ECLI:CZ:NSS:2006:1.AS.7.2005
sp. zn. 1 As 7/2005 - 78
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Žiškové
a soudců JUDr. Lenky Kaniové a JUDr. Josefa Baxy v právní věci žalobce Ing. P. B.,
zastoupeného JUDr. Milanem Zápotočným, advokátem se sídlem Telečská 7, 586 01 Jihlava,
proti žalovanému Krajskému úřadu kraje Vysočina, se sídlem Žižkova 57, 587 33 Jihlava,
proti rozhodnutí ze dne 9. 9. 2002, č. j. SŘ-887/02-KP, o kasační stížnosti žalovaného proti
rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 4. 11. 2004, č. j. 57 Ca 114/2003-48,
takto:
Rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 4. 11. 2004, č. j. 57 Ca 114/2003-48,
se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Okresní úřad Jihlava, referát dopravy a silničního hospodářství, uložil žalobci svým
rozhodnutím ze dne 29. 4. 2002, č. j. 10846/01/RD/PŘ, pokutu ve výši 10 000 Kč a zákaz
řízení všech motorových vozidel na dobu 18 měsíců za přestupek podle §30 odst. 1 písm. i)
zákona ČNR č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve spojení s §5 odst. 1 písm. f) zákona
č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů
(zákon o silničním provozu). Tohoto přestupku se žalobce podle zjištění správního orgánu
dopustil dne 2. 12. 2001, kdy mu byla při dechové zkoušce přístrojem A. naměřena hodnota
0,97 ‰ alkoholu v krvi. Žalobce s naměřenou hodnotou nesouhlasil, a byl proto vyzván, aby
se podrobil lékařskému vyšetření a odběru krve; to však odmítl.
Žalobce napadl toto rozhodnutí odvoláním; to ale žalovaný zamítl svým rozhodnutím
ze dne 9. 9. 2002 a rozhodnutí vydané v I. stupni potvrdil.
Žalobce se poté obrátil žalobou na Krajský soud v Brně. Namítl zde – stejně jako
v odvolání – jak nesprávné zjištění skutkového stavu, tak nesprávné právní posouzení věci.
Správní orgán podle něj pochybil při zjišťování skutkového stavu jednak v závěru, že dechová
zkouška provedená u žalobce byla pozitivní: použil totiž nevěrohodný záznam z digitálního
přístroje A. s neodpovídajícím údajem o času měření a tuto nevěrohodnost měl za vyvrácenu
kusým vyjádřením výrobce přístroje, nezabýval se protichůdnými tvrzení účastníků o
dechových zkouškách pomocí detekčních trubiček (které byly provedeny, ovšem nebyl o nich
pořízen záznam) a opakovaným dechovým zkouškám nevytkl nezákonnost, a konečně
dovozoval povinnost žalobce podrobit se odběru krve až na základě zkoušky přístrojem A.,
ačkoli prve provedené zkoušky pomocí trubiček byly negativní. Krom toho správní orgán
uspokojivě nedoložil ani to, že žalobce výslovně a jednoznačně odmítl podrobit se odběru
krve, a bez dalšího dal za pravdu dvěma přítomným policistům, aniž vyvrátil výpovědi
žalobce a svědkyně B. Š. Podle dvou posledně uvedených žalobce s odběrem souhlasil, ovšem
za podmínky, že nejprve dopraví domů svědkyni. Byl připraven tak učinit jakýmkoli
vhodným způsobem; když však ze sdělení policistů vyrozuměl, že se odběru krve podrobit
nemusí, odvezl ji domů sám. S tím souvisí i námitka nesprávného právního posouzení věci:
s ohledem na okolnosti případu byla totiž žalobcova domněnka o tom, že skutečně není
povinen podrobit se odběru, důvodná. Vedle toho se žalobce domnívá, že trest mu uložený je
zjevně nepřiměřený jak ve výši pokuty, tak v délce trvání zákazu činnosti.
Krajský soud v Brně žalobě vyhověl, svým rozsudkem ze dne 4. 11. 2004 zrušil
napadené rozhodnutí žalovaného pro vady řízení a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
V odůvodnění přisvědčil žalobcovým výtkám směřujícím proti rozporu skutkových zjištění
a skutečného stavu věci a proti nedostatečnému dokazování. Jak soud zjistil, v oznámení
o přestupku vlastnoručně sepsaném podpraporčíkem J. M. chybí jakýkoli údaj o způsobu
provedení dechové zkoušky, tím méně o tom, že policisté kromě přístroje A. použili i
detekčních trubiček. Záznam z přístroje A. je nevěrohodný – tam obsažený údaj o čase měření
totiž neodpovídá skutečnému času kontroly, a pro rozpory ve výpovědích přítomných osob
není ani jisté, zda se záznam vůbec týká žalobce (žalobce podle vlastního vyjádření a podle
vyjádření jednotlivých svědků dýchl do přístroje možná dvakrát, možná ale také až sedmkrát).
Zároveň nelze přihlížet k tvrzeným výsledkům testu pomocí detekčních trubiček, protože ve
správním řízení se neprokázalo, že tento test byl skutečně proveden; za takové situace pak
nebylo nutné zabývat se rozpornými tvrzeními přítomných osob o tom, který z obou testů byl
proveden dříve a jaký byl výsledek testu pomocí detekčních trubiček. Soud vyjádřil též
pochyby, zda byl žalobce za takových okolností povinen podrobit se odběru krve; dospěl
k závěru, že žalobce neodmítl podrobit se odběru krve přestože nebylo prokázáno jeho
zavinění. Oba policisté shodně prohlásili, že žalobce nemohou k odběru nutit, což žalobce
ujistilo v tom, že se nepodstoupením odběru krve nedopustí žádného protiprávního jednání.
Současně soud přisvědčil žalovanému, že žalobce byl povinen podrobit se lékařskému
vyšetření, aniž by si kladl podmínky. Žalobce byl sice povinen podrobit se po dechové
zkoušce odběru krve; jelikož však nebylo prokázáno, že řídil vozidlo pod vlivem alkoholu,
nebylo zjištěno ani splnění podmínek podle §30 odst. 1 písm. i) zákona o přestupcích.
Proti tomuto rozsudku brojil žalovaný (dále též „stěžovatel“) kasační stížností
založenou na námitce nesprávného posouzení právní otázky [§103 odst. 1 písm. a) s. ř. s.].
Jako další důvod označil žalovaný nepřezkoumatelnost rozhodnutí soudu pro nedostatek
důvodů podle §103 odst. 1 písm. d) s. ř. s.
Vady správního řízení, které soud vypočetl, nesouvisí podle stěžovatele s předmětem
řízení. V řízení nešlo o to, zda a s jakým výsledkem absolvoval žalobce orientační dechovou
zkoušku detekčními trubičkami: to nemá vliv na odpovědnost žalobce za vytýkané jednání.
Důležité je, že žalobce absolvoval dechovou zkoušku přístrojem A. s pozitivním výsledkem,
čímž mu vznikla povinnost podrobit se lékařskému vyšetření spojenému s odběrem krve nebo
moči. Tuto povinnost žalobce nesplnil, a spáchal tak přestupek podle §30 odst. 1 písm. i)
zákona o přestupcích. S ohledem na to nelze vytýkat ani absenci údaje o způsobu provedení
dechové zkoušky v ručně psaném oznámení o přestupku: jediná relevantní zkouška byla
provedena přístrojem A., což je zřejmé i z oznámení psaného strojem. Nesprávné údaje o čase
na záznamu z přístroje nemohou zpochybnit to, že žalobce absolvoval zkoušku tímto
přístrojem dne 2. 12. 2001 v 04:30, a ani on sám to nepopírá. Výpovědi, podle nichž žalobce
dýchal do přístroje opakovaně, nesvědčí o tom, že by byl podroben opakovaným dechovým
zkouškám, ale spíše o tom, že při zkoušce zvolil špatnou techniku dýchání, a výsledek se tak
objevil až po posledním dýchání. O výsledku pak není žádných pochyb, stejně jako o tom, že
se žalobce následně odmítl podrobit lékařskému vyšetření. Především se však krajský soud
zmýlil, pokud spatřoval příčinnou souvislost mezi řízením motorového vozidla pod vlivem
alkoholu a splněním zákonných podmínek podle §30 odst. 1 písm. i) zákona o přestupcích:
prokazovat to, zda byl řidič pod vlivem alkoholu, by bylo na místě jen v řízení o přestupku
podle §30 odst. 1 písm. h) nebo ch) tohoto zákona. Jednání popsaného v prve citovaném
ustanovení se však může dopustit i zcela střízlivý řidič, který se přes výzvu policisty odmítne
podrobit určitým úkonům. Žalobce konečně podle přesvědčení žalovaného měl a mohl vědět,
že je povinen vyhovět výzvě policisty a že se odmítnutím lékařského vyšetření dopouští
protiprávního jednání: je držitelem řidičského oprávnění, osobou vysokoškolsky vzdělanou a
již v minulosti se dopustil přestupku souvisejícího s provozem na pozemních komunikacích.
Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti zopakoval své argumenty uvedené
v žalobě.
Nejvyšší správní soud přezkoumal napadené rozhodnutí v rozsahu a z důvodů
uvedených v kasační stížnosti; přihlédl též k důvodům, k nimž je povinen přihlížet z úřední
povinnosti, mezi něž ustanovení §109 odst. 3 s. ř. s. zařazuje i nepřezkoumatelnost
napadeného rozhodnutí krajského soudu pro nesrozumitelnost.
Kasační stížnost je důvodná.
Podle §30 odst. 1 písm. i) zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění účinném
v době spáchání přestupku, se tohoto přestupku na úseku ochrany před alkoholismem a jinými
toxikomaniemi dopustí ten, kdo při výkonu činnosti, při níž by mohl ohrozit život nebo zdraví
lidí nebo poškodit majetek, odmítne podrobit se dechové zkoušce, nebo, byla-li dechová
zkouška pozitivní, se odmítne podrobit lékařskému vyšetření ke zjištění, zda není ovlivněn
alkoholem nebo jinou návykovou látkou, ač to nebylo spojeno s nebezpečím pro jeho zdraví.
Žalobce byl uznán vinným ze spáchání tohoto přestupku ve spojení s §5 odst. 1 písm.
f) zákona č. 361/2000 Sb., ukládajícím řidiči povinnost podrobit se na výzvu policisty
dechové zkoušce a v případě pozitivního zjištění i lékařskému vyšetření s odběrem krve
nebo moči ke zjištění, není-li ovlivněn alkoholem.
Přestupku se měl žalobce dopustit tím, že při kontrole hlídkou Policie ČR
dne 2. 12. 2001 v 4,30 hod byla u něho provedena orientační dechová zkouška na alkohol
přístrojem A., která měla pozitivní výsledek, a on se odmítl na výzvu policisty podrobit
lékařskému vyšetření spojenému s odběrem krve.
Pro závěr o spáchání přestupku je podstatné, zda bylo spolehlivě prokázáno,
že žalobce vykonával činnost řidiče motorového vozidla a poté, co byla u něho provedena
dechová zkouška s pozitivním výsledkem, se odmítl podrobit lékařskému vyšetření
spojenému s odběrem krve ke zjištění, zda není ovlivněn alkoholem.
Správní orgán postavil své závěry na tom, že záznamem z přístroje A. byl prokázán
pozitivní výsledek dechové zkoušky provedené tímto přístrojem, naopak nevycházel
z dechové zkoušky provedené detekčními trubičkami, o níž nebyl pořízen záznam a svědecké
výpovědi o tom, zda zkouška byla provedena před nebo po dechové zkoušce přístrojem A. i o
výsledku této zkoušky se různí. Rovněž vyšel z toho, že žalobce byl zákonem stanoveným
způsobem vyzván, aby se podrobil lékařskému vyšetření s odběrem krve, s čímž sice
souhlasil, podmínil však souhlas tím, že před tím odveze domů spolujezdkyni. Žalobce
žalobou zpochybnil spolehlivé zjištění skutkového stavu a správnost hodnocení důkazů,
a to jak ve vztahu ke zjištěním o pozitivním výsledku dechové zkoušky, tak i ve vztahu
k odmítnutí podrobit se lékařskému vyšetření; ve výsledku pak podle něho žalovaný
nesprávně právně věc posoudil.
Krajský soud shledal důvodnou žalobní námitku, že odvolací orgán nevycházel
ze zcela spolehlivě a přesně zjištěného stavu věci a nebyly shromážděny dostatečné podklady
pro rozhodnutí a z tohoto důvodu napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalovanému
k dalšímu řízení. Podle soudu skutková zjištění nejsou v souladu se skutečným stavem věci
a nejsou dostatečně podložena provedenými důkazy a řízení je zatíženo vážnými nedostatky,
vadami skutkového zjištění, spočívajícími v nedostatcích, které pak soud konkretizoval.
Řada konkrétních výtek, kterými krajský soud argumentuje, je dílem formulována
nesrozumitelně, nesrozumitelné jsou pak i závěry, které z těchto výtek soud vyvozuje či chybí
logická návaznost těchto závěrů.
Záznam o výsledku zkoušky přístrojem A. krajský soud hodnotí jako nevěrohodný
z důvodu časového rozptylu a zpochybňuje též to, zda jeho obsah se vztahuje k osobě
žalobce; důvodem této pochybnosti je podle něho to, že zkouška byla prováděna opakovaně a
o počtu opakování jsou rozpory ve svědeckých výpovědích; není však seznatelné, v čem
krajský soud vidí vzájemnou vazbu mezi rozpory o tom, kolikrát žalobce dýchání do tohoto
přístroje opakoval a tím, že záznam je výsledkem dechové zkoušky stěžovatele. Žalobce
přitom v žalobě nenamítal, že by se tento záznam netýkal jeho dechové zkoušky, jeho
námitky spočívaly v tom, že z vadného data a času uvedeného na záznamu o této dechové
zkoušce vyplývají i pochybnosti o správnosti samotného měření, které vyjádřením výrobce
nebyly odstraněny a měly být odstraněny znaleckým posudkem, který si žalovaný nevyžádal.
Krajský soud se dále ztotožnil s námitkou žalobce, jíž vytýkal žalovanému
že se nezabýval skutečností, že vedle dechové zkoušky přístrojem A. byla též provedena
dechová zkouška detekčními trubičkami, o jejímž průběhu existují rozpory ve výpovědích,
a přisvědčil tvrzením žalobce o tom, v jaké posloupnosti tyto rozdílné zkoušky probíhaly;
bez logické spojitosti pak s tím krajský soud spojuje závěr, že bylo z tohoto důvodu
bezpředmětné uvádět pozitivní výsledek této dechové zkoušky, jestliže z provedených důkazů
není zřejmé, zda učiněný důkaz vůbec proveden byl a nelze tudíž ani hovořit o vázanosti
vzniku žalobcovy povinnosti podrobit se lékařskému odběru krve.
Krajský soud se dále v hodnotící části dlouze věnoval rozporům ve výpovědích
týkajících se toho v jakém pořadí byly dechové zkoušky prováděny a uzavřel,
že to zda a jakým způsobem byla provedena dechová zkouška detekčními trubičkami není
zásadní z důvodu absence záznamu policistů o tomto úkonu. Proč tyto závěry krajský soud
činí a v čem spatřuje pochybení správních orgánů soud neuvádí, není patrná žádná souvislost
těchto závěrů jak ve vztahu k rozhodnutí žalovaného (závěr o pozitivní dechové zkoušce
se opíral o pozitivní výsledek dechové zkoušky přístrojem A., nikoliv dechové zkoušky
detekčními trubičkami), tak ani ve vztahu k námitkám žalobce, který z tvrzení, že předcházela
dechová zkouška detekčními trubičkami a skončila negativním výsledkem, dovozuje
nezákonnost provedení další dechové zkoušky přístrojem A.; o důvodnosti této námitky však
krajský soud žádné závěry neučinil.
Logická souvislost v hodnocení krajského soudu chybí i v tom, že hodnotí-li dále
důkaz záznamem o dechové zkoušce přístrojem A. jako oslabený ve věrohodnosti
pro nesprávné uvedení data a času kontroly (ač na jiném místě hodnotící části rozsudku
označuje tento důkaz za důkaz nevěrohodný), dochází k závěru, že žalobcem navržený důkaz
znaleckým posudkem o funkčnosti použitého přístroje je nadbytečný. Jestliže soud dospěl
k závěru o nedostatečné věrohodnosti tohoto důkazu, aniž by ovšem v souvislosti s tímto
důkazem hodnotil důkaz vyjádřením výrobce přístroje o nedostatku souvislosti mezi
nastavením časového údaje na tiskárně a naměřenými hodnotami, pak nepochybně
provedením znaleckého posudku by byla najisto postavena otázka, zda nesprávně uvedené
datum a čas kontroly na záznamu je chybným údajem vyplývajícím z chybného nastavení
tiskárny bez vlivu na naměřené hodnoty přístrojem A., jak z vyjádření firmy D., s. r. o.
dovodil žalovaný, nebo naopak svědčí o vadné funkci přístroje A. a tím i o nedoložení
existence pozitivního výsledku dechové zkoušky tímto přístrojem provedené. Závěr krajského
soudu o nadbytečnosti takového důkazu je tak v logickém rozporu s jeho závěry o tom, že
rozhodnutí žalovaného není opřeno o spolehlivá skutková zjištění.
Hodnotící závěry krajského soudu v jednotlivostech a vzájemných spojitostech tak činí
napadené rozhodnutí nepřezkoumatelným pro nesrozumitelnost. Pokud pak krajský soud
nedostatečnost skutkových zjištění dovozuje z toho, že nebylo jednoznačně prokázáno,
zda žalobce řídil motorové vozidlo pod vlivem alkoholu, je jeho rozhodnutí
i nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů. Skutková podstata přestupku dle citovaného
ustanovení (ve spojení s §5 odst. 1 písm. f) zákona č. 361/2000 Sb., jehož se měl žalobce
dopustit, spočívá v tom, že se žalobce jako řidič motorového vozidla poté, kdy byla u něho
provedena dechová zkouška s pozitivním výsledkem, odmítl podrobit lékařskému vyšetření
ke zjištění, zda není ovlivněn alkoholem. Pro spáchání tohoto přestupku tedy není podstatné,
zda žalobce řídil motorové vozidlo pod vlivem alkoholu či nikoliv a pro závěry krajského
soudu o nedostatečnosti skutkových zjištění nejsou důvody.
Nejvyšší správní soud ze shora uvedených důvodů zrušil napadený rozsudek
(§110 odst. 1 věta prvá s. ř. s.) a věc vrátil krajskému soudu k dalšímu řízení. V něm, vázán
právním názorem vysloveným v tomto rozsudku (§110 odst. 3 s. ř. s.), rozhodne
též o náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti (§110 odst. 2 s. ř. s.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 1. února 2006
JUDr. Marie Žišková
předsedkyně senátu