ECLI:CZ:NSS:2006:3.ADS.106.2005
sp. zn. 3 Ads 106/2005 - 33
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie
Součkové a soudců JUDr. Jaroslava Vlašína a JUDr. Milana Kamlacha v právní věci žalobce
S. S., . proti žalované České správě sociálního zabezpečení, se sídlem Křížová 25, Praha 5,
o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 20. 4. 2005, vedené u Městského soudu v Praze pod
sp. zn. 4 Cad 35/2005, o kasační stížnosti žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze
ze dne 31. 8. 2005, č. j. 4 Cad 35/2005 - 18,
takto:
Rozsudek Městského soudu v Praze 31. 8. 2005, č. j. 4 Cad 35/2005 - 18,
se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Rozhodnutím žalované (dále též „stěžovatelka“) označeným v záhlaví tohoto rozsudku
byla zamítnuta žádost žalobce o plný invalidní důchod pro nesplnění podmínek podle §38
a násl. zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů (dále
jen „zákon o důchodovém pojištění“). Žalovaná uvedla, že podle posudku lékaře Pražské
správy sociálního zabezpečení v Praze 8 ze dne 30. 3. 2005 není žalobce plně invalidní, neboť
z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu poklesla jeho schopnost soustavné
výdělečné činnosti pouze o 20 %, přičemž podle §39 zákona o důchodovém pojištění
je pojištěnec plně invalidní, jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu
poklesla jeho schopnost soustavné výdělečné činnosti nejméně o 66 %.
Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 31. 8. 2005, č. j. 4 Cad 35/2005 - 18,
bylo toto rozhodnutí žalované zrušeno a věc vrácena žalované k dalšímu řízení. Soud vyšel
z posudku posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí pro Prahu, podle jejíhož
závěru žalobce splňoval ke dni vydání přezkoumávaného rozhodnutí se vznikem ode dne
4. 11. 2004 podmínku částečné invalidity podle §44 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění.
Posudková komise tedy zjistila, že žalobce nesplňoval podmínku pro uznání plné invalidity;
ve správním řízení však byl žalobce posouzen se závěrem, že nesplňuje podmínku uznání plné
invalidity ani podmínku uznání částečné invalidity a proto bylo o jeho žádosti rozhodnuto
zamítavým rozhodnutím. Soud za situace, kdy bylo posudkem posudkové komise prokázáno,
že žalobce splňuje podmínku uznání částečné invalidity v podstatě od odnětí částečného
invalidního důchodu v roce 2004, napadené rozhodnutí žalované zrušil s tím, že v dalším
řízení žalovaná rozhodne o nároku žalobce na přiznání částečného invalidního důchodu
s ohledem na závěr posudku posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí.
Ve včasné kasační stížnosti žalovaná namítla, že plný invalidní důchod a částečný
invalidní důchod jsou dva samostatné druhy důchodů, přičemž řízení o přiznání každé této
dávky se zahajuje na základě písemné žádosti podle §81 odst. 1 zákona č. 582/1991 Sb.,
o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů (dále
jen „zákon č. 582/1991 Sb.“). Podle §86 odst. 3 tohoto zákona rozhodne orgán rozhodující
o plném invalidním důchodu nebo o částečném invalidním důchodu bez nové žádosti
i o částečném invalidním důchodu nebo plném invalidním důchodu, jestliže v průběhu řízení
o přiznání důchodu zjistí, že je občan částečně invalidní nebo plně invalidní. V řízení před
správními soudy však již nyní není splněna podmínka „průběhu řízení o přiznání důchodu“,
neboť správní řízení končí nabytím právní moci rozhodnutí. Stěžovatelka považuje
své rozhodnutí za zákonné, neboť zamítla žalobci žádost o plný invalidní důchod poté,
co zjistila, že není plně invalidní. Případný nárok na jinou dávku není důvodem pro zrušení
napadeného rozhodnutí. Stěžovatelka odkázala na rozsudky Nejvyššího správního soudu
sp. zn. 4 Ads 9/2004, příp. sp. zn. 4 Ads 40/2004 a navrhla, aby rozsudek Městského soudu
v Praze dne 31. 8. 2005, č. j. 4 Cad 35/2005 - 18, byl zrušen a věc vrácena tomuto soudu
k dalšímu řízení.
Žalobce se ke kasační stížnosti nevyjádřil.
Kasační stížnost je podle §102 a násl. s. ř. s. přípustná a stěžovatelka v ní namítá
důvod odpovídající §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s.; rozsahem a důvody kasační stížnosti
je Nejvyšší správní soud podle §109 odst. 2 a 3 s. ř. s. vázán. Nejvyšší správní soud přitom
neshledal vady podle §109 odst. 3 s. ř. s., k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti.
Kasační stížnost je důvodná.
Předmětem řízení bylo v dané věci rozhodnutí stěžovatelky ze dne 20. 4. 2005, jímž
byla zamítnuta žádost žalobce o plný invalidní důchod pro nesplnění podmínek podle §38
zákona o důchodovém pojištění s odůvodněním, že podle posudku lékaře Pražské správy
sociálního zabezpečení v Praze 8 ze dne 30. 3. 2005 není žalobce plně invalidní, neboť
z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu poklesla jeho schopnost soustavné
výdělečné činnosti jen o 20 % a nedosáhla tak nejméně 66 % odpovídajících plné invaliditě.
V průběhu řízení před soudem prvního stupně bylo zjištěno zejména ze závěru posudku
Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí pro Prahu ze dne 23. 6. 2005, že
k datu vydání napadeného rozhodnutí stěžovatelky nebyl žalobce plně invalidní podle §39
zákona o důchodovém pojištění, ale pouze částečně invalidní podle §44 odst. 1 téhož zákona,
neboť pokles schopnosti soustavné výdělečné činnosti z důvodu dlouhodobě nepříznivého
zdravotního stavu činil více než 33 % potřebných pro částečnou invaliditu, nedosahoval však
nejméně 66 % odpovídajících plné invaliditě a u žalobce nešlo ani o schopnost vykonávat pro
zdravotní postižení soustavnou výdělečnou činnost jen za zcela mimořádných podmínek
podmiňujících ve smyslu přílohy č. 3 k vyhlášce č. 284/1995 Sb. též plnou invaliditu).
Městský soud v Praze správně vycházel z posudku výše uvedené posudkové komise,
neboť v soudním řízení ve věcech důchodového pojištění posuzuje zdravotní stav a pracovní
schopnost občanů podle §4 odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb. právě posudková komise
Ministerstva práce a sociálních věcí. Soud rovněž dospěl ke stejnému závěru jako žalovaná,
tedy že žalobce nesplnil podmínky pro přiznání plného invalidního důchodu. Tomuto
závěru však neodpovídá výrok napadeného rozsudku, jímž soud pro nezákonnost zrušil
přezkoumávané rozhodnutí stěžovatelky o zamítnutí žádosti o přiznání plného invalidního
důchodu. Stěžovatelce je třeba dát za pravdu v tom, že důvodem ke zrušení rozhodnutí
o zamítnutí žádosti o přiznání plného invalidního důchodu za situace, kdy je v řízení zjištěno
zejména posudkem posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí, že pojištěnec není
plně invalidní, neboť míra poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti nedosahovala
hodnoty odpovídající plné invaliditě podle §39 zákona o důchodovém pojištění, nemůže být
skutečnost, že k datu zamítnutí žádosti o tuto dávku je pojištěnec podle téhož posudku alespoň
částečně invalidní. Nejde o pochybení stěžovatelky, pokud bez nové žádosti v jednom
správním řízení nerozhodla jak o zamítnutí žádosti o přiznání plného invalidního důchodu,
tak o přiznání částečného invalidního důchodu, a naopak jde o nesprávné právní posouzení
této otázky soudem, pokud takovou povinnost ze zákona vyvodil, neboť §86 odst. 3 zákona
č. 582/1991 Sb. orgánu důchodového pojištění takovou povinnost neukládá. Pokud tedy
až v řízení před soudem na základě posudku posudkové komise Ministerstva práce
a sociálních věcí vyjde najevo, že dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav žalobce odpovídá
pouze částečné invaliditě, nelze pokládat přezkoumávané rozhodnutí o zamítnutí žádosti
o plný invalidní důchod za nezákonné proto, že současně nebylo rozhodnuto o přiznání
částečného invalidního důchodu; za takové situace zákon předpokládá podání nové žádosti
o částečný invalidní důchod.
Nejvyšší správní soud tedy shledal kasační stížnost důvodnou pro nesprávné
posouzení právní otázky soudem v předcházejícím řízení, a proto rozsudek Městského soudu
v Praze podle §110 odst. 1 s. ř. s. zrušil. Věc mu současně věc vrátil k dalšímu řízení, v němž
je krajský soud podle odst. 3 téhož ustanovení vázán právním názorem Nejvyššího správního
soudu.
O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti rozhodne podle §110 odst. 2 s. ř. s.
Městský soud v Praze v novém rozhodnutí.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 22. února 2006
JUDr. Marie Součková
předsedkyně senátu