ECLI:CZ:NSS:2006:3.AS.47.2005
sp. zn. 3 As 47/2005 - 105
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie
Součkové a soudců JUDr. Jaroslava Vlašína a JUDr. Milana Kamlacha v právní věci žalobce
S. M., zastoupeného Mgr. Pavlou Frodlovou, advokátkou se sídlem Slovanská 7, Šumperk,
proti žalovanému Ministerstvu vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, Praha 7, o žalobě proti
rozhodnutí ministra vnitra ze dne 7. 10. 1999, čj. VS-4056/99-166, vedené u Městského soudu
v Praze pod sp. zn. 3 Ca 24/2003, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu
v Praze ze dne 7. 11. 2004, č. j. 3 Ca 24/2003 - 69,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Odměna advokátky Mgr. Pavly Frodlové se určuje částkou 684,50 Kč. Tato částka
jí bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do 60 dnů od právní moci
tohoto rozhodnutí.
Odůvodnění:
Rozhodnutím ministra vnitra uvedeným v záhlaví tohoto rozhodnutí byl zamítnut
rozklad žalobce (dále též „stěžovatel“) proti rozhodnutí Ministerstva vnitra ze dne
16. 6. 1999, čj. VS/3-2461/99-202, kterým bylo zamítnuto odvolání žalobce a potvrzeno
rozhodnutí Okresního úřadu Šumperk ze dne 12. 4. 1999, čj. Vnitř. 236-RO-11/99-OŘ-Hor.,
jímž byl zamítnut návrh žalobce na povolení obnovy řízení v jeho přestupkové věci,
pravomocně ukončené rozhodnutím Okresního úřadu Šumperk ze dne 1. 4. 1999, čj. Vnitř.
236-RO-11/99-Hor.
Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 7. 11. 2004, č. j. 3 Ca 24/2003 - 69, byla
zamítnuta žaloba žalobce směřující proti tomuto rozhodnutí ministra vnitra.
Proti rozsudku podal stěžovatel včasnou kasační stížnost téměř nečitelného obsahu.
Usnesením Městského soudu v Praze ze dne 9. 2. 2005, č. j. 3 Ca 24/2003 - 80, byl stěžovatel
prostřednictvím své advokátky vyzván k tomu, aby ve lhůtě jednoho měsíce ode dne doručení
usnesení doplnil kasační stížnost. Zástupkyně stěžovatele dne 5. 3. 2005 v reakci na tuto
výzvu odkázala na již podanou kasační stížnost. Usnesením Městského soudu v Praze ze dne
4. 11. 2005, č. j. 3 Ca 24/2003 - 96, byl stěžovatel prostřednictvím své zástupkyně opětovně
vyzván, aby uvedl, z jakých konkrétních skutkových a právních důvodů podle §103 odst. 1
písm. a) až d) s. ř. s. kasační stížnost podává. Stěžovatel byl soudem řádně poučen o možnosti
odmítnutí kasační stížnosti v případě neodstranění vad.
V přípise ze dne 28. 11. 2005 zástupkyně stěžovatele uvedla, že stěžovatel
je přesvědčen o tom, že pouhá citace §103 odst. 1 s. ř. s. postačí k tomu, aby bylo o kasační
stížnosti rozhodnuto, jelikož jednotlivé důvody jsou již rozepsány v tomto ustanovení.
Stěžovatel rovněž obecně namítl porušení čl. 10 odst. 1 a čl. 36 odst. 2 Listiny základních
práv a svobod.
Žalovaný ve vyjádření navrhl zamítnutí kasační stížnosti.
Nejvyšší správní soud nemohl o kasační stížnosti věcně jednat a odmítl
ji z následujících důvodů.
Kasační stížnost nesplňuje ani po doplnění náležitosti pro to, aby na jejím základě bylo
možné napadené rozhodnutí soudu prvního stupně věcně přezkoumat. Stěžovatel byl
prostřednictvím ustanovené advokátky opakovaně vyzván k odstranění vad kasační stížnosti
tak, aby uvedl, z jakých konkrétních skutkových a právních důvodů podle §103 odst. 1
písm. a) až d) kasační stížnost podává. Usnesení obsahovalo řádné poučení o možnosti
odmítnutí kasační stížnosti v případě neodstranění vad podle §37 odst. 5 s. ř. s. použitého
obdobně podle §106 odst. 1 poslední věta s. ř. s. Přípisy, který soudu zaslala zástupkyně
stěžovatele jako reakci na tyto výzvy, však nelze považovat za řádné doplnění kasační
stížnosti, k němuž byl stěžovatel soudem vyzván.
Podanou kasační stížností se tedy Nejvyšší správní soud nemohl zabývat, neboť
v ní nebyl dán rozsah přezkumu rozhodnutí soudu prvního stupně. Nejvyšší správní soud
přitom není povinen ani oprávněn sám vyhledávat možné důvody nezákonnosti rozhodnutí
krajského soudu. Pouhá citace ustanovení soudního řádu správního a Listiny základních práv
a svobod nepředstavuje řádně uplatněné důvody kasační stížnosti. Zastoupený stěžovatel byl
Městským soudem v Praze opětovně vyzván k odstranění vad kasační stížnosti a řádně
poučen o možnosti odmítnutí kasační stížnosti v případě, že tak neučiní. Kasační stížnost však
nebyla doplněna v rozsahu, který by umožnil zdejšímu soudu přezkoumat zákonnost
napadeného rozhodnutí soudu prvního stupně nebo přezkoumat vady řízení před tímto
soudem. Nejvyšší správní soud proto konstatuje, že přes výzvu soudu a poučení o možných
následcích nebyly odstraněny vady kasační stížnosti a tato skutečnost představuje nedostatek,
pro který není možné v řízení o kasační stížnosti dále pokračovat. Nejvyšší správní soud proto
kasační stížnost stěžovatele podle §37 odst. 5 s. ř. s. použitého obdobně podle §106 odst. 1
poslední věta s. ř. s. odmítl.
O nákladech řízení o kasačních stížnostech rozhodl soud podle §60 odst. 3 s. ř. s.
použitého přiměřeně podle §120 s. ř. s., neboť v případě odmítnutí návrhu – kasační stížnosti
nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. Stěžovateli byla
pro tato řízení před soudem ustanovena zástupkyní advokátka; v takovém případě platí hotové
výdaje a odměnu za zastupování stát (§35 odst. 7 s. ř. s., §120 s. ř. s.). Soud proto určil
odměnu advokátce částkou 1 x 500 Kč za jeden úkon právní služby – spočívající v doplnění
kasační stížnosti podáními ze dne 5. 3. 2005 a ze dne 28. 11. 2005, přičemž obě podání pouze
odkázala na obsah kasační stížnosti podané stěžovatelem, aniž by byly důvody kasační
stížnosti na žádost soudu blíže konkretizovány, a dále 1 x 75 Kč paušální náhrady hotových
výdajů, v souladu s §10 odst. 1, §7, §11 odst. 1 písm. d), §13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen „advokátní tarif“). Odměnu za úkon právní služby
„první porada s klientem včetně převzetí a přípravy zastoupení“ soud nepřiznal, jelikož
se jednalo o zastoupení ustanovenou advokátkou, která stěžovatele zastupovala již v řízení
před soudem prvního stupně a za tento úkon právní služby již byla soudem honorována.
Celkem tedy odměna advokátky činí 575 Kč. I když ustanovená advokátka nesplnila
povinnost podle §14a odst. 1 advokátního tarifu, Nejvyšší správní soud v těchto dnech
obdržel její písemnou žádost o dodatečné přiznání daně z přidané hodnoty (dále jen „daň“)
v jiných věcech, a proto se rozhodl přiznat odměnu zvýšenou o daň i v této věci. Napříště
je však zapotřebí, aby advokátka postupovala ohledně uplatnění nároku na zvýšení odměny
o daň v souladu s §14a advokátního tarifu. Odměna advokátky se tedy zvyšuje o částku
odpovídající dani, kterou je advokátka povinna odvést z odměny za zastupování a z náhrad
hotových výdajů podle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty (§35 odst. 7 s. ř. s.).
Částka daně vypočtená podle §37 písm. a) a §47 odst. 3 zákona č. 235/2004 Sb. činí
109,50 Kč. Zástupkyni žalobce se tedy přiznává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti
v celkové výši 684,50 Kč. Tato částka jí bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního s oudu
do šedesáti dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 22. února 2006
JUDr. Marie Součková
předsedkyně senátu