ECLI:CZ:NSS:2005:NAO.15.2005:116
sp. zn. Nao 15/2005 - 116
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Václava
Novotného a soudkyň JUDr. Ludmily Valentové a JUDr. Lenky Matyášové v právní věci
žalobce: Ing. Petr Dostál, správce konkurzní podstaty úpadce ČKD Dopravní systémy, a. s.,
se sídlem Ringhofferova 115/1, Praha 5, zast. zaměstnancem JUDr. Jiřím Peckou, bytem
Rodopská 3154/6, 143 00 Praha 412, proti žalovanému Finančnímu ředitelství
pro hl. m. Prahu, se sídlem Štěpánská 28, Praha 1, o návrhu žalobce na vyloučení soudců
JUDr. Miluše Doškové a Doc. JUDr. Vojtěcha Šimíčka, Ph.D. z projednávání a rozhodování
věci, vedené u Nejvyššího správního soudu pod sp. zn. 2 Afs 216/2004,
takto:
Soudci JUDr. Miluše Došková a Doc. JUDr. Vojtěch Šimíček, Ph.D. nejsou
v y l o u č e n i z projednávání a rozhodnutí věci vedené u Nejvyššího správního soudu
pod sp. zn. 2 Afs 216/2004.
Odůvodnění:
Žalobce podal u Nejvyššího správní soudu kasační stížnost proti rozsudku Městského
soudu v Praze ze dne 12. 10. 2004, č. j. 8 Ca 128/2004 - 92, jímž byla zamítnuta žaloba
podaná proti rozhodnutí žalovaného ve věci vrácení přeplatku na DPH v celkové výši
12 058 393 Kč.
Dne 6. 5. 2005 vznesl žalobce námitku podjatosti obou shora jmenovaných soudců
dle §8 odst. 5 zák. č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen s. ř. s.).
Námitka podjatosti je odůvodněna tím, že soudci JUDr. Miluše Došková
a JUDr. Vojtěch Šimíček rozhodovali již v této věci v soudním správním řízení před
Nejvyšším správním soudem rozsudkem (2 Afs 1/2004 – 70 ze dne 27. 5. 2004), ve kterém
k meritu sporu zaujali právní názor, kterým se řídil Městský soud v Praze, proti jehož
rozsudku kasační stížnost směřuje. Z obecného stanoviska k meritu sporu, které projednalo
plénum Nejvyššího správního soudu je známo, že mezi soudci Nejvyššího správního soudu
jsou na správnost rozhodování takovýchto sporů dvě zcela diametrálně odlišná stanoviska,
přičemž stanovisko výše uvedených soudců, kteří budou o této kasační stížnosti rozhodovat
jenom mírně převažuje nad stanoviskem zcela opačným. Stěžovateli je známo
tvrzení obsažené v komentáři k §8 soudního řádu správního (publikace
Vopálka/Mikule/Šimůnková/Šolín: Soudní řád správní Komentář, nakladatelství C. H. Beck
2004) podle kterého „Běžný instanční postup, kdy např. Nejvyšší správní soud rozhodne
- 2 -
č. j. Nao 15/2005 - 117
o kasační stížnosti a věc vrátí krajskému soudu, nebo postup při obnově řízení samozřejmě
důvodem pro vyloučení není.“ Stěžovatel nesdílí názor, že tento výklad platí pro rozhodování
o podjatosti při projednávání této kasační stížnosti. Dogmatická aplikace takového výkladu
nemožnosti vzniku podjatosti by z právního hlediska znamenala prakticky znemožnění práva
stěžovatele na podání kasační stížnosti, neboť je logické předpokládat, že budou-li o kasační
stížnosti rozhodovat stejní soudci v blízkém časovém úseku, rozhodnou stejně, jak rozhodli.
Soudci se k podané námitce podjatosti vyjádřili společně tak, že podle ustanovení
§8 odst. 1 s. ř. s. uvedený důvod nemůže být důvodem pro vyloučení z rozhodování v této
věci. V předchozí věci tohoto žalobce 2. senát vycházel ze stanoviska schváleného plénem,
které musí respektovat v rozhodovací činnosti všichni soudci NSS. Tudíž názor o možnosti
jiného rozhodnutí je iluzorní. Současně uvádí, že nejsou si vědomi žádného poměru k věci,
k účastníkům či jejich zástupcům a nepodíleli se na rozhodování v této věci v předchozím
řízení.
Nejvyšší správní soud posoudil vznesenou námitku podjatosti a dospěl k závěru,
že není důvodná.
Podle §8 odst. 1 s. ř. s. jsou soudci vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci,
jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je dán
důvod pochybovat o jejich nepodjatosti. Vyloučeni jsou též soudci, kteří se podíleli
na projednávání nebo rozhodování věci u správního orgánu nebo v předchozím soudním
řízení. Důvodem k vyloučení soudce nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce
v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech.
Rovněž soudci se vyjádřili tak, že nemají k účastníkům žádný vztah, a stejně
tak nemají žádný vztah ani k věci samé.
Poměr k věci může vyplývat především z přímého právního zájmu soudce
na projednávané věci, tedy zejména v případech, kdy by mohl být rozhodnutím soudu přímo
dotčen ve svých právech. Soudcův poměr k účastníkům nebo k jejich zástupcům může být
založen především příbuzenským nebo jemu obdobným vztahem, může jít také o vztah
ekonomické závislosti. Rozhodnutí o vyloučení soudce z důvodů uvedených v §8 s. ř. s.
představuje výjimku z ústavní zásady, podle níž nikdo nesmí být odňat svému zákonnému
soudci s tím, že příslušnost soudu i soudce stanoví zákon (čl. 38 odst. 1 Listiny základních
práv a svobod). Tak jak zákon tuto příslušnost stanovil, je tato zásadně dána, a postup, kterým
je věc odnímána příslušnému soudci a přikázána soudci jinému, je nutno chápat jako postup
výjimečný. Vzhledem k tomu lze vyloučit soudce z projednávání a rozhodnutí přidělené věci
jen vskutku výjimečně a z opravdu závažných důvodů, které mu reálně brání rozhodnout
v souladu se zákonem nezaujatě a spravedlivě. V projednávané věci však žádný z těchto
důvodů podjatosti zjištěn nebyl. Pokud žalobce zpochybňuje nepodjatost a nezávislost soudců
JUDr. Miluše Doškové a Doc. JUDr. Vojtěcha Šimíčka, Ph.D. z důvodu jejich vázanosti
názorem pléna Nejvyššího správního soudu, nejde o okolnost způsobilou vyvolat důvod
pochybnosti o nepodjatosti těchto soudců, jestliže zákon stanoví postup, který je
třeba zachovat v případě přijetí stanoviska Nejvyššího správního soudu (srov. část druhá
- 3 -
č. j. Nao 15/2005 - 118
hlava I. zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní). Podjatost sama zasahuje
vždy do principu nezávislosti soudce, neboť nestrannost tento princip předpokládá. Samotný
pojem soudce totiž s sebou nese atribut nezaujatosti a nestrannosti a bez toho,
že by se nepředpokládal, nebylo by důvodu ani pro konstituování soudní moci jako pilíře
demokratické společnosti.
Shora rekapitulovaný důvod, tvrzený žalobcem, však tohoto charakteru není.
Z uvedených důvodů proto Nejvyšší správní soud rozhodl, že soudci JUDr. Miluše
Došková a Doc. JUDr. Vojtěch Šimíček, Ph.D. nejsou vyloučeni z projednávání a rozhodnutí
věci.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný (§53 odst. 3
s. ř. s. a contr.).
V Brně dne 27. června 2005
JUDr. Václav Novotný
předseda senátu