ECLI:CZ:NSS:2006:2.AS.16.2006
sp. zn. 2 As 16/2006 - 79
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vojtěcha Šimíčka
a soudců JUDr. Miluše Doškové a JUDr. Karla Šimky v právní věci žalobce P. Č.,
zastoupeného advokátem JUDr. Alešem Liskem, se sídlem Pontassievská 1, Znojmo, proti
žalovanému Krajskému úřadu Jihomoravského kraje, odbor dopravy, se sídlem
Žerotínovo náměstí 3/5, Brno, o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu
v Brně ze dne 31. 1. 2006, č. j. 57 Ca 26/2004 - 63,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žalovanému se nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení o kasační
stížnosti.
Odůvodnění:
Žalobce (dále jen „stěžovatel“) včas podanou kasační stížností brojí proti shora
označenému usnesení Krajského soudu v Brně. Tímto usnesením krajský soud zamítl žádost
stěžovatele o osvobození od soudních poplatků v řízení o kasační stížnosti proti rozsudku
Krajského soudu v Brně ze dne 10. 10. 2005, č. j. 57 Ca 26/2004 - 32.
Stěžovatel v kasační stížnosti uplatňuje zákonné důvody obsažené v §103 odst. 1
písm. b) a d) zák. č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“), a namítá
tak jednak vady řízení spočívající v tom, že skutková podstata, z níž správní orgán
v napadeném rozhodnutí vycházel, neměla oporu ve spisech; a jednak nepřezkoumatelnost
spočívající v nesrozumitelnosti nebo nedostatku důvodů rozhodnutí, popřípadě v jiné vadě
řízení před soudem.
Stěžovatel se na rozdíl od krajského soudu domnívá, že okolnosti, jež uvedl
ve své žádosti, ukazují na to, že nastaly zákonem předpokládané „komplikované poměry“,
což odůvodňuje už sám fakt, že začal s podnikatelskou činností. V regionu jeho bydliště
je velká nezaměstnanost, a proto mu nezbylo nic jiného, než začít podnikat, k zahájení
podnikatelské činnosti si ovšem musel vzít úvěr, který v současnosti splácí,
aniž by již dosahoval výnosů, které by mu umožňovaly zaplacení soudního poplatku.
Pokud naopak krajský soud dospěl k závěru, že u něj tyto komplikované poměry nejsou dány,
stalo se tak bez toho, aby si pro takový závěr opatřil dostatek důkazů, o které by jej mohl
opřít, přestože to bylo jeho povinností.
Z těchto důvodů stěžovatel navrhuje napadené usnesení Krajského soudu v Brně
zrušit.
V souzené věci Nejvyšší správní soud z předmětného soudního spisu především zjistil,
že dne 10. 10. 2005 vydal Krajský soud v Brně rozsudek č. j. 57 Ca 26/2004 - 32,
kterým zamítl stěžovatelovu žalobu proti rozhodnutí Krajského úřadu Jihomoravského kraje,
odboru dopravy (dále jen „žalovaný“), ze dne 19. 3. 2004, č. j. JMK 4329/2004 OD Ko,
kterým bylo zamítnuto stěžovatelovo odvolání proti rozhodnutí Městského úřadu Znojmo,
odboru dopravy, ze dne 14. 1. 2004, č. j. Dopr. 23d2015700 Za, kterým byl stěžovatel uznán
vinným z přestupku podle §30 odst. 1 písm. i) bod 1 zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích,
a z porušení dalších předpisů. Proti tomuto rozsudku podal stěžovatel včasnou kasační
stížnost.
Poté, co byl krajským soudem vyzván k zaplacení soudního poplatku ve výši
3 000 Kč, podal stěžovatel žádost o osvobození od povinnosti jej zaplatit. Tuto žádost
odůvodnil poukazem na fakt, že začal podnikat a v rámci své podnikatelské činnosti vykazuje
zatím pouze minimální zisk dostačující jen ke krytí základních životních potřeb. Nemá žádný
nemovitý majetek či byt, jeho jediným hodnotnějším majetkem je osobní automobil pořízený
na podnikatelský úvěr a používaný k podnikatelské činnosti. Krajský soud vyzval stěžovatele
v reakci na tuto žádost k zaslání vyplněného tiskopisu potvrzení o osobních, majetkových
a výdělkových poměrech. Stěžovatel zaslal krajskému soudu nejprve své daňové přiznání
k dani z příjmů fyzických osob za rok 2004 a potvrzení o pojistném na soukromé životní
pojištění a poté i požadované potvrzení.
Krajský soud tuto žádost o osvobození od soudních poplatků zamítl svým výše
označeným usnesením ze dne 31. 1. 2006 napadeným nyní posuzovanou kasační stížností.
Krajský soud z předložených listinných důkazů určil, že rozdíl mezi stěžovatelovými příjmy
a výdaji za dobu od června 2004, kdy začal podnikat, činí 26 003 Kč. Přihlédl i k údajům
obsaženým v potvrzení o pojistném a určil, že celkový příjem stěžovatele za doložené
období činí 6 846 Kč měsíčně. Oproti tomu částka životního minima u něj činí celkem
pouze 4 420 Kč měsíčně. Krajský soud přihlédl i ke schopnosti stěžovatele opatřit
si finanční prostředky. Vyšel poté z judikátu Vrchního soudu v Praze ze dne 3. 1. 1994,
sp. zn. 5 Cmo 429/93, a uvedl, že ani u podnikatelských subjektů nelze předem vyloučit
možnost jejich osvobození od soudních poplatků, přičemž však nelze tímto způsobem
přenášet jejich podnikatelské riziko na stát. Z uvedeného judikátu krajský soud ocitoval,
že podnikateli lze osvobození od soudních poplatků přiznat pouze tehdy, když se ocitne
„v komplikovaných poměrech z důvodů nesouvisejících s podnikáním, zejména v případě
neodvratitelných událostí nebo jiných případů vyšší moci.“ Opačným přístupem
by na sebe stát přebíral jejich podnikatelské riziko a zvýhodňoval neúspěšné podnikatele
vůči podnikatelům úspěšným. Žalobce takové komplikované poměry neuváděl a problémy
spojené s tím, že podnikat teprve začíná, lze podřadit právě uvedenému podnikatelskému
riziku. Navíc si podle soudu může předmětnou částku opatřit i jinak, např. brigádně.
Z těchto důvodů krajský soud stěžovatelovu žádost zamítl, když přihlédl i k tomu, že v dané
věci patrně nebude potřeba provádět další dokazování, a proto nelze předpokládat, že by byly
stěžovatelovy náklady na řízení o kasační stížnosti vyšší než právě výše soudního poplatku.
Nejvyšší správní soud přezkoumal napadené usnesení Krajského soudu v Brně
v rozsahu kasační stížnosti a v rámci uplatněných důvodů (§109 odst. 2 a 3 s. ř. s.) a dospěl
k závěru, že kasační stížnost není důvodná.
Krajský soud v daném případě aplikoval ustanovení §36 odst. 3 věta první s. ř. s.,
kde je uvedeno: „Účastník, který doloží, že nemá dostatečné prostředky, může být na vlastní
žádost usnesením předsedy senátu osvobozen od soudních poplatků.“
Proti rozhodnutí krajského soudu založenému na tomto ustanovení brojí stěžovatel
z důvodů obsažených v §103 odst. 1 písm. b) a d) s. ř. s. Důvod obsažený v písmeni b) tohoto
ustanovení však nelze v daném případě vůbec použít, neboť tento důvod směřuje primárně
proti vadám v řízení před správním orgánem, ovšem takovou vadu nelze z povahy věci
namítat v rozhodnutí o osvobození od soudních poplatků, tedy ve věci, o níž rozhodoval
pouze krajský soud. Nejvyšší správní soud je tak ve svém přezkumu omezen
pouze na posouzení pohledem písmene d) tohoto ustanovení, konkrétně pohledem námitky,
že si krajský soud pro své rozhodnutí neopatřil dostatek důkazů pro zjištění toho,
zda u stěžovatele jsou dány „komplikované poměry“, o nichž se zmiňuje výše uvedené
rozhodnutí Vrchního soudu v Praze.
Ke způsobu posuzování žádostí o osvobození od soudních poplatků se ve směru,
jímž se ubírá stěžovatelova argumentace, vyjádřil Nejvyšší správní soud ve svém rozsudku
ze dne 25. 3. 2005, sp. zn. 2 As 72/2003 (publ. pod č. 582/2005 Sb. NSS), kde uvedl:
„Nejedná-li se o případ uvedený ve větě druhé §36 odst. 3 s. ř. s., soud (předseda senátu)
při rozhodování podle tohoto ustanovení především porovnává na jedné straně výdělkové
a majetkové poměry účastníka řízení, na straně druhé pak výši soudního poplatku se zřetelem
na případné další náklady spojené s řízením před soudem.“ Přesně tuto úvahu krajský soud
i provedl. Přitom plně zjistil výdělkové i majetkové poměry a - jak vyplývá z odůvodnění
napadeného usnesení - přihlédl ke všem podkladům, které mu stěžovatel v tomto směru
poskytl. Dostatečně se zabýval i druhou stranou zvažovaných skutečností, tedy případnými
dalšími náklady spojenými s řízením před soudem. Stěžovatel přitom nenamítá, že by úvahy
krajského soudu ohledně částek, z nichž v tomto poměřování soud vycházel, byly určeny
nesprávně. Ani ve výsledném poměřování stěžovatelových výdělkových a majetkových
poměrů s jeho celkovými náklady na soudní řízení přitom zdejší soud neshledává nic,
co by bylo možno označit za libovůli či nezákonnost postupu na straně krajského soudu.
Krajský soud nepostupoval ve své úvaze chybně mechanicky způsobem, který zdejší
soud kritizoval např. ve svém rozsudku ze dne 12. 1. 2005, sp. zn. 7 As 40/2004,
(publ. pod č. 581/2005 Sb. NSS); ani nedospěl k závěrům zjevně rozporným s podklady
úvahy samé. Ani krajský soud ani soud zdejší jistě netvrdí, že by situace stěžovatele
jako začínajícího podnikatele byla z finančního hlediska jednoduchá, v řízení o osvobození
o soudních poplatků však nebylo prokázáno, že by byla natolik tíživá, že by stěžovatel
skutečně neměl prostředky na uhrazení soudního poplatku.
Se stěžovatelovou námitkou mířící do tvrzené nepřezkoumatelnosti usnesení krajského
soudu se tedy Nejvyšší správní soud neztotožňuje.
Nejvyšší správní soud tedy neshledal, že by se krajský soud mohl dopustit vad
řízení ve smyslu §103 odst. 1 písm. b) s. ř. s.; či že by jeho usnesení bylo zatíženo
nepřezkoumatelností spočívající v nesrozumitelnosti nebo nedostatku důvodů rozhodnutí,
popřípadě v jiné vadě řízení před soudem ve smyslu písmene d) tohoto ustanovení.
Ze všech shora uvedených důvodů tak Nejvyšší správní soud dospěl k závěru,
že kasační stížnost není důvodná, a proto ji zamítl (§110 odst. 1 s. ř. s.).
Stěžovatel, který neměl v tomto soudním řízení úspěch, nemá právo na náhradu
nákladů řízení (§60 odst. 1 s. ř. s.) a Krajskému úřadu Jihomoravského kraje, odboru
dopravy, náklady řízení nevznikly. Proto soud rozhodl, že se žalovanému nepřiznává právo
na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 18. dubna 2006
JUDr. Vojtěch Šimíček
předseda senátu