ECLI:CZ:NSS:2005:NAO.46.2004:68
sp. zn. Nao 46/2004 - 68
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Dagmar
Nygrínové a soudců JUDr. Marie Turkové a JUDr. Petra Průchy v právní věci žalobce F. O.,
proti žalovanému Ministerstvu financí se sídlem Praha 1, Letenská 15, o žalobě proti nečinnosti
správního orgánu, ve věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 7 Ca 260/2003, o
podání žalobce označeném jako „stížnost pro podjatost usnesení Nao 23/2004 – 55 senátu NSS
Součkové ze dne 15. 9. 2004, doručené 13. 10. 2004“,
takto:
Podání žalobce ze dne 13. 10. 2004 označené jako „stížnost pro podjatost usnesení Nao
23/2004 – 55 senátu NSS Součkové ze dne 15. 9. 2004, doručené 13. 10. 2004“ se odmítá .
Odůvodnění:
V řízení vedeném u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 7 Ca 260/2003 se žalobce
podanou žalobou domáhá ochrany proti nečinnosti správního orgánu. V průběhu řízení předložil
Městský soud v Praze uvedený spis podle ustanovení §8 odst. 5 zákona č. 150/2002 Sb.,
soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“), k rozhodnutí o námitce podjatosti předsedy senátu
uvedeného soudu JUDr. Jaroslava Hubáčka, kterou vznesl žalobce podáním ze dne 8. 3. 2004.
Nejvyšší správní soud v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ludmily Valentové a soudců
JUDr. Václava Novotného a JUDr. Lenky Matyášové rozhodl usnesením ze dne 31. 5. 2004, č. j.
Nao 8/2004 – 42, tak, že předseda senátu Městského soudu v Praze JUDr. Jaroslav Hubáček není
vyloučen z projednávání a rozhodnutí této právní věci. Žalobce poté v podání doručeném
Městskému soudu v Praze dne 9. 7. 2004 uplatnil námitku podjatosti proti soudkyni Nejvyššího
správního soudu JUDr. Ludmile Valentové, kterou formuloval tak, že jmenovaná soudkyně
(autorka shora označeného usnesení, jímž bylo rozhodnuto o námitce podjatosti soudce
Městského soudu v Praze JUDr. Jaroslava Hubáčka) byla při rozhodování podjata, neboť sama
chránila podjatost soudce Hubáčka, který zase chrání provinění žalovaného Ministerstva financí.
Důvod spočívá podle názoru žalobce ve zkorumpovanosti veškeré státní moci.
Věc byla dne 29. 7. 2003 předložena k rozhodnutí o námitce podjatosti Nejvyššímu
správnímu soudu, který po sdělení JUDr. Ludmily Valentové, že nemá žádný vztah k účastníkům
řízení, k právní věci, ani k JUDr. Jaroslavu Hubáčkovi, jehož zná pouze z úřední – rozhodovací
činnosti, žalobcův návrh usnesením ze dne 15. 9. 2004, č. j. Nao 23/2004 – 55, odmítl.
V odůvodnění svého usnesení zdůraznil, že rozhodnutí o tom, zda je soudce vyloučen, musí –
má-li mít smysl – předcházet rozhodnutí o věci samé, a jestliže bylo rozhodnuto, že soudce je
vyloučen, musí předseda soudu určit místo něho jiného soudce nebo věc přikázat jinému senátu.
Podmínkou, za níž může soud rozhodnout o tom, zda je soudce vyloučen z projednávání a
rozhodování určité věci podle §8 odst. 5 s. ř. s. proto je, aby o věci samé nebylo ještě
rozhodnuto. Rozhodnout o námitce podjatosti dodatečně, tedy až po projednání a rozhodnutí
věci, vyslovit, že soudce, jenž se projednání a rozhodnutí věci účastnil, je vyloučen, resp. byl
vyloučen, zákon však samostatně zpětně neumožňuje. Ve správním soudnictví je možné po
vydání rozhodnutí (zde tedy po vydání rozhodnutí senátu za předsednictví JUDr. Ludmily
Valentové o námitce podjatosti JUDr. Jaroslava Hubáčka) namítat, že ve věci rozhodoval
vyloučený soudce toliko u těch rozhodnutí, u nichž soudní řád správní připouští mimořádný
opravný prostředek, jímž je kasační stížnost; v takových věcech by bylo možné skutečnost, že ve
věci rozhodoval vyloučený soudce, uplatnit jako důvod kasační stížnosti podle §103 odst. 1 písm.
c) s. ř. s. Proti rozhodnutí o námitce podjatosti však kasační stížnost přípustná není. Na základě
těchto skutečností Nejvyšší správní soud usnesením č. j. Nao 23/2004 – 55, žalobcův návrh
na vyloučení soudkyně JUDr. Ludmily Valentové odmítl podle ustanovení §46 odst. 1 písm. d) s.
ř. s., neboť dospěl k závěru, že existence rozhodnutí o námitce podjatosti soudce JUDr. Jaroslava
Hubáčka je neodstranitelnou překážkou tomu, aby Nejvyšší správní soud mohl rozhodnout o
návrhu na vyloučení soudkyně JUDr. Ludmily Valentové z projednání a rozhodnutí o námitce
podjatosti soudce JUDr. Jaroslava Hubáčka.
Podáním ze dne 13. 10. 2004 žalobce podává „stížnost pro podjatost výše uvedeného
usnesení zdejšího soudu ze dne 15. 9. 2004, č. j. Nao 23/2004 – 55“. Uvádí, že toto usnesení
odporuje ústavnímu pořádku, neboť důvod pochybností o nepodjatosti JUDr. Jaroslava Hubáčka
neodstranilo, stejně jako je neodstranilo předcházející rozhodnutí a „sekundární důvod
zkorumpovanosti celé soudní moci je takto naplňován“. Rozhodnutí nevycházelo ze spolehlivého
a úplně zjištěného skutkového stavu věci, jak stanoví §79 zákona č. 6/2002 Sb. a čl. 90 Ústavy.
Připomíná, že rozhodnutí musí být věcnou ochranou práva ve smyslu čl. 4 Ústavy, nikoliv pouze
ochranou procedurálních ustanovení, musí být pečlivě a srozumitelně odůvodněno jak stanoví §
80 odst. 3 písm. b) zákona č. 6/2002 Sb. Účastníci musí být také podrobně poučeni o procesních
právech a povinnostech podle §5 o. s. ř., aby tak byla zaručena rovnost jejich postavení v řízení.
Musí být též poučeni o právu na zastoupení dle čl. 37 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a
soud nemůže nicotně a bezdůvodně toto právo odepírat tak, jak to učinil předpojatě soudce
JUDr. Hubáček, že žaloba „není důvodná“, aniž by o předmětu žaloby vydal věcné rozhodnutí.
Žalobce dále poukazuje též na další pochybení soudce Hubáčka v projednávané věci a vyslovuje
přesvědčení, že vznesená námitka podjatosti tohoto soudce byla důvodná.
Věc byla dne 27. 10. 2004 předložena Městským soudem v Praze k rozhodnutí o námitce
podjatosti proti senátu Nejvyššího správního soudu, který ve věci naposledy rozhodoval.
Soudci uvedeného senátu shodně písemně sdělili, že nemají žádný vztah k účastníkům
řízení, ani jejich zástupcům, ani žádný vztah či zájem na konkrétním výsledku projednávané věci.
JUDr. Marie Součková i JUDr. Jaroslav Vlašín shodně navíc vyjádřili přesvědčení, že námitka
podjatosti nebyla vznesena kvalifikovaným způsobem, neboť nesměřuje proti jednotlivým
členům senátu, když obsah žalobcova podání nasvědčuje spíše tomu, že jde o obecný projev
nesouhlasu s rozhodnutím soudu.
Čtvrtý senát Nejvyššího správního soudu, jemuž byla věc předložena k rozhodnutí, uvážil
o ní
takto:
Především musel nejdříve posoudit, zda žalobcovo podání bylo námitkou podjatosti
ve smyslu ustanovení §8 odst. 5 s. ř. s. Podle uvedeného ustanovení může účastník nebo osoba
zúčastněná na řízení namítnout podjatost soudce, soudní osoby, tlumočníka, nebo znalce.
Námitku musí uplatnit do jednoho týdne ode dne, kdy se o podjatosti dozvěděl. Zjistí-li důvod
podjatosti při jednání, musí ji uplatnit při tomto jednání. K později uplatněným námitkám se
nepřihlíží. Námitka musí být zdůvodněna a musí v ní být uvedeny konkrétní skutečnosti, z nichž
je dovozována.
Žalobce v daném případě označil sice své podání jako „stížnost pro podjatost usnesení
Nao 23/2004 – 55 senátu NSS Součkové ze dne 15. 9. 2004“, nicméně svým obsahem jde
o obecný projev jeho nesouhlasu s rozhodnutím soudu, zejména nesouhlasu i s předchozím
rozhodnutím Nejvyššího správního soudu, pokud jím nebyla shledána důvodnou námitka
podjatosti uplatněná stěžovatelem vůči předsedovi senátu Městského soudu v Praze
JUDr. Jaroslavu Hubáčkovi. Ve svém podání žalobce nenamítá podjatost jednotlivých členů
senátu Nejvyššího správního soudu, t. j. JUDr. Marie Součkové, JUDr. Jaroslava Vlašína či JUDr.
Milana Kamlacha, a neuvádí rovněž jakékoliv rozhodné skutečnosti, které by mohly svědčit o
jejich podjatosti. Čtvrtý senát Nejvyššího správního soudu proto usoudil, že nejde o námitku
podjatosti ve smyslu §8 odst. 5 uvedených členů třetího senátu Nejvyššího správního soudu, ale
pouze o nesouhlas s rozhodnutím v této věci, pokud byl odmítnut návrh na vyloučení soudkyně
Nejvyššího správního soudu JUDr. Ludmily Valentové z důvodů v usnesení ze dne 15. 9. 2004, č.
j. Nao 23/2004 – 55, podrobně uvedených (jak již bylo konstatováno výše).
Protože projednávaná věc patří do oblasti správního soudnictví (je v ní přezkoumáváno
rozhodnutí správního orgánu), musí Nejvyšší správní soud postupovat v řízení podle zákona č.
150/2002 Sb., tedy soudního řádu správního. Ve smyslu ustanovení §3 odst. 1 uvedeného
zákona jednají a rozhodují ve správním soudnictví krajské soudy a Nejvyšší správní soud.
Nestanoví-li tento nebo zvláštní zákon jinak, je k řízení věcně příslušný (v prvním stupni) krajský
soud. Podle ustanovení §12 odst. 1 s. ř. s. Nejvyšší správní soud jako vrcholný soudní orgán ve
věcech patřících do pravomoci soudů ve správním soudnictví zajišťuje jednotu a zákonnost
rozhodování tím, že rozhoduje o kasačních stížnostech v případech stanovených tímto zákonem,
a dále rozhoduje v dalších případech stanovených tímto nebo zvláštním zákonem (např. též i o
námitce podjatosti ve smyslu ustanovení §8 odst. 5 s. ř. s., pokud je skutečně vznesena). Nutno
zdůraznit, že kasační stížnost je podle §102 s. ř. s. opravným prostředkem proti pravomocnému
rozhodnutí krajského soudu ve správním soudnictví. Proti rozhodnutí Nejvyššího správního
soudu již další opravný prostředek přípustný není.
V daném případě bylo podáním žalobce napadeno usnesení Nejvyššího správního soudu
ze dne 15. 9. 2004, č. j. Nao 23/2004 – 55, přičemž nutno zopakovat, že proti rozhodnutí
Nejvyššího správního soudu nejsou opravné prostředky přípustné, jak o tom ostatně byl žalobce
v napadeném usnesení poučen. Podle ustanovení §46 odst. 1 písm. d) s. ř. s. soud usnesením
odmítne návrh, jestliže je podle tohoto zákona nepřípustný. V daném případě jde o takový
nepřípustný návrh, neboť se jím žalobce domáhá přezkoumání rozhodnutí soudu, proti němuž
nejsou opravné prostředky přípustné. Proto Nejvyšší správní soud o žalobcově podání rozhodl
tak, jak je uvedeno ve výroku jeho rozhodnutí.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 19. 1. 2005
JUDr. Dagmar Nygrínová
předsedkyně senátu