ECLI:CZ:NSS:2005:NA.290.2005
sp. zn. Na 290/2005 - 171
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Turkové
a soudců JUDr. Dagmar Nygrínové a JUDr. Petra Průchy v právní věci žalobce: S. M., proti
žalované: Česká správa sociálního zabezpečení, Praha 5, Křížová 25, o „stížnosti“
stěžovatele proti usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 5. 2005, č. j. 3 Ads 25/2005
– 160,
takto:
I. Stížnost žalobce se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Usnesením Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 5. 2005, č. j. 3 Ads 25/2005 – 160,
byla odmítnuta kasační stížnost žalobce S. M., směřující proti usnesení Krajského soudu
v Ostravě ze dne 24. 1. 2002, č. j. 43 Ca 287/97 – 88, a dále bylo rozhodnuto o tom, že žádný
z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení a o odměně zástupkyně žalobce.
Usnesením Krajského soudu v Ostravě výše uvedeným byla žalobci pro řízení o opravném
prostředku ustanovena opatrovnice D. H., pracovnice Krajského soudu v Ostravě. Nejvyšší
správní soud v odůvodnění usnesení uvedl, že podle §129 odst. 3 s. ř. s. bylo možno do 31. 1.
2003 podat kasační stížnosti i proti rozhodnutím krajských soudů ve věcech důchodového
pojištění a důchodového zabezpečení vydaným před 1. 1. 2003, to však za podmínky, že
rozhodnutí krajského soudu o opravném prostředku bylo napadeno přede dnem účinnosti s. ř.
s. odvoláním, o němž nebylo do 1. 1. 2003 vrchními soudy rozhodnuto; odvolací řízení bylo
totiž ze zákona zastaveno. Tato výjimka se však, jak z dikce §129 odst. 3 s. ř. s. vyplývá,
vztahovala pouze na odvolání směřující proti rozhodnutí krajského soudu o opravném
prostředku, tedy na rozhodnutí, jímž bylo napadené správní rozhodnutí buď potvrzeno nebo
rozhodnutí správního orgánu zrušeno a věc mu byla vrácena k dalšímu řízení, popřípadě
rozhodl-li soud jiným zákonem stanoveným způsobem o skončení takového řízení. Tak tomu
však v posuzovaném případě není, neboť kasační stížnost předložená k projednání směřuje
proti rozhodnutí o ustanovení opatrovníka. Dále uvedl, že na rozhodnutí Krajského soudu
v Ostravě o ustanovení opatrovníka, které bylo vydáno dne 24. 1. 2002 pod č. j. 43 Ca 287/97
– 87, nelze tedy aplikovat ustanovení §129 odst. 3 s. ř. s. Rozhodnutí bylo vydáno před 1. 1.
2003 a nelze ho ani s ohledem na ustanovení §131 s. ř. s. napadnout kasační stížností; pokud
přesto stěžovatel proti tomuto rozhodnutí kasační stížnost podal, je taková kasační stížnost
nepřípustná, a proto ji Nejvyšší správní soud podle ustanovení §46 odst. 1 písm. d) ve spojení
s §120 s. ř. s. odmítl.
V podání ze dne 18. 7. 2005, které došlo Nejvyššímu správnímu soudu dne
18. 7. 2005, označeném jako „stížnost na porušení zákona NSS dle s. ř. s., §29/2 a, b, c,
§30“, uvedl stěžovatel, že dává stížnost ve věci usnesení NSS ze dne 25. 5. 2005,
č. j. 3 Ads 25/2005 – 160, o odmítnutí, s tím, že bylo rozhodnuto bez jednání. Stěžovatel
dále uvedl, že v této věci probíhá řízení u Krajského soudu v Ostravě vedené
pod sp. zn. 18 Ca 131/93. Odkázal na usnesení ze dne 26. 6. 2003, č. j. 1 Ads 3/2003 – 101,
a dovozoval, že Nejvyšší správní soud porušil soudní řád správní, §64, dále porušil o. s. ř.,
§83, a zákon č. 582/1991 Sb., a to §81 odst. 3. Namítal dále, že ve stejné věci nelze vést
další řízení. Konstatoval, že soud neuvádí, z čeho žalobce žije. Žádal, aby byl ihned
informován.
Z usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 5. 2005, č. j. 3 Ads 25/2005 – 160,
dále plyne, že předmětem přezkumného soudního řízení ve věci 4 Ca 587/97 – 87 Krajského
soudu v Ostravě bylo rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení ze dne 1. 8. 1997,
č. 530 701 246, jímž byla žalobci upravena podle nařízení vlády č. 129/1997 Sb. výše
vypláceného částečného invalidního důchodu.
Z výše uvedeného je tedy zřejmé, že napadené usnesení Nejvyššího správního soudu
se týkalo věci správního soudnictví. Proti rozhodnutí Nejvyššího správního soudu
nejsou opravné prostředky přípustné (§53 odst. 3 á contr. s. ř. s.). O této skutečnosti
byl žalobce řádně poučen v usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 5. 2005,
č. j. 3 Ads 25/2005 – 160, jímž byla jeho kasační stížnost pro nepřípustnost odmítnuta.
Nejvyšší správní soud se tak nemůže věcí, konkrétně „stížností“ zabývat,
protože k takovému řízení není příslušný ani tento soud, ani žádný jiný soud.
Tento nedostatek podmínek řízení je neodstranitelný; proto Nejvyšší správní soud podání
žalobce označené jako „stížnost“ odmítl podle §46 odst. 1 písm. a) s. ř. s. Výrok o nákladech
řízení je odůvodněn ustanovením §60 odst. 3 s. ř. s., podle něhož žádný z účastníků nemá
právo na náhradu nákladů řízení, bylo-li řízení zastaveno nebo žaloba odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 24. října 2005
JUDr. Marie Turková
předsedkyně senátu