ECLI:CZ:NSS:2006:2.AZS.91.2006
sp. zn. 2 Azs 91/2006 - 44
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miluše
Doškové a soudců JUDr. Josefa Baxy, JUDr. Vojtěcha Šimíčka, JUDr. Milana Kamlacha
a JUDr. Karla Šimky v právní věci žalobce: N. H. H., zastoupeného advokátkou JUDr. Irenou
Strakovou, se sídlem Praha 1, Žitná 45, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem
Praha 7, Nad Štolou 3, PSČ: 170 34, poštovní přihrádka 21/OAM, v řízení o kasační stížnosti
žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 21. 4. 2006, č. j. 29 Az
8/2005 - 22,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá pro nepřijatelnost.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Rozhodnutím ze dne 16. 9. 2005, č. j. OAM-1409/VL-07-05-2005, žalovaný neudělil
žalobci azyl podle §12, §13 a §14 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona
č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon
o azylu“). Současně rozhodl tak, že se na žalobce nevztahuje překážka vycestování ve smyslu
§91 zákona o azylu.
Žalobce proti rozhodnutí žalovaného podal žalobu, kterou Krajský soud v Hradci
Králové zamítl podle §78 odst. 7 s. ř. s. rozsudkem ze dne 21. 4. 2006, a rozhodl dále, že
žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Rozsudek žalobce napadl kasační stížností. Uvedl, že se krajský soud nezabýval celým
obsahem správního spisu, není zřejmé, o které důkazy se opíral, a jak je hodnotil. Přítomnost
tlumočníka byla zajištěna jen u pohovorů před cizineckou policií, ne však v dalším řízení.
Rozhodnutí byla zasílána většinou v jazyce českém, což vedlo ke ztížení procesního postavení
žalobce. Správní orgán ani soud nezjišťoval, okolnosti bezdůvodného zbití žalobce policií,
aby bylo možné jednoznačně říci, že nešlo o porušení základních lidských práv žalobce
ze strany představitelů výkonné moci daného státu. Žalobce proto namítal nesprávné
posouzení právní otázky [§103 odst. 1 písm. a) s. ř. s.], vadu řízení spočívající v tom,
že skutková podstata, z níž správní orgán v napadaném rozhodnutí vycházel, nemá oporu
ve spisech a je s nimi v rozporu [§103 odst. 1 písm. b) s. ř. s.] a nedostatek důvodů
rozhodnutí soudu, který měl za následek nezákonné rozhodnutí ve věci samé [§103 odst. 1
písm. d) s. ř. s.]. Navrhl, aby Nejvyšší správní soud zrušil napadený rozsudek krajského soudu
a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Po konstatování přípustnosti kasační stížnosti se Nejvyšší správní soud ve smyslu
§104a s. ř. s. zabýval otázkou, zda kasační stížnost svým významem podstatně přesahuje
vlastní zájmy žalobce.
K podrobnějšímu vymezení institutu přijatelnosti kasační stížnosti ve věcech azylu
(mezinárodní ochrany) lze pro stručnost odkázat např. na usnesení Nejvyššího správního
soudu ze dne 26. 4. 2006, č. j. 1 Azs 13/2006 - 39, publikované pod č. 933/2006 Sb. NSS.
V souvislosti s tvrzením žalobce o nedostatku důvodů rozsudku soudu, zdejší soud
uvádí následující: K podmínkám přezkoumatelnosti rozhodnutí krajského soudu stran jeho
důvodů se Nejvyšší správní soud vyjadřoval ve vícero rozhodnutích, např. v rozsudku ze dne
14. 7. 2005, č. j. 2 Afs 24/2005 - 44, publikovaném pod č. 589/2005 Sb. NSS
(tam viz i odkazy na prejudikaturu), v rozsudku ze dne 4. 12. 2003, č. j. 2 Ads 58/2003 - 75,
publikovaném pod č. 133/2004 Sb. NSS, v rozsudku ze dne 18. 10. 2005,
č. j. 1 Afs 135/2004 - 73, publikovaném pod č. 787/2006 Sb. NSS. Ve světle této judikatury
lze již prima facie konstatovat, že rozhodnutí krajského soudu je přezkoumatelné.
Žalobce dále poukazuje na skutečnost, že byl před mnoha lety bezdůvodně zbit policií
a obviněn z krádeže bicyklu, netvrdí však, že byl pronásledován či diskriminován ve smyslu
ustanovení §12 zákona o azylu. Obecné potíže s policií neodůvodňují udělení azylu podle
§12 zákona o azylu. Azyl je právním institutem výjimečným, jehož smyslem je poskytnout
žadateli ochranu. Nejde však o ochranu před jakýmikoliv negativními jevy v zemi původu,
nýbrž jen z důvodů upravených v zákoně o azylu, k tomu např. rozsudek ze dne 6. 11. 2003,
č. j. 6 Azs 12/2003 - 49, www.nssoud.cz.
Namítá-li žalobce v obecné rovině nedostatečná skutková zjištění bez upřesnění
konkrétních pochybení správního orgánu, Nejvyšší správní soud poukazuje na to, že tato
námitka byla již předmětem řady jeho rozhodnutí, např. rozsudek ze dne 18. 1. 2006,
č. j. 1 Azs 112/2004 - 61, www.nssoud.cz, či rozsudek ze dne 27. 10. 2005,
č. j. 1 Azs 174/2004 - 103, www.nssoud.cz.
Žalobce rozšířil důvody kasační stížnosti nad rámec bodů žalobních, pokud tvrdí,
že mu ve správním řízení byla rozhodnutí zasílána většinou v jazyce českém a přítomnost
tlumočníka mu byla zajištěna jen u pohovorů před cizineckou policií, ne však v dalším řízení.
Podle §104 odst. 4 s. ř. s. však Nejvyšší správní soud nepřihlíží ke stížním důvodům,
které žalobce neuplatnil v řízení před soudem, jehož rozhodnutí má být přezkoumáno,
ač tak učinit mohl; k tomu zejm. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 22. 9. 2004,
č. j. 1 Azs 34/2004 - 49 (publ. pod č. 419/2004 Sb. NSS), dále též např. usnesení Nejvyššího
správního soudu ze dne 10. 3. 2004, č. j. 1 Azs 9/2003 - 33, www.nssoud.cz.
Ve vztahu k řízení před krajským soudem pak Nejvyšší správní soud k námitce
týkající se zasílání písemností v češtině připomíná, že povinnost ustanovit tlumočníka
účastníku, jehož mateřštinou je jiný než český jazyk, vzniká soudu pouze tehdy, pokud
účastník o to požádá a pokud by pro jazykovou bariéru nemohl účinně obhajovat svá práva
v řízení před soudem. Potřeba tlumočníka musí být přitom zcela zjevná a sama vyjít v řízení
najevo, k tomu např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 8. 2004,
č. j. 4 Azs 261/2004 - 57, www.nssoud.cz.
Nutno dodat, že kasační soud neshledal ani žádné pochybení krajského soudu
tak výrazné intenzity, o němž by bylo možno se důvodně domnívat, že zapříčinilo odlišnost
rozhodnutí ve věci samé, a které by způsobilo přijatelnost kasační stížnosti.
Ustálená a vnitřně jednotná judikatura Nejvyššího správního soudu tak poskytuje
dostatečnou odpověď na všechny námitky podávané v kasační stížnosti. Za těchto okolností
soud konstatuje, že kasační stížnost svým významem podstatně nepřesahuje vlastní zájmy
žalobce. Shledal ji proto ve smyslu §104a s. ř. s. nepřijatelnou a z tohoto důvodu ji odmítl.
Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o §60 odst. 3 ve spojení s §120 s. ř. s., podle
nichž žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, pokud byla kasační stížnost
odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 19. prosince 2006
JUDr. Miluše Došková
předsedkyně senátu