ECLI:CZ:NSS:2006:3.AS.10.2005
sp. zn. 3 As 10/2005 - 48
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jaroslava
Vlašína a soudců JUDr. Milana Kamlacha a JUDr. Milady Haplové v právní věci žalobce I.
L., zastoupeného JUDr. Miroslavem Kovářem, advokátem se sídlem Praha 2, Wenzigova 5,
proti žalovanému Ministerstvu dopravy, se sídlem Praha 1, nábř. Ludvíka Svobody 12, o
kasační stížnosti žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze č. j 8 Ca 301/2003 – 30 ze
dne 30. 11. 2004,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Žalobce (dále jen „stěžovatel“) se včas podanou kasační stížností domáhá zrušení
shora nadepsaného usnesení Městského soudu v Praze. Tímto usnesením byla odmítnuta
jeho žaloba proti rozhodnutí žalovaného č. j. 82/2003–130–SPR/2 ze dne 15. 10. 2003,
kterým bylo podle §59 odst. 2 zákona č. 71/1967 Sb., o správním řízení (dále jen „správní
řád“) zamítnuto odvolání proti rozhodnutí Drážního úřadu č. j. 3-2117b/03-DÚ/Hu
ze dne 21. 8. 2003 a rozhodnutí potvrzeno. Městský soud při jednání dne 30. 11 2004 odmítl
žalobu podle ust. §46 odst. 1 písm. a) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále
jen „s. ř. s.“) poté, co mu bylo přeloženo rozhodnutí Drážního úřadu ze dne 26. 9. 2003
č. j. 3 2117/03-DÚ/Hu, kterým bylo žalobci zakázáno řízení drážních vozidel do doby
úspěšného absolvování přezkoušení odborné a zdravotní způsobilosti k řízení drážních
vozidel podle §45 odst. 4 zákona č. 266/1994 Sb., o drahách ve znění pozdějších předpisů
(dále jen „zákon o drahách“) a rozhodnutí Ministerstva dopravy ze dne 22. 1. 2004
č. j. 106/2003–130–SPR/2, kterým bylo odvolání žalobce proti rozhodnutí Drážního úřadu
ze dne 26. 9. 2003 zamítnuto a napadené rozhodnutí potvrzeno. Soud dospěl k závěru,
že v daném případě bylo správními orgány o meritu pravomocně rozhodnuto a protože žaloba
směřuje pouze proti rozhodnutí o nařízení předběžného opatření o zadržení průkazu
způsobilosti k řízení drážních vozidel žalobci, odpadl důvod řízení a nejsou proto splněny jiné
podmínky řízení a jejichž nedostatek je neodstranitelný.
V kasační stížnosti se stěžovatel dovolává existence důvodu podle
§103 odst. 1 písm. a), tedy nezákonnosti rozhodnutí soudu spočívající v nesprávném
posouzení právní otázky, §103 odst. 1 písm. d) s. ř. s., tj. nepřezkoumatelnosti spočívající
v nesrozumitelnosti nebo nedostatku důvodů rozhodnutí, popřípadě v jiné vadě řízení před
soudem, mohla-li mít taková vada za následek rozhodnutí ve věci samé a §103 odst. 1 písm.
e) s. ř. s., tj. nezákonnosti rozhodnutí o odmítnutí návrhu nebo o zastavení řízení. Naplnění
důvodu kasační stížnosti podle §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s. spatřuje stěžovatel v tom, že soud
porušil ust. §75 odst. 1 s. ř. s., neboť nevycházel ze skutkového a právního stavu, který zde
byl v době, kdy správní orgán o tzv. předběžném opatření rozhodl a ust. §46 odst. 1 písm. a)
s. ř. s., když žalobu odmítl až v průběhu řízení u soudu, neboť o odmítnutí žaloby lze
rozhodnout pouze tehdy, je-li žaloba věcně neprojednatelná již v okamžiku jejího podání.
Nadto se domnívá, že rozhodnutí Drážního úřadu o zadržení průkazu o způsobilosti k řízení
drážních vozidel formou nařízení tzv. předběžného opatření podle §43 odst. 1 písm. b),
správního řádu bylo nezákonné. Důvod kasační stížnosti podle §103 odst. 1 písm. d) s. ř. s.
spatřuje v tom, že soud nedostatečně odůvodnil svůj závěr o nesplnění jiné podmínky řízení,
neboť neuvedl, o jakou podmínku se jedná, když pouhý odkaz na zánik tzv. předběžného
opatření nepovažuje za dostatečný. Důvod kasační stížnosti podle §103 odst. 1 písm. e) s. ř. s.
pak spatřuje v tom, že odmítnutí žaloby z důvodu uvedeného v §46 odst. 1 písm. a) s. ř. s.
nemá oporu v zákoně, neboť na tento případ nedopadá ani nepřípustnost žaloby ani
kompetenční výluka. Důvod odmítnutí žaloby podle §46 s. ř. s. a ani jiný proto nebyl dán.
Soud měl naopak vyslovit nicotnost rozhodnutí Drážního úřadu v Praze a zrušit napadené
rozhodnutí žalovaného. Navrhl, aby Nejvyšší správní soud zrušil usnesení Městského soudu
v Praze a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.
Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti nesouhlasí s námitkou stěžovatele,
že rozhodnutí Drážního úřadu o předběžném opatření je nezákonné, protože úřad dané věci
postupoval v souladu se správním řádem a s ust. §64 zákona o drahách umožňující užití
obecných předpisů o správním řízení. Ke zbývajícím výtkám se nevyjádřil, neboť
mu to nepřísluší.
Ze správního spisu soud zjistil, že
- dne 21. 8. 2003 vydal Drážní úřad, jako drážní správní úřad ve smyslu §54 zákona
o drahách, podle §43 odst. 1 písm. b) správního řádu rozhodnutí o nařízení
předběžného opatření o zadržení průkazu způsobilosti k řízení drážních vozidel
na jméno stěžovatele s jeho platností do nabytí právní moci rozhodnutí drážního úřadu
o zákazu řízení drážních vozidel.
- dne 15. 10. 2003 Ministerstvo dopravy České republiky (žalovaný), jako Drážní
správní úřad podle §54 a 56 písm. c) zákona o drahách o odvolání stěžovatele rozhodl
podle §59 odst. 2 správního řádu tak, že odvolání proti rozhodnutí Drážního úřadu
ze dne 21. 8. 2003 zamítl a uvedené rozhodnutí potvrdil.
Nejvyšší správní soud přezkoumal rozhodnutí Městského soudu v Praze z hlediska
uplatněných důvodů v kasační stížnosti a dospěl k závěru, že kasační stížnost není důvodná.
Stížní námitky podle ust. §103 odst. 1 písm. a) a písm. d) s. ř. s., směřující proti usnesení
o odmítnutí žaloby nejsou případné, neboť z povahy rozhodnutí o věci přicházejí
pro stěžovatele v úvahu pouze kasační důvody podle §103 odst. 1 písm. e) s. ř. s., spočívající
v tvrzené nezákonnosti rozhodnutí o odmítnutí návrhu. Pod tento důvod spadá také posouzení
nezákonnosti rozhodnutí spočívající v nesprávném posouzení právní otázky či vada řízení
před soudem, která měla nebo mohla mít za následek vydání nezákonného rozhodnutí
o odmítnutí návrhu. Nejvyšší správní soud se proto zabýval pouze namítaným důvodem
kasační stížnosti podle §103 odst. 1 písm. e) s. ř. s., jehož naplnění stěžovatel spatřuje v tom,
že předmětnou žalobu nelze odmítnout z důvodu v §46 odst. 1 písm. a) s. ř. s., neboť
na danou věc nedopadá nepřípustnost žaloby ani kompetenční výluka, ale soud měl naopak
vyslovit nicotnost napadeného rozhodnutí. Při posouzení této stížní námitky je Nejvyšší
správní soud názoru opačného i jiného. Jak vyplývá z rozhodnutí shora uvedených, žalobou
bylo napadeno rozhodnutí žalovaného, jímž bylo zamítnuto odvolání a potvrzeno rozhodnutí
Drážního úřadu ze dne 21. 8. 2003 o nařízení předběžného opatření. V projednávané věci bylo
tedy předmětem soudního přezkumu rozhodnutí předběžné povahy. Takové rozhodnutí je ale
ve smyslu ust. §70 písm. b) s. ř. s. ze soudního přezkumu vyloučeno, a je-li vyloučeno,
je žaloba ve smyslu ust. §68 písm. e) s. ř. s. proti takovému rozhodnutí nepřípustná a proto
je splněna podmínka pro odmítnutí žaloby (návrhu) ve smyslu ust. §46 odst. 1 písm. d).
I když Nejvyšší správní soud shledal jiné důvody pro odmítnutí žaloby v dané věci, nic
to nemění na závěru, že Městský soud v Praze rozhodl správně, pokud žalobu odmítl, byť
se tak mělo stát z jiných důvodů. Stížní námitku podle §103 odst. 1 písm. e) s. ř. s. proto
Nejvyšší správní soud shledal nedůvodnou.
Vzhledem ke shora uvedenému Nejvyšší správní soud kasační stížnost podle
ust. §110 odst. 1 s. ř. s. zamítl.
Stěžovatel neměl ve věci úspěch, nemá proto právo na náhradu nákladů řízení
o kasační stížnosti ze zákona (§60 odst. 1 ve spojení s §120 s. ř. s.). Žalovaný správní orgán
měl ve věci úspěch, nevznikly mu však náklady řízení o kasační stížnosti přesahující rámec
jeho běžné úřední činnosti. Soud mu proto právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal
(§60 odst. 1 ve spojení s §120 s. ř. s.).
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 28. dubna 2006
JUDr. Jaroslav Vlašín
předseda senátu