ECLI:CZ:NSS:2005:KONF.23.2005
sp. zn. Konf 23/2005-14
USNESENÍ
Zvláštní senát zřízený podle zákona č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých
kompetenčních sporů, rozhodl ve složení: předseda JUDr. Josef Rakovský a soudci JUDr.
Karel Hasch, JUDr. Antonín Draštík, JUDr. Michal Mazanec, JUDr. Petr Příhoda a
JUDr. Marie Žišková, o návrhu České republiky – Obvodního soudu pro Prahu 4 na
rozhodnutí sporu o pravomoci mezi Obvodním soudem pro Prahu 4 a Úřadem pro
ochranu osobních údajů, ve věci vedené pod sp. zn. 10 C 159/99, o ochranu údajů v
informačních systémech, za účasti žalobce V. H., zastoupeného JUDr. Josefem Prokešem,
advokátem se sídlem Liberec 1, nám. Dr. E. Beneše 13, proti žalované České republice –
Úřadu pro ochranu osobních údajů, se sídlem 170 00 Praha 7, Pplk. Sochora 727/27,
takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění:
Podáním doručeným Nejvyššímu správnímu soudu navrhl Obvodní soud pro Prahu
4, aby soud rozhodl ve sporu o pravomoc (kompetenčním sporu) podle ustanovení §1
odst. 1 písm. a) zákona č. 131/2002 Sb., ve věci v záhlaví označené. Uvedl, že ve věci
žaloby V. H. proti České republice rozhodl o žalobě V. H. proti České republice –
Vězeňské službě, o ochranu údajů v informačních systémech. Soud prvního stupně
rozsudkem ze dne 17. 1. 2003, čj. 10 C 159/99-151, zastavil řízení o částku 900 000 Kč a
žalované uložil povinnost zaplatit žalobci 100 000 Kč, zatímco ohledně částky 2 000 000
Kč žalobu zamítl. K odvolání žalobce Městský soud v Praze rozsudkem ze dne
11. 6. 2003, čj. 11 Co 159/2003-166, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil. K dovolání
žalobce Nejvyšší soud České republiky rozsudkem ze dne 30. 9. 2004, čj. 30 Cdo
1183/2004-198, dovolání směřující proti výrokům o náhradě škody odmítl. Ve zbývajících
výrocích zrušil rozsudky obou stupňů a řízení zastavil s tím, že po právní moci rozhodnutí
bude věc postoupena Úřadu pro ochranu osobních údajů v Praze.
Soud prvního stupně po právní moci rozsudku (8. 1. 2004) odeslal spis Úřadu pro
ochranu osobních údajů k dalšímu řízení a rozhodnutí. Dopisem ze dne 7. 1. 2005 vrátil
tento Úřad věc soudu zpět s tím, že věc mu byla Nejvyšším soudem postoupena s
odkazem na ustanovení §21 odst. 2 písm. d) zákona č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních
údajů. Avšak zákonem č. 439/2004 Sb., který nabyl účinnosti dne 26. 7. 2004, bylo
ustanovení §21 zákona změněno v tom směru, že Úřad již nemá kompetenci rozhodovat
o peněžitých náhradách. Z toho Úřad dovodil, že v době rozhodování Nejvyššího soudu
již Úřad pravomoc k rozhodnutí o této věci neměl.
Soud prvního stupně za situace vzniklého záporného kompetenčního sporu podle §1
odst. 1 písm. a) zákona č. 131/2002 Sb. navrhl, aby zvláštní senát podle §2 odst. 1 zákona
č. 131/2002 Sb. rozhodl tak, že příslušným k rozhodnutí o nárocích V. H. v rozsahu
zrušujícího výroku Nejvyššího soudu (výrok II. rozsudku ze dne 30. 9. 2004, čj. 30 Cdo
1183/2004-198) je Úřad pro ochranu osobních údajů v Praze.
Zvláštní senát se před rozhodováním ve věci samé zabýval podmínkami, za nichž
může věc projednat a o ní rozhodnout.
Kompetenčním sporem, a to kladným, je podle §1 odst. 2 zákona o rozhodování
některých kompetenčních sporů spor, v němž si jedna strana osobuje pravomoc vydat
rozhodnutí v totožné věci individuálně určených účastníků, o níž bylo druhou stranou
vydáno pravomocné rozhodnutí. Záporný kompetenční spor nastává tehdy, jestliže v
totožné věci individuálně určených účastníků obě jeho strany popírají svou pravomoc
vydat rozhodnutí.
Podle §3 odst. 2 výše uvedeného zákona návrh na zahájení řízení o kompetenčním
sporu je oprávněna podat některá z jeho stran nebo účastník řízení ve věci, v níž se otázka
pravomoci vydat rozhodnutí stala spornou. Z formulace tohoto ustanovení vyplývá, že
pokud se týká kladných kompetenčních konfliktů, jsou oprávněni podat návrh na zahájení
řízení obě strany, popřípadě kterýkoliv z účastníků řízení ve věci. V případě
projednávaného záporného kompetenčního konfliktu ovšem jedna ze stran (Nejvyšší
soud České republiky v řízení o mimořádném opravném prostředku proti rozhodnutí
odvolacího soudu) již vyjádřila své autoritativní stanovisko ke kompetenčnímu sporu ve
formě rozhodnutí, jímž svou pravomoc popřela. V důsledku toho bylo řízení o shora
uvedených nárocích zastaveno. Nastalý procesní stav se promítá i v otázce oprávnění této
strany (Nejvyššího soudu České republiky, potažmo soudu prvního stupně, jehož
rozhodnutí bylo spolu s rozhodnutím odvolacího soudu zrušeno a řízení v tomto rozsahu
zastaveno) se závěrem, že v takovém případě k tomuto návrhu oprávněna není.
Uvedený výklad odůvodňuje závěr, že návrh na zahájení řízení o kompetenčním
sporu v tomto případě může podat toliko druhá strana sporu o pravomoc, případně
kterýkoliv z účastníků řízení ve věci, v níž se otázka pravomoci vydat rozhodnutí stala
spornou. To se dosud nestalo.
Návrh podaný obvodním soudem byl tedy podán osobou k tomu neoprávněnou.
Proto zvláštní senát v souladu s ustanovením §4 zákona č. 131/2002 Sb., o rozhodování
některých kompetenčních sporů, ve spojení s §46 odst. 1 písm. c) soudního řádu
správního, návrh Obvodního soudu pro Prahu 4 odmítl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 13. září 2005
JUDr. Josef Rakovský
předseda zvláštního senátu