ECLI:CZ:NSS:2005:NAO.9.2005:45
sp. zn. Nao 9/2005 - 45
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Dagmar
Nygrínové a soudců JUDr. Marie Turkové a JUDr. Petra Průchy v právní věci žalobce: S. M.,
zast. Mgr. Pavlou Frodlovou, advokátkou, se sídlem v Šumperku, Dr. E. Beneše 14a,
proti žalovanému Krajskému úřadu Olomouckého kraje, odboru sociálních věcí, se sídlem
v Olomouci, Jeremenkova 40a, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského
soudu v Ostravě ze dne 1. 9. 2004, č. j. 38 Cad 6/2004 – 26, vedené u Nejvyššího správního
soudu pod sp. zn. 3 Ads 9/2005, o návrhu na vyloučení soudců Nejvyššího správního soudu
z projednávání a rozhodování této věci,
takto:
Soudci Nejvyššího správního soudu JUDr. Marie Součková, JUDr. Milan Kamlach
a JUDr. Jaroslav Vlašín nejsou v y l o u č e n i z projednávání a rozhodování věci
vedené u Nejvyššího správního soudu pod sp. zn. 3 Ads 9/2005.
Odůvodnění:
Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 1. 9. 2004, č. j. 38 Cad 6/2004 – 26, odmítl
žalobu doručenou tomuto soudu dne 4. 3. 2004, která směřovala proti rozhodnutí žalovaného
ze dne 24. 2. 2004, č. j. OSV-1196/04/SD-20/KR. Tímto rozhodnutím žalovaný jako orgán
příslušný k rozhodování na základě ustanovení §67 zákona č. 129/2000 Sb., o krajích,
ve znění pozdějších předpisů, přezkoumal ve smyslu ustanovení §59 odst. 1 zákona
č. 71/1967 Sb., o správním řízení (správní řád), ve znění pozdějších předpisů, k odvolání
žalobce rozhodnutí Městského úřadu v Zábřehu, odboru sociálních věcí, ze dne 19. 1. 2004,
č. j. soc/7/552/2004/Dv, a v souladu s ustanovením §59 odst. 2 správního řádu rozhodl
změnit výrok rozhodnutí správního orgánu prvního stupně tak, že podle §90 odst. 1 a §94
zákona č. 100/1988 Sb., o sociálním zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů, a podle §1
a §4 zákona ČNR č. 482/1991 Sb., o sociální potřebnosti, ve znění pozdějších předpisů, a §2
a 3 zákona č. 463/1991 Sb., o životním minimu, ve znění pozdějších předpisů, a nařízení
vlády č. 333/2001 Sb., kterým se zvyšují částky životního minima, se S. M., žádost o
poskytnutí dávky sociální péče, podaná dne 5. 1. 2004, zamítá.
Krajský soud v Ostravě žalobu odmítl s poukazem na ustanovení §56c písm. a)
zákona č. 114/1988 Sb., o působnosti orgánů v sociálním zabezpečení, podle něhož jsou
ze soudního přezkumu vyloučena rozhodnutí o dávkách sociální péče a mimořádných
výhodách občanů těžce zdravotně postižených podle §34 odst. 1 písm. a) – e). Vzhledem
k tomu, že napadené rozhodnutí je rozhodnutím o dávce sociální péče, které je podle
uvedeného ustanovení ze soudního přezkumu vyloučeno, soud za použití ustanovení §68
písm. e) s. ř. s., žalobu odmítl podle §46 odst. 1 písm. d) téhož zákona. Z tohoto důvodu
považoval pak za nadbytečné zabývat se návrhy žalobce na nařízení předběžného opatření
a ustanovení zástupce z řad advokátů.
Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce včas kasační stížnost, která byla postoupena
k projednání Nejvyššímu správnímu soudu Krajským soudem v Ostravě dne 26. 1. 2005
a které byla přidělena spisová značka 3 Ads 9/2005. Nejvyšší správní soud přípisem ze dne
10. 2. 2005 poučil účastníky o tom, že danou věc bude podle rozvrhu práce rozhodovat
tříčlenný senát ve složení předsedkyně senátu JUDr. Marie Součková, členové senátu
JUDr. Milan Kamlach a JUDr. Jaroslav Vlašín (který zastupuje senát ve složení předseda
senátu JUDr. Bohuslav Hnízdil a členky senátu JUDr. Milada Tomková a JUDr. Brigita
Chrastilová). Současně je poučil o tom, že mají-li za to, že některý ze jmenovaných soudců
je vyloučen z projednávání a rozhodování věci pro svůj poměr k věci, k účastníkům
nebo k jejich zástupcům, příp. se podílel na projednávání nebo rozhodování věci u správního
orgánu nebo v předchozím soudním řízení, mohou namítnout jeho podjatost v propadné lhůtě
jednoho týdne od vyrozumění, přičemž námitka musí být zdůvodněna a musí v ní být uvedeny
konkrétní skutečnosti, z nichž je dovozována.
Na uvedené poučení reagoval žalobce podáním ze dne 22. 2. 2005, jímž žádal
o vyloučení soudců Nejvyššího správního soudu, a to JUDr. Marie Součkové, JUDr. Milana
Kamlacha, JUDr. Jaroslava Vlašína, JUDr. Bohuslava Hnízdila, JUDr. Milady Tomkové,
JUDr. Brigity Chrastilové, JUDr. Marie Žižkové, JUDr. Lenky Kaniové, JUDr. Josefa Baxy,
JUDr. Michala Mazance, JUDr. Ludmily Valentové, JUDr. Radana Malíka, JUDr. Elišky
Cihlářové, JUDr. Věry Šimůnkové, JUDr. Václava Novotného, JUDr. Hany Pipkové,
JUDr. Zdeňka Pivoňky, JUDr. Petra Příhody, JUDr. Miluše Daňkové (patrně Doškové)
a JUDr. Vojtěcha Šimíčka. Podle názoru stěžovatele uvedení soudci jednali v předchozích
řízeních o jeho důchodových věcech a věcech sociální péče opakovaně a od stolu „zametli“
všechny kasační stížnosti bez nařízení jednání s porušením Ústavy ČR, Listiny základních
práv a svobod čl. 38/2 a s porušením veškerých příslušných zákonů, což nelze prominout.
Jedná se o bývalé soudce Vrchního soudu v Olomouci, Krajského soudu v Ostravě a Vrchního
soudu v Praze, a soudce, kteří jednali ve svých původních věcech. JUDr. Baxa
jako ministerský úředník vyřizoval stížnosti a nic nezjistil. Stěžovatel dále uvedl, že nedává
souhlas k neveřejnému jednání. Prostřednictvím své zástupkyně namítl podjatost všech členů
senátu a předsedkyně senátu, který má rozhodovat v projednávané věci, a to z důvodů výše
uvedených.
K námitce podjatosti se vyjádřili soudci JUDr. Marie Součková, JUDr. Milan Kamlach
a JUDr. Jaroslav Vlašín – členové senátu, který má podle rozvrhu práce o kasační stížnosti
stěžovatele rozhodnout. Všichni tři členové senátu shodně uvedli, že k věci vedené u
Nejvyššího správního soudu pod sp. zn. 3 Ads 9/2005 nemají žádný vztah; rovněž nemají
žádný vztah k účastníkům řízení ani k jejich zástupcům, žádnou z těchto osob osobně neznají.
Dále se domnívají, že námitka podjatosti nebyla vznesena v souladu se zákonem, neboť podle
§8 odst. 5 s. ř. s. musí být tato zdůvodněna, a musí v ní být uvedeny konkrétní skutečnosti,
z nichž je dovozována. Podle §8 odst. 1 s. ř. s. nejsou důvodem pro vyloučení soudce
okolnosti, které spočívají v postupu soudce v řízení o projednávané věci nebo v jeho
rozhodování v jiných věcech. Stěžovatel však spatřuje podjatost soudců právě v účasti v jeho
předchozích řízeních vedených u Nejvyššího správního soudu.
Podle §8 odst. 1 s. ř. s. soudci jsou vyloučeni z projednávání a rozhodování věci,
jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je dán
důvod pochybovat o jejich nepodjatosti. Vyloučeni jsou též soudci, kteří se podíleli
na projednávání nebo rozhodování věci u správního orgánu nebo v předchozím soudním
řízení. Důvodem k vyloučení soudce nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce
v řízení o projednávané věci, nebo v jeho rozhodování v jiných věcech. Podle §8 odst. 3
téhož zákona soudce, který zjistí důvod své podjatosti, oznámí takovou skutečnost předsedovi
soudu a v řízení zatím může provést jen takové úkony, které nesnesou odkladu. Předseda
soudu na jeho místo určí podle rozvrhu práce jiného soudce nebo jiný senát. Má-li předseda
soudu za to, že není dán důvod podjatosti soudce, nebo týká-li se věc předsedy soudu,
rozhodne o vyloučení Nejvyšší správní soud usnesením, a jde-li o soudce Nejvyššího
správního soudu, jiný jeho senát.
Integrální součástí práva na spravedlivý proces tak, jak je vymezeno v čl. 36 odst. 1
Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“) a v čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně
lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“), je garance toho, aby ve věci
rozhodoval nezávislý a nestranný soudce. Nestrannost a nezaujatost soudce je jedním
z hlavních předpokladů spravedlivého rozhodování a jednou z hlavních premis důvěry občanů
a jiných subjektů práva v právo a právní stát (čl. 1 odst. 1 Ústavy ČR). Nestrannost soudce
je především subjektivní kategorií, vyjadřující vnitřní psychický vztah soudce k projednávané
věci v širším smyslu (zahrnuje vztah k předmětu řízení, účastníkům řízení, jejich právním
zástupcům), o nichž je schopen relativně přesně referovat toliko soudce sám. Pouze takto úzce
pojímaná kategorie nestrannosti soudce by však v praxi stěží nalezla uplatnění vzhledem
k obtížné objektivní přezkoumatelnosti vnitřního rozpoložení soudce. Kategorii nestrannosti
je proto třeba vnímat šíře, tedy i v rovině objektivní. Za objektivní ovšem nelze považovat to,
jak se nestrannost soudce pouze subjektivně jeví vnějšímu pozorovateli (účastníkovi řízení),
nýbrž to, zda reálně neexistují okolnosti, které by mohly objektivně vést k legitimním
pochybnostem o tom, že soudce má k věci určitý, nikoliv nezaujatý vztah. Vyloučení soudce
z projednávání a rozhodování věci má být založeno nikoliv na skutečně prokázané podjatosti,
ale již tehdy, jestliže lze mít pochybnost o jeho nepodjatosti. Subjektivní hledisko účastníků
řízení o podjatosti může být podnětem k jejímu zkoumání; rozhodování o této otázce se však
musí dít výlučně na základě hlediska objektivního (shodně též I. ÚS 370/04).
V posuzované věci Nejvyšší správní soud především uvádí, že byť S. M. vznesl
námitku podjatosti i vůči dalším soudcům Nejvyššího správního soudu, čtvrtý senát tohoto
soudu rozhodoval o vyloučení pouze těch soudců tohoto soudu, kteří mají podle rozvrhu práce
rozhodovat o kasační stížnosti stěžovatelů.
Z návrhu na vyloučení soudců Nejvyššího správního soudu, podaného S. M., výslovně
vyplývá, že námitku podjatosti odůvodňuje postupem soudců v jiných jeho věcech, a to proto,
že soudci rozhodovali bez nařízení jednání. Z ustanovení §8 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb.
však zcela jednoznačně plyne, že důvodem k vyloučení soudce nejsou okolnosti, které
spočívají v postupu soudce v řízení o projednávané věci, nebo v jeho rozhodnutí v jiných
věcech. V této souvislosti pro informaci stěžovatele Nejvyšší správní soud uvádí, že podle
ustanovení §109 odst. 1 s. ř. s. o kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud zpravidla
bez jednání. Pouze v případech, kdy to považuje za vhodné, nebo provádí-li dokazování,
nařídí k projednání kasační stížnosti jednání.
Způsob projednání kasační stížnosti závisí tedy na úvaze senátu, což ve svých
důsledcích znamená, že „souhlas či nesouhlas k neveřejnému projednání věci“ není
pro postup senátu Nejvyššího správního soudu právně významný.
Dalším důvodem pro vyloučení soudců je skutečnost, že se podíleli na projednávání
nebo rozhodování věci u správního orgánu, nebo v předchozím soudním řízení. Musí jít
o totožnou věc a podílem na předcházejícím soudním řízení bude například situace,
kdy soudce působil ve věci jak u krajského soudu, tak posléze u Nejvyššího správního soudu,
popřípadě naopak, kdy jako člen senátu Nejvyššího správního soudu by věc vrátil krajskému
soudu, kde by zasedal jako člen senátu, nebo jako specializovaný samosoudce, a měl
by ji znovu projednávat. Běžný instanční postup, kdy například Nejvyšší správní soud
rozhodne o kasační stížnosti a věc vrátí krajskému soudu, nebo postup při obnově řízení
samozřejmě důvodem pro vyloučení není. Taková situace však v posuzované věci nenastala
a výslovně není ani namítána.
Se zřetelem k tomu, že důvod uplatňovaný stěžovatelem, t. j. vyloučení soudců
z projednávání a rozhodování této věci pro jejich postup v jiných jeho věcech, není důvodem
způsobilým vyvolat pochybnosti o nepodjatosti soudců, kteří v dané věci mají rozhodovat,
a dále vzhledem k tomu, že sami tito soudci se necítí být z projednávání a rozhodnutí věci
vyloučeni, neshledal čtvrtý senát Nejvyššího správního soudu návrh stěžovatele na vyloučení
soudců z projednávání a rozhodování této věci důvodným, a rozhodl proto tak, že výše
jmenovaní soudci nejsou z projednávání a rozhodování věci, vedené u Nejvyššího správního
soudu pod sp. zn. 1 Ads 19/2003, vyloučeni.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 5. května 2005
JUDr. Dagmar Nygrínová.
předsedkyně senátu