ECLI:CZ:NSS:2006:1.AZS.17.2006
sp. zn. 1 Azs 17/2006 - 46
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Žiškové
a soudců JUDr. Lenky Kaniové a JUDr. Josefa Baxy v právní věci žalobkyně CH. L. Y.,
zastoupené Mgr. Lilianou Vochalovou, advokátkou se sídlem nám. I. P. Pavlova 3, 120 00
Praha 2, proti žalovanému Ministerstvu vnitra se sídlem Nad Štolou 3, poštovní
schránka 21/OAM, 170 34 Praha 7, proti rozhodnutí ze dne 13. 4. 2005,
č. j. OAM 564/VL-07-ZA09-2005, o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Městského
soudu v Praze ze dne 3. 8. 2005, č. j. 2 Az 6/2005-23,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Rozhodnutím ze dne 13. 4. 2005 zamítl žalovaný žádost žalobkyně o udělení azylu
jako zjevně nedůvodnou podle §16 odst. 1 písm. a) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu.
Žalobu, jíž žalobkyně napadla toto rozhodnutí, zamítl Městský soud v Praze
rozsudkem ze dne 3. 8. 2005.
Proti rozsudku krajského soudu podala žalobkyně kasační stížnost. Namítla jednak
nepřezkoumatelnost rozhodnutí soudu, který se podle ní nezabýval tím, proč nezakládá
její osobní situace (těhotenství, obava z návratu, ekonomická situace v Č.) důvod hodný
zvláštního zřetele, pro nějž lze udělit humanitární azyl ve smyslu §14 zákona o azylu: pouze
konstatoval závěry žalovaného. Dále stěžovatelka vznesla obecnou námitku, podle níž
městský soud řádně nezkoumal, zda žalovaný postupoval v řízení v souladu s platnými
právními předpisy a zda vycházel ze spolehlivě zjištěného stavu věci. Konečně namítla,
že městský soud pochybil ve svém úsudku o tom, zda jsou u žalobkyně dány důvody
k udělení humanitárního azylu. Žalobkyně je těhotná, nemá práci a ráda by zajistila porod
dítěte bez vynaložení peněz; to jistě zakládá důvod hodný zvláštního zřetele.
Žalobkyně proto navrhla, aby Nejvyšší správní soud zrušil napadený rozsudek
Městského soudu v Praze a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Požádala též o to, aby její kasační
stížnosti byl přiznán odkladný účinek; tato žádost se však – s ohledem na zamítnutí kasační
stížnosti – stala bezpředmětnou.
Kasační stížnost není důvodná.
Rozsudek městského soudu netrpí nepřezkoumatelností, jak se žalobkyně domnívá.
Žalobkyně se již v žalobě domáhala udělení humanitárního azylu podle §14 zákona o azylu;
k tomu však je třeba dodat, že ve správním řízení uváděla pouze ekonomické důvody
své žádosti, a žalovaný tak její žádost správně zamítl jako zjevně nedůvodnou podle §16
odst. 1 písm. a) zákona o azylu, aniž zkoumal, zda jsou u ní dány důvody ve smyslu §12
tohoto zákona. Za této situace ve správním rozhodnutí nebylo místo pro výrok podle §12
zákona o azylu; z toho zároveň plyne, že žalovaný neměl důvod zabývat se případnými
okolnostmi hodnými zvláštního zřetele, které mohou vést k udělení azylu podle §13
nebo §14 tohoto zákona: rozhodování podle těchto ustanovení je totiž vázáno na výrok podle
§12 zákona (srov. č. 244/2004 Sb. NSS a též rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne
15. 9. 2005, č. j. 7 Azs 138/2005-69, www.nssoud.cz). Proto není na závadu stručnost
městského soudu, který – s odkazem na publikované rozhodnutí Nejvyššího správního soudu
– uvedl, že pokud bylo ve správním řízení rozhodnuto podle §16 zákona o azylu, nezjišťují se
již podmínky podle §12, §13 a §14 tohoto zákona. Nutno připustit, že rozhodnutí městského
soudu ve věci žalobkyně je velmi nepřehledné a argumentačně nepříliš uspořádané;
tyto nedostatky však nemají vliv na zákonnost rozhodnutí a nezpůsobují
jeho nepřezkoumatelnost. Postoj městského soudu k otázce humanitárního azylu je jasný,
i když je z jeho rozhodnutí seznatelný s jistými obtížemi.
Námitka, podle níž městský soud řádně nezkoumal dodržení procesních předpisů
ve správním řízení, rovněž neobstojí. V žalobě žalobkyně vytýkala žalovanému procesní
pochybení (porušení §32 odst. 1 a §46 správního řádu) jen velmi neurčitě: v podstatě pouze
citovala příslušná zákonná ustanovení a nijak neupřesnila, v čem konkrétně spatřuje nesoulad
se zákony a nedostatečné zjištění skutkového stavu věci. Takto vágní námitka v podstatě
neumožňuje věcné přezkoumání; bylo tedy více než dostatečné, pokud městský soud v závěru
svého rozhodnutí vysvětlil, jaký je rozsah povinnosti správního orgánu zjišťovat skutečný
stav věci, a uzavřel s tím, že žalovaný této své povinnosti dostál.
Konečně není důvodná ani námitka, podle níž jsou u žalobkyně dány důvody
pro udělení humanitárního azylu, což měl městský soud zjistit. Nedůvodnost námitky je
zřejmá již z toho, co bylo uvedeno výše. I pokud by žalovaný rozhodoval o neudělení
humanitárního azylu podle §14 zákona o azylu, nemohl by se soud nezávisle na něm
vyslovovat k tomu, zda humanitární azyl měl být udělen či nikoli: postup podle uvedeného
ustanovení je totiž věcí správního uvážení žalovaného, jehož přezkum soudu nepřísluší
(srov. např. č. 233/1998 Soudní judikatury ve věcech správních a rozhodnutí Nejvyššího
správního soudu ze dne 15. 10. 2003, č. j. 3 Azs 12/2003-38, www.nssoud.cz). Soud může
zkoumat jen to, zda správní orgán při užití svého správního uvážení nepřekročil zákonem
stanovené meze správního uvážení nebo zda své uvážení nezneužil (§78 odst. 1 s. ř. s.,
věta druhá). Ve věci žalobkyně však žalovaný nerozhodoval v režimu §12 zákona o azylu,
a logicky se pak pro nadbytečnost vůbec nezabýval otázkou humanitárního azylu podle §14
tohoto zákona. Je proto více než zřejmé, že soud již k této otázce neměl co říci: otázka nebyla
předmětem správního řízení, a za žádných okolností se tak nemohla stát předmětem žaloby.
Nelze tedy městskému soudu účinně vytýkat jakékoli věcné závěry – tedy co je a co není
důvodem pro udělení humanitárního azylu: soud takové závěry vůbec neučinil a učinit je
ani nemohl.
Žalobkyně se svými námitkami tedy neuspěla. Jelikož v řízení o kasační stížnosti
nevyšly najevo žádné vady, k nimž je nutno přihlížet z úřední povinnosti (§109 odst. 3
s. ř. s.), Nejvyšší správní soud kasační stížnost zamítl jako nedůvodnou (§110 odst. 1 věta
druhá s. ř. s.).
O náhradě nákladů řízení rozhodl Nejvyšší správní soud v souladu s ustanovením
§60 odst. 1 s. ř. s. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť ve věci neměla
úspěch; žalovanému správnímu orgánu, kterému by jinak jakožto úspěšnému účastníku řízení
právo na náhradu nákladu řízení příslušelo, náklady řízení nevznikly.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 26. října 2006
JUDr. Marie Žišková
předsedkyně senátu