cen za propojení a cen za zpřístupnění [§95
bod 7 písm. a)],
• vydávání cenových rozhodnutí [§95 bod 7 písm. b)], a
• rozhodování o sporech v oblasti cen za propojení a přístup k síti [§85 bod
7 písm. c)].
Cena za propojení mezi provozovateli veřejných telekomunikačních sítí se podle §
78 odst. 1 zákona o telekomunikacích řídí dohodou smluvních stran s tím, že sjednaná
cena nesmí diskriminovat žádnou ze smluvních stran ani ostatní provozovatele
propojených veřejných telekomunikačních sítí a musí umožňovat ověření způsobu
jejího výpočtu. Pro případ, že k dohodě o ceně za propojení nedojde, použije se
způsob výpočtu cen stanovený cenovým opatřením Českého telekomunikačního
úřadu, zveřejněným v Telekomunikačním věstníku. Ve stanovených případech musí
cena za propojení vycházet z nákladů na propojení včetně přiměřeného zisku (§78
odst. 2, 3 zákona o telekomunikacích). Pokud mezi smluvními stranami vznikne spor,
rozhoduje o něm Český telekomunikační úřad; ten, obrátí-li se na něj některá ze
smluvních stran s návrhem na řešení sporu, je povinen použít způsob výpočtu cen
stanovený cenovým rozhodnutím (§78 odst. 4 a 6 zákona o telekomunikacích,
v platném znění).
Z výše uvedeného vyplývá, že Český telekomunikační úřad je oprávněn v oblasti
cen za propojení jednak rozhodovat konkrétní spory v oblasti cen za propojení mezi
konkrétními provozovateli, přičemž postup v řízení se řídí správním řádem (§102
odst. 1 zákona o telekomunikacích), jednak vydávat cenová rozhodnutí, jimiž, a to bez
vztahu ke konkrétním provozovatelům, stanoví způsob výpočtu cen za propojení,
jimiž jsou při stanovení konkrétní ceny za propojení povinny se smluvní strany řídit
v případě, že nedojde ke sjednání ceny podle §78 odst. 1 zákona o telekomunikacích a
jimiž je povinen se řídit i Český telekomunikační úřad sám, pokud rozhoduje k návrhu
některé ze smluvních stran spor o cenu za propojení. Je proto třeba důsledně odlišovat
rozhodnutí vydané ve sporu o cenu za propojení a cenové rozhodnutí jako správní akt
obecné regulace způsobu výpočtu cen za propojení.
I když žalovaný vydání napadeného rozhodnutí odůvodnil jak odkazem na §78
odst. 2 zákona o telekomunikacích, opravňujícím ho k vydání cenového rozhodnutí,
tak i o ustanovení §78 odst. 6 zákona o telekomunikacích, v platném znění, je třeba
vycházet ze samotného obsahu napadeného rozhodnutí. Tím je zcela nepochybně
cenové rozhodnutí ve smyslu §78 odst. 2 zákona o telekomunikacích, neboť v obecné
podobě, bez vztahu ke konkrétnímu sporu konkrétních smluvních stran a konkrétní
smlouvě o ceně za propojení obecně reguluje cenu za propojení. Rozhodnutí je i
formálně označeno za „cenové rozhodnutí“ a je zveřejněno způsobem zákonem
předepsaným pro cenová rozhodnutí. Je pak nerozhodné, zda k vydání takového
cenového rozhodnutí přistoupil žalovaný z vlastního podnětu či z podnětu zájemců o
uzavření smluv o propojení sítí se žalobcem. Z hlediska rozhodnutí sporu o věcnou
příslušnost mezi soudy jednajícími a rozhodujícími ve správním soudnictví a
v občanském soudním řízení není ani rozhodné, zda - jak tvrdí žalobce - žalovaný při
vydání cenového rozhodnutí překročil pravomoc k vydání cenového rozhodnutí
založenou v ustanovení §78 odst. 2 zákona o telekomunikacích.
Cenové rozhodnutí je nepochybně rozhodnutím, jímž správní orgán
autoritativním vrchnostenským rozhodnutím a bez vztahu ke konkrétním smluvním
stranám stanoví obecná pravidla pro stanovení ceny za propojení a je ho třeba
považovat za veřejnoprávní regulaci v oblasti cen. Věc proto nepatří do věcné
příslušnosti soudů rozhodujících věci soukromého práva.
Z vyložených důvodů proto zvláštní senát vyslovil podle §5 odst. 1 zákona č.
131/2002 Sb., že rozhodovat o žalobě proti cenovému rozhodnutí Českého
telekomunikačního úřadu č. 06/PROP/2002, kterým se stanoví způsob výpočtu cen
za propojení veřejných telekomunikačních sítí pro zprostředkování přístupu ke
službám bezplatného volání a maximální ceny za propojení veřejných
telekomunikačních sítí pro zprostředkování přístupu ke službám bezplatného volání, a
to z veřejných telekomunikačních sítí, náleží soudu ve správním soudnictví. Jiná je tu
ovšem otázka, zda v mezích takto obecně určené pravomoci správních soudů jako
soudů veřejného práva bude napadené rozhodnutí posouzeno jako rozhodnutí
přezkumu vůbec způsobilé (§65 s. ř. s.). Tuto otázku ale nemůže řešit zvláštní senát a
vypořádá se s ní v dalším řízení Městský soud v Praze.
Ke shodným závěrům dospěl zvláštní senát již v usnesení ze dne 9. července 2004,
sp. zn. Konf 92/2003, jak na to případně poukazuje žalobce, na něž lze rovněž
odkázat.
V důsledku tohoto rozhodnutí pak zvláštní senát dále zrušil podle §5 odst. 3
téhož zákona usnesení Městského soudu v Praze, jímž byla věcná příslušnost
Městského soudu v Praze popřena, a odstranil tak překážku věci rozhodnuté.
Pravomocné rozhodnutí zvláštního senátu je podle §5 odst. 5 zákona č. 131/2002 Sb. závazné pro strany kompetenčního sporu, účastníky řízení, v němž spor vznikl,
pro správní orgány [§4 odst. 1 písm. a) s. ř. s.] i soudy. Dále bude tedy Městský soud
v Praze pokračovat v původním řízení o podané správní žalobě.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 23. března 2005
JUDr. Karel Podolka
předseda zvláštního senátu