ECLI:CZ:NSS:2006:1.AS.27.2005:87
sp. zn. 1 As 27/2005 - 87
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Žiškové
a soudců JUDr. Lenky Kaniové a JUDr. Josefa Baxy v právní věci žalobce: H. D.,
zastoupeného JUDr. Vladimírem Jablonským, advokátem se sídlem 28. října 1001/3, 110 00
Praha 1, proti žalovanému Krajskému úřadu Jihomoravského kraje se sídlem Žerotínovo
nám. 3/5, 601 82 Brno, proti rozhodnutí ze dne 5. 3. 2004, č. j. JMK 36778/2003 0LP,
o kasačních stížnostech žalobce proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 31. 7. 2004,
č. j. 29 Ca 114/2004-30 a usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 28. 5. 2004,
č. j. 29 Ca 114/2004–28,
takto:
I. Usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 31. 7. 2004, č. j. 29 Ca 114/2004-30,
se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
II. Kasační stížnost proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 28. 5. 2004,
č. j. 29 Ca 114/2004–28, se odmítá .
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti
proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 28. 5. 2004, č. j. 29 Ca 114/2004–28.
Odůvodnění:
Rozhodnutím ze dne 31. 10. 2003, č. j. OVV/RSOM/242/03, nevyhověl Magistrát
města Brna žalobcově žádosti o zjištění státního občanství České republiky a vystavení
osvědčení o státním občanství České republiky podle §20 odst. 2 a §24 zákona č. 40/1993 Sb., o nabývání a pozbývání státního občanství České republiky. Žalobcovo odvolání
proti tomuto rozhodnutí zamítl žalovaný rozhodnutím ze dne 5. 3. 2004 a napadené
rozhodnutí potvrdil.
Žalobce brojil proti rozhodnutí žalovaného žalobou, kterou podal dne 20. 4. 2004
u Krajského soudu v Brně prostřednictvím svého advokáta, JUDr. Vladimíra Jablonského.
Usnesením ze dne 26. 4. 2004 vyzval krajský soud žalobce k tomu, aby do deseti dnů
od doručení usnesení zaplatil soudní poplatek za řízení o žalobě ve výši 2000 Kč; zároveň
jej poučil o tom, že nebude-li poplatek zaplacen, soud řízení zastaví. Usnesení bylo doručeno
žalobcovu advokátu dne 29. 4. 2004, žalobci samému pak 3. 5. 2004.
Podáním ze dne 19. 5. 2004, doručeným krajskému soudu následující den, požádal
žalobce o osvobození od soudního poplatku. Jak vysvětlil, potřebuje osvědčení o státním
občanství jako důkazní prostředek pro restituční řízení, které je od poplatkové povinnosti
osvobozeno; krom toho je důchodcem a nemá majetek vysoké hodnoty.
Krajský soud zamítl žalobcův návrh na osvobození od soudních poplatků usnesením
ze dne 28. 5. 2004; své rozhodnutí odůvodnil tím, že žalobce nesdělil soudu žádné skutečnosti
a nepředložil doklady, které by blíže specifikovaly jeho poměry a odůvodňovaly osvobození
od poplatkové povinnosti. Důvodem pro osvobození od poplatkové povinnosti nemůže být
ani poukaz na související restituční řízení, které je osvobozeno od poplatku ze zákona: řízení
o přezkoumání rozhodnutí správního orgánu totiž není restitučním řízení a podléhá
poplatkové povinnosti. Toto usnesení krajského soudu bylo doručeno žalobcovu advokátu
dne 16. 6. 2004.
Usnesením ze dne 31. 7. 2004 zastavil krajský soud řízení o žalobě. Po rekapitulaci
dosavadního průběhu řízení zdůraznil, že usnesení, jímž byl zamítnut návrh na osvobození
od soudních poplatků, nabylo právní moci již 16. 6. 2004; soudní poplatek však dosud nebyl
zaplacen, ačkoli byl k tomu žalobce vyzván. Soud proto postupoval podle §47 písm. c)
soudního řádu správního ve spojení s §9 odst. 1 písm. a) zákona ČNR č. 549/1991 Sb.,
o soudních poplatcích, a zastavil řízení, jelikož soudcovská lhůta k zaplacení poplatku marně
uplynula.
Žalobce napadl toto usnesení kasační stížností z důvodu nezákonnosti rozhodnutí
krajského soudu o zastavení řízení podle §103 odst. 1 písm. e) s. ř. s. (jakkoli žalobce označil
i jiné důvody, u kasační stížnosti směřující proti rozhodnutí o zastavení řízení připadá v úvahu
jedině důvod právě zmíněný; pojem „nezákonnost“ obsažený v uvedeném ustanovení přitom
zahrnuje jak hmotněprávní pochybení, tak procesní vady). V prvé námitce zdůraznil,
že jej krajský soud účinně nevyzval k zaplacení soudního poplatku ani nepoučil o následcích
nesplnění této povinnosti. Žalobce žije dlouhodobě mimo území ČR, a ačkoli se zde v roce
1925 narodil, byl záhy nucen svou vlast opustit a nyní již zcela neovládá český jazyk.
Rozhodnutí psaná v českém jazyce jsou mu tedy nesrozumitelná, a přestože mu snad byla
doručena, nemohou ve vztahu k němu působit žádné právní účinky.
Druhou námitkou zpochybnil žalobce postup soudu při zamítání jeho
žádosti o osvobození od soudních poplatků. Soud zde pominul ustanovení §37 odst. 5 s. ř. s.,
které mu ukládá povinnost vyzvat podatele k opravě nebo odstranění vad podání a stanovit
mu k tomu lhůtu: zamítl totiž žalobcovu žádost, aniž žalobce předtím vyzval k doplnění
toho, co považoval za neúplné a nedostatečné. Zatížil tak řízení vadou, která měla
bezprostředně za následek zastavení řízení.
Žalobce proto navrhl, aby Nejvyšší správní soud zrušil napadený rozsudek Krajského
soudu v Ostravě a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Kasační stížnost je důvodná.
Nejprve je třeba si povšimnout toho, že žalobce byl v usnesení, jímž mu nebylo
přiznáno osvobození od soudních poplatků, poučen o tom, že kasační stížnost není přípustná;
to však není správné. Usnesení ve věci žádosti o osvobození od soudních poplatků
se totiž dotýká základního právu na přístup k soudu (čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv
a svobod), jehož se musí dostat i tomu účastníku, který nemá dostatečné prostředky k hrazení
nákladů soudního řízení. Takové usnesení proto není rozhodnutím, jímž by se pouze
upravovalo vedení řízení (srov. např. č. 311/2004 Sb. NSS); nedopadají na něj ani jiné výluky
z kasačního přezkumu ve smyslu §104 odst. 3 s. ř. s., a lze tak proti němu brojit kasační
stížností.
Soudní řád správní nepamatuje na situace, kdy je účastník řízení před správním
soudem nesprávně poučen o opravném prostředku nebo o něm není poučen vůbec. Takový
postup jde však k tíži soudu, a nemůže tak postihnout účastníka v tom smyslu, že by se k jeho
opravnému prostředku, podanému i bez náležitého poučení a případně až po uplynutí zákonné
lhůty, vůbec nepřihlíželo. Jakkoli ve správním soudnictví nelze přímo užít těch ustanovení
občanského soudního řádu, která prodlužují lhůtu pro podání opravných prostředků pro případ
nesprávného či chybějícího poučení o nich, lze jich ve prospěch zachování procesních práv
účastníků užít analogicky (srov. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 7. 12. 2005,
č. j. 1 As 25/2005-70). Opravným prostředkem v občanském soudním řízení, který se svým
charakterem mimořádného opravného prostředku nejvíce blíží kasační stížnosti, je dovolání;
pro případ nesprávného či chybějícího poučení o dovolání se pak obvyklá dvouměsíční lhůta
k podání dovolání prodlužuje dvojnásobně na čtyři měsíce (§240 odst. 3 o. s. ř.). Užije-li
se toto pravidlo na kasační řízení, lze uzavřít, že lhůta pro podání kasační stížnosti v případě
nesprávného či chybějícího poučení o ní činí čtyři týdny od doručení rozhodnutí
(oproti dvěma týdnům obvyklým – §106 odst. 2 s. ř. s.).
Ačkoli tedy druhá stížní námitka, jíž žalobce krajskému soudu vytýká,
že jej před zamítnutím jeho žádosti o osvobození od soudních poplatků nevyzval k doložení
majetkových poměrů, je formálně součástí kasační stížnosti proti usnesení o zastavení řízení
ze dne 31. 7. 2004, podle jejího obsahu ji tak vyložit nelze: krajský soud totiž zastavil řízení
proto, že žalobce nezaplatil soudní poplatek, a již vůbec se při tomto rozhodování nezabýval
tím, zda a jak žalobce doložil, že nemá dostatečné prostředky. Posouzení této otázky bylo
naopak určující pro rozhodnutí ve věci žádosti o osvobození od soudních poplatků, jež mohl
žalobce napadnout kasační stížností i přes nesprávné poučení soudu. Žalobcovu argumentaci
k postupu soudu při posuzování jeho majetkových poměrů je tak třeba považovat
za samostatnou kasační stížnost směřující proti usnesení ze dne 28. 5. 2004, jímž žalobci
nebylo přiznáno osvobození od soudních poplatků. Tato kasační stížnost je však opožděná
i navzdory prodloužené čtyřtýdenní lhůtě: usnesení ze dne 28. 5. 2004 bylo doručeno
žalobcovu advokátu 16. 6. 2004 a kasační stížnost byla podána až 8. 9. 2004; Nejvyšší správní
soud se jí proto nemohl věcně zabývat.
K věcnému přezkoumání tak zbývá námitka, podle níž krajský soud účinně nevyzval
žalobce k zaplacení soudního poplatku. Měla-li by být jediným podkladem této námitky
žalobcova nedostatečná znalost českého jazyka, námitka by neobstála. V řízení před soudem
nevyšlo najevo, že žalobce zcela neovládá český jazyk; krom toho byl žalobce po celou dobu
řízení zastoupen českým advokátem, a je tak zřejmé, že si účinně zajistil uplatňování svých
práv v řízení před českým soudem. Díky zvolenému advokátu tak nebyl nucen komunikovat
se soudem přímo, a ani tak nečinil. I krajský soud se ostatně v průběhu řízení obracel v zásadě
pouze na advokáta; postupoval tak v souladu s §42 odst. 2 s. ř. s., podle nějž se v případě,
že má účastník zástupce, doručuje pouze zástupci. Odlišný přístup zvolil krajský soud právě
jen u výzvy k zaplacení soudního poplatku ze dne 26. 4. 2004, patrně v domnění, že zaplacení
soudního poplatku je úkonem, který má žalobce osobně vykonat (což je podle §42 odst. 2
s. ř. s. in fine jediný případ, kdy se doručuje kromě zástupce též zastoupenému účastníku).
Nejvyšší správní soud tento názor nesdílí (srov. rozsudek jeho rozšířeného senátu
ze dne 22. 7. 2004, č. j. 2 Afs 187/2004-69, publikovaný pod č. 726/2005 Sb. NSS);
i on je ovšem přesvědčen, že krajský soud takovým postupem neporušil zákon. Účelem
jakékoli výzvy v soudním řízení je informovat účastníka o jeho procesní povinnosti
a stanovením lhůty, v níž má tuto povinnost splnit, jej přimět k procesní aktivitě. Soud jistě
chybuje, pokud účastníku vytýká nesplnění procesní povinnosti a spojuje s tím nepříznivé
procesní následky, aniž předtím účastníka ke splnění povinnosti vyzval. Pokud ovšem soud
vyzve účastníka k zastupitelnému úkonu nejen prostřednictvím jeho zástupce, ale též osobně,
žádnou újmu mu tím nepůsobí; nanejvýš je takový úkon nadbytečný.
Námitku vztahující se k účinkům výzvy krajského soudu k zaplacení soudního
poplatku však lze vyložit i šířeji; žalobce ji ostatně neomezil jen na výzvu z 26. 4. 2004, nýbrž
v obecnější rovině prohlásil, že soud jej řádně nevyzval k zaplacení soudního poplatku
a nepoučil jej o následcích nesplnění této povinnosti. Této námitce je nutno přisvědčit. Soud
totiž nevyzývá účastníka řádně, pokud např. adresuje výzvu nesprávné osobě, nepoučí
účastníka o následcích nesplnění povinnosti nebo mu zašle výzvu, která postrádá jinou
základní náležitost: nejzřetelněji však soud chybuje, nevyzve-li účastníka ke splnění
povinnosti vůbec, ačkoli mu to zákon ukládá. Právě to se stalo v této věci.
Žalobce byl vyzván k zaplacení poplatku v desetidenní lhůtě usnesením
ze dne 26. 4. 2004. Na tuto výzvu reagoval žádostí o osvobození od soudních poplatků.
Žádost byla sice podána až po uplynutí desetidenní lhůty; tato lhůta však byla lhůtou
soudcovskou, a soud k ní tak ve prospěch účastníka nemusel přihlížet. Tím, že se soud
zabýval žalobcovou žádostí a rozhodl o ní, byly zahlazeny následky nezaplacení soudního
poplatku ve stanovené lhůtě; od okamžiku podání žádosti do rozhodnutí o ní tak stanovená
lhůta již neběžela. Ani právní moc usnesení ze dne 28. 5. 2004, jímž soud zamítl žalobcovu
žádost o osvobození od soudních poplatků, na tom nic nezměnila: stanovená lhůta k zaplacení
poplatku již totiž uplynula, a právní mocí zamítavého usnesení tak nemohl být její běh
obnoven. Po zamítnutí žádosti byl tak krajský soud povinen vyzvat žalobce opětovně
k zaplacení poplatku, stanovit mu k tomu novou lhůtu, třebas i kratší, a poučit jej o následcích
nesplnění výzvy (§9 odst. 1 a 3 zákona ČNR č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích).
Krajský soud to však neučinil a poté již bez dalšího řízení zastavil. Žalobce tedy vskutku
poplatek nezaplatil, jak se to uvádí v odůvodnění usnesení krajského soudu z 31. 7. 2004;
nezaplatil jej ovšem v důsledku opomenutí soudu opětovně jej k zaplacení vyzvat. To nemůže
jít k jeho tíži, a už vůbec to nemůže vést k zastavení řízení podle §9 zákona o soudních
poplatcích: toto ustanovení totiž jako předpoklad zastavení řízení vyžaduje nejen
to, že účastník nezaplatil poplatek, ale také že k tomu byl řádně vyzván; tak tomu v této věci
nebylo.
Kasační stížnost proti usnesení ze dne 28. 5. 2004, jímž Krajský soud v Brně zamítl
žalobcův návrh na osvobození od soudních poplatků, je tedy opožděná; Nejvyšší správní soud
ji proto odmítl a v tomto rozsahu rozhodl i o náhradě nákladů řízení. Žalobce naproti tomu
uspěl se svou kasační stížností proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 31. 7. 2004,
resp. se stížní námitkou směřující proti způsobu, jakým jej krajský soud vyzýval k zaplacení
soudního poplatku. Nejvyšší správní soud proto zrušil toto usnesení a vrátil věc Krajskému
soudu v Brně k dalšímu řízení; v něm bude krajský soud vázán právním názorem vysloveným
v rozsudku zdejšího soudu (§110 odst. 3 s. ř. s.). Předtím, než učiní závěr, že je na místě
zastavit řízení ve věci pro nezaplacení soudního poplatku, tedy krajský soud žalobce řádně
vyzve k zaplacení poplatku a též jej poučí o následcích, pokud výzvě nevyhoví. V novém
rozhodnutí o věci rozhodne Krajský soud v Brně i o náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti
(§110 odst. 2 s. ř. s.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí n ej so u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 26. ledna 2006
JUDr. Marie Žišková
předsedkyně senátu