ECLI:CZ:NSS:2006:1.AFS.44.2006
sp. zn. 1 Afs 44/2006 - 77
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Josefa Baxy
a soudkyň JUDr. Lenky Kaniové a JUDr. Marie Žiškové v právní věci žalobce B. s. r. o.,
zastoupeného JUDr. Jiřím Kudějem, advokátem se sídlem Praha 6, Šlikova 20, proti
žalovanému Finančnímu ředitelství pro hlavní město Prahu, se sídlem Praha 1,
Štěpánská 28, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 29. 9. 2004, č. j. FŘ-2975/13/04,
v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne
15. 11. 2005, č. j. 10 Ca 12/2005–40,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Rozhodnutím ze dne 29. 9. 2004, č. j. FŘ-2975/13/04, žalovaný zamítl žalobcovo
odvolání proti rozhodnutí Finančního úřadu pro Prahu 6 ze dne 15. 12. 2003,
č. j. 286634/03/006513/6251 – dodatečnému platebnímu výměru na daň z přidané hodnoty
za zdaňovací období srpen 2000. Tímto rozhodnutím správce daně žalobci dodatečně vyměřil
daň z přidané hodnoty ve výši 475 145 Kč.
Žalobce rozhodnutí žalovaného napadl žalobou, kterou Městský soud v Praze zamítl
podle §78 odst. 7 s. ř. s. rozsudkem ze dne 15. 11. 2005.
Proti tomuto rozsudku podal žalobce (dále též „stěžovatel“) včas kasační stížnost
založenou na důvodech dle §103 odst. 1 písm. a) a b) s. ř. s. – namítl totiž, že soud
v předcházejícím řízení nesprávně posoudil právní otázku a současně skutková podstata,
z níž správní orgán v napadeném rozhodnutí vycházel, nemá oporu ve spisech, takže soud měl
napadené rozhodnutí zrušit. Dále uvedl, že městský soud v dané věci považoval za podstatná
taková zjištění správního orgánu, jež nebyla předmětem daňového řízení. Šlo především
o vlastní šetření správce daně vedoucí k jeho tvrzení, že žalobce se účastnil tzv. „řetězového
obchodu“ a k následnému závěru, že tato účast byla skutečným důvodem pro zamítnutí
jeho odvolání proti dodatečnému platebnímu výměru. Soud v této souvislosti ani v nejmenším
nepřihlédl k žalobcově argumentaci, jíž namítal porušení základních zásad daňového řízení
správcem daně I. stupně i žalovaným. Přitom tvrzení žalov aného neměla oporu ve spisech
a byla pouhou konstrukcí bez konkrétní relevance. Dodal, že konkrétní argumentaci k výše
uvedeným tvrzením doplní jak po skutkové, tak i právní stránce, dodatečně. Navrhl,
aby Nejvyšší správní soud zrušil napadený rozsudek krajského soudu a věc mu vrátil
k dalšímu řízení.
Usnesením ze dne 25. 8. 2006 byl stěžovatel vyzván, aby ve lhůtě jednoho měsíce
ode dne doručení tohoto usnesení doplnil kasační stížnost tak, aby uvedl v jakém rozsahu
a z jakých důvodů je rozhodnutí napadáno. Stěžovatel byl poučen o tom, že nebude -li kasační
stížnost ve stanovené lhůtě doplněna, bude kasační stížnost odmítnuta. Stěžovatelovu
advokátovi bylo usnesení řádně doručeno (§42 odst. 2 s. ř. s.) dne 30. 8. 2006. Ve stanovené
lhůtě však vady podání odstraněny nebyly.
Takovou kasační stížnost nelze věcně projednat a Nejvyšší správní soud ji proto
odmítl.
Kasační stížnost je mimořádným opravným prostředkem proti pravomocnému
rozhodnutí krajského soudu ve správním soudnictví, jímž se účastník řízení, z něhož toto
rozhodnutí vzešlo, nebo osoba zúčastněná na řízení domáhá zrušení soudního rozhodnutí.
Náležitosti kasační stížnosti jsou stanoveny v §106 odst. 1 s. ř. s., pokud je podání
nemá, musí být podle odstavce 3 téhož ustanovení doplněny ve lhůtě jednoho měsíce
od doručení usnesení vyzývajícího k odstranění vad. Předmětná kasační stížnost neobsahovala
dostatečně určitá tvrzení, z jakých důvodů stěžovatel rozsudek napadá. Přičemž kasační
stížnost lze podat jen z důvodů výslovně uvedených v §103 s. ř. s. Důvody uvedenými
v kasační stížnosti je Nejvyšší správní soud vázán (§109 odst. 3 s. ř. s.). Kasační stížnost tedy
vždy musí obsahovat konkrétní, tj. ve vztahu ke stěžovateli a k projednávané věci
individualizovaná, tvrzení nezákonnosti napadeného rozhodnutí, a to po skutkové i právní
stránce. Požadavek na uplatnění některého z důvodů taxativně vypočtených v §103 odst. 1
s. ř. s. je přitom třeba vykládat v souladu se zásadou, že procesní právní úkon účastníka řízení
(zde: kasační stížnost) se posuzuje podle jeho obsahu. Ze znění kasační stížnosti však musí
být seznatelné důvody, které odpovídají zákonným kasačním důvodům.
V daném případě stěžovatel jako důvody pro podání kasační stížnosti pouze citoval
§103 odst. 1 písm. a) a část písm. b) s. ř. s. a obecně konstatoval, že městský soud ve věci
považoval za podstatná zjištění správního orgánu, jež nebyla předmětem daňového řízení,
a to především vlastní šetření správce daně o stěžovatelově účasti na tzv. „řetězovém
obchodu“, přičemž tato účast byla skutečným důvodem na zamítnutí odvolání proti
dodatečnému platebnímu výměru. Tvrzení žalovaného neměla dle stěžovatele oporu
ve spisech, soud pak v této souvislosti nepřihlédl k jeho námitkám ohledně porušení zásad
daňového řízení. Taková kasační stížnost však obsahově neobstojí. Z uvedených tvrzení
i s ohledem na složitost předmětu řízení před městským soudem a obsáhlé odůvodnění
napadeného rozsudku zejména není zřejmé, jaké konkrétní vady v úsudku či v řízení se měl
soud dopustit či k jaké konkrétní v žalobě vytýkané vadě správního řízení měl soud napadené
rozhodnutí žalovaného zrušit, a z čeho stěžovatel své závěry dovozuje. Chybí též stěžovatelův
právní náhled na to, proč se má jednat o nezákonnosti. Obecně namítané vady nemůže
ani Nejvyšší správní soud namísto stěžovatel e sám aktivně vyhledávat, protože vymezení
rozsahu kasační stížnosti a specifikace jejích důvodů leží na stěžovateli v důsledku dispoziční
zásady, která ovládá řízení o kasační stížnosti. Předmětná tvrzení jsou tak stižena nemožností
jejich přezkoumání kasačním soudem.
Ostatně, stěžovatel si byl obecnosti uplatněných stížních důvodů a z toho vyplývající
neprojednatelnosti kasační stížnosti sám vědom, když v jejím závěru konstatoval, že konkrétní
argumentaci k uvedeným tvrzením doplní po skutkové i právní stránce dodatečně.
Stěžovatelovo podání tedy zákonné náležitosti neobsahovalo, městský soud ho proto
vyzval k odstranění vad a stanovil k tomu lhůtu odpovídající zákonu. Neodstranění vad
podání (chybějící kasační důvody) brání věcnému vyřízení kasační stížnosti a v řízení nelze
pro tento nedostatek pokračovat.
Z těchto důvodů Nejvyšší správní soud kasační stížnost podle §37 odst. 5 za použití
§120 s. ř. s. odmítl.
O náhradě nákladů řízení soud rozhodl v souladu s §60 odst. 3 ve spojení s §120
s. ř. s., podle nichž nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, byla -li kasační
stížnost odmítnuta.
O vrácení zaplaceného soudního poplatku je příslušný rozhodnout Městský soud
v Praze, jehož příslušnost v této věci je dána ustanovením §3 odst. 4 zákona č. 549/1991 Sb.,
o soudních poplatcích, podle něhož ve věcech poplatků za řízení o kasační stížnosti rozhoduje
krajský soud.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 1. listopadu 2006
JUDr. Josef Baxa
předseda senátu