ECLI:CZ:NSS:2005:KONF.93.2004:9
sp. zn. Konf 93/2004-9
USNESENÍ
Zvláštní senát zřízený podle zákona č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých
kompetenčních sporů, rozhodl ve složení: předseda JUDr. Karel Podolka a soudci JUDr.
Petr Příhoda, JUDr. Roman Fiala, JUDr. Michal Mazanec, JUDr. Pavel Pavlík a JUDr.
Marie Žišková, o návrhu Okresního soudu v Břeclavi na rozhodnutí sporu o pravomoc,
za účasti žalobce Mgr. R. T, správce konkursní podstaty T. E., s. r. o., a žalovaného
Finančního úřadu v Břeclavi, Břeclav, Sladová 1, ve věci žaloby o vydání bezdůvodného
obohacení ve výši 88 733 Kč s přísl., vedené u Okresního soudu v Břeclavi pod sp. zn. 7
C 1371/2004,
takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění:
Podáním ze dne 13. 9. 2004, doručeným zvláštnímu senátu dne 19. 9. 2004, se
Okresní soud v Břeclavi domáhal rozhodnutí kladného kompetenčního sporu mezi
soudem a orgánem moci výkonné. Uvedl, že jak tento soud, tak i žalovaný Finanční úřad
v Břeclavi (ve svém podání ze dne 16. 9. 2003) mají zato, že k rozhodnutí o předmětné
věci není dána pravomoc soudu dle §7 o. s. ř. Žalobce totiž v tomto případě fakticky
podává opravný prostředek proti rozhodnutí Finančního úřadu v Břeclavi o převodu
poplatku na dani z přidané hodnoty na nedoplatek na daň z převodu nemovitostí, ačkoli
jej označuje jako žalobu o vydání bezdůvodného obohacení. Dle názoru Okresního soudu
v Břeclavi je tedy dána pravomoc Finančního úřadu v Břeclavi a až poté, kdy budou
vyčerpány všechny opravné prostředky v rámci správního řízení, žalobce může podat
žalobu k soudu, která by však byla projednávána v rámci správního soudnictví. Okresní
soud dále poukázal na to, že o věcné příslušnosti soudu rozhodoval Vrchní soud v
Olomouci usnesením ze dne 29. 3. 2004, avšak z tohoto rozhodnutí není zřejmé, zda se
tento soud zabýval i otázkou pravomoci soudu, neboť usnesení neobsahuje odůvodnění.
Tímto usnesením Vrchního soudu v Olomouci je dle názoru Okresního soudu v Břeclavi
splněna podmínka §1 odst. 2 zákona č. 131/2002 Sb., když jak soud, tak i orgán moci
výkonné si osobují pravomoc vydat v uvedené věci rozhodnutí, a jedná se tedy o kladný
kompetenční spor.
Přípisem zvláštního senátu ze dne 7. 4. 2005 byl Okresní soud v Břeclavi vyzván k
upřesnění návrhu o přesné označení orgánu moci výkonné, který si osobuje pravomoc ve
věci rozhodnout, a doložení, z čeho tato skutečnost vyplývá. Podáním ze dne 14. 4. 2005
okresní soud sdělil, že tímto orgánem je Finanční úřad v Břeclavi a tento jeho postoj
vyplývá z jeho vyjádření ze dne 16. 9. 2003, kdy tento orgán mimo jiné uvádí, že má zato,
že vztah mezi žalobcem a žalovaným není občanskoprávním vztahem a že tudíž není dána
podle §7 o. s. ř. pravomoc soudu.
Z předloženého spisu Okresního soudu v Břeclavi sp. zn. 7 C 1371/2004 vyplynuly
následující podstatné skutečnosti:
Žalobou ze dne 25. 6. 2003, podanou téhož dne u Krajského soudu v Brně, se
žalobce domáhal vydání rozsudku, resp. platebního rozkazu, že „žalovaný je povinen
vydat žalobci do 15 dnů od právní moci tohoto platebního rozkazu bezdůvodné
obohacení spočívající v celkové částce ve výši 88 733 Kč a úrok z prodlení ve výši 6,5 %
p. a. z částky ve výši 57 483 Kč od 26. 3. 2002 do zaplacení a ve výši 6,5 % p. a. z částky
ve výši 30 894 Kč od 16. 4. 2002 do zaplacení“. Žalobce uvedl, že na základě usnesení
Krajského soudu v Brně ze dne 6. 2. 2002, čj. 24 K 41/2001-229, kterým byl prohlášen
konkurs na majetek společnosti T. E., s. r. o., je správcem konkursní podstaty této
společnosti. Žalovaný na základě svého rozhodnutí ze dne 24. 4. 2002, čj.
41856/02/298911/3773, přeplatek na dani z přidané hodnoty úpadce, vykázaný ke dni
18. 4. 2002, převedl dne 26. 3. 2002 v částce 57 483 Kč a dne 16. 4. 2003 (zřejmě správně
2002) v částce 30 894 Kč na nedoplatek úpadce na dani z převodu nemovitostí. Jedním z
účinků prohlášení konkursu je též skutečnost, že započtení na majetek patřící do podstaty
není přípustné [§17 odst. 1 písm. i) zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, ve
znění pozdějších předpisů]. Žalovaný porušil toto ustanovení zákona, když převedl, tedy
započetl, přeplatek na dani z přidané hodnoty úpadce na jeho nedoplatek na dani z
převodu nemovitostí, čímž se na jeho úkor bezdůvodně obohatil. Dle ustanovení §451 a
§456 občanského zákoníku je ten, kdo se bezdůvodně obohatil, povinen vydat předmět
bezdůvodného obohacení tomu, na jehož úkor byl získán.
Rozhodnutím Finančního úřadu v Břeclavi ze dne 24. 4. 2002, čj.
41858/02/298911/3773, bylo vysloveno, že tento úřad přeplatek na dani z přidané
hodnoty vykázaný ke dni 18. 4. 2002 u správce daně převádí v částce 57 483 Kč na
úhradu nedoplatku na dani z převodu nemovitostí s tím, že dnem úhrady na nedoplatek je
26. 3. 2002, a v částce 30 894 Kč rovněž na daň z převodu nemovitostí s tím, že dnem
úhrady na nedoplatek je 16. 4. 2002.
Usnesením ze dne 8. 9. 2003, čj. 1 Ro 662/2003-8, Krajský soud v Brně vyzval
žalobce i žalovaného, aby se vyjádřili k předložení věci nadřízenému vrchnímu soudu s
tím, že krajský soud má zato, že není věcně příslušný (nejde o žádnou z věcí uvedených v
§9 odst. 2 a 3 o. s. ř., nejedná se o spor mezi podnikateli při jejich podnikatelské činnosti,
žalovaný není podnikatelem).
Žalobce ve vyjádření vyslovil s postupem dle §104a odst. 2 o. s. ř. souhlas z důvodu
nedostatku věcné příslušnosti krajského soudu.
Žalovaný ve vyjádření ze dne 16. 9. 2003 zejména poukázal na to, že jeho rozhodnutí
ze dne 24. 4. 2002 o přeplatku bylo vydáno na základě ustanovení §64 zákona č.
337/1992 Sb., o správě daní a poplatků. Toto rozhodnutí nebylo daňovým subjektem
(žalobcem) napadeno řádným opravným prostředkem, je pravomocné a vykonatelné.
Žalobce nemůže využít ani možnost podání žaloby proti tomuto správnímu rozhodnutí,
když nevyčerpal řádný opravný prostředek. Žalovaný je toho názoru, že vztah mezi
žalobcem a žalovaným není občanskoprávním vztahem a není tedy dána pravomoc
okresního soudu. „Dojde-li k zahájení řízení u tohoto soudu, navrhne z tohoto důvodu
žalovaný jeho zastavení“. Dle jeho názoru samotná žaloba po formální stránce obsahuje
předepsané náležitosti, nelze ji považovat za neurčitou, a proto akceptuje předložení věci
nadřízenému vrchnímu soudu.
Usnesením ze dne 29. 3. 2004, čj. Ncp 1636/2003-15, s poukazem na §104a o. s. ř.
Vrchní soud v Olomouci vyslovil, že k projednání a rozhodnutí této věci je příslušný
okresní soud s tím, že po právní moci tohoto usnesení bude věc postoupena k dalšímu
řízení Okresnímu soudu v Břeclavi.
Pojem kladného kompetenčního sporu vymezuje ustanovení §1 odst. 2 věta prvá
zákona č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých kompetenčních sporů. Takovýmto
sporem je spor, ve kterém si jedna strana osobuje pravomoc vydat rozhodnutí v totožné
věci individuálně určených účastníků, o níž bylo druhou stranou vydáno pravomocné
rozhodnutí. Jinak řečeno, kladný kompetenční spor může vzniknout jen tehdy, pokud
jedna ze stran sporu má zato, že jí náleží pravomoc rozhodnout o věci samé, o které již
rozhodla pravomocně druhá strana tohoto sporu (jiný orgán). O takový případ se však v
dané věci nejedná. Shora uvedeným rozhodnutím finančního úřadu bylo podle ustanovení
§64 odst. 2 zákona č. 337/1992 Sb. vysloveno, že se přeplatky na dani z přidané hodnoty
použijí na úhradu nedoplatku na dani z nemovitosti. Oproti tomu ve věci vedené u
Okresního soudu v Břeclavi pod sp. zn. 7 C 1371/2004 je (jak je zřejmé z žaloby)
předmětem řízení vyslovení platební povinnosti (zaplacení částky 88 733 Kč s návrhem na
vydání platebního rozkazu), s poukazem na ustanovení občanského zákoníku o vydání
bezdůvodného obohacení (aniž by se žalobce blíže zabýval otázkou právních důsledků
uvedeného správního rozhodnutí). Již z tohoto důvodu není splněna podmínka totožnosti
věcí, jak vyžaduje §1 odst. 2 zákona č. 131/2002 Sb.
Pro úplnost je nutno uvést, že z podané žaloby nevyplývá, že by se žalobce domáhal
přezkoumání citovaného rozhodnutí žalovaného a že by tedy toto podání (v rozporu s
jejím obsahem a navrhovaným petitem) mělo být považováno za odvolání (či správní
žalobu). Ostatně pokud by Okresní soud v Břeclavi (přes uvedené skutečnosti, po
případném doplnění a upřesnění žaloby) byl i nadále toho názoru, že se jedná o odvolání
proti rozhodnutí správního orgánu, samotné citované rozhodnutí Vrchního soudu v
Olomouci by nebránilo, aby postupoval podle §104 odst. 1 věta druhá o. s. ř. Podle
ustanovení §103 o. s. ř. totiž soud kdykoli za řízení přihlíží k tomu, zda jsou splněny
podmínky, za nichž může rozhodnout ve věci samé (podmínky řízení). Nadřízenému
vrchnímu soudu pak při rozhodování podle ustanovení §104a o. s. ř. náleží toliko
posuzování věcné příslušnosti soudů v řízení podle občanského soudního řádu (§9 a §9a
o. s. ř.), nikoliv vlastní rozhodování o pravomoci soudů (viz též ustanovení §104 odst. 7
o. s. ř., o vázanosti takovýmto rozhodnutím, pokud jde o věcnou příslušnost soudů).
Protože ani na základě jiných skutečností nebylo možno dovodit, že se jedná o
kompetenční spor, byl návrh Okresního soudu v Břeclavi odmítnut [§4 zákona č.
131/2002 Sb., ve spojení s §46 odst. 1 písm. d) s. ř. s.].
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 31. srpna 2005
JUDr. Karel Podolka
předseda zvláštního senátu