ECLI:CZ:NSS:2006:1.AZS.43.2006
sp. zn. 1 Azs 43/2006 - 64
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Žiškové
a soudců JUDr. Lenky Kaniové a JUDr. Josefa Baxy v právní věci žalobce: V. M., proti
žalovanému Ministerstvu vnitra, poštovní schránka 21/OAM, Nad Štolou 3, 170 34 Praha 7,
proti rozhodnutí ze dne 8. 3. 2005, č. j. OAM-403/VL-07-03-2005, o kasační stížnosti žalobce
proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 21. 7. 2005, č. j. 60 Az 39/2005-17,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Rozhodnutím ze dne 8. 3. 2005 zamítl žalovaný žalobcovu žádost o udělení azylu
jako zjevně nedůvodnou podle §16 odst. 1 písm. k) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu.
Žalobce napadl toto rozhodnutí žalobou; tu Krajský soud v Ostravě zamítl rozsudkem
ze dne 21. 7. 2005. Zároveň žalobce poučil o tom, že proti usnesení může podat kasační
stížnost, a sdělil mu též, že v řízení o kasační stížnosti musí být zastoupen advokátem.
Žalobce podal proti rozsudku včasnou kasační stížnost, v níž zejména namítl vady
řízení před správním orgánem a upozornil na to, že je v zemi původu ohrožen na životě;
krom toho požádal o veřejné projednání věci, o ustanovení zástupce z řad advokátů,
o osvobození od soudních poplatků a o tlumočníka do ruského jazyka. Žalobce též navrhl,
aby byl jeho kasační stížnosti přiznán odkladný účinek; tento návrh se však – s ohledem
na odmítnutí kasační stížnosti – stal bezpředmětným.
Soud žalobci zaslal mj. formulář prohlášení o majetkových poměrech,
aby mohl rozhodnout o jeho návrhu na ustanovení zástupce; ukázalo se však, že na adrese,
kterou sám uvedl v kasační stížnosti, je žalobce neznámý. Soud se proto obrátil na cizineckou
policii; ta zjistila šetřením, že na hlášené adrese se žalobce dosud neubytoval,
není zde k zastižení a nelze zde zastihnout ani jiné přihlášené cizince. Soud proto žalobci
ustanovil opatrovnici; žalobce si však vzápětí na hlášené adrese převzal zásilku s prohlášením
o majetkových poměrech, a soud tedy dále jednal s ním samotným. Žalobce nevrátil soudu
vyplněné prohlášení o majetkových poměrech ani ve stanovené lhůtě, ani později;
soud proto usnesením ze dne 13. 1. 2006 vyslovil, že se žalobci neustanovuje zástupce z řad
advokátů, a zároveň jej vyzval, aby do jednoho měsíce od doručení usnesení předložil plnou
moc udělenou advokátu, který jej bude v řízení o kasační stížnosti zastupovat,
a aby jeho prostřednictvím doplnil svou kasační stížnost. Žalobce nebyl při doručování
usnesení dne 6. 2. 2006 zastižen; zásilka tak byla téhož dne uložena na poště a žalobce
byl vyzván k tomu, aby si ji vyzvedl. To žalobce neučinil; dne 9. 2. 2006 tak nastala fikce
doručení a nevyzvednutá zásilka byla zaslána zpět na soud. Krajský soud poté předložil
věc Nejvyššímu správnímu soudu k rozhodnutí o kasační stížnosti.
Nejvyšší správní soud nemohl o kasační stížnosti věcně jednat a odmítl ji.
Podle §105 odst. 2 s. ř. s. musí být stěžovatel v řízení o kasační stížnosti zastoupen
advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná
nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních předpisů
vyžadováno pro výkon advokacie.
Žalobce, který je v této věci stěžovatelem, přes výzvu soudu nedoložil, že je v řízení
o kasační stížnosti zastoupen advokátem; sám ovšem nemá vysokoškolské právnické vzdělání
vyžadované pro výkon advokacie. Povinné zastoupení advokátem je přitom podmínkou řízení
o kasační stížnosti, bez jejíhož splnění nelze v řízení pokračovat. Účastníku řízení,
u něhož jsou předpoklady pro osvobození od soudních poplatků a u nějž je to třeba k ochraně
jeho práv, může předseda senátu na návrh ustanovit usnesením zástupce (§35 odst. 7 s. ř. s.);
k tomu však musí účastník doložit své majetkové poměry, což žalobce přes výzvu soudu
neučinil. Krajský soud mu proto správně zástupce neustanovil a bylo na žalobci,
zda si obstará vlastního advokáta; ani to ale neudělal.
K tomu se poznamenává, že fikce doručení neboli tzv. náhradní doručení je institutem,
který – jsou-li k tomu dány zákonné předpoklady – zcela nahrazuje doručení skutečné.
Proto s ním zákon také spojuje totožné následky: v žalobcově případě tak v den následující
po uplynutí posledního dne třídenní úložné lhůty začala běžet měsíční lhůta k předložení
plné moci udělené advokátu, a to bez ohledu na to, že se žalobce o obsahu výzvy nedozvěděl.
Náhradní doručení je neúčinné pouze tehdy, pokud účastník soudu prokáže, že se v místě
doručování nezdržoval v den, kdy nebyl zastižen, a ve třech (popřípadě deseti, jde-li o zásilku
určenou do vlastních rukou) dnech následujících; žádný takový důkaz však žalobce soudu
nepředložil.
Nejvyšší správní soud proto kasační stížnost odmítl pro nesplnění podmínky řízení
spočívající v zastoupení advokátem na základě §46 odst. 1 písm. a) s. ř. s. užitého přiměřeně
podle §120 s. ř. s.
Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o §60 odst. 3 ve spojení s §120 s. ř. s.,
podle nichž žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, pokud byla kasační
stížnost odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 12. dubna 2006
JUDr. Marie Žišková
předsedkyně senátu