ECLI:CZ:NSS:2006:1.AFS.13.2005
sp. zn. 1 Afs 13/2005 - 71
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Žiškové
a soudců JUDr. Lenky Kaniové a JUDr. Josefa Baxy v právní věci žalobce Ing. J. Č.,
zastoupeného Josefem Malinským, advokátem se sídlem Hlinsko, Adámkova 149,
proti žalovanému Finančnímu ředitelství pro hlavní město Prahu, se sídlem Praha 1,
Štěpánská 28, za účasti Mgr. D. R., zastoupené Mgr. Filipem Lederem, advokátem se sídlem
Brno, Lidická 57, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 16. 6. 2003,
č. j. FŘ 10166/15/02, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Městského soudu
v Praze ze dne 10. 9. 2004, č. j. 8 Ca 170/2003-26,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Žalovanému se nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení o kasační
stížnosti.
Odůvodnění:
Žalobou ze dne 14. 7. 2003 se žalobce jako správce konkursní podstaty úpadce A. O.
spol. s r. o. domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného, kterým bylo zamítnuto odvolání proti
rozhodnutí Finančního úřadu pro Prahu 1 ze dne 17. 10. 2002, č. j. 205533/02/001511/4020.
Tímto rozhodnutím správce daně zastavil dle §27 odst. 1 písm. d) daňového řádu řízení
ve věci dodatečného daňového přiznání k dani z přidané hodnoty za zdaňovací období
III. čtvrtletí roku 2000.
Podáním ze dne 5. 12. 2003 oznámila Mgr. D. R. městskému soudu, že usnesením
Krajského soudu v Brně ze dne 7. 11. 2003, č. j. 38 K 34/98-448, byla ustanovena novou
správkyní konkursní podstaty úpadce A. O. spol. s r. o.
Městský soud v Praze poté usnesením ze dne 10. 9. 2004 rozhodl tak, že v řízení bude
na straně žalobce pokračováno s Mgr. D. R., správkyní konkursní podstaty úpadce
A. O. spol. s r. o. Uvedl, že dosavadní žalobce Ing. J. Č. byl předmětným usnesením
Krajského soudu v Brně, vykonatelným ode dne 11. 11. 2003, zproštěn funkce a novou
správkyní konkursní podstaty byla ustanovena Mgr. D. R. Dosavadní žalobce tak ztratil
způsobilost být účastníkem řízení a do jeho práv a povinností v celém rozsahu vstoupila
v souladu s §107 odst. 3 o. s. ř. nově ustanovená správkyně konkursní podstaty. Soud proto
rozhodl podle §107 odst. 1 o. s. ř. a §64 s. ř. s., že v řízení bude pokračováno s touto právní
nástupkyní původního žalobce.
Proti tomuto usnesení žalobce (dále též stěžovatel) brojil včasnou kasační stížností.
Namítl, že se proti zprošťujícímu usnesení Krajského soudu v Brně odvolal a Vrchní soud
v Olomouci svým usnesením ze dne 25. 3. 2004, č. j. 2 Ko 181/2003-488 (právní moci nabylo
dne 27. 5. 2004), předmětné usnesení krajského soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu
k dalšímu řízení. Následně Mgr. R. odmítla vrátit konkursní dokumentaci předanou
na základě předmětného usnesení Krajského soudu v Brně. Tento soud přitom od 27. 5. 2004
žalobci také neumožnil řádný výkon funkce správce konkursní podstaty dotčeného úpadce.
Tím došlo k porušení práv a povinností žalobce vyplývajících ze zákona č. 328/1991 Sb.,
o konkursu a vyrovnání. Poté Krajský soud v Brně usnesením ze dne 25. 6. 2004,
č. j. 38 K 34/98-524, opětovně zprostil žalobce funkce a správkyní konkursní podstaty
ustanovil Mgr. R. Proti tomuto usnesení se žalobce znovu odvolal, přičemž Vrchní soud
v Olomouci o odvolání dosud nerozhodl. Žalobce dále popsal své kroky ve funkci správce
konkursní podstaty směřující k vrácení přeplatku na dani z přidané hodnoty s tím, že k jeho
opakovanému odvolání z funkce dochází v době, kdy se blíží ke konci rozhodnutí
o předmětné žalobě a kdy by v této souvislosti přišel v rozporu s dobrými mravy o rozhodující
část odměny správce konkursní podstaty za vykonanou práci. Navrhl, aby Nejvyšší správní
soud napadené usnesení městského soudu zrušil.
Mgr. D. R. ve vyjádření ke kasační stížnosti sdělila, že na základě usnesení Krajského
soudu v Brně ze dne 25. 6. 2004, č. j. 38 K 34/98-524, je ona jedinou osobou oprávněnou činit
za úpadce úkony, jestliže souvisí s nakládáním s majetkem patřícím do konkursní podstaty.
Úkony, které činí jako správkyně konkursní podstaty ode dne 25. 6. 2004 jsou platné, stejně
jako úkony učiněné mezi jejím prvním ustanovením do funkce a pravomocným rozhodnutím
Vrchního soudu v Olomouci, a to i v případě opětovného zrušení usnesení krajského soudu
vrchním soudem. Proto považuje kasační stížnost za nedůvodnou.
Nejvyšší správní soud o kasační stížnosti uvážil
takto:
Především tu bylo třeba vyřešit otázku přípustnosti kasační stížnosti proti rozhodnutí
o procesním nástupnictví podle §107 odst. 1, 2 o. s. ř., §64 s. ř. s., a tedy posoudit,
zda napadené usnesení není rozhodnutím, jímž se pouze upravuje vedení řízení. Rozhodnutí,
jímž se pouze upravuje vedení řízení jsou v zásadě usnesení vydaná v průběhu řízení,
která nemají vliv na rozhodnutí o věci samé. Jedná se tak o rozhodnutí, u kterých odnětí
možnosti brojit proti nim kasační stížností stěžovatele v jeho právech účastníka řízení nikterak
nezkracuje. O tom však zcela zřejmě nelze hovořit v souvislosti s rozhodnutím o procesním
nástupnictví, kterým soud určí, kdo nastoupí na místo účastníka řízení, který ztratil
způsobilost být účastníkem řízení. Tímto rozhodnutím je natolik zasahováno do práv
jak původního účastníka řízení, tak procesního nástupce, že je třeba, aby proti němu mohli
uplatnit opravný prostředek. Nutno tedy vycházet z toho, že i tomuto právu je třeba
poskytnout ochranu cestou kasační stížnosti při splnění zákonných podmínek. Kasační
stížnost je tak přípustná (srov. č. 497/2005 Sb. NSS; dále též závěr o přípustnosti odvolání
proti usnesení vydanému dle §107 odst. 1, 2, 3 o. s. ř. v civilním řízení, in Winterová a kol.:
Občanský soudní řád s vysvětlivkami a judikaturou, I. vydání, Linde Praha, a. s., 2003,
str. 187).
Proto soud přezkoumal napadené rozhodnutí městského soudu věcně, a to v mezích
důvodů vymezených stížnostními body (§109 odst. 3 s. ř. s.) a shledal kasační stížnost
nedůvodnou.
V daném případě přitom kasační soud postupoval podle §52 odst. 2 s. ř. s. a vycházel
z rozhodnutí soudů příslušných ve věcech konkursu a vyrovnání. A to: z usnesení Krajského
soudu v Brně ze dne 7. 11. 2003, č. j. 38 K 34/98-448, kterým byl žalobce zproštěn funkce
správce konkursní podstaty úpadce a současně byla novou správkyní ustavena Mgr. D. R.,
a to s účinností ode dne vyvěšení na úřední desce soudu (11. 11. 2003); z usnesení Vrchního
soudu v Olomouci ze dne 25. 3. 2004, č. j. 2 Ko 181/2003-488, kterým bylo zrušeno
předchozí usnesení krajského soudu a věc vrácena tomuto soudu k dalšímu řízení (právní moc
dne 27. 5. 2004); z usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 25. 6. 2004, č. j. 38 K 34/98-524,
kterým byl žalobce opětovně zproštěn funkce správce a novou správkyní byla znovu ustavena
Mgr. D. R.; a z usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 30. 11. 2004,
č. j. 2 Ko 108/2004-549, kterým byl potvrzen výrok předchozího usnesení krajského soudu
o zproštění žalobce z funkce správce a o ustavení Mgr. D. R. novou správkyní konkursní
podstaty úpadce (právní moc 26. 1. 2005).
Z chronologie právních účinků těchto vykonatelných rozhodnutí je zřejmé, že žalobce
vykonával funkci správce konkursní podstaty úpadce ode dne 16. 7. 2001 (prohlášení
konkursu a ustavení do funkce) do dne 11. 11. 2003 (vykonatelnost prvého usnesení
krajského soudu o zproštění žalobce funkce), od tohoto data do dne 27. 5. 2004 (právní moc
zrušujícího usnesení vrchního soudu) byla správkyní Mgr. D. R., od tohoto data do dne
25. 6. 2004 (vykonatelnost druhého usnesení o zproštění žalobce funkce) byl správcem
opětovně žalobce a od 25. 6. 2004 až do současnosti je správkyní Mgr. D. R.
Správce konkursní podstaty je veřejnoprávní výkonný orgán, který pod dohledem
soudu, jenž ho ustavuje do funkce a popřípadě ho z ní odvolává, zajišťuje řádný průběh
konkursu, je oprávněn a povinen svým jménem a na vlastní odpovědnost nakládat s majetkem
konkursní podstaty a činit další právní úkony namísto úpadce, nikoliv však jeho jménem.
Spory vede jako navrhovatel či odpůrce svým jménem ve prospěch konkursní podstaty,
ač sám není nositelem hmotněprávních nároků či nositelem hmotněprávních závazků,
bývá v nich označován svým jménem, příjmením, povoláním, bydlištěm a funkcí (správce
konkursní podstaty).
V daném případě podal žalobce jakožto správce konkursní podstaty správní žalobu
proti rozhodnutí žalovaného. V průběhu soudního řízení však byl zproštěn funkce
a s vykonatelností zprošťujícího usnesení tak ztratil způsobilost být účastníkem tohoto řízení,
neboť tato způsobilost je bytostně spjata s výkonem funkce (§8, §14, §14a zákona
o konkursu a vyrovnání). Městský soud proto správně v okamžiku, kdy se o ztrátě žalobcovy
způsobilosti dozvěděl, přistoupil k posouzení, zda může v řízení pokračovat a jelikož shledal,
že zároveň se zproštěním funkce žalobce byla na základě zvláštního zákona (§8 odst. 6
zákona o konkursu a vyrovnání) novou správkyní ustavena Mgr. D. R., rozhodl napadeným
usnesením o jejím procesním nástupnictví (§107 odst. 1, 2 o. s. ř. ve spojení s §64 s. ř. s.).
V rámci tohoto postupu sice městský soud vycházel z ne zcela spolehlivě zjištěného
skutkového stavu, když v odůvodnění napadeného usnesení odkázal na v té době již zrušené
usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 7. 11. 2003, č. j. 38 K 34/98-448, na věcnou
správnost napadeného usnesení však toto pochybení nemělo vliv, neboť ke dni rozhodování
městského soudu (10. 9. 2004) již bylo vykonatelné druhé usnesení Krajského soudu v Brně
ze dne 25. 6. 2004, č. j. 38 K 34/98-524, co do zprošťujícího a ustavujícího výroku shodné
s usnesením prvním.
Další kasační námitky, týkající se žalobcovy činnosti ve funkci správce a s tím
související odměny (což bylo zajisté hlavním důvodem podané kasační stížnosti),
jsou směřovány spíše konkursním soudům rozhodujícím o jeho zproštění z funkce a nikoli
soudu správnímu - na rozhodnutí městského soudu, vycházejícímu v souladu s §52 odst. 2
s. ř. s. právě z rozhodnutí příslušných soudů o otázce osoby správce konkursní podstaty
úpadce A. O. spol. s r. o., by nemohly mít žádný dopad.
Nejvyšší správní soud tedy shledal všechny stěžovatelovy námitky nedůvodnými.
Jelikož v řízení nevyšly najevo žádné vady, k nimž musí kasační soud přihlížet z úřední
povinnosti (§109 odst. 3 s. ř. s.), zamítl kasační stížnost jako nedůvodnou (§110 odst. 1 věta
druhá s. ř. s.).
O náhradě nákladů řízení rozhodl Nejvyšší správní soud podle §60 odst. 1 za použití
§120 s. ř. s. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť ve věci neměl úspěch;
žalovanému správnímu orgánu, kterému by jinak jakožto úspěšnému účastníku řízení právo
na náhradu nákladu řízení příslušelo, náklady řízení nevznikly.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 19. července 2006
JUDr. Marie Žišková
předsedkyně senátu