ECLI:CZ:NSS:2006:3.APS.1.2005
sp. zn. 3 Aps 1/2005 - 59
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie
Součkové a soudců JUDr. Milana Kamlacha a JUDr. Jaroslava Vlašína v právní věci žalobce:
R. C., a. s., proti žalovanému: Obec Průhonice, se sídlem Květnové nám. 73, Průhonice,
zastoupené advokátem JUDr. Jiřím Brožem, CSc., se sídlem Dykova 17, Praha 10, o žalobě
na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím státního orgánu vedené u Městského
soudu v Praze pod sp. zn. 7 Ca 290/2003, v řízení o kasační stížnosti žalovaného proti
usnesení Městského soudu v Praze ze dne 6. 8. 2004 č. j. 7 Ca 290/2003 - 42,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žalobci se nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Žalovaný podal včas kasační stížnost proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne
6. 8. 2004 č. j. 7 Ca 290/2003 - 42, jímž bylo rozhodnuto, že řízení se zastavuje a žádnému
z účastníků nebylo přiznáno právo na náhradu nákladů řízení.
Z obsahu soudního spisu vyplývá, že žalobce podal u Městského soudu v Praze žalobu
proti žalovanému a proti Stavebnímu úřadu Průhonice. Proti žalovanému se žalobce domáhal
zaplacení částky 42 291 917 Kč a nákladů řízení do 10 dnů od právní moci rozsudku,
a to z důvodu náhrady škody způsobené nesprávným úředním postupem správního orgánu.
Žalobce dále požadoval zrušení rozhodnutí stavebního úřadu Průhonice ze dne 12. 9. 2003
čj. SÚ-332/6-256/2003.
Městský soud v Praze usnesením ze dne 1. 6. 2004 č. j. 7 Ca 290/2003 - 37 rozhodl
tak, že žaloba proti rozhodnutí stavebního úřadu v Průhonicích ze dne 12. 9. 2003 čj. SÚ-
332/6-256/2003 př. se vylučuje k samostatnému projednání.
Žalobce přípisem, který došel Městskému soudu v Praze dne 3. 8. 2004, vzal žalobu
zpět v plném rozsahu. Městský soud v Praze shora uvedeným usnesením řízení zastavil podle
§47 písm. a) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“).
Žalovaný podáním, které je svým obsahem kasační stížností, i když je nazváno
odvoláním a adresováno Vrchnímu soudu v Praze, napadl shora uvedené usnesení Městského
soudu v Praze z důvodu podle §205 odst. 2 písm. a) o. s. ř., protože ve věci rozhodoval věcně
nepříslušný soud prvního stupně a dále z důvodu uvedeného v ust. §103 odst. 1 písm. b)
s. ř. s. pro vady řízení a porušení zákona ve správním řízení. „Dále se kasační stížnost opírá
o důvod věcné nepříslušnosti soudu, který stěžovatel uplatnil v řízení před soudem,
jehož rozhodnutí má být přezkoumáno. Kasační stížnost je tak ve smyslu §104 odst. 4 s. ř. s.
přípustná.“
Spor o náhradu škody je sporem občanskoprávním, k jehož rozhodnutí je věcně
příslušným ve smyslu ust. §9 o. s. ř. Okresní soud Praha-západ.
Žalované nebyla chybně přiznána náhrada nákladů řízení, ačkoliv podle §60 odst. 3
s. ř. s. měla být přiznána, jelikož v dané věci vzal žalobce svůj návrh zpět pro pozdější
chování žalované.
Žalovaný navrhl, „aby Vrchní soud v Praze napadené usnesení zrušil a věc postoupil
k rozhodnutí Okresnímu soudu Praha-západ jako soudu věcně příslušnému.“
Nejvyšší správní soud kasační stížnost posoudil
takto:
V projednávané věci jde o posouzení otázky, podle jakého procesního předpisu –
zda podle občanského soudního řádu nebo podle soudního řádu správního – postupuje
specializovaný senát krajského soudu (Městského soudu v Praze).
Podle §1 o. s. ř. tento zákon upravuje postup soudu a účastníků v občanském soudním
řízení…“.
Podle §1 písm. b) s. ř. s. tento zákon upravuje postup soudů, účastníků řízení a dalších
osob ve správním soudnictví.
Věc projednával specializovaný senát Městského soudu v Praze (§31 odst. 1 s. ř. s.)
a proto v souladu se zákonem postupoval podle soudního řádu správního. Postup podle
občanského soudního řádu nepřicházel v úvahu. Proto také nebylo možno postupovat podle
těch ustanovení občanského soudního řádu, která jsou zmiňována v kasační stížnosti, zejména
pak postoupení věci obecnému soudu, neboť s. ř. s. tuto možnost nezná.
K námitce, že žalované nebyla chybně přiznána náhrada nákladů řízení, ačkoliv podle
§60 odst. 3 s. ř. s. měla být přiznána, se uvádí:
Podle §60 odst. 3 věta druhá s. ř. s., vzal-li navrhovatel podaný návrh zpět
pro pozdější chování odpůrce nebo bylo-li řízení zastaveno pro uspokojení navrhovatele,
má navrhovatel proti odpůrci právo na náhradu nákladů řízení.
Z tohoto ustanovení vyplývá, že právo na náhradu nákladů řízení by mohl mít
navrhovatel; toto právo by však podle shora uvedeného ustanovení nemohl mít odpůrce
(žalovaný).
Tato námitka tedy není důvodná.
Nejvyšší správní soud proto kasační stížnost jako nedůvodnou zamítl (§110 odst. 1
s. ř. s.).
Rozhodnutí o náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti vychází z ust. §60 odst. 1
s. ř. s. Žalovaný ve věci úspěch neměl a žalobci podle obsahu spisu náklady nevznikly.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 14. června 2006
JUDr. Marie Součková
předsedkyně senátu