ECLI:CZ:NSS:2005:KONF.88.2004
sp. zn. Konf 88/2004-17
USNESENÍ
Zvláštní senát zřízený podle zákona č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých
kompetenčních sporů, rozhodl ve složení: předseda JUDr. Karel Podolka a soudci JUDr.
Marie Žišková, JUDr. Roman Fiala, JUDr. Michal Mazanec, JUDr. Petr Příhoda a JUDr.
Pavel Pavlík, o návrhu Obvodního soudu pro Prahu 6 na rozhodnutí sporu o pravomoc
mezi Obvodním soudem pro Prahu 6 a Nejvyšším správním soudem, za účasti žalobce:
C., zastoupeného JUDr. Miroslavem Svobodou, advokátem se sídlem v Praze 10,
Hradešínská 4, a žalovaného: Úřad průmyslového vlastnictví, se sídlem v Praze 6,
Antonína Čermáka 2a, ve věci žaloby proti rozhodnutí předsedy Úřadu průmyslového
vlastnictví ze dne 15. února 2000, čj. O-127660-97, vedené u Obvodního soudu pro
Prahu 6 pod sp. zn. 33 C 115/2003, o výmaz mezinárodní ochranné známky z rejstříku
ochranných známek,
takto:
I. Příslušný vydat rozhodnutí o žalobě proti rozhodnutí předsedy Úřadu
průmyslového vlastnictví ze dne 15. 2. 2000, čj. O-127660-97, ve věci výmazu
mezinárodní ochranné známky ve znění „N.“, zapsané v rejstříku
ochranných známek, je soud ve správním soudnictví.
II. Usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 4. června 2003, čj. 7 A
73/2000-52, se zrušuje.
Odůvodnění:
Podáním doručeným Nejvyššímu správnímu soudu ČR dne 6. září 2004, doplněným
přípisem ze dne 4. 1. 2005, navrhl Obvodní soud pro Prahu 6, aby zvláštní senát rozhodl
ve sporu o pravomoc podle ustanovení §1 odst. 1 písm. b) zákona č. 131/2002 Sb., o
rozhodování některých kompetenčních sporů, který vznikl mezi ním a Nejvyšším
správním soudem, ve věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 33 C
115/2003.
Ze spisu vyplynuly tyto pro rozhodnutí podstatné skutečnosti:
Rozhodnutím Úřadu průmyslového vlastnictví (dále jen „Úřadu“) ze dne
12. března 1999, sp. zn. O-127660, byla na návrh firmy N. I. L. vymazána mezinárodní
slovní ochranná známka ve znění „N.“, zapsaná v České republice, jejímž majitelem je
žalobce, z rejstříku ochranných známek.
Žalobce podal proti tomuto rozhodnutí rozklad, o kterém rozhodl předseda Úřadu
dne 15. února 2000 tak, že rozklad zamítl a napadené rozhodnutí o výmazu výše uvedené
ochranné známky potvrdil.
Žalobce poté napadl toto rozhodnutí předsedy Úřadu žalobou ve správním
soudnictví u Vrchního soudu v Praze. Ve smyslu §132 zákona č. 150/2002 Sb., o
soudním řádu správním (dále jen „s. ř. s.), tato věc přešla na Nejvyšší správní soud České
republiky, který usnesením ze dne 4. června 2003, čj. 7 A 73/2000-52, žalobu odmítl. V
odůvodnění se soud zabýval především otázkou, zda je dána pravomoc soudů ve
správním soudnictví o podané žalobě jednat a rozhodnout, tj. zda v žalobě tvrzená práva,
jejichž ochrany se žalobce podanou žalobou domáhá, jsou právy veřejnoprávního
charakteru, popř. zda je žaloba podřaditelná svým obsahem pod jiné věci, jež do
pravomoci soudů ve správním soudnictví náleží se závěrem, že řízení ve věci práva k
ochranné známce je třeba považovat za řízení ve věci práva soukromého. Tento závěr se
opírá jednak o argumentaci, že subjektem známkového práva mohou být právnické a
fyzické osoby a také že ochranná známka je tzv. nehmotným statkem, tj. statkem
majetkové povahy, který je způsobilý být předmětem soukromoprávních vztahů. Z těchto
důvodů proto Nejvyšší správní soud žalobu odmítl.
Současně poučil žalobce o tom, že se může domáhat svého práva podáním žaloby ve
lhůtě jednoho měsíce od právní moci vydaného usnesení podle části páté občanského
soudního řádu u příslušného okresního (obvodního) soudu s tím, že účinky procesních
úkonů v původním řízení zůstávají zachovány.
Žalobce se tímto poučením řídil a podal u Obvodního soudu pro Prahu 6 ve zmíněné
lhůtě žalobu proti Úřadu. Obvodní soud vyzval poté žalobce a žalovaného, aby se
vyjádřili k věcné příslušnosti obvodního soudu. Na tuto výzvu reagoval pouze žalobce,
který zaslal obvodnímu soudu na vědomí kopii usnesení Nejvyššího správního soudu v
předmětné věci.
Obvodní soud pro Prahu 6 poté podal zvláštnímu senátu dne 6. září 2004 v úvodu
zmíněný návrh s tím, že popírá svou pravomoc vydat rozhodnutí v této věci. Navrhovatel
má zato, že se jedná o věc, která nevyplývá ze vztahů uvedených v §244 odst. 1
občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), neboť se jedná o věc, ve které převažuje
veřejnoprávní zájem. V daném případě nejde vůbec o vztah dvou soukromoprávních
subjektů, ale o spor mezi obchodní společností a úřadem. Navrhovatel má proto zato, že
spor by měl rozhodovat správní soud.
K návrhu obvodního soudu se vyjádřil ve svém podání ze dne 15. března 2005 Úřad,
který mimo jiné uvedl, že se domnívá shodně s navrhovatelem, že v předmětné věci není
dána věcná příslušnost obvodního soudu, neboť pro vztahy veřejnoprávní, kterými jsou i
vztahy mezi Úřadem jako představitelem státní moci a účastníky řízení o návrhu na výmaz
ochranné známky, je charakteristický prvek nadřazenosti a podřazenosti v různých
formách a intenzitě, v nichž je založena způsobilost autoritativně rozhodovat jednou
stranou právního vtahu o právech a povinnostech strany druhé: základní metodou právní
regulace je zde rozhodnutí orgánu veřejné moci, v daném případě Úřadu, o tom, zda
vlastník napadené ochranné známky bude i nadále používat pro uvedený právní institut
zákonné ochrany či nikoli. Odkázal dále na tu skutečnost, že zvláštním senátem zřízeným
podle zákona č. 131/2002 Sb. již bylo několikrát rozhodnuto, že řízení ve věci přiznání či
odejmutí ochrany je povahy veřejnoprávní.
Při řešení vzniklého sporu o pravomoc mezi obecným soudem a soudem ve správním
soudnictví se zvláštní senát řídil následující úvahou:
Právní institut ochranné známky se vyvinul z hospodářské potřeby výrobce nebo
obchodníka dosáhnout toho, aby právě jeho zboží (služby) zájemci kupovali nebo si
opatřovali a aby toto zboží nebylo zaměňováno s produkcí konkurence. Opatření zboží
značkou výrobce nebo obchodníka nemá ovšem smysl bez toho, že tu bude dána záruka,
že někdo jiný nemůže takovou značku použít. Záruku, která by měla praktický smysl, však
může poskytnout jen vrchnostenská autorita (veřejná moc).
Vznik ochranné známky zajisté reflektuje (také) soukromý zájem jejího budoucího
majitele, například proto, že po svém vzniku se známka může stát předmětem právního
obchodu a její existence má pro jejího vlastníka hospodářský smysl, nicméně samotné
udělení práva průmyslového vlastnictví nijak neztratilo svůj původní charakter
veřejnoprávního privilegia, které je udělováno výlučně veřejnou mocí a v zájmu veřejném.
Tím je zájem zákazníků či konzumentů zboží a služeb a jejich ochrany před
napodobováním, falšováním známek nebo jejich zneužíváním.
V dnešních podmínkách stát může stanovit podmínky, za kterých se smí uchazeč
domoci kladného rozhodnutí správního úřadu. Úřad musí sice ochrannou známku zapsat
do (veřejného) rejstříku (registrovat), ale musí také přihlášku zamítnout, nejsou-li splněny
zákonné podmínky registrace, případně při splnění zákonných podmínek musí známku z
rejstříku vymazat.
Právní vztah, který se takovým řízením a rozhodnutím řeší, vzniká mezi
přihlašovatelem (při výmazu mezi majitelem známky) a správním úřadem. Takový vztah je
vztahem mocenským. Nejde o vztah občanskoprávní (§7 odst. 1 o. s. ř.), protože takové
vztahy při vrchnostenském autoritativním rozhodování mezi úřadem a stranou nevznikají.
Nejvyšší správní soud tvrdí, že řízení ve věci práva k ochranné známce je třeba
považovat za řízení ve věci práva soukromého (viz odůvodnění jeho usnesení). Taková
argumentace však není přiléhavá.
Zcela se tu přehlíží, že registrací ochranné známky (nebo jejím výmazem) se naprosto
neupravují vztahy mezi fyzickými a právnickými osobami, protože nic takového
předmětem řízení o registraci (výmazu) není a nemůže být. Jediný vztah, který se tu
registrací upravuje, je vztah mezi tím, kdo o registraci žádá (resp. tím, kdo má známku
zapsánu), a úřadem, který o registraci (výmazu) rozhoduje. Předmětem řízení je vyřešení
otázky, zda jsou splněny zákonem stanovené podmínky a zda tedy má nebo nemá
vzniknout nehmotný statek (ochranná známka), resp. zda má tento status zaniknout
(výmaz). Výsledkem řízení je pak vznik (registrace) známky nebo její výmaz; zda vůbec
vzniknou majetkové vztahy mezi podnikateli při podnikání (a kdy a jaké), je naprosto
nejisté (u některých typů známek, např. obranných nebo zásobních, lze dokonce
předpokládat, že takové vztahy záměrně ani vzniknout nemají) a registrační akt se o tom
nijak nevyjadřuje (a při výmazu registrované známky nijak do té doby vzniklé
soukromoprávní vztahy neupravuje).
Sama registrace (výmaz) známky tedy není soukromoprávní věc a je nerozhodné, že
registrací (výmazem) vznikají nebo zanikají soukromoprávní nároky. Žádná soukromá
osoba, se kterou je přihlašovatel (majitel) v rovném postavení, mu nemůže registraci udělit
ani mu nemůže známku vymazat. To může učinit jenom správní úřad, který k tomu má
zákonnou kompetenci, a může to udělat jen tak, že o tom vydá vrchnostenský správní akt.
Proto tedy i v přezkumném řízení soudním se žalobce nedomáhá žádného svého
soukromoprávního nároku, ale jen toho, aby správní úřad o věci rozhodoval podle
zákona.
Odůvodnění:
lze pak pro úplnost uzavřít poznámkou, že rozhodnutí předpokládaná
jednotlivými zákony na ochranu průmyslového vlastnictví přesně rozlišují, která
rozhodnutí ve věci přísluší činit Úřadu a která soudu (v občanském soudním řízení). Ve
věci patentů jsou v pravomoci soudů např. rozhodnutí o tom, komu svědčí právo na
patent, stanovení výše odměny za právo na patent, výše licenčních poplatků v případě
poskytnutí nucené licence, porušení práv z patentů. Ostatní rozhodnutí jsou v kompetenci
Úřadu. I takovéto rozdělení - navíc za situace, kdy zákonodárce ani neupravil
mechanismus, jímž by se vůbec mohlo dosáhnout zápisu ve veřejných knihách bez toho,
že by taková povinnost byla soudem uložena Úřadu, který v řízení podle §244 o. s. ř. není
účastníkem řízení - představovalo pro zvláštní senát jen další podpůrný argument pro toto
usnesení.
Z vyložených důvodů proto zvláštní senát vyslovil, že rozhodnout o žalobě proti
rozhodnutí předsedy Úřadu ve věci výmazu ochranné známky náleží podle §5 odst. 1
zákona č. 131/2002 Sb. soudu ve správním soudnictví.
Zvláštní senát podle §5 odst. 3 téhož zákona zruší rozhodnutí, kterým strana
kompetenčního sporu popřela svou pravomoc o věci rozhodovat, ačkoliv podle
rozhodnutí zvláštního senátu je vydání rozhodnutí ve věci uvedené v návrhu na zahájení
řízení v její pravomoci. Dalším výrokem proto zvláštní senát zrušil usnesení Nejvyššího
správního soudu, které výroku, jímž byla kompetence určena, odporuje.
Pravomocné rozhodnutí zvláštního senátu je podle §5 odst. 5 zákona č. 131/2002 Sb. závazné pro strany kompetenčního sporu, účastníky řízení, v němž spor vznikl, pro
správní orgány [§4 odst. 1 písm. a) s. ř. s.] i soudy. Dále bude tedy Nejvyšší správní soud
pokračovat v původním řízení o podané správní žalobě.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 7. dubna 2005
JUDr. Karel Podolka
předseda zvláštního senátu