ECLI:CZ:NSS:2006:1.AZS.40.2006
sp. zn. 1 Azs 40/2006 - 56
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Žiškové
a soudců JUDr. Lenky Kaniové, JUDr. Josefa Baxy, JUDr. Milana Kamlacha a JUDr. Karla
Šimky v právní věci žalobkyně G. G. Y., zastoupené Mgr. Lilianou Vochalovou, advokátkou
se sídlem Praha 2, nám. I. P. Pavlova 3, proti žalovanému Ministerstvu vnitra, se sídlem
Praha 7, Nad Štolou 3, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 27. 4. 2005,
č. j. OAM-388/VL-10-HA08-2005, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku
Krajského soudu v Brně ze dne 7. 12. 2005, č. j. 56 Az 138/2005–32,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá pro nepřijatelnost.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Rozhodnutím ze dne 27. 4. 2005, č. j. OAM-388/VL-10-HA08-2005, žalovaný
neudělil žalobkyni azyl podle §12, §13 odst. 1, 2 a §14 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu
a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů
(zákon o azylu). Současně rozhodl tak, že se na žalobkyni nevztahuje překážka vycestování
ve smyslu §91 zákona o azylu.
Žalobkyně proti rozhodnutí žalovaného podala žalobu, kterou Krajský soud v Brně
zamítl podle §78 odst. 7 s. ř. s. rozsudkem ze dne 7. 12. 2005.
Rozsudek žalobkyně napadla kasační stížností. Uvedla, že v zemi původu jí byla
po porodu dcery provedena sterilizace, manžel ji však začal týrat, neboť mu neporodila syna.
Zároveň se však nechtěl rozvést. Kvůli nízkému vzdělání netušila, jak požádat o pomoc státní
orgány. Proto odjela hledat ochranu do zahraničí. Její případ je zvláštního zřetele hodný
a žalobkyně tak splnila podmínky pro udělení humanitárního azylu. Krajský soud však pouze
konstatoval závěry, ke kterým došel žalovaný a řádně nezkoumal, zda podmínky §14 zákona
o azylu nejsou dány. Nepřezkoumal tedy meze správního uvážení správního orgánu
a rozsudek je z toho důvodu nepřezkoumatelný. Dále se nezabýval ani tím, zda žalovaný
postupoval při zjišťování skutkového stavu v souladu s právními předpisy. Navrhla,
aby Nejvyšší správní soud zrušil napadený rozsudek krajského soudu a věc mu vrátil
k dalšímu řízení.
Současně požádala o přiznání odkladného účinku kasační stížnosti. O této žádosti
Nejvyšší správní soud nerozhodoval, neboť zákon o azylu, ve znění účinném od 13. 10. 2005,
spojuje odkladný účinek přímo s podáním kasační stížnosti.
Po konstatování přípustnosti kasační stížnosti se Nejvyšší správní soud ve smyslu
§104a s. ř. s. zabýval otázkou, zda kasační stížnost svým významem podstatně přesahuje
vlastní zájmy stěžovatelky.
K podrobnějšímu vymezení institutu přijatelnosti kasační stížnosti ve věcech azylu
(mezinárodní ochrany) lze pro stručnost odkázat např. na usnesení Nejvyššího správního
soudu ze dne 26. 4. 2006, č. j. 1 Azs 13/2006-39, publikované pod č. 933/2006 Sb. NSS.
Poukazuje-li stěžovatelka na splnění podmínek humanitárního azylu a s tím související
nedostatečnost soudního přezkumu správního uvážení žalovaného, připomíná Nejvyšší
správní soud, že se touto otázkou již dostatečně zabýval ve svém rozsudku ze dne 19. 7. 2004,
č. j. 5 Azs 105/2004-72, publ. pod č. 375/2004 Sb. NSS, či rozsudku ze dne 11. 3. 2004,
č. j. 2 Azs 8/2004-55, www.nssoud.cz. Obecné námitky týkající se nedostatečného soudního
přezkumu postupu správního orgánu při zjišťování skutkového stavu bez upřesnění
konkrétních pochybení jak soudu, tak správního orgánu, byly již předmětem množství
rozhodnutí zdejšího soudu, namátkou lze uvést například rozsudek ze dne 18. 1. 2006,
č. j. 1 Azs 112/2004-61, www.nssoud.cz, či rozsudek ze dne 27. 10. 2005,
č. j. 1 Azs 174/2004-103, www.nssoud.cz.
Nutno dodat, že kasační soud neshledal ani žádné pochybení krajského soudu
tak výrazné intenzity, o němž by bylo možno se důvodně domnívat, že zapříčinilo odlišnost
rozhodnutí ve věci samé, a které by způsobilo přijatelnost kasační stížnosti.
Ustálená a vnitřně jednotná judikatura Nejvyššího správního soudu tak poskytuje
dostatečnou odpověď na všechny námitky podávané v kasační stížnosti. Za těchto okolností
soud konstatuje, že kasační stížnost svým významem podstatně nepřesahuje vlastní zájmy
stěžovatelky. Shledal ji proto ve smyslu §104a s. ř. s. nepřijatelnou a z tohoto důvodu
ji odmítl.
Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o §60 odst. 3 ve spojení s §120 s. ř. s.,
podle nichž žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, pokud byla kasační
stížnost odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 26. října 2006
JUDr. Marie Žišková
předsedkyně senátu