ECLI:CZ:NSS:2005:NA.65.2004
sp. zn. Na 65/2004 - 17
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Elišky
Cihlářové a soudců JUDr. Radana Malíka a JUDr. Jiřího Vyvadila v právní věci žalobkyně
Z. K., proti žalovanému Katastrálnímu úřadu Brno – venkov, pracoviště Rosice, se
sídlem v Rosicích, Žerotínovo nám. 1, v řízení o návrhu žalobkyně ze dne 10. 2. 2004,
takto:
I. Návrh se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
Podáním doručeným Nejvyššímu správnímu soudu dne 10. 2. 2004 označeným
jako „Žádost o projednání poškození způsobeném KÚ Rosice“, které bylo doplněno podáním
ze dne 22. 4. 2004 a 28. 12. 2004 se žalobkyně domáhala změny zápisu dvojího vlastnictví
k pozemku p. č. st. 52/4 v k. ú. N. u I. zapsaného na listu vlastnictví č. 2461.
Nejvyšší správní soud se návrhem musel zabývat nejprve z hlediska jeho přípustnosti,
neboť pouze přípustný návrh může být soudem meritorně projednán.
Podle §37 odst. 3 vyhlášky č. 190/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále
jen „vyhl. č. 190/1996 Sb.“) je-li katastrálnímu úřadu postupně doručeno více vykonatelných
rozhodnutí a jiných listin, jimiž je katastrální úřad vázán, z nichž každá svědčí o vlastnictví
jiné osoby k téže nemovitosti, vyjádří katastrální úřad v katastru tuto okolnost duplicitním
zápisem vlastnictví. Zároveň o tom vyrozumí osoby, které jsou podle takto rozporných listin
označeny za vlastníky nemovitosti. Katastrální úřad v takovém případě není oprávněn
posuzovat čí právo podle které listiny má vyšší kvalitu, a proto má jedinou možnost uvést
existenci rozporných listin v katastru a na vzniklou situaci upozornit dotčené osoby.
Katastrální úřad založí pro tyto osoby společný list vlastnictví, na který se zapíše příslušná
parcela.
Zatímco při vkladu práva do katastru je katastrální úřad povinen zkoumat nejen
listinu, ale i další skutečnosti uvedené v §5 zákona č. 265/1992 Sb., o zápisech vlastnických
a jiných věcných práv k nemovitostem, ve znění pozdějších předpisů, včetně skutečnosti,
zda navrhovanému vkladu není na překážku stav zápisů v katastru, a rozhodnout o povolení
vkladu, jiná situace je při zápisu práv záznam práv, který je upraven v §7 a §8 citovaného
zákona. Záznam do katastru je postaven na pouhém evidování právních vztahů,
které vznikly, změnily se nebo zanikly zcela nezávisle na skutečnosti, zda jsou, či nejsou
v katastru zapsány. Zápisy záznamem podle listin výslovně citovaných v §7 odst.1
citovaného zákona tedy jen deklarují právní skutečnosti existující nezávisle na zápisech
v katastru. Podle §8 citovaného zákona katastrální úřady při provádění záznamu pouze
zjišťují, zda je předložená listina bez chyb v psaní nebo počtech a bez jiných zřejmých
nesprávností. Vyhláška č. 190/1996 Sb. pak v §37 upřesňuje, že katastrální úřad zkoumá,
zda předložené listiny jsou čitelné, pravomocné, zda nemovitosti na nich uvedené
jsou označeny podle údajů katastru, popř. zda neobsahují chyby v psaní a počítání nebo jiné
zřejmé nesprávnosti.
V tomto případě byla žalobkyně vyrozuměna Katastrálním úřadem Brno – venkov,
pracoviště Rosice, o duplicitním zápisu vlastnictví k pozemku p. č. st. 52/4 v k. ú. N. u I., a to
dopisem ze dne 4. 4. 2003. Katastrální úřad v souladu s §37 odst. 3 vyhl. č. 190/1996 Sb.
založil samostatný list vlastnictví č. 2461, na němž je zapsáno vlastnictví uvedené nemovitosti
duplicitně a vyzval dotčené osoby, aby si vztah k uvedené nemovitosti vzájemně vyřešily
s tím, že poté provede na základě stejnopisu notářského zápisu dohody o narovnání nebo na
základě pravomocného rozhodnutí soudu o určení vlastnického práva zápis, kterým bude
dosavadní rozporný stav v katastru nemovitostí napraven.
Jak je zřejmé z výše uvedených ustanovení zákona č. 265/1992 Sb. a vyhlášky
č. 190/1996 Sb., katastrální úřad není oprávněn, a tudíž nemůže být ani povinen, v případě
zápisu duplicitního vlastnictví rozhodovat o vlastnickém právu dotčených osob. Nelze rovněž
postupovat podle §8 zákona č. 344/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů, který upravuje
opravy chyb v katastrálním operátu, neboť právní vztahy nemohou být dotčeny revizí údajů
katastru, opravou chyb v katastrálním operátu ani obnovou katastrálního operátu, pokud jejich
změna není doložena listinou (§5 odst. 7 citovaného zákona). O vlastnickém právu mohou
tedy rozhodnout pouze dotčené osoby nebo na návrh některé z nich soud v civilním řízení.
Nelze se tedy soudní cestou domáhat, aby byla v případě duplicitního vlastnictví
katastrálnímu úřadu uložena povinnost rozhodnout o vlastnickém právu dotčených osob,
aniž by toto bylo doloženo příslušnou listinou, jak to navrhovala žalobkyně.
Pravomoc soudů ve správním soudnictví je vymezena §2 a §4 zák. č. 150/2002 Sb.,
soudní řád správní (dále jen ,,s. ř. s.“). Podle těchto ustanovení platí, že soudy ve správním
soudnictví poskytují ochranu veřejným subjektivním právům fyzických i právnických osob
způsobem stanoveným tímto zákonem a za podmínek stanovených tímto nebo zvláštním
zákonem a rozhodují v dalších věcech, v nichž tak stanoví tento zákon. Soudy ve správním
soudnictví rozhodují o a) žalobách proti rozhodnutím vydaným v oblasti veřejné správy
orgánem moci výkonné, orgánem územního samosprávného celku, jakož i fyzickou nebo
právnickou osobou nebo jiným orgánem, pokud jim bylo svěřeno rozhodování o právech
a povinnostech fyzických a právnických osob v oblasti veřejné správy, b) ochraně proti
nečinnosti správního orgánu, c) ochraně před nezákonným zásahem správního orgánu a d)
kompetenčních žalobách. Ve správním soudnictví soudy dále soudy rozhodují ve věcech
volebních a ve věcech politických stran a politických hnutí.
Působnost Nejvyššího správního soudu je upravena v §12 s. ř. s., podle
kterého Nejvyšší správní soud jako vrcholný soudní orgán ve věcech patřících do pravomoci
soudů ve správním soudnictví zajišťuje jednotu a zákonnost rozhodování tím, že rozhoduje
o kasačních stížnostech v případech stanovených tímto zákonem, a dále rozhoduje v dalších
případech stanovených tímto nebo zvláštním zákonem.
Z důvodů výše uvedených Nejvyšší správní soud návrh podle §46 odst. 1 písm. d)
s. ř. s. odmítl, neboť je nepřípustný.
Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení §60 odst. 3 s. ř. s., podle
kterého žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, byla-li žaloba odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou přípustné opravné prostředky.
V Brně dne 16. února 2005
JUDr. Eliška Cihlářová
předsedkyně senátu