ECLI:CZ:NSS:2005:NAO.11.2005:49
sp. zn. Nao 11/2005 - 49
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vojtěcha Šimíčka
a soudců JUDr. Miluše Doškové a JUDr. Karla Šimky v právní věci žalobce:
Holcim (Slovensko) a. s., se sídlem Rohožník, Slovenská republika, zastoupený
JUDr. Jaroslavem Brožem, advokátem se sídlem Marie Steyskalové 62, Brno,
proti žalovanému: Krajský úřad Moravskoslezského kraje, se sídlem 28. října 117,
Ostrava, v řízení o žalobě proti rozhodnutí Krajského úřadu Moravskoslezského kraje,
odbor územního plánování a stavebního řádu, ze dne 12. 6. 2003, č. j. ÚPS/915/03/Bá,
vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 22 Ca 303/2003, o námitce podjatosti
vznesené vůči soudci Krajského soudu v Ostravě JUDr. Jiřímu Doležílkovi,
takto:
Soudce JUDr. Jiří Doležílek není v y l o u č e n z projednávání a rozhodování
věci vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 22 Ca 303/2003.
Odůvodnění:
Žalobce v dané věci podal žalobu proti rozhodnutí Krajského úřadu
Moravskoslezského kraje, odbor územního plánování a stavebního řádu, ze dne 12. 6. 2003,
č. j. ÚPS/915/03/Bá.
Žalobce zaslal v rámci předmětného řízení Krajskému soudu v Ostravě své podání
ze dne 20. 4. 2005, v němž vznesl námitku podjatosti vůči předsedovi senátu JUDr. Jiřímu
Doležílkovi. Tuto námitku odůvodnil tvrzením, že postup tohoto soudce shledává být
projevem libovůle a nerovného přístupu k účastníkům řízení, který neskýtá záruku
spravedlivého procesu. Uvedený závěr pak opírá o svou nespokojenost s tím, že ve věci řízení
o žalobě podané v srpnu 2003 požadoval žalobce rychlou a účinnou soudní ochranu
s ohledem na povahu věci, nicméně krajský soud přesto nařídil ústní jednání až na den
20. 4. 2005. Žalobce v reakci na toto nařízení jednání požádal o jeho odročení za účelem
vyhodnocení dalšího postupu, této jeho žádosti ovšem krajský soud nevyhověl. Žalobce
uzavírá vznesenou námitku poukazem na to, že tento postup je stěží srozumitelný
zahraničnímu klientovi a připomíná, že postupy českých soudů již přestávají být jejich věcí
a jsou podrobovány evropským standardům.
Shora uvedený spis byl postoupen Nejvyššímu správnímu soudu, jemuž přísluší
rozhodnout o námitce podjatosti (§8 odst. 5 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu
správního - dále jen „s. ř. s.“).
Předseda senátu Krajského soudu v Ostravě JUDr. Jiří Doležílek ve svém vyjádření
ze dne 22. 4. 2005 uvedl, že nemá k věci, účastníkům řízení ani k zástupci žalobce žádný
- 2 -
č. j. Nao 11/2005 - 50
vztah a nejsou mu známy žádné skutečnosti, které by odůvodňovaly pochybnosti o jeho
nepodjatosti při projednávání a rozhodování dané věci (č. l. 45 soudního spisu).
Podle ustanovení §8 odst. 1, věty druhé s. ř. s. je z projednávání a rozhodnutí věci
vyloučen mimo jiné takový soudce, který se podílel na projednávání nebo rozhodování věci
v předchozím soudním řízení. V projednávané věci však tento důvod vyloučení pro podjatost
není dán ani tvrzen.
Podle ustanovení §8 odst. 1, věty prvé s. ř. s. je soudce z projednávání a rozhodnutí
věci vyloučen také tehdy, jestliže se zřetelem na jeho poměr k věci, k účastníkům
nebo k jejich zástupcům je dán důvod pochybovat o jeho nepodjatosti. Na základě formulace
námitky podjatosti je pravděpodobné, že právě tento důvod podjatosti žalobce pociťuje,
když protestuje proti tomu, jak předseda senátu, jehož podjatost byla namítnuta, procesně
postupoval v jeho věci. V tomto procesním postupu však podle názoru Nejvyššího správního
soudu žádný důvod pro vyhovění námitce podjatosti neleží. Žalobce sice ve své námitce
podjatosti popisuje svou nespokojenost s průběhem tohoto řízení a odkazuje na některé
jeho aspekty, s nimiž je nespokojen, tyto jeho výtky však jeví určitou logickou inkonzistenci.
Žalobce námitkou podjatosti reagoval zejména na postup krajského soudu při nařizování
ústního jednání v jeho věci. Není ovšem vůbec zjevné, zda žalobcova nespokojenost pramení
z toho, že bylo ústní jednání nařízeno příliš pozdě, jak vyplývá z jeho opakovaných urgencí
ohledně rychlejšího postupu soudu v jeho věci; či z toho, že bylo nařízeno příliš brzo,
jak naznačuje jeho žádost o odročení za účelem vyhodnocení dalšího postupu, jíž nebylo
vyhověno. Není-li jasné, jaké pochybení vlastně žalobce shledává v tom, že o jeho věci
je řízení patrně vedeno v souladu s pořadím, v jakém jeho věc napadla na Krajský soud
v Ostravě, a že bylo v této věci nařízeno ústní jednání, tím méně je pak zřetelné, jak by bylo
z tohoto postupu možno dovodit důvodnost námitky podjatosti. Posuzuje-li tedy Nejvyšší
správní soud námitku podjatosti tímto pohledem a zvažuje-li dále skutečnost, že sám soudce,
jehož podjatost je namítána, se vyjádřil v tom směru, že se podjatým být necítí, nezbývá
než takové námitce podjatosti nevyhovět.
Co se týče poukazu žalobcova právního zástupce na nesrozumitelnost popsaného
procesního postupu jeho zahraničnímu klientovi ze Slovenska, Nejvyšší správní soud
na ni nemůže nijak reflektovat. Není totiž důvodné se domnívat, že žaloby žalobců majících
sídlo v zahraničí by měly být projednávány přednostně mimo pořadí, v němž na soudy
napadly.
Nejvyšší správní soud proto o námitce podjatosti rozhodl tak, jak je ve výroku
uvedeno.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 10. května 2005
JUDr. Vojtěch Šimíček
předseda senátu