ECLI:CZ:NSS:2006:2.AZS.202.2005
sp. zn. 2 Azs 202/2005 - 44
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vojtěcha Šimíčka
a soudců JUDr. Miluše Doškové a JUDr. Karla Šimky v právní věci žalobce: L. V. Q.,
zastoupeného Mgr. Markem Sedlákem, advokátem se sídlem Příkop 8, Brno, proti
žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, PP 21/OAM, Praha 7, o kasační
stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 29. 4. 2005,
č. j. 55 Az 39/2005 - 19,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žalovanému se nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení o kasační
stížnosti.
Odůvodnění:
Žalobce (dále jen „stěžovatel“) včas podanou kasační stížností brojí proti shora
označenému usnesení Krajského soudu v Brně, kterým tento soud odmítl jeho žalobu podanou
proti rozhodnutí Ministerstva vnitra (dále jen „žalovaný“) ze dne 10. 1. 2005,
č. j. OAM-52/VL-10-04-2005. Tímto rozhodnutím žalovaný zastavil řízení o udělení azylu
podle ustanovení §25 písm. a) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu.
Stěžovatel v kasační stížnosti tvrdí, že se o doručení rozhodnutí žalovaného vůbec
nedozvěděl a usnesení krajského soudu odmítající jeho žalobu pro opožděnost je proto
nezákonné.
Proto stěžovatel navrhuje zrušit napadené usnesení krajského soudu a zároveň požádal
o přiznání odkladného účinku kasační stížnosti.
Žalovaný ve vyjádření odkazuje na obsah správního spisu a navrhuje, aby byla kasační
stížnost zamítnuta jako nedůvodná.
Nejvyšší správní soud přezkoumal napadené usnesení Krajského soudu v Brně
v rozsahu kasační stížnosti a v rámci uplatněných důvodů (§109 odst. 2, 3 s. ř. s) a dospěl
k závěru, že kasační stížnost není důvodná.
Nejvyšší správní soud nejprve vážil nezbytnost rozhodnutí o žádosti o odkladný
účinek kasační stížnosti. Dospěl k závěru, že o ní není třeba rozhodovat tam, kde je žadatel
chráněn před důsledky rozsudku městského soudu režimem pobytu za účelem strpění podle
§78b odst. 1, 2 zákona o azylu (cizinec má nárok na udělení víza za účelem strpění pobytu
mj., pokud žádost doloží dokladem o podání kasační stížnosti proti rozhodnutí soudu o žalobě
proti rozhodnutí ministerstva ve věci azylu a návrhu na přiznání odkladného účinku - takové
vízum opravňuje cizince k pobytu na území po dobu platnosti víza, která je 365 dnů;
na žádost cizince odbor cizinecké a pohraniční policie platnost víza prodlouží,
a to i opakovaně) – ze zákona platnost uvedeného víza zaniká právní mocí rozhodnutí
o kasační stížnosti. Pozitivní rozhodnutí o žádosti o odkladný účinek by tedy nemělo
z hlediska ochrany stěžovatele žádný význam, negativní by před rozhodnutím o kasační
stížnosti bránilo řádnému soudnímu řízení. Při rozhodnutí o kasační stížnosti
pak je rozhodnutí o odkladném účinku nadbytečné, neboť obecně může přiznání odkladného
účinku kasační stížnosti přinést ochranu jen do doby rozhodnutí o této stížnosti.
K uplatněné stížnostní námitce Nejvyšší správní soud ze spisu zjistil, že řízení
o udělení azylu bylo zahájeno na základě žádosti stěžovatele ze dne 8. 1. 2005. Dne
10. 1. 2005 stěžovatel vzal tuto žádost výslovně zpět. Proto stejného dne žalovaný shora
označeným rozhodnutím řízení o udělení azylu zastavil. S tímto rozhodnutím byl stěžovatel
dne 10. 1. 2005 seznámen ve vietnamském jazyce a převzal jeho originální výtisk,
což potvrdil svým podpisem (č. l. 16).
Žalobu proti citovanému rozhodnutí žalovaného podal stěžovatel osobně dne
3. 3. 2005. Proto ji krajský soud odmítl napadeným usnesením, když konstatoval, že lhůta
15 dnů k podání předmětné žaloby zjevně zachována nebyla a soud její zmeškání nemůže
prominout.
Nejvyšší správní soud konstatuje, že podstata kasační stížnosti směřuje do stížnostního
důvodu zakotveného v ustanovení §103 odst. 1 písm. e) s. ř. s., podle něhož lze kasační
stížnost podat z důvodu tvrzené nezákonnosti o odmítnutí návrhu nebo o zastavení řízení.
V projednávané věci nicméně k odmítnutí žaloby pro opožděnost nedošlo v rozporu
se zákonem, jelikož ze shora prezentovaného obsahu správního spisu je jasně patrno,
že stěžovatel podal žalobu po marném uplynutí zákonem stanovené lhůty. Tvrzení,
že o doručení předmětného správního rozhodnutí mu není nic známo a že proto žalobní lhůta
zůstala zachována, je v přímém rozporu se shora citovaným protokolem o předání tohoto
rozhodnutí, což stěžovatel stvrdil svým podpisem.
Za těchto okolností nelze v rozhodnutí krajského soudu odmítajícího žalobu shledat
nezákonnost v namítaném smyslu. Proto Nejvyšší správní soud kasační stížnost zamítl,
neboť důvod obsažený v ustanovení §103 odst. 1 písm. e) s. ř. s. zjevně naplněn nebyl.
Stěžovatel, který neměl v tomto soudním řízení úspěch, nemá právo na náhradu
nákladů řízení (§60 odst. 1 s. ř. s.) a Ministerstvu vnitra náklady řízení n evznikly. Proto soud
rozhodl, že se žalovanému nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 25. května 2006
JUDr. Vojtěch Šimíček
předseda senátu