ECLI:CZ:NSS:2006:2.AFS.22.2006
sp. zn. 2 Afs 22/2006 - 34
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miluše
Doškové a soudců JUDr. Vojtěcha Šimíčka a JUDr. Lenky Kaniové v právní věci žalobce
L. F., zastoupeného Zuzanou Nussbergerovou, advokátkou se sídlem Praha 3, Čajkovského 8,
proti žalovanému Ministerstvu financí, se sídlem Praha 1, Letenská 15, v řízení o kasační
stížnosti žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 8. 11. 2005,
č. j. 7 Ca 166/2005 - 20,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
Včas podanou kasační stížností se žalobce jako stěžovatel domáhal zrušení shora
uvedeného usnesení Městského soudu v Praze, kterým byl zamítnut jeho návrh na přiznání
odkladného účinku žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 12. 5. 2005,
č. j. 16/40781/2005/1272. Tímto rozhodnutím bylo zamítnuto stěžovatelovo odvolání proti
rozhodnutí Magistrátu hl. m. Prahy, odboru daní, poplatků a cen ze dne 25. 2. 2005,
č. j. MHMP 103775/2004/DPC2, kterým byla stěžovateli uložena pokuta za porušení
cenových předpisů podle §15 odst. 1 písm. a) zákona č. 526/1990 Sb., o cenách, ve výši
40 000 Kč. Městský soud odkladný účinek žalobě nepřiznal, neboť dospěl k závěru,
že stěžovatel neuvedl, jaká konkrétní újma by mu výkonem napadeného rozhodnutí byla
způsobena.
Stěžovatel v kasační stížnosti namítá důvody uvedené v §103 odst. 1 písm. a) a d)
zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále též „s. ř. s.“). Konkrétně pak nesouhlasí
s názorem městského soudu, že neuvedl, jaká konkrétní újma by mu výkonem napadeného
rozhodnutí byla způsobena. I kdyby však vyjádřený názor městského soudu byl správný,
pak tento soud pochybil, když stěžovatele nevyzval k doplnění jeho návrhu a nestanovil
mu k tomu lhůtu. Navrhuje proto, aby Nejvyšší správní soud napadené usnesení zrušil.
V kasační stížnosti stěžovatel rovněž požádal o přiznání odkladného účinku.
Nejvyšší správní soud se nejprve musel zabývat tím, zda je kasační stížnost vůbec
přípustná a tudíž věcně projednatelná. Při tom vycházel z §104 s. ř. s, který upravuje situace,
kdy je kasační stížnost nepřípustná. Podle odst. 3 písm. c) tohoto ustanovení je nepřípustná
kasační stížnost proti rozhodnutí, které je podle své povahy dočasné. V daném případě
je předmětem přezkumu rozhodnutí o nepřiznání odkladného účinku žalobě podle §73 s. ř. s.
Přiznáním odkladného účinku žalobě se pozastavují účinku napadeného rozhodnutí správního
orgánu do skončení řízení před soudem (§73 odst. 3 s. ř. s.). V tomto smyslu jde o stejný
důsledek, který s sebou přináší aplikace §38 odst. 4 s. ř. s., o předběžném opatření, jež zaniká
nejpozději dnem, kdy se rozhodnutí soudu, jímž se řízení končí, stalo vykonatelným.
Obdobně i toto usnesení lze i bez návrhu zrušit (§73 odst. 4 s. ř. s.), ukáže-li se v průběhu
řízení, že pro jeho přiznání nebyly důvody, nebo že tyto důvody v mezidobí odpadly.
Rozhodnutí o odkladném účinku žalobě - jako procesní institut - je zcela nepochybně svou
povahou rozhodnutím dočasným, neboť má pouze omezené trvání; není-li zrušeno soudem,
zaniká ze zákona.
Soudní řád správní celé ustanovení §104 koncipuje natolik jednoznačně,
aby nevznikaly žádné pochybnosti o jeho správné aplikaci; kasační stížnost považuje
za nepřípustnou ve věcech volebních, týkající se nákladů řízení, důvodů rozhodnutí,
opětovného rozhodnutí soudu prvého stupně, vedení řízení, rozhodnutí povahy dočasné
a konečně při absenci důvodů uvedených v §103 s. ř. s. a důvodů prve neuplatněných.
Z uvedeného výčtu je zřejmé, že zákonodárce neposkytuje prostor pro další konkretizaci
dle zvláštních okolností případu, když z hlediska právní teorie i soudní praxe je zcela zřejmé
co se míní vedením řízení i rozhodnutím dočasné povahy. Dočasnou povahu má i rozhodnutí,
jímž byl – jako v případě stěžovatele – návrh na přiznání odkladného účinku žalobě zamítnut
(odkladný účinek nebyl přiznán). K tomu se ostatně již zdejší soud vyjádřil a to v rozhodnutí
ze dne 22. 12. 2004, č. j. 5 As 52/2004 - 172, publikováno pod č. 507/2005 Sb. NSS.
V daném případě je rovněž nerozhodné, že městský soud stěžovatele nesprávně poučil
o tom, že proti usnesení o nepřiznání odkladného účinku je možno podat kasační stížnost.
Jak už totiž uvedl Nejvyšší správní soud ve svém rozhodnutí ze dne 25. 11. 2004,
č. j. 3 Ads 37/2004 - 36, publikováno pod č. 737/2006 Sb. NSS: nesprávné poučení krajského
soudu o tom, že proti jeho rozhodnutí je přípustná kasační stížnost, nemůže založit
její přípustnost.
O návrhu na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti zdejší soud nerozhodoval,
neboť o kasační stížnosti bylo rozhodnuto ihned po jejím předložení Nejvyššímu správnímu
soudu a tedy bez prodlení.
Nejvyššímu správnímu soudu tak nezbylo, než kasační stížnost podle §46 odst. 1
písm. d), §120 s. ř. s. odmítnout.
Podle §60 odst. 3, §120 s. ř. s. nemá při odmítnutí žádný z účastníků právo
na náhradu nákladů řízení.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 22. února 2006
JUDr. Miluše Došková
předsedkyně senátu