ECLI:CZ:NSS:2005:PST.3.2003
sp. zn. Pst 3/2003 - 25
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Dagmar
Nygrínové a soudců JUDr. Josefa Baxy, JUDr. Miluše Doškové, JUDr. Brigity Chrastilové,
JUDr. Milana Kamlacha, JUDr. Petra Průchy a JUDr. Vojtěcha Šimíčka, v právní věci
navrhovatele: Vláda České republiky, se sídlem Praha 1, nábř. E. Beneše 4, zastoupeného
JUDr. V. H., ředitelem odboru všeobecné správy Ministerstva vnitra, proti odpůrci:
Unie pro Evropu, se sídlem Plzeň, Jetelová 2, za kterého jedná PhDr. P. T., v řízení o návrhu
na pozastavení činnosti politické strany,
takto:
I. Činnost politické strany Unie pro Evropu se p o z a s t a v u je .
II. Navrhovateli se nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
Dne 26. 3. 2003 podala u Nejvyššího správního soudu vláda ČR
(dále jen „navrhovatel“) návrh na pozastavení činnosti politické strany Unie pro Evropu
(dále i „odpůrce“) podle ustanovení §15 odst. 1 zákona č. 424/1991 Sb., o sdružování
v politických stranách a v politických hnutích, v platném znění (dále jen „zákon o politických
stranách“). Návrh odůvodnil navrhovatel tím, že odpůrce, který vznikl dne 16. 2. 2000, dosud
neoznámil Ministerstvu vnitra údaje týkající se jména, příjmení a trvalého pobytu osob,
které jsou statutárním orgánem (§6 odst. 5 a §10 zákona o politických stranách), ačkoliv byl
na tuto povinnost upozorněn dopisem ze dne 2. 8. 2001 a dopisem ze dne 28. 3. 2002.
V reakci na předmětné výzvy obdrželo Ministerstvo vnitra dne 17. 4. 2002 vyjádření
zmocněnce přípravného výboru politické strany Unie pro Evropu pana V. P., bytem S. P.,
L. 43, o jeho vystoupení ze strany a konstatování, že strana nevyvíjí žádnou činnost.
Navrhovatel v podaném návrhu dále uvedl, že odpůrce opakovaně nesplnil svoji zákonnou
povinnost každoročně předložit Poslanecké sněmovně vždy do 1. dubna výroční finanční
zprávu (§18 odst. 1 zákona o politických stranách). Proto má navrhovatel za to, že činnost
odpůrce je v rozporu s ustanovením §4 písm. a) zákona o politických stranách, a navrhuje
pozastavit jeho činnost.
Za odpůrce se k návrhu vyjádřila členka přípravného výboru PhDr. P. T., bytem S.,
D. 283, s tím, že souhlasí s vydáním rozhodnutí o pozastavení činnosti odpůrce. Dále uvedla,
že odpůrce neprošel ustavujícím procesem do okamžiku ukončení její práce v přípravném
výboru v srpnu 2000.
Z obsahu předloženého správního spisu soud zjistil zejména následující skutečnosti.
V usnesení Poslanecké sněmovny č. 1628 z 36. schůze ze dne 25. 5. 2001 ke Zprávě
o kontrole výročních finančních zpráv politických stran a politických hnutí za rok 2000
se uvádí, že odpůrce nepředložil v zákonném termínu výroční finanční zprávu za rok 2000
a z tohoto důvodu Poslanecká sněmovna požádala vládu o podání návrhu na pozastavení
jeho činnosti. Z usnesení Poslanecké sněmovny č. 2299 z 49. schůze ze dne 3. 5. 2002
ke Zprávě o kontrole výročních finančních zpráv politických stran a politických hnutí
za rok 2001 se dále zjišťuje, že odpůrce nepředložil výroční finanční zprávu za rok 2001
a z tohoto důvodu Poslanecká sněmovna opětovně požádala vládu o podání návrhu
na pozastavení jeho činnosti. Z usnesení Poslanecké sněmovny č. 495 z 16. schůze ze dne
21. 5. 2003 ke Zprávě o kontrole výročních finančních zpráv politických stran a politických
hnutí za rok 2002 plyne, že odpůrce nepředložil výroční finanční zprávu za rok 2002
a Poslanecká sněmovna, stejně jako v předcházejících letech, požádala vládu o podání návrhu
na pozastavení jeho činnosti.
V předloženém spise je rovněž založen návrh na registraci politické strany U. p. E.
ze dne 14. 1. 2000 adresovaný Ministerstvu vnitra, ve kterém jsou jako členové přípravného
výboru uvedeni a podepsáni: P. T., bytem S., D. 286; J. R., bytem P., F. 28; V. P., bytem
S. P., L. 43. Dopisem ze dne 12. 4. 2002 pak V. P. Ministerstvu vnitra sdělil, že dne 1. 3. 2001
ukončil členství v politické straně U. p. E., která je tak jeho odchodem nefunkční a nic nestojí
v cestě k pozastavení její činnosti.
Podle ustanovení §4 písm. a) zákona o politických stranách nemohou vznikat
a vyvíjet činnost strany a hnutí, které porušují ústavu a zákony nebo jejichž cílem
je odstranění demokratických základů státu. Z ustanovení §18 odst. 1 stejného zákona vyplývá
povinnost stran a hnutí předložit každoročně do 1. dubna Poslanecké sněmovně k informaci
výroční finanční zprávu v členění konkretizovaném pod body a) až e) tohoto ustanovení.
Podle ustanovení §14 odst. 1 zákona může být činnost strany a hnutí rozhodnutím soudu
pozastavena, jestliže jejich činnost je v rozporu s §1 až 5, §6 odst. 5 a §17 až 19 nebo
se stanovami.
Ustanovení §15 odst. 1 zákona o politických stranách zakládá příslušnost Nejvyššího
správního soudu rozhodovat o rozpuštění strany a hnutí, pozastavení činnosti strany a hnutí
a o znovuobnovení jejich činnosti. Návrh podá vláda; pokud tak neučiní do 30-ti dnů
od doručení podnětu, může návrh podat prezident republiky. O návrhu na rozpuštění politické
strany nebo politického hnutí, pozastavení nebo znovuobnovení jejich činnosti rozhoduje
Nejvyšší správní soud v řízení podle části třetí, hlavy druhé, dílu pátého zákona
č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“). Podle ustanovení §96 s. ř. s.
rozhoduje o návrhu na rozpuštění politické strany nebo politického hnutí soud podle
skutkového stavu, který tu je v době rozhodnutí soudu.
Na základě výše uvedených skutečností Nejvyšší správní soud dospěl k závěru,
že podaný návrh je důvodný, neboť z údajů obsažených v tomto návrhu a v předloženém
správním spise, jež odpůrce nezpochybnil, bylo zjištěno, že odpůrce skutečně nesplnil
zákonem uložené povinnosti, a to jednak, když nepostupoval v souladu s ustanovením
§6 odst. 5 zákona o politických stranách, podle kterého musí být orgány strany a hnutí
ustaveny do šesti měsíců od vzniku strany a hnutí (nejsou-li v této lhůtě ustaveny,
dá Ministerstvo vnitra podnět k návrhu na pozastavení činnosti strany a hnutí), a jednak,
když opakovaně v zákonem stanoveném termínu nepředložil příslušnému orgánu,
tj. Poslanecké sněmovně Parlamentu České republiky, výroční finanční zprávy,
a to za roky 2000, 2001 a 2002 a neučinil tak ani později. Odpůrce tak nesplnil zákonnou
povinnost stanovenou v §18 odst. 1 zákona o politických stranách, přičemž nesplnění
této povinnosti představuje zvláštní a samostatný důvod, pro který může Nejvyšší správní
soud rozhodnout o pozastavení činnosti strany.
Ze smyslu ustanovení §14 odst. 1 zákona o politických stranách je zřejmé,
že za situace, kdy politická strana nebo politické hnutí výroční finanční zprávu nepředložily
buď vůbec, anebo ji předložily, aniž by měla zákonem požadovanými náležitostmi,
a kdy se tak stalo opakovaně, takové porušení ustanovení §18 odst. 1 zákona opodstatňuje
pozastavení činnosti politické strany nebo politického hnutí. Nejvyšší správní soud při svém
rozhodování vycházel i z nálezu Ústavního soudu ze dne 18. 10. 1995 Pl. ÚS 26/94,
podle kterého strany a hnutí trvale porušující zákon (tedy nikoli které zákon jednorázově
porušily, nýbrž toto porušování má charakter perpetuálního chování – viz znění §4 zákona)
nemohou vyvíjet činnost, neboť tímto opakovaným porušováním zákonů se chovají způsobem
ohrožujícím demokratické základy státu. Smyslem institutu pozastavení činnosti politické
strany je v těchto případech vytvořit právní rámec pro nápravu vadného stavu, a pokud
k této nápravě ve stanovené lhůtě nedojde, k následnému podání návrhu na rozpuštění strany.
Podle ustanovení §14 odst. 2 zákona o politických stranách totiž mohou strany a hnutí
při pozastavení činnosti činit pouze úkony zaměřené na odstranění stavu, který byl důvodem
k rozhodnutí soudu o pozastavení jejich činnosti, a to nejdéle po dobu jednoho roku. Trvají-li
i nadále skutečnosti, pro které byla činnost strany pozastavena, podají orgány uvedené
v ustanovení §15 tohoto zákona žalobu ve správním soudnictví na rozpuštění strany.
Podle ustanovení §14 odst. 3 zákona, pokud dojde ve stanovené lhůtě k odstranění stavu,
který byl důvodem pro pozastavení činnosti strany a hnutí, považuje se činnost strany a hnutí
za řádně obnovenou dnem, kterým byla stanovená povinnost uznána za splněnou příslušným
orgánem.
Nejvyšší správní soud proto rozhodl na podkladě návrhu oprávněného
subjektu - Vlády ČR - o pozastavení činnosti politické strany Unie pro Evropu, a to z důvodu
uvedeného v ustanovení §6 odst. 5 zákona o politických stranách a §18 odst. 1 téhož zákona,
přičemž tak učinil se souhlasem účastníků řízení bez nařízení jednání (§51 odst. 1 s. ř. s.).
Výrok o nákladech řízení se opírá o ustanovení §60 odst. 1 s. ř. s., když úspěšnému
navrhovateli podle obsahu spisu náklady řízení přesahující jeho běžnou činnost nevznikly
a neúspěšný odpůrce právo na náhradu nákladů řízení nemá.
Poučení: Proti tomuto rozsudku je přípustná obnova řízení za podmínek uvedených
v §111 a násl. s. ř. s. Návrh na obnovu řízení lze podat k Nejvyššímu
správnímu soudu ve lhůtě tří měsíců ode dne, kdy se ten, kdo obnovu řízení
navrhuje, dozvěděl o důvodu obnovy. Po třech letech od právní moci
napadeného rozhodnutí však může být návrh podán jen tehdy, jestliže byl
zrušen trestní rozsudek, jímž byl soud při svém rozhodování vázán.
V Brně dne 30. března 2005
JUDr. Dagmar Nygrínová
předsedkyně senátu