ECLI:CZ:NSS:2005:NAO.7.2005:46
sp. zn. Nao 7/2005 - 46
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Příhody
a soudců JUDr. Michala Mazance a Mgr. Jana Passera v právní věci žalobce M. V., proti
žalované České správě sociálního zabezpečení, detašované pracoviště Hradec Králové,
Šimkova 1224, 500 02 Hradec Králové, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne
3. 5. 2004, čj. DP ČSSZ/383/04/Kh, o návrhu na vyloučení soudce Krajského soudu
v Hradci Králové JUDr. Karla Kavalíra z projednávání a rozhodnutí této věci,
takto:
Soudce Krajského soudu v Hradci Králové JUDr. Karel Kavalír není vyloučen
z projednávání a rozhodnutí věci vedené u Krajského soudu v Hradci Králové
pod sp. zn. 30 Ca 29/2004.
Odůvodnění:
Podáním ze dne 9. 6. 2004, s doplněními ze dnů 30. 6. 2004 a 21. 7. 2004 a dalšími
podáními ze dnů 24. 8. 2004 a 15. 11. 2004 žalobce napadl rozhodnutí žalované ze dne
3. 5. 2004, čj. DP ČSSZ/383/04/Kh.
Krajský soud v Hradci Králové usneseními ze dnů 12. 8. 2004
(č.j. 30 Ca 29/2004 - 12) a 22. 10. 2004 (čj. 30 Ca 29/2004 – 17) vyzval podle §37
odst. 5 s. ř. s. žalobce k odstranění vad žaloby.
Přípisem ze dne 9. 3. 2005 (čj. 30 Ca 29/2004 – 29) byl žalobce dotázán,
zda vznáší námitku podjatosti soudce JUDr. Karla Kavalíra. Přípis byl žalobci zaslán
proto, že posledně jmenovaný vznesl námitku podjatosti uvedeného soudce v jiné věci
vedené u Krajského soudu v Hradci Králové (pod sp. zn. 30 Ca 50/2004).
Podáním ze dne 18. 3. 2005 vznesl žalobce námitku podjatosti, jak v podání
uvedl „proti tomuto čj. 30 Ca 29/2004 - 29“, a uvedl, že využívá svého práva
podle §8 odst. 5 s. ř. s. (z kontextu podání však bez dalších pochybností vyplývá
namítaná podjatost soudce JUDr. Karla Kavalíra). Žalobce výslovně odkázal k důvodům
namítaným v již zmiňované věci 30 Ca 50/2004, kterými bylo zejména tvrzené
rozhodnutí ve věci žalobce v rozporu se zákonem, liknavý a zdlouhavý postoj soudce,
stresování žalobce postupem soudce a použitím principu litispendence. V podání ze dne
18. 3. 2005 v projednávané věci pak žalobce především doplnil, že soudce úmyslně
protahoval a tím znevažoval celou žalobu a ve všech usneseních evidentně spolupracoval
se žalovanou a s OSSZ v Ústí nad Orlicí. Dále se již žalobce vyjadřuje pouze k věci
samotné a vztahu mezi jím a žalovanou, aniž by uváděl další skutečnosti týkající se tvrzené
podjatosti soudce JUDr. Karla Kavalíra.
Ke vznesené námitce se soudce JUDr. Karel Kavalír vyjádřil tak, že se vyloučeným
z projednávání a rozhodování věci necítí. K žalobci nemá žádný osobní vztah,
nezná jej, v osobním kontaktu s ním nikdy nebyl, k jeho věci má pouze profesní
vztah. Tvrzení o spolčení se žalovanou je nepodložené. Námitka podjatosti
vyplývá zřejmě z neschopnosti žalobce objektivně hodnotit procesní postup soudu.
Ten byl vyvolán úrovní žalobcových podání, která si vyžádala vydání řady
zcela standardních usnesení.
Podle §8 odst. 1 s. ř. s. soudci jsou vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci,
jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům
je dán důvod pochybovat o jejich nepodjatosti. Vyloučeni jsou též soudci, kteří se podíleli
na projednávání nebo rozhodování věci u správního orgánu nebo v předchozím soudním
řízení. Důvodem k vyloučení soudce nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce
v projednávané věci, nebo v jeho rozhodování v jiných věcech.
V projednávané věci žádný z důvodů, pro které by soudce JUDr. Karel Kavalír
mohl být vyloučen z projednávání a rozhodování v této věci, zjištěn nebyl. Důvodem
návrhu na vyloučení soudce, jak vyplývá z podání ze dne 18. 3. 2005, je především
procesní postup soudu, ze kterého žalobce dovozuje úmyslné protahování řízení
a spolupráci se žalovanou. Tyto skutečnosti však z obsahu spisu nijak nevyplývají. Krajský
soud při vydání obou shora zmíněných usnesení postupoval podle §37 odst. 5 s. ř. s.,
a vyzval žalobce k doplnění jeho původního podání tak, aby splňovalo náležitosti s. ř. s.
Postup soudu, předpokládaný procesním předpisem, pak nelze považovat za důvod,
který by mohl znamenat vyloučení soudce z projednávání a rozhodování ve věci.
Žalobce mimo námitek k procesnímu postupu soudu neuvedl další skutečnosti,
svědčící o tvrzené liknavosti soudu. Rovněž námitka tvrzené spolupráce s žalovanou
není nijak blíže odůvodněna, přičemž ze samotných usnesení podobná skutečnost
nevyplývá, a není nijak zřejmé, jak žalobce ke svému závěru došel. Nejvyšší správní soud
podotýká, že poměr k věci může vyplývat především z přímého právního zájmu
soudce na projednávané věci, tedy zejména v případech, kdy mohl být rozhodnutím
soudu přímo dotčen ve svých právech. Soudcův poměr k účastníkům nebo k jejich
zástupcům může být založen např. příbuzenským nebo jemu obdobným vztahem,
(ať již zjevně přátelským či nepřátelským), může jít i o vztah ekonomické závislosti.
V daném případě však žádná z těchto skutečností nebyla zjištěna a ostatně žalobcem
ani tvrzena.
K posuzované věci je třeba dále uvést, že rozhodnutí o vyloučení soudce
z důvodů uvedených v §8 odst. 1 s. ř. s. představuje výjimku z ústavní zásady,
podle níž nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci s tím, že příslušnost soudu
i soudce stanoví zákon (čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod). Vzhledem
k tomu lze vyloučit soudce z projednávání a rozhodnutí přidělené věci jen výjimečně
a ze skutečně závažných důvodů, které mu reálně brání rozhodnout v souladu se zákonem
nezaujatě a spravedlivě. Žalobcem tvrzené důvody, jak bylo výše uvedeno, nejsou
tohoto charakteru a důvod pochybovat o nepodjatosti soudce JUDr. Karla Kavalíra,
který má rozhodovat v dané věci, nelze dovodit ani z vyjádření tohoto soudce.
Ten naopak potvrzuje, že k věci ani k účastníkům nemá žádný osobní vztah. O případné
podjatosti uvedeného soudce pak nesvědčí ani jiná skutečnost obsažená ve spise.
Pro úsudek o podjatosti soudce a nemožnosti rozhodnout v důsledku toho nestranně
a nezávislé není dostačující toliko obecné či subjektivní přesvědčení žalobce.
Proto Nejvyšší správní soud rozhodl o námitce podjatosti tak, jak je uvedeno ve výroku
tohoto usnesení.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně 11. května 2005
JUDr. Petr Příhoda
předseda senátu