ECLI:CZ:NSS:2006:3.APS.1.2006
sp. zn. 3 Aps 1/2006 - 48
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie
Součkové a soudců JUDr. Milady Haplové a JUDr. Milana Kamlacha v právní věci
žalobkyně JUDr. K. T., proti žalovanému Finančnímu úřadu Brno III , se sídlem Šumavská
31, Brno, o žalobě proti nezákonnému zásahu správního orgánu, vedené u Krajského soudu
v Brně pod sp. zn. 30 Ca 147/2005, o kasační stížnosti žalobkyně proti usnesení Krajského
soudu v Brně ze dne 27. 10. 2005, č. j. 30 Ca 147/2005 - 30,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Žalobou podanou podle §82 a násl. s. ř. s. se žalobkyně (dále též „stěžovatelka“)
domáhala ochrany před nezákonnými zásahy, které měly spočívat v osmi úkonech Finančního
úřadu Brno II, Finančního úřadu Brno III, Finančního úřadu Ivančice a Finančního ředitelství
v Brně. Usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 25. 2. 2004, č. j. 30 Ca 49/2004 - 61, byly
jednotlivé žaloby vyloučeny k samostatnému projednání a rozhodnutí. Řízení nadále vedené
u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 30 Ca 98/2004 bylo usnesením ze dne 15. 4. 2004,
č. j. 30 Ca 98/2004 - 10, zastaveno pro nezaplacení soudního poplatku. Nejvyšší správní soud
rozsudkem ze dne 11. 5. 2005, č. j. 3 Aps 3/2004 - 38, toto usnesení zrušil a Krajskému soudu
v Brně uložil vyjasnit situaci ohledně spisových značek jednotlivých žalob vyloučených
k samostatnému projednání a mj. opětovně vyzvat žalobkyni k zaplacení soudního poplatku.
Usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 27. 10. 2005, č. j. 30 Ca 147/2005 - 30,
byla žaloba žalobkyně na ochranu před nezákonným zásahem, pokynem nebo donucením
správního orgánu odmítnuta jako nepřípustná podle §85 s. ř. s. Ve vyjádření k žalobě
žalovaný podle soudu poukázal na to, že námitky obsažené v žalobě může žalobkyně
uplatnit proti rozhodnutí o doměření daně. Žalobkyně navíc využila svého práva podat
proti dodatečnému platebnímu výměru opravný prostředek a v odvolání namítla rovněž
nezákonnost výzvy k podání dodatečného daňového přiznání. Soud uvedl, že ze spisu
sp. zn. 29 Ca 10/2005 zjistil, že žalovaný vydal dne 21. 2. 2005 dodatečný platební výměr
č. X na základ daně, daň a ztrátu z příjmu fyzických osob za zdaňovací období roku 1996.
Z vyjádření Finančního ředitelství v Brně ze dne 13. 6. 2005, založeného ve spise sp. zn.
29 Ca 10/2005, vyplývá, že proti dodatečnému platebnímu výměru podala žalobkyně dne
5. 4. 2005 odvolání, které bylo postoupeno odvolacímu orgánu k rozhodnutí. Z toho
podle soudu plyne, že žalobkyně bude mít možnost domáhat se ochrany žalobou proti
rozhodnutí o svém odvolání proti dodatečnému platebnímu výměru za rok 1996, jenž byl
výsledkem řízení zahájeného výzvou Finančního úřadu Brno III ze dne 26. 1. 2004,
čj. 10363/04/290912/6384. Proto soud žalobu podanou podle §82 s. ř. s. shledal nepřípustnou
ve smyslu §85 s. ř. s. a odmítl ji podle §46 odst. 1 písm. d) s. ř. s.
Ve včasné kasační stížnosti stěžovatelka uvedla, že krajský soud při rozhodování
pominul, že se stěžovatelka domáhala ochrany prostřednictvím žaloby před nezákonným
zásahem, pokynem nebo donucením správního orgánu. Žalobkyni nelze přikládat k tíži,
že soud záměnou spisových znač ek způsobil průtahy v řízení, pročež správní orgán, jemuž
nebylo rozhodnutím soudu zabráněno v pokračování nezákonného postupu, nakonec vydal
ve věci platební výměr. Touto skutečností byla podle stěžovatelky založena nezákonnost
rozhodnutí podle §103 odst. 1 písm. a) i b) s. ř. s. Soud při rozhodování nepostupoval
v souladu se zákonem, nevycházel z předkládaných listin ani z navrhovaného petitu žaloby.
Stěžovatelka dále obsáhle popsala výše naznačený procesní postup krajského soudu,
jenž podle ní způsobil časové průtahy. Krajský soud se pak již vůbec nezabýval meritorní
stránkou nezákonnosti postupu správního orgánu a naopak připustil další porušování zákona,
které vyústilo ve vydání platebního výměru čj. X, jímž byla stěžovatelce nezákonně vyměřena
daňová povinnost. Z toho vyplývá faktická nemožnost domoci se ochrany proti nezákonnému
donucení orgánů státní správy, čímž je v podstatě popřen institut žaloby na ochranu před
nezákonným zásahem, pokynem nebo donucením správního orgánu. Soud podle stěžovatelky
předpokládá, že občan mlčky strpí zásah státních orgánů do svých práv a bude se bránit až
proti důsledkům tohoto nezákonného postupu, což je podle stěžovatelky v rozporu s čl. 36
Listiny základních práv a svobod. Stěžovatelka navrhla provedení důkazů spisy Krajského
soudu v Brně sp. zn. 30 Ca 49/2004, 30 Ca 98/2004, 30 Ca 147/2005, 29 Ca 10/2005, 29 Ca
11/2005, 30 Ca 135/2005 a kompletními spisy Finančního úřadu Brno III a Finančního
ředitelství v Brně. Ze všech uvedených důvodů stěžovatelka navrhla, aby usnesení Krajského
soudu v Brně ze dne 27. 10. 2005, č. j. 30 Ca 147/2005 - 30, bylo zrušeno.
Vyjádření žalovaného ke kasační stížnosti nebylo podáno.
Kasační stížnost je podle §102 a násl. s. ř. s. přípustná a stěžovatelka v ní namítá
důvody podle §103 odst. 1 písm. a) a b) s. ř. s. a jejím rozsahem a důvody je Nejvyšší správní
soud podle §109 odst. 2 a 3 s. ř. s. vázán. Nejvyšší správní soud přitom neshledal vady
podle §109 odst. 3 s. ř. s., k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti.
Kasační stížnost není důvodná.
Důvodem podané kasační stížnosti je důvod uvedený v §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s.,
tedy stěžovatelkou tvrzená nezákonnost spočívající v nesprávném posouzení právní otázky
soudem v předcházejícím řízení. Nesprávné posouzení právní otázky spočívá v tom, že je na
správně zjištěný skutkový stav aplikována nesprávná právní norma, popřípadě je aplikována
správná právní norma, která je však nesprávně vyložena. Nejvyšší správní soud se v souzené
věci ztotožnil s právním názorem Krajského soudu v Brně, podle něhož byla žaloba
žalobkyně domáhající se ochrany před nezákonným zásahem, jenž měl spočívat ve výzvě
správce daně k předložení dodatečného daňového přiznání, vedená u Krajského soudu v Brně
pod sp. zn. 30 Ca 147/2005, tímto soudem odmítnuta jako nepřípustná. Výzvu k podání
dodatečného daňového přiznání nebylo ani podle názoru Nejvyššího správního soudu možné
považovat za nezákonný zásah ve smyslu §82 s. ř. s. Soud prvního stupně se podle názoru
Nejvyššího správního soudu vypořádal se skutečností, že výzva k předložení dodatečného
daňového přiznání je toliko dílčím procesním úkonem správce daně, jenž směřuje k vydání
meritorního rozhodnutí, proti němuž daňový řád připouští opravný prostředek – odvolání
a následně je případně možný soudní přezkum v rámci řízení o žalobě proti rozhodnutí
správního orgánu podle §65 a násl. s. ř. s. Z tohoto důvodu nebylo možné bránit se proti
vydání uvedené výzvy žalobou podle §82 s. ř. s. a bylo na místě, aby stěžovatelka nejprve
vyčkala meritorního rozhodnutí správce daně a poté činila příslušné procesní kroky. Ostatně
pokud by soud ve správním soudnictví v uvedené fázi daňového řízení zkoumal nutnost
podání či nepodání dodatečného daňového přiznání, předjímal by tím případné budoucí
rozhodnutí správce daně.
Nejvyšší správní soud se neztotožnil se závěrem stěžovatelky, že postup soudu
byl v rozporu s čl. 36 Listiny základních práv a svobod, neboť nelze pominout fakt,
že stěžovatelka má možnost při splnění zákonných podmínek obrátit se na správní soud
žalobou proti rozhodnutí správního orgánu vydanému v řízení, v rámci něhož jí byla zaslána
výzva k podání dodatečného daňového přiznání. Institut žaloby na ochranu před nezákonným
zásahem, pokynem či donucením správního orgánu podle §82 a násl. s. ř. s. nebylo sice
možné na souzenou věc aplikovat, to však neznamená jeho nepoužitelnost na jiné procesní
situace a není to ani znakem jeho aplikace v rozporu s Listinou základních práv a svobod,
jak tvrdí stěžovatelka.
Pokud jde o v kasační stížnosti pouze zmíněný důvod kasační stížnosti podle §103
odst. 1 písm. b) s. ř. s., podle něhož lze podat kasační stížnost z důvodu vady řízení
spočívající v tom, že skutková podstata, z níž správní orgán v napadeném rozhodnutí
vycházel, nemá oporu ve spisech nebo je s nimi v rozporu, nebo že při jejím zjišťování
byl porušen zákon v ustanoveních o řízení před správním orgánem takovým způsobem,
že to mohlo ovlivnit zákonnost, a pro tuto důvodně vytýkanou vadu soud, který ve věci
rozhodoval, napadené rozhodnutí správního orgánu měl zrušit; za ta kovou vadu řízení
se považuje i nepřezkoumatelnost rozhodnutí správního orgánu pro nesrozumitelnost.
Z povahy věci nebylo možné v souzené věci na základě tohoto důvodu kasační stížnosti
napadené rozhodnutí krajského soudu přezk oumat, neboť v dané věci nebylo přezkoumáváno
rozhodnutí správního orgánu a tedy ani průběh správního řízení; krajský soud navíc o věci
nerozhodl meritorně.
Pokud jde o návrh stěžovatelky na provedení dokazování několika soudními spisy
Krajského soudu v Brně a dále správními spisy Finančního úřadu Brno III a Finančního
ředitelství v Brně, Nejvyšší správní soud jej s ohledem na shora uvedené skutečnosti
zakládající nepřípustnost podané žaloby shledal nadbytečným a proto k jeho provedení
nepřistoupil.
Nejvyšší správní soud tedy shrnuje, že v souladu s právním názorem Krajského soudu
v Brně dospěl k závěru, že projednání žaloby proti nezákonnému zásahu bránila skutečnost,
že podání takové žaloby nebylo s ohledem na §85 s. ř. s. přípustné. Nejvyšší správní soud
proto ze všech shora uvedených důvodů kasační stížnost jako nedůvodnou zamítl (§110
odst. 1 s. ř. s.). Ostatně daň za zdaňovací období roku 1996 byla již dodatečným platebním
výměrem doměřena, takže uložení povinnosti žalobkyni předložit dodatečné daňové přiznání
je již bezpředmětné.
O nákladech řízení o kasační stížnosti rozhodl soud podle §60 odst. 1 a 7 s. ř. s.,
neboť neúspěšné žalobkyni náhrada nákladů řízení nepřísluší a žalovanému v souvislosti
s řízením o kasační stížností žalobkyně žádné náklady nad rámec jeho úřední činnosti
nevznikly.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 6. prosince 2006
JUDr. Marie Součková
předsedkyně senátu