ECLI:CZ:NSS:2006:1.AZS.23.2006
sp. zn. 1 Azs 23/2006 - 56
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie
Žiškové a soudců JUDr. Lenky Kaniové, JUDr. Josefa Baxy, JUDr. Michala Mazance a
JUDr. Karla Šimky v právní věci žalobkyně: T. O., zastoupené JUDr. Irenou Strakovou,
advokátkou se sídlem Žitná 45, 110 00 Praha 1, proti žalovanému Ministerstvu vnitra,
se sídlem Nad Štolou 3, 170 34 Praha 7, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 9. 9. 2004,
č. j. OAM-2293/VL-19-ZA05-2004, o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku
Krajského soudu v Brně ze dne 24. 11. 2005, č. j. 36 Az 220/2004 - 33,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá pro nepřijatelnost.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Rozhodnutím ze dne 9. 9. 2004 neudělil žalovaný žalobkyni azyl podle §12, §13
odst. 1, 2 a §14 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu; zároveň vyslovil, že se na žalobkyni
nevztahuje překážka vycestování ve smyslu §91 tohoto zákona.
Žalobkyně napadla rozhodnutí žalovaného ž alobou; tu však Krajský soud v Brně
zamítl rozsudkem ze dne 24. 11. 2005.
Proti tomuto rozsudku brojila žalobkyně (stěžovatelka) kasační stížností, v níž
namítla, že ve správním spisu chybí nezávislé zprávy organizací odlišných od ministerstev
jednotlivých států, jako např. OSN, Amnesty International apod. Není tu zmínka o tzv.
oranžové revoluci a jejích příčinách. Problémy, které žalobkyně ve správním řízení
popisovala, přitom byly příčinami této revoluce. Pokud správní orgán vycházel pouze ze
zjištění předcházejících této revoluci, nemohl adekvátně posoudit, zda se na stěžovatelku
vztahuje některý z důvodů podle §12 či §14 zákona o azylu a zda je u ní dána překážka
vycestování podle §91 tohoto zákona. Informace, ze kterých vycházely rozhodující
orgány, tak nebyly objektivně správné. Soud se pak ani nezabýval celým obsahem
správního spisu a neuvedl, o jaké důkazy v něm obsažené se opíral. Dále stěžovatelka
podotkla, že její znalost českého jazyka není na takové úrovni, aby se obešla bez
tlumočníka; přesto však rozhodnutí soudu v její věci nebyla vždy v jazyce mateřském nebo
v jazyce, kterému by plně rozuměla. Tím bylo porušeno její právo na spravedlivý proces.
Stěžovatelka proto navrhla, aby Nejvyšší správní soud zrušil napadený rozsudek
krajského soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Kasační stížnost je částečně nepřípustná.
Stěžovatelka poukázala na to, že správní spis obsahuje nedostatek informací
z nezávislých zdrojů; v žalobě však nic takového netvrdila, ač tak učinit mohla (namítala
zde jen, že nebylo dostatečně přihlédnuto ke zprávám ve spise obsaženým, které již samy o
sobě byly v její prospěch). V této části je tedy kasační stížnost ve smyslu §104 odst. 4
s. ř. s. nepřípustná. Nejvyšší správní soud rovněž nepřihlížel k té části kasační stížnosti,
v níž se stěžovatelka jako důkazu svých tvrzení dovolává událostí souvisejících s tzv.
oranžovou revolucí. Tyto události nastaly až po podání žaloby, a stěžovatelka tak ně
poukázala poprvé až v kasační stížnosti. Takovými tvrzeními se však kasační soud v
souladu s §109 odst. 4 s. ř. s. zabývat nemůže.
Nejvyšší správní soud se poté zabýval tím, zda zbývající část kasační stížnosti ve
smyslu §104a s. ř. s. svým významem podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatelky, a
zda je tedy možno ji považovat za přijatelnou. K podrobnějšímu vymezení institutu
přijatelnosti kasační stížnosti ve věcech azylu (mezinárodní ochrany) lze přitom pro
stručnost odkázat např. na usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 4. 2006,
č. j. 1 Azs 13/2006 - 39, publikované pod č. 933/2006 Sb. NSS.
K námitce, podle níž se soud nezabýval celým obsahem správního spisu a neuvedl,
z kterých důkazů vycházel, lze odkázat např. na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze
dne 31. 8. 2005, č. j. 6 As 45/2004 - 84, www.nssoud.cz, nebo rozsudek ze dne
22. 10. 2003, č. j. 7 Azs 22/2003 - 42, www.nssoud.cz, v nichž je dostatečně rozebrána
zásada přezkumu toliko v mezích žalobních bodů. Námitkou, podle níž krajský soud
porušil stěžovatelčina práva tím, že s ní komunikoval v českém jazyce, se Nejvyšší správní
soud dostatečně zabýval např. v rozsudku ze dne 16. 6. 2005, č. j. 1 Azs 223/2004 - 32,
www.nssoud.cz, v rozsudku ze dne 14. 7. 2005, č. j. 3 Azs 119/2005 - 77, publikovaném
pod č. 686/2005 Sb. NSS, nebo v rozsudku ze dne 17. 8. 2005, č. j. 1 Azs 7/2005 - 39,
www.nssoud.cz. Nutno dodat, že Nejvyšší správní soud neshledal ani žádné pochybení
krajského soudu, které by bylo natolik intenzivní, že by mohlo přivodit odlišnost
rozhodnutí ve věci samé, a které by tak založilo přijatelnost kasační stížnosti.
Ustálená a vnitřně jednotná judikatura Nejvyššího správního soudu tak poskytuje
dostatečnou odpověď na námitku, kterou stěžovatelka vznesla v kasační stížnosti. Kasační
stížnost tedy svým významem podstatně nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatel ky; Nejvyšší
správní soud ji proto shledal ve smyslu §104a s. ř. s. nepřijatelnou a z tohoto důvodu ji
odmítl.
Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o §60 odst. 3 ve spojení s §120 s. ř. s.,
podle nichž žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, pokud byla kasační
stížnost odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 29. listopadu 2006
JUDr. Marie Žišková
předsedkyně senátu