ECLI:CZ:NSS:2006:3.AS.13.2005
sp. zn. 3 As 13/2005 - 69
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Součkové
a soudců JUDr. Milana Kamlacha a JUDr. Jaroslava Vlašína v právní věci žalobce T. Č. r., s. r. o.,
zastoupeného advokátem Mgr. Ing. Markem Vrbickým se sídlem Evropská 39, Praha 6, adresa
pro doručování: Praha 1, V Jámě 1, proti žalovanému Českému telekomunikačnímu úřadu, se
sídlem Sokolovská 219, Praha 9, o přezkoumání výkazu nedoplatků ze dne 12. 5. 2003 č. j. P-
34488/03-6134,I, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne
24. 11. 2004 č. j. 6 Ca 132/2003 - 47,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žalovanému se nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Žalobce podal včas kasační stížnost proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne
24. 11. 2004 č. j. 6 Ca 132/2003 - 47, jímž bylo rozhodnuto tak, že žaloba se odmítá, věc se postupuje
Českému telekomunikačnímu úřadu k vyřízení žaloby jako námitek proti výkazu nedoplatků ze dne
12. 5. 2003 č. j. P-34488/03-6134,I, a bylo rozhodnuto náhradě nákladů řízení.
Z napadeného usnesení Městského soudu v Praze vyplývá, že žalobce u tohoto soudu podal
žalobu, kterou se domáhal přezkoumání výše uvedeného výkazu nedoplatků. Výkaz nedoplatků
žalovaný sestavil jako orgán veřejné správy podle zákona č. 151/2000 Sb., o telekomunikacích
a o změně dalších zákonů (dále jen „zákon č. 151/2000 Sb.“) a nařízení vlády č. 181/2000 Sb. Žalobce
připomínal, že podle zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků (dále jen „daňový řád“) a podle
§274 občanského soudního řádu je výkaz nedoplatků exekučním titulem. Uváděl, že ochrany svých
práv se domáhá ve správním soudnictví, protože mu nebylo umožněno, aby jí dosáhl v předcházejícím
řízení u žalovaného. Žalobce uvedl konkrétní žalobní důvody, pro které je výkaz nedoplatků podle
jeho názoru nezákonný.
Podle výkazu nedoplatků je povinný-T. Č. r., s. r. o., povinen uhradit oprávněnému – Česká
republika, Český telekomunikační úřad, částku 3 024 334 Kč na uvedený účet. Výkaz nedoplatků
uvádí, že platební povinnost tvoří neuhrazené poplatky za kmitočty přidělenými povoleními,
uvedenými pod pořadovými čísly 1-378 v tabulce, která je nedílnou součástí výkazu nedoplatků.
Povinnost uhradit poplatky je stanovena zákonem č. 151/2000 Sb. a nařízením vlády č. 181/2000 Sb.
V závěru je uvedeno, že tento výkaz nedoplatků nabývá právní moci a je vykonatelný dnem doručení.
Podle ust. §65 zákona č. 151/2000 Sb. je držitel povolení k provozování vysílacích rádiových
zařízení povinen platit za přidělené kmitočty poplatek, jehož výše se stanoví tak, jak je uvedeno
v §65 odst. 1 tohoto zákona a ve shora uvedeném nařízení vlády.
Podle §95 bod 9 zákona č. 151/2000 Sb. žalovaný stanovuje, vybírá a vymáhá poplatky. Tyto
poplatky vymáhá podle zvláštního právního předpisu, jímž je daňový řád.
Městský soud v Praze tedy dovodil, že v daném případě žaloba směřuje proti výkazu
nedoplatků, který vydal žalovaný jako správní orgán prvního stupně. Proti tomuto rozhodnutí
správního orgánu prvního stupně měl žalobce jako účastník řízení právo podat námitky podle ust. §52
daňového řádu. O tomto svém právu však žalovaným ve výkazu nedoplatků poučen nebyl.
Podle ust. §46 odst. 5 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“), podá-li
navrhovatel návrh proto, že se řídil nesprávným poučením správního orgánu o tom, že proti jeho
rozhodnutí není přípustný opravný prostředek, soud z tohoto důvodu návrh odmítne a věc postoupí
k vyřízení opravného prostředku správnímu orgánu k tomu příslušnému. Byl-li návrh podán včas
u soudu, platí, že opravný prostředek byl podán včas.
Městský soud v Praze uzavřel, že vzhledem k nedostatku poučení žalobce o právu podat proti
výkazu nedoplatků námitky, postupoval podle ust. §46 odst. 5 s. ř. s.
Žalobce spatřuje důvody kasační stížnosti v nezákonnosti spočívající v nesprávném posouzení
právní otázky soudem v předcházejícím řízení [§103 odst. 1 písm. a) s. ř. s.], ve vadách řízení
[§103 odst. 1 písm. b) s. ř. s.] a v navazující nezákonnosti rozhodnutí o odmítnutí návrhu
[§103 odst. 1 písm. e) s. ř. s.].
Důvod uvedený v ust. §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s. spatřuje žalobce zejména v otázce výkladu
právní povahy výkazu nedoplatků, který není rozhodnutím ve smyslu §32 daňového řádu, ale jde
o vnitřní doklad správce daně (poplatku), který se daňovému subjektu ani nedoručuje. Proto nemůže
tento vnitřní doklad ani nabýt právní moci. Je však exekučním titulem, jak žalobce již uvedl v žalobě.
Výkaz nedoplatků musí obsahovat jednak obligatorní zákonné náležitosti podle §73 odst. 5 daňového
řádu, což v daném případě neobsahoval a žalobce na to upozorňoval v žalobě; výkaz nedoplatků však
musí být zejména sestaven na základě (všech v něm uvedených) vykonatelných rozhodnutí nebo
po marném uplynutí lhůt k plnění povinností, jež ukládají subjektu poplatku jej zaplatit i bez vydání
zvláštního rozhodnutí. Výkaz nedoplatků byl vydán (sestaven), i když absentovala vykonatelná
rozhodnutí, jejichž obsah je závazně stanoven v §65 ve spojení s §58 odst. 1 písm. g) a §102 odst. 1
zákona č. 151/2000 Sb. a v již citovaném nařízení vlády.
Vady řízení ve smyslu §103 odst. 1 písm. b) s. ř. s. a s tím spojenou nezákonnost rozhodnutí
o odmítnutí návrhu podle §103 odst. 1 písm. e) s. ř. s. spatřuje žalobce v porušení
ust. §75 odst. 2 s. ř. s. Podle tohoto ustanovení, byl-li závazným podkladem přezkoumávaného
rozhodnutí jiný úkon správního orgánu, přezkoumá soud k žalobní námitce také jeho zákonnost, není-
li jím sám vázán a neumožňuje-li tento zákon žalobci napadnout takový úkon ve správním soudnictví,
což Městský soud v Praze neučinil. Jedná se právě o případ výkazu nedoplatků, kdy obligatorním
podkladem pro jeho sestavení měl být v daném případě seznam vykonatelných rozhodnutí o vyměření
poplatků za přidělené kmitočty. Zákonem vyžadovaná rozhodnutí se stanoveným obsahem však
správní orgán až na výjimku nevydal, takže ani nemohla vzniknout splatná poplatková povinnost
žalobce. Městský soud v Praze se nezabýval zákonností v žalobě specifikovaných závazných podkladů
pro vydání výkazu nedoplatků. Nebylo vzato v úvahu porušení §73 odst. 1 daňového řádu a vydání
výkazu nedoplatků bez výzvy ve smyslu §73 odst. 1 daňového řádu; tím bylo žalobci odňato právo
podat proti této výzvě v zákonné lhůtě odvolání. Nebyla zohledněna ani absence údaje o původní
splatnosti dlužné částky, ani možné porušení česko-norské dohody o ochraně investic, uveřejněné pod
č. 530/1992 Sb.
Žalobce navrhl, aby napadené usnesení Městského soudu v Praze bylo zrušeno a věc mu byla
vrácena k dalšímu řízení. Navrhl současně, aby kasační stížnosti byl ve smyslu §107 s. ř. s. přiznán
odkladný účinek.
Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti vyvracel její důvodnost a navrhl její zamítnutí.
Nejvyšší správní soud, vázán rozsahem a důvody kasační stížnosti (§109 odst. 2 a 3 s. ř. s.),
posoudil věc
takto:
V projednávané věci Městský soud v Praze žalobu odmítl a postoupil věc
žalovanému k vyřízení žaloby jako námitek proti uvedenému výkazu nedoplatků, a to s odkazem
na ust. §46 odst. 5 s. ř .s.
Jestliže žaloba byla odmítnuta, nebyla věcně projednávána. Odmítnutí žaloby, jak
je zakotveno především v ust. §46 odst. 1 a 2 s. ř. s., ale i v ust. §46 odst. 5 s. ř. s., není rozhodnutím
ve věci samé. Jinak řečeno, soud se v této procesní situaci nezabýval a ani zabývat nemohl žalobními
body, které jsou v žalobě uvedeny. Proto ani nemohou být v tomto směru důvodné námitky obsažené
v kasační stížnosti.
Nejvyšší správní soud tedy kasační stížnost jako nedůvodnou zamítl (§110 odst. 1 s. ř. s.).
Vzhledem k tomu, že rozhodl ve věci , nerozhodoval již o návrhu na přiznání odkladného účinku
kasační stížnosti.
O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle §60 odst. 1 s. ř. s. Žalobce nebyl ve věci
úspěšný a žalovanému nevznikly náklady převyšující jeho běžnou úřední činnost.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 18. května 2006
JUDr. Marie Součková
předsedkyně senátu