ECLI:CZ:NSS:2005:KONF.105.2004
sp. zn. Konf 105/2004-8
USNESENÍ
Zvláštní senát zřízený dle zákona č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých
kompetenčních sporů, rozhodl ve složení: předseda JUDr. Karel Podolka a soudci JUDr.
Roman Fiala, JUDr. Michal Mazanec, JUDr. Pavel Pavlík, JUDr. Petr Příhoda a JUDr.
Marie Žišková, o návrhu Obvodního soudu pro Prahu 6 na rozhodnutí sporu o
pravomoc mezi ním a Městským soudem v Praze, za účasti žalobce S. d. P. N. S. A.,
zastoupeného JUDr. Richardem Wagnerem, advokátem se sídlem Praha 1, Karolíny
Světlé 8, a žalovaného T. F. R. K. G., zastoupeného JUDr. Zuzanou Žežulkovou,
advokátkou se sídlem Praha 2, Belgická 23, ve věci žaloby o výmaz ochranné známky,
vedené u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 33 C 203/2003,
takto:
I. Příslušný vydat rozhodnutí o žalobě proti rozhodnutí předsedy Úřadu
průmyslového vlastnictví ze dne 5. 11. 2002, sp. zn. O 76155, ve věci výmazu
ochranné známky ve znění „T. C. C.“ z rejstříku ochranných známek, je
soud ve správním soudnictví.
II. Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 14. 11. 2003, čj. 5 Ca
18/2003-45, se zrušuje.
Odůvodnění:
Podáním doručeným Nejvyššímu správnímu soudu dne 10. 11. 2004 navrhl Obvodní
soud pro Prahu 6, aby zvláštní senát rozhodl ve sporu o pravomoc podle §1 odst. 1 písm.
b) zákona č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých kompetenčních sporů, který vznikl
mezi ním a Městským soudem v Praze, ve věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 6
pod sp. zn. 33 C 203/2003.
Ze spisu vyplynuly tyto pro rozhodnutí podstatné skutečnosti:
Úřad průmyslového vlastnictví (dále Úřad) rozhodnutím ze dne 31. 7. 2001 zamítl
návrh na výmaz ve výroku označené ochranné známky s odkazem na ustanovení §25
odst. 1 písm. a), §25 odst. 2 a §25 odst. 3 zákona č. 137/1995 Sb., o ochranných
známkách.
Žalobce jako navrhovatel výmazu podal proti tomuto rozhodnutí rozklad, o němž
rozhodl předseda Úřadu rozhodnutím ve výroku označeným tak, že podle §59 odst. 2
zákona č. 71/1967 Sb., o správním řízení, ve znění pozdějších předpisů, se rozklad zamítá
a napadené rozhodnutí o zamítnutí návrhu na výmaz uvedené ochranné známky se
potvrzuje, a že složená kauce ve výši 2500 Kč se nevrací.
Žalobce podal s odkazem na ustanovení §65 a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudní
řád správní, proti označenému rozhodnutí předsedy Úřadu, jehož označil jako
žalovaného, žalobu, kterou se domáhal zrušení žalobou napadeného rozhodnutí
žalovaného a vrácení věci žalovanému k dalšímu řízení.
Městský soud v Praze usnesením ve výroku uvedeným žalobu odmítl a rozhodl, že
žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Usoudil, že jde o věc, kdy
správní orgán rozhodl v soukromoprávní věci [§68 písm. b) s. ř. s.], neboť těžiště právní
ochrany zde spočívá tradičně v právu soukromém a ochrana soukromých práv, byť jsou
předmětem řízení před správním orgánem, není zajištěna soudním přezkumem ve
správním soudnictví, ale postupem podle novelizované části páté občanského soudního
řádu, tedy projednáním před obecnými soudy v plné jurisdikci. Současně poučil žalobce o
tom, že může do jednoho měsíce od právní moci usnesení podat v této věci žalobu podle
části páté o. s. ř. k příslušnému okresnímu (obvodnímu) soudu s tím, že v takovém
případě účinky procesních úkonů v původním řízení zůstávají zachovány.
Žalobce - řídě se tímto poučením - podal u Obvodního soudu pro Prahu 6 žalobu, jíž
se domáhá nahrazení rozhodnutí Úřadu výrokem, že návrhu na výmaz slovní ochranné
známky ve znění „T. C. C.“ se vyhovuje a uvedená ochranná známka se vymazává z
rejstříku ochranných známek vedeného Úřadem; v žalobě mj. výslovně uvádí, že setrvává
na svém návrhu na výmaz uvedené ochranné známky, a že návrh uplatněný touto žalobou
je totožný s návrhem v předcházejícím řízení před Úřadem.
Obvodní soud pro Prahu 6 poté podal zvláštnímu senátu v úvodu označený návrh.
Popřel v něm svoji příslušnost a dovodil, že jde o věc veřejnoprávní, neboť právo na
výmaz registrované ochranné známky je oprávněním veřejného práva, jehož ochrana je
svěřena správním soudům; původní žaloba o přezkoumání zákonnosti rozhodnutí
předsedy Úřadu proto byla namístě a řízení o ní je v kompetenci správního soudu.
Při řešení vzniklého sporu o pravomoc mezi obecným soudem a soudem ve správním
soudnictví se zvláštní senát řídil následující úvahou:
Právní institut ochranné známky se vyvinul z hospodářské potřeby výrobce nebo
obchodníka dosáhnout toho, aby právě jeho zboží (služby) zájemci kupovali nebo si
opatřovali a aby toto zboží nebylo zaměňováno s produkcí konkurence. Opatření zboží
značkou výrobce nebo obchodníka nemá ovšem smysl bez toho, že tu bude dána záruka,
že někdo jiný nemůže takovou značku použít. Záruku, která by měla praktický smysl, však
může poskytnout jen vrchnostenská autorita (veřejná moc). Dnešní podoba průmyslových
práv se ostatně vyvinula ze středověkých panovnických nebo vrchnostenských privilegií.
Je třeba dodat, že vznik ochranné známky zajisté reflektuje (také) soukromý zájem
jejího budoucího majitele, například proto, že po svém vzniku se známka může stát
předmětem právního obchodu a její existence má pro jejího vlastníka hospodářský smysl,
nicméně samotné udělení práva průmyslového vlastnictví nijak neztratilo svůj původní
charakter veřejnoprávního privilegia, které je udělováno výlučně veřejnou mocí a v zájmu
veřejném. Tím je zájem zákazníků či konzumentů zboží a služeb a jejich ochrany před
napodobováním, falšováním známek nebo jejich zneužíváním.
V dnešních podmínkách stát může stanovit podmínky, za kterých se smí uchazeč
domoci kladného rozhodnutí správního úřadu. Úřad musí sice ochrannou známku zapsat
do (veřejného) rejstříku (registrovat), ale musí také přihlášku zamítnout, nejsou-li splněny
zákonné podmínky registrace, případně při splnění zákonných podmínek musí známku
z rejstříku vymazat.
Právní vztah, který se takovým řízením a rozhodnutím řeší, vzniká mezi
přihlašovatelem (při výmazu mezi majitelem známky) a správním úřadem. Takový vztah je
vztahem mocenským (v jiné terminologii vertikálním, vrchnostenským); nejde o vztah
občanskoprávní (§7 odst. 1 o. s. ř.), protože takové vztahy při vrchnostenském
autoritativním rozhodování mezi Úřadem a stranou nevznikají.
Registrací ochranné známky (nebo jejím výmazem) se naprosto neupravují vztahy
mezi podnikateli, nic takového předmětem řízení o registraci (výmazu) není a nemůže být.
Jediný vztah, který se tu registrací upravuje, je vztah mezi tím, kdo o registraci žádá (resp.
tím, kdo má známku zapsánu), a Úřadem, který o registraci (výmazu) rozhoduje.
Předmětem řízení je vyřešení otázky, zda jsou splněny zákonem stanovené podmínky a
zda tedy má nebo nemá vzniknout nehmotný statek (ochranná známka), resp. zda má
tento status zaniknout (výmaz). Výsledkem řízení je pak vznik (registrace) známky nebo
její výmaz; zda vůbec vzniknou majetkové vztahy mezi podnikateli při podnikání (a kdy a
jaké), je naprosto nejisté (u některých typů známek, např. obranných nebo zásobních, lze
dokonce předpokládat, že takové vztahy záměrně ani vzniknout nemají) a registrační akt
se o tom nijak nevyjadřuje (a při výmazu registrované známky nijak do té doby vzniklé
soukromoprávní vztahy neupravuje).
Sama registrace (výmaz) známky není soukromoprávní věc a je nerozhodné, že
registrací (výmazem) vznikají nebo zanikají soukromoprávní nároky. Žádná soukromá
osoba, se kterou je přihlašovatel (majitel) v rovném postavení, mu nemůže registraci udělit
ani mu nemůže známku vymazat. To může učinit jenom správní úřad, který k tomu má
zákonnou kompetenci, a může to udělat jen tak, že o tom vydá vrchnostenský správní akt.
Proto tedy i v přezkumném řízení soudním se žalobce nedomáhá žádného svého
soukromoprávního nároku, ale jen toho, aby správní úřad o věci rozhodoval podle
zákona.
Na tom, co bylo právě uvedeno, nic nemění ani to, že v posuzované věci řízení (a
později i řízení před soudem) iniciovala osoba třetí (majitel známky s dřívější prioritou,
navrhovatel výmazu). Podstatou věci je námitka, že nemělo být uděleno veřejné
subjektivní právo (registrace) majiteli známky, protože tomu brání jiné veřejné subjektivní
právo dříve vzniklé (registrace dřívější známky navrhovatele výmazu). To, že se celá věc
navenek představuje při zběžném nahlédnutí jako soukromý spor mezi dvěma majiteli
známek, ještě z takového sporu nečiní věc soukromoprávní. Stále jde o řízení vyvolané
k tomu legitimovaným subjektem, který tvrdí, že Úřad neměl pozdější známku registrovat,
neboť tomu brání lepší veřejné subjektivní právo navrhovatele výmazu. Situace je tu
obdobná jako u námitky souseda proti stavbě rodinného domu, tvrdící, že pozemek, na
kterém se staví nebo stavět má, není k tomu územním plánem určen. I zde zpravidla bude
v pozadí nebo jevově spor mezi dvěma osobami soukromého práva, ale žaloba souseda
proti vydanému stavebnímu povolení nebude žalobou ve věci soukromoprávní.
Odůvodnění:
lze pak pro úplnost uzavřít poznámkou, že rozhodnutí, předpokládaná
jednotlivými zákony na ochranu průmyslového vlastnictví, přesně rozlišují, která
rozhodnutí ve věci přísluší činit Úřadu a která soudu (v občanském soudním řízení). Ve
věci patentů jsou v pravomoci soudů např. rozhodnutí o tom, komu svědčí právo na
patent, stanovení výše odměny za právo na patent, výše licenčních poplatků v případě
poskytnutí nucené licence, porušení práv z patentů; ostatní rozhodnutí jsou v kompetenci
Úřadu. I takovéto rozdělení – navíc za situace, kdy zákonodárce ani neupravil
mechanismus, jímž by se vůbec mohlo dosáhnout zápisu ve veřejných knihách bez toho,
že by taková povinnost byla soudem uložena Úřadu, který v řízení podle §244 o. s. ř. není
účastníkem řízení – představovalo pro zvláštní senát jen další podpůrný argument pro
toto usnesení.
Z vyložených důvodů proto zvláštní senát vyslovil podle §5 odst. 1 zákona č.
131/2002 Sb., že rozhodovat o žalobě proti rozhodnutí Úřadu o výmazu známky náleží
soudu ve správním soudnictví.
V důsledku tohoto rozhodnutí pak zvláštní senát dále zrušil podle §5 odst. 3 téhož
zákona usnesení Městského soudu v Praze, jímž byla pravomoc tohoto soudu popřena, a
odstranil tak překážku věci rozhodnuté.
Pravomocné rozhodnutí zvláštního senátu je podle §5 odst. 5 zákona č. 131/2002 Sb. závazné pro strany kompetenčního sporu, účastníky řízení, v němž spor vznikl, pro
správní orgány [§4 odst. 1 písm. a) s. ř. s.] i soudy. Dále bude tedy Městský soud v Praze
pokračovat v původním řízení o podané správní žalobě.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 28. června 2005
JUDr. Karel Podolka
předseda zvláštního senátu