ECLI:CZ:NSS:2006:1.AZS.80.2005
sp. zn. 1 Azs 80/2005 - 46
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Žiškové
a soudců JUDr. Lenky Kaniové a JUDr. Josefa Baxy v právní věci žalobce: Ch. Ch.,
zastoupeného JUDr. Petrem Bokotejem, advokátem se sídlem Praha 3, Táboritská 23, proti
žalovanému Ministerstvu vnitra, se sídlem Praha 7, Nad Štolou 3, o žalobě proti rozhodnutí
žalovaného ze dne 27. 10. 2003, č. j. OAM-2331/CU-06-HA08-2001, v řízení o kasační
stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 9. 12. 2004, č. j. 47 Az
1124/2003 - 23,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Žalovanému se nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení o kasační
stížnosti.
Odůvodnění:
Rozhodnutím ze dne 27. 10. 2003, č. j. OAM-2331/CU-06-HA08-2001, žalovaný
neudělil žalobci azyl podle §12, §13 odst. 1, 2 a §14 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu
a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů
(zákon o azylu). Současně rozhodl tak, že se na žalobce nevztahuje překážka vycestování
ve smyslu §91 zákona o azylu.
V žalobě proti rozhodnutí žalovaného žalobce namítl, že k určitým nepřesnostem
při rozhodování žalovaného došlo na základě nepřesného překladu při jeho výpovědích.
Tyto nepřesnosti zjistil až poté, kdy obdržel napadené rozhodnutí žalovaného a kvalifikovaný
tlumočník mu sdělil, co měl při svých pohovorech údajně uvést. Dodal, že zemi původu
opustil zejména kvůli pronásledování pro svou příslušnost k hnutí Falun Gong,
které není jen sportovním cvičením, ale i filozofií nepoplatnou režimu. Byl pronásledován
též proto, že se rozhodl mít s manželkou druhé dítě. Přišel o zaměstnání, rodině byla uložena
pokuta ve výši 50 000 RMB a bylo jim znemožněno bydlení. V České republice
je od roku 1993. Čínu navštívil při pohřbu bratra, ale jel na cizí pas. Z uvedených důvodů
navrhl, aby soud rozhodnutí žalovaného zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 9. 12. 2004 žalobu zamítl. V odůvodnění
rozsudku se ztotožnil se žalovaným v posouzení důvodů, pro něž žalovaný neudělil žalobci
azyl. Politika plánovaného rodičovství dopadá na veškeré obyvatelstvo Číny, cvičení
Falun Gong žalobce aplikoval pouze doma, žádné potíže se státními orgány kvůli tomu neměl.
Navíc v průběhu správního řízení bylo objasněno, že důvodem žalobcovy žádosti o azyl
byla jeho snaha legalizovat si v České republice pobyt, neboť zde od roku 1995 pobýval
nelegálně. Soud pak nepřisvědčil ani námitce nedostatečnosti a nepřesnosti tlumočení
jeho výpovědí učiněných ve správním řízení, když oba pohovory byly tlumočeny
kvalifikovaným tlumočníkem z jazyka čínského. Žalovaný po provedeném řízení neudělil
žalobci azyl a krajský soud mu dal po přezkoumání napadeného rozhodnutí v rámci žalobních
bodů svým rozsudkem za pravdu.
Proti zamítavému rozsudku krajského soudu podal žalobce (dále též stěžovatel)
včas kasační stížnost. Namítl, že ve správním řízení došlo vzhledem ke složitosti jeho rodného
jazyka k nepřesným překladům. V zemi původu nemá žádný majetek ani příležitost
k obstarání si práce. Vlast opustil za mimořádně tíživých podmínek a zcela bez prostředků.
Žalovaný rozhodl na základě zevšeobecnění situace v Číně, nepřihlédl však ke konkrétním
podmínkám žalobcova případu. Tyto jsou okolnostmi zvláštního zřetele hodnými a žalobci
tak měl být udělen azyl podle §14 zákona o azylu. Z uvedených důvodů navrhl, aby Nejvyšší
správní soud zrušil napadený rozsudek krajského soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Žalobce též požádal o přiznání odkladného účinku kasační stížnosti. O této žádosti
Nejvyšší správní soud samostatně nerozhodoval, neboť rozhodl přímo ve věci samé.
Žalovaný ve svém vyjádření navrhl zamítnutí kasační stížnosti.
Nejvyšší správní soud přezkoumal napadené rozhodnutí krajského soudu v mezích
důvodů vymezených stížnostními body (§109 odst. 3 s. ř. s.) a shledal kasační stížnost
nedůvodnou.
V prvé řadě je nutno zdůraznit, že jak řízení o žalobě proti rozhodnutí správního
orgánu (§65 a násl. s. ř. s.), tak řízení o kasační stížnosti (§102 a násl. s. ř. s.), je ovládáno
zásadou dispoziční, v jejímž důsledku leží vymezení rozsahu žaloby (kasační stížnosti)
a specifikace jejích důvodů na žalobci (stěžovateli). Dalším odrazem dispoziční zásady
v řízení o kasační stížnosti je však též nemožnost vnášení nových důvodů, které stěžovatel
v řízení před krajským soudem neuplatnil, ač tak učinit mohl. Takové důvody jsou v tomto
řízení nepřípustné (§104 odst. 4 s. ř. s.). V daném případě tak stěžovatel v kasační stížnosti
nepřípustně uplatnil důvod poukazující na neudělení humanitárního azylu.
Co se týče dalších důvodů kasační stížnosti, Nejvyšší správní soud neshledal,
že by žalovaný rozhodl na základě zevšeobecňujících informací o zemi původu
bez přihlédnutí ke konkrétním podmínkám žalobcova případu. Nutným prvkem azylového
řízení je konfrontace konkrétních a individuálních tvrzení žadatele o azyl s co nejseriózněji
zjištěnými reáliemi země původu. Správní orgán vycházel v řízení především
ze stěžovatelovy žádosti o udělení azylu, doplněné ručně psaným prohlášením o důvodech
žádosti, a z protokolů o pohovorech provedených v souladu s §23 zákona o azylu,
ale samozřejmě též z informací o politické a ekonomické situaci a stavu dodržování lidských
práv v Číně, zejména pak ze Zprávy Ministerstva zahraničí USA o dodržování lidských
práv v Číně za rok 2002, ze dne 31. 3. 2003, a z informace Ministerstva vnitra Velké Británie
Hodnocení země – Čína, z října 2002. Tyto zprávy jsou komplexními a každoročně
aktualizovanými dokumenty o stavu dodržování lidských práv v mnoha zemích světa, detailně
popisujícími celkovou ekonomickou a politickou situaci včetně přehmatů či zásahů státní
moci v nejrůznějších případech, a tak umožňujícími příslušným orgánům v cílových státech
co nejobjektivněji posuzovat žádosti o azyl. Žalovaný pak za účelem zachování odlišného
charakteru a původu zdrojů skutkových zjištění použil též informace Ministerstva
zahraničních věcí České republiky a aktuální databáze České tiskové kanceláře. Ze správního
spisu jasně vyplývá, že žalovaný provedl v řízení úplné dokazování, je z něj zřejmé, z jakých
důkazních prostředků při svém rozhodování vycházel. Důkazní prostředky byly řádně
a logicky zhodnoceny a provedené dokazování vyústilo v řádně zjištěný skutkový stav,
z něhož správní orgán při svém rozhodování o tom, zda jsou zde důvody pro udělení azylu
dle §12, §13 odst. 1 a odst. 2 a §14 zákona o azylu a zda se na stěžovatele vztahuje překážka
vycestování dle §91 zákona o azylu, vycházel.
Žalovaný po provedení důkazů písemnostmi shromážděnými v řízení uzavřel,
že žalobce se nedovolával žádného z důvodů vedoucích k udělení azylu, ze země původu
odešel ve snaze získat v zahraničí práci a vylepšit si tak ekonomickou situaci, o azyl požádal
po několikaletém pobytu v České republice, a to pouze z důvodu legalizace pobytu. Žalovaný
žalobci neudělil azyl, neboť jeho rozporné výpovědi nesvědčily o tom, že byl v zemi původu
vystaven pronásledování za uplatňování politických práv a svobod nebo z důvodu rasy,
náboženství, národnosti, příslušnosti k určité sociální skupině nebo pro zastávání určitých
politických názorů ve státě, jehož občanství má (§12 zákona o azylu). Žalovaný se zabýval
i situací v Číně, jejíž nepříznivé rysy žalobce uvedl v průběhu správního řízení. Dále posoudil
i důvody pro případné udělení azylu dle §13 a §14 zákona o azylu a existenci překážek
vycestování dle §91 zákona o azylu. Své důvody a svůj myšlenkový postup pak v rozhodnutí
náležitě popsal.
Žalobcovu námitku, že rozpory v žalobcových výpovědích při pohovorech
prováděných žalovaným byly způsobeny nepřesným překladem, kasační soud shledal
ve shodě s krajským soudem účelovou a tedy nedůvodnou. Ve správním řízení bylo
tlumočení prováděno v souladu se zákonem, a to tlumočníky řádně zapsanými
(PhDr. A. K., CSc.) či ustanovenými dle §24 zákona č. 36/1967 Sb., o znalcích
a tlumočnících (V. L., L. F.). V obsahu tvrzení žalobce docházelo v průběhu správního řízení
k tak podstatným změnám, že je takřka vyloučeno, aby z toho vyplývající rozpory
byly způsobeny pouze nedostatky při tlumočení či překladech.
Nejvyšší správní soud tedy shledal všechny námitky stěžovatele dílem nedůvodnými,
dílem nepřípustnými. Jelikož v řízení nevyšly najevo ani žádné vady, k nimž musí
kasační soud přihlížet z úřední povinnosti (§109 odst. 3 s. ř. s.), zamítl kasační stížnost
jako nedůvodnou (§110 odst. 1 věta druhá s. ř. s.).
O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle §60 odst. 1 za použití §120 s. ř. s.
Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť ve věci neměl úspěch; žalovanému
správnímu orgánu, kterému by jinak jakožto úspěšnému účastníku řízení právo na náhradu
nákladu řízení příslušelo, náklady řízení nevznikly.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 1. listopadu 2006
JUDr. Marie Žišková
předsedkyně senátu