ECLI:CZ:NSS:2006:2.AZS.8.2006
sp. zn. 2 Azs 8/2006 - 57
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miluše
Doškové a soudců JUDr. Vojtěcha Šimíčka a JUDr. Karla Šimky v právní věci žalobce:
nezl. G. L. D., právně zastoupen Mgr. Tomášem Váchou, advokátem se sídlem Brno, Panská
12/14, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Praha 7, Nad Štolou 3, pošt.
schránka 21/OAM, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu
v Brně ze dne 29. 7. 2005, č. j. 56 Az 73/2005 - 21,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žalovanému se nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení o kasační
stížnosti.
Odůvodnění:
Kasační stížností podanou v zákonné lhůtě se nezletilý žalobce jako stěžovatel
domáhá zrušení shora uvedeného rozsudku Krajského soudu v Brně, kterým byla
zamítnuta jeho žaloba proti rozhodnutí Ministerstva vnitra ze dne 2. 5. 2005,
č. j. OAM-844/VL-04-ZA07-2005. Tímto rozhodnutím byla zamítnuta jeho žádost o udělení
azylu jako zjevně nedůvodná podle §16 odst. 1 písm. g) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu
a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů
(dále jen zákon o azylu). Rozsudek krajského soudu vycházel ze skutečnosti, že rozhodnutí
žalovaného bylo vydáno v souladu se zákonem, na základě dostatečně zjištěného skutečného
stavu věci a bylo přesvědčivě odůvodněno.
Stěžovatel v kasační stížnosti uplatňuje důvody obsažené v §103 odst. 1 písm. a) a b)
zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“). Konkrétně pak namítá,
že nebyl dostatečně zjištěn skutkový stav, neboť matka stěžovatele, která je romské
národnosti, Rumunsko opustila kvůli pronásledování z důvodů rasových a příslušnosti k určité
etnické skupině. Stěžovatelova matka byla neustále fyzicky napadána. Vzhledem k tomu,
že se „nemohla dovolat práva,“ zvolila cestu emigrace. Uvedené důvody jsou pak podle
stěžovatele dostatečné k tomu, aby mu byl udělen azyl podle §12 písm. b) zákona o azylu.
Navrhuje proto, aby Nejvyšší správní soud napadený rozsudek Krajského soudu v Brně zrušil
a věc mu vrátil k dalšímu řízení; požádal také o přiznání odkladného účinku této kasační
stížnosti.
Žalovaný ve svém vyjádření ke kasační stížnosti uvedl, že považuje rozsudek
krajského soudu i svoje rozhodnutí za vydaná v souladu se zákonem a odkázal na správní
spis, zejména na podání a výpovědi stěžovatelovy matky. Navrhl, aby Nejvyšší správní soud
kasační stížnost jako nedůvodnou zamítl.
Nejvyšší správní soud nejprve vážil nezbytnost rozhodnutí o žádosti o odkladný
účinek kasační stížnosti. Dospěl k závěru, že o ní není třeba rozhodovat tam, kde je žadatel
chráněn před důsledky rozhodnutí krajského soudu režimem pobytu za účelem strpění podle
§78b odst. 1, 2 zákona o azylu (cizinec má nárok na udělení víza za účelem strpění pobytu
mj., pokud žádost doloží dokladem o podání kasační stížnosti proti rozhodnutí soudu o žalobě
proti rozhodnutí ministerstva ve věci azylu a návrhu na přiznání odkladného účinku - takové
vízum opravňuje cizince k pobytu na území po dobu platnosti víza, která je 365 dnů;
na žádost cizince odbor cizinecké a pohraniční policie platnost víza prodlouží,
a to i opakovaně) – ze zákona platnost uvedeného víza zaniká právní mocí rozhodnutí
o kasační stížnosti. Pozitivní rozhodnutí o žádosti o odkladný účinek by tedy nemělo
z hlediska ochrany stěžovatele žádný význam, negativní by před rozhodnutím o kasační
stížnosti bránilo řádnému soudnímu řízení. Při rozhodnutí o kasační stížnosti
pak je rozhodnutí o odkladném účinku nadbytečné, neboť obecně může přiznání odkladného
účinku kasační stížnosti přinést ochranu jen do doby rozhodnutí o této stížnosti.
Důvodnost kasační stížnosti posoudil Nejvyšší správní soud v mezích jejího rozsahu
a uplatněných důvodů (§109 odst. 2, 3 s. ř. s.).
Stěžovatel v kasační stížnosti uplatňuje důvody obsažené v §103 odst. 1 písm. a)
s. ř. s. (tvrzená nezákonnost spočívající v nesprávném posouzení právní otázky soudem
v předcházejícím řízení), má zato, že potíže jeho matky v zemi původu jsou důvodem pro to,
aby mu byl udělen azyl podle §12 písm. b) zákona o azylu a dále důvody uvedené
v §103 odst. 1 písm. b) s. ř. s. (vady řízení spočívající v tom, že skutková podstata, z níž
správní orgán v napadeném rozhodnutí vycházel, nemá oporu ve spisech nebo je s nimi
v rozporu, nebo že při jejím zjišťování byl porušen zákon v ustanoveních o řízení před
správním orgánem takovým způsobem, že to mohlo ovlivnit zákonnost, a pro tuto důvodně
vytýkanou vadu soud, který ve věci rozhodoval, napadené rozhodnutí správního orgánu měl
zrušit), domnívá se, že nebyl zjištěn řádně stav věci.
K tomu ze správního spisu vyplynulo, že dne 18. 4. 2005 oznámila matka stěžovatele
žalovanému stěžovatelovo narození a zároveň vyslovila úmysl požádat pro něho o azyl.
V žádosti ze dne 29. 4. 2005 uvedla, že o azyl žádá pro stěžovatele z důvodů sloučení rodiny.
Při pohovoru k této žádosti stěžovatelka uvedla, že v současné době není žadatelkou o azyl
(její azylové řízení už skončilo), avšak z Rumunska odešla proto, že vyrůstala v dětském
domově, nemá tam žádnou rodinu a neměla kde bydlet. Také se jí tam nepodařilo najít práci.
O azyl v České republice požádala z důvodu legalizace svého pobytu. Poukázala také na to,
že nezletilý stěžovatel by v Rumunsku měl shodné potíže jako ona, tj. neměl by kde bydlet.
Žalovaný rozhodnutím ze dne 2. 5. 2005 žádost stěžovatele o udělení azylu zamítl jako zjevně
nedůvodnou podle §16 odst. 1 písm. g) zákona o azylu; v odůvodnění mimo jiné poukázal
na skutečnost, že matce stěžovatele nebyl azyl udělen rozhodnutím ze dne 7. 8. 2002, přičemž
žaloba proti tomuto rozhodnutí byla zamítnuta a kasační stížnost proti zamítavému rozsudku
krajského soudu Nejvyšší správní soud rozhodnutím ze dne 16. 7. 2004 odmítl.
Namítá-li stěžovatel, že byl nesprávně zjištěn stav věci, neboť jeho matka byla
v Rumunsku pronásledována, nelze s ním souhlasit. V řízení o udělení azylu je rozhodující
pro posouzení naplnění zákonných podmínek, ale i pro rozsah dokazování, uvedení důvodů
žadatelem v žádosti, při pohovoru, nebo v jiných podáních učiněných do vydání rozhodnutí.
Je to žadatel, který se domáhá udělení azylu, který tvrdí určité skutečnosti, na jejichž základě
by mu mělo být vyhověno. Toto tvrzení žadatele nemůže být nahrazeno žádnou činností
správního orgánu. Správní orgán pak v rámci řízení o azylu ověřuje hodnověrnost
žadatelových tvrzení a jejich azylovou relevanci. V daném případě matka stěžovatele v řízení
o udělení azylu (a to jak v řízení o udělení azylu stěžovateli, tak v tom, kde bylo rozhodováno
o udělení azylu jí) žádné obtíže kvůli své národnosti neuvedla. Naopak poukázala pouze na to,
že nemá práci ani kde bydlet, a v případě nezletilého stěžovatele pak uvedla jako azylový
důvod „sloučení rodiny.“ Uvedené skutečnosti žalovaný řádně zjistil a pro rozhodnutí ve věci
jsou zcela dostatečné. Důvod kasační stížnosti uvedený v §103 odst. 1 písm. b) s. ř. s.
tak neobstojí.
Ani námitka o nezákonnosti rozhodnutí není důvodná. Za výše popsané situace totiž
nemohl žalovaný postupovat jinak, než že žádost stěžovatele o udělení azylu zamítl jako
zjevně nedůvodnou, neboť uvedené skutečnosti vůbec nenasvědčují tomu, že by stěžovatel
mohl být pronásledován z důvodů uvedených v §12 zákona o azylu. Podle tohoto ustanovení
se azyl cizinci udělí, bude-li v řízení o udělení azylu zjištěno, že cizinec: a) je pronásledován
za uplatňování politických práv a svobod, nebo b) má odůvodněný strach z pronásledování
z důvodu rasy, náboženství, národnosti, příslušnosti k určité sociální skupině nebo pro
zastávání určitých politických názorů ve státě, jehož občanství má. Převážně ekonomické
obtíže, které matku stěžovatele přiměly Rumunsko opustit, tak nejsou azylově relevantními
důvody (to ostatně judikoval Nejvyšší správní soud již mnohokrát; viz např. rozsudek ze dne
27. 8. 2003, č. j. 5 Azs 3/2003 - 54, a ze dne 30. 10. 2003, č. j. 3 Azs 20/2003 - 43, přístupné
na www.nssoud.cz).
Pokud jde o udělení azylu za účelem sloučení rodiny, tak ten je možný udělit žadateli
v případě hodném zvláštního zřetele, i když v řízení o udělení azylu nebude zjištěn důvod
pro udělení azylu podle §12 zákona o azylu, avšak pouze tehdy, byl-li jeho rodinnému
příslušníkovi udělen azyl podle §12 nebo §14 uvedeného zákona. V daném případě však
stěžovatelově matce ani otci ani jinému rodinnému příslušníkovi ve smyslu §13 odst. 2
zákona o azylu nebyl azyl udělen a proto nelze §13 uvedeného zákona na stěžovatele
vztáhnout. Navíc stěžovatelova žádost o udělení azylu byla zamítnuta jako zjevně nedůvodná
podle §16 zákona o azylu a za této situace nepřipadá udělení azylu podle §13 zákona o azylu
vůbec v úvahu. Posuzování žádosti o udělení azylu se totiž sestává z řady procesních
a materiálních hledisek, obsažených v zákoně o azylu, které je nutno vidět v jejich vzájemné
provázanosti a také souslednosti. Pokud tak v řízení o azylu vyplyne některá ze skutečností
taxativně uvedených v §16 odst. 1 zákona o azylu, pak správní orgán bez dalšího – ale jen
ve lhůtě podle odstavce 2 téhož ustanovení – zamítne žádost, aniž by v řízení zjišťoval
existenci některého z důvodů pro udělení azylu podle §12 zákona o azylu. Pro rozhodování
o udělení azylu z některého z důvodů předvídaných v §13 a §14 zákona o azylu je však
určující závěr o neexistenci důvodů pro udělení azylu podle §12 citovaného zákona. Tento
důvod však žalovaný vůbec nebyl povinen zkoumat. Žalovaný správně zjistil, že stěžovatel
žádné skutečnosti svědčící o tom, že by mohl být vystaven pronásledování z důvodů
uvedených v §12 zákona o azylu neuváděl a zcela v souladu se zákonem zamítl jeho žádost
jako zjevně nedůvodnou podle §16 odst. 1 písm. g) zákona o azylu (k tomu viz rozsudek
Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 12. 2003, č. j. 5 Azs 27/2003 - 48, dostupný
na www.nssoud.cz). Ani naplnění důvodu kasační stížnosti uvedeného v §103 odst. 1
písm. a) s. ř. s. tak nebylo shledáno.
Ze všech shora uvedených důvodů Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že kasační
stížnost není důvodná a proto ji zamítl (§110 odst. 1 s. ř. s.).
Stěžovatel, který neměl v tomto soudním řízení úspěch, nemá právo na náhradu
nákladů řízení a úspěšnému žalovanému náklady řízení nevznikly. Proto soud rozhodl,
že se žalovanému právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti nepřiznává
(§60 odst. 1, §120 s. ř. s.).
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 19. října 2006
JUDr. Miluše Došková
předsedkyně senátu