ECLI:CZ:NSS:2006:3.ADS.76.2005
sp. zn. 3 Ads 76/2005 - 49
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie
Součkové a soudců JUDr. Milana Kamlacha a Mgr. Daniely Zemanové v právní věci
žalobkyně J. U., zastoupené advokátkou JUDr. Svatavou Míčkovou se sídlem Palackého 11,
Brno, proti žalované České správě sociálního zabezpečení se sídlem Křížová 25, Praha 5, o
přezkoumání rozhodnutí žalované ze dne 6. 12. 2004, vedené u Krajského soudu v Brně
pod sp. zn. 41 Cad 19/2005, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského
soudu v Brně ze dne 8. 6. 2005 č. j. 41 Cad 19/2005 - 29,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žalované se nepřiznává právo na náhradu nákladů říz ení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Žalobkyně podala včas kasační stížnost proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne
8. 6. 2005 č. j. 41 Cad 19/2005 - 29, kterým byla zamítnuta její žaloba proti rozhodnutí
žalované ze dne 6. 12. 2004 a rozhodnuto o náhradě nákladů řízení.
Z odůvodnění napadeného rozsudku vyplývá, že shora uvedeným rozhodnutím
žalovaná zamítla žádost žalobkyně o obnovení vdovského důchodu pro nesplnění podmínek
ust. §50 odst. 2 a 3 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění (dále jen „zákon
č. 155/1995 Sb.“).
V žalobě proti tomuto rozhodnutí žalobkyně uvedla, že dne 29. 10. 2003 uzavřela
manželství s K. B. Již před uzavření manželství s K. B. žila řadu let ve společné domacnosti.
Ve společné domácnosti s nimi žily dcery žalobkyně z prvního manželství – J., studentka
Filozofické fakulty Masarykovy univerzity v Brně, a K., studentka Soukromé vyšší odborné
školy grafické a Střední umělecké školy grafické v Jihlavě. Manžel žalobkyně K. B. zemřel
dne 30. 10. 2003.
Z odůvodnění napadeného rozhodnutí žalované vyplynulo, že podle ust. §50 odst. 2
zákona č. 155/1995 Sb. má vdova nárok po uplynutí jednoho roku od smrti manžela
na vdovský důchod, jestliže pečuje o nezaopatřené dítě, přičemž dítětem se podle odst. 2
písm. a) a b) tohoto ustanovení rozumí dítě, které má po zemřelém nárok na sirotčí důchod,
a dítě, které bylo v rodině zemřelého vychováváno, jde-li o vlastní (osvojené) dítě vdovy nebo
bylo-li dítě aspoň jedním z nich převzato do dne smrti manžela do trvalé péče nahrazující péči
rodičů.
Žalobkyně v žalobě vyslovila nesouhlas tím, že nesplňovala podmínku uvedenou
v ust. §50 odst. 3 zákona č. 155/1995 Sb., jak tvrdila žalovaná v napadeném rozhodnutí.
Žalobkyně pečuje o své dvě vlastní nezaopatřené děti, které jí byly svěřeny po rozvodu
manželství s jejím prvním manželem do její péče. Ve smyslu ust. §50 odst. 3 zákona
č. 155/1995 Sb. se jedná o její vlastní děti, které byly v rodině zemřelého manžela, s nímž žila
ve společné domácnosti minimálně 5 let před uzavřením manželství, vychovávány.
Manželovy příjmy byly započítávány do příjmů rodiny jak před uzavřením manželství,
tak po jeho uzavření.
Žalobkyně navrhla zrušení napadeného rozhodnutí žalované a vrácení věci k dalšímu
řízení.
Žalovaná ve vyjádření k žalobě navrhla její zamítnutí, protože nebyla splněna
podmínka ust. §50 odst. 3 zákona č. 155/1995 Sb., a to proto, že žalobkyně uzavřela
manželství s K. B. dne 29. 10. 2003 a její manžel dne 30. 10. 2003 zemřel.
Krajský soud zjistil, že manželství žalobkyně s K. B. bylo uzavřeno dne 29. 10. 2003,
a že K. B.zemřel dne 30. 10. 2003.
Zjistil dále, že manželství žalobkyně s K. U. bylo rozvedeno dne 21. 9. 1994
a rozsudek o rozvodu manželství nabyl právní moci dne 7. 10. 1994. Tímto rozsudkem byly
obě nezletilé děti svěřeny do výchovy žalobkyně. Rovněž bylo zjištěno, že obě dcery – J. a K.
– studují tak, jak žalobkyně uváděla v žalobě.
Krajský soud dále vzal za prokázané, že od roku 1996 nebo 1997 žalobkyně žila s K.
B. ve společné domácnosti v domě pod adresou žalobkyně a společně s nimi žily v jedné
domácnosti dcery žalobkyně z předchozího manželství. V podstatě žili jako rodina, i když
nebyli oddáni, sdružovali finanční prostředky, společně se starali o dcery žalobkyně.
Žalobkyně a K. B. se k sobě chovali jako manželé a v podstatě tak i vystupovali. Společně si
např. koupili auto, pracovali na zahradě u domu, společně vybudovali bazén, jezdívali
společně na výlety a dovolené.
Krajský soud uvedl, že podle ust. §50 odst. 1 zákona č. 155/1995 Sb. vdovský důchod
náleží po dobu jednoho roku od smrti manžela. Podle odst. 2 písm. a) tohoto ustanovení,
po uplynutí doby uvedené v odst. 1 má vdova nárok na vdovský důchod, jestliže pečuje
o nezaopatřené dítě.
Podle ust. §50 odst. 3 zákona č. 155/1995 Sb., dítětem podle odst. 2 písm. a) a b)
se rozumí dítě, které má po zemřelém nárok na sirotčí důchod, a dítě které bylo v rodině
zemřelého vychováváno, jde -li o vlastní (osvojené) dítě vdovy nebo bylo-li dítě aspoň jedním
z nich převzato do dne smrti manžela do trvalé péče nahrazující péči rodičů.
Podle ust. §33 zákona č. 94/1963 Sb., o rodině (dále jen „zákon o rodině“),
na výchově dítěte se podílí i manžel, který není rodiče m dítěte, za předpokladu, že s ním žije
ve společné domácnosti.
Krajský soud učinil právní závěr, že v projednávané věci nebyla splněna podmínka
ust. §50 odst. 3 zákona č. 155/1995 Sb. Bylo sice prokázáno, že žalobkyně a K. B. žili jako
druh a družka po dobu asi 7 let, společně hospodařili a společně pečovali o děti žalobkyně,
nicméně shora uvedené ustanovení je nutno vykládat v souladu s ust. §33 zákona o rodině.
Soud má za to, že rodina by vznikla až uzavřením manželství mezi žalobkyní a K. B., neboť
poměr druha a družky v zákoně o rodině upraven není, i když žalobkyně s K. B. žila v tomto
poměru. Vzhledem k tomu, že manželství žalobkyně s K. B. bylo uzavřeno dne 29. 10. 2003 a
následující den K. B. zemřel, má soud za to, že nebyla splněna ta skutečnos t, že děti
žalobkyně z předchozího manželství byly v rodině zemřelého vychovávány, protože
manželství trvalo pouze jeden den a v době od uzavření manželství se dcery žalobkyně s K. B.
již ani nesetkaly.
Kasační stížnost žalobkyně podala z důvodu uvedeného v ust. §103 odst. 1 písm. a)
s. ř. s.
Žalobkyně se především domnívá, že ust. §50 odst. 3 zákona č. 155/1995 Sb. není
v rozporu s ust. §33 zákona o rodině.
Žalobkyně označila pohled krajského soudu za dogmatický a administrativní.
Ust. §33 zákona o rodině nic neříká o tom, jak dlouho musí manželství trvat a neříká
nic o době trvání společné domácnosti manžela a dětí jeho ženy. V den úmrtí manžela (K. B.)
nepochybně existovala společná domácnost a také výchova dětí. Nelze říci, že když manžel
žalobkyně byl v nemocnici a dcery žalobkyně se nezúčastnily svatby, chybí důkaz výchovy
dětí a společné domácnosti. Výchova dětí žalobkyně a společná domácnost žalobkyně a
zemřelého manžela navázala kontinuálně na výchovu dětí a společnou domácnost žalobkyně a
jejího pozdějšího manžela. Tento svazek podle skutkových zjištění soudu trval asi 7 let. Nelze
zpochybnit názor soudu, že zákon nezná pojem druh a družka, nicméně sám život s tímto
svazkem počítá a také soudy „tyto pojmy vyslovují“.
Žalobkyně považuje v tomto případě takový výkon práva za výkon práva v rozporu
s dobrými mravy a navrhuje zrušení napadeného rozsudku a vrácení věci Krajskému soudu
v Brně k dalšímu řízení.
Žalovaná se ke kasační stížnosti nevyjádřila.
Nejvyšší správní soud posoudil kasační stížnost
takto:
Podle ust. §50 odst. 1 zákona č. 155/1995 Sb. vdovský důchod náleží po dobu
jednoho roku po smrti manžela. Podle odstavce 2 písm. a) tohoto ustanovení, po uplynutí
doby uvedené v odstavci 1 má vdova nárok na vdovský důchod, jestliže pečuje
o nezaopatřené dítě.
Podle odstavce 3 tohoto ustanovení, dítětem podle odstavce 2 písm. a) se rozumí dítě,
které bylo v rodině zemřelého vychováváno, jde -li o vlastní dítě vdovy.
V projednávané věci žalobkyně má dvě nezaopatřené (studující) děti. Dcera J. U. v r.
2002 nabyla zletilosti. Dcera K. U. yxnabyla zletilosti v r. 2003.
Podle názoru Nejvyššího správního soudu skutečnost, že nezaopatřené dcery
žalobkyně žily jak v době před dosažením zletilosti, tak i poté, ve společné domácnosti s K.
B. za situace, kdy svazek K. B. se žalobkyní byl zcela volný, bez zákonné povinnosti druha
matky podílet se na výchově nezaopatřených dětí (srov. §33 zákona o rodině), není právním
důvodem pro přiznání vdovského důchodu žalobkyni. Ostatně uvedený volný svazek muže
a ženy v době, kdy ve společné domácnosti žily nezaopatřené děti, je též zcela bez právního
významu, pokud jeden z partnerů zemře. V dané věci tato situace trvala až do uzavření
manželství žalobkyně s K. B., což se stalo jeden den před jeho smrtí. Uzavřením manželství
v uvedené době nemohlo dojít ke zhojení faktu, že nezaopatřené děti žalobkyně žily s ní a
jejím partnerem pouze před uzavřením jejich manželství.
Ust. §50 odst. 3 zákona č. 155/1995 Sb. tedy nelze v projednávané věci použít.
Nejvyšší správní soud tedy kasační stížnost jako nedůvodnou zamítl (§110 odst. 1
s. ř. s.).
O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti bylo rozhodnuto podle ust. §60 odst. 1
a 2 s. ř. s. Žalobkyně nebyla ve věci úspěšná a žalované nelze náhradu nákladů přiznat.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 25. října 2006
JUDr. Marie Součková
předsedkyně senátu