ECLI:CZ:NSS:2006:3.AS.48.2005
sp. zn. 3 As 48/2005 - 165
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie
Součkové a soudců JUDr. Jaroslava Vlašína a JUDr. Milana Kamlacha v právní věci žalobce
T. ,a. s., proti žalovanému Českému telekomunikačnímu úřadu, se sídlem Sokolovská 219,
Praha 9, o žalobě proti rozhodnutí předsedy Českého telekomunikačního úřadu ze dne 30. 8.
2002, čj. 21701/2002-611, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 11 Ca 56/2005,
o kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 29. 3. 2005,
čj. 11 Ca 56/2005 - 125,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Rozhodnutím ze dne 30. 8. 2002, čj. 21701/2002 - 611, stanovil předseda Českého
telekomunikačního úřadu podle §32 odst. 3 zákona č. 151/2000 Sb., o telekomunikacích
a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon
o telekomunikacích“; s účinností od 1. 5. 2005 zrušen zákonem č. 127/2005 Sb. –
pozn. soudu) a podle §7 vyhlášky č. 235/2001 Sb. (s účinností od 1. 5. 2005 zrušena zákonem
č. 127/2005 Sb. – pozn. soudu), výši platby na účet univerzální služby tak, že prokazatelnou
ztrátu z poskytování univerzální služby společností Č. T., a. s., za rok 2001 stanovil ve výši
264 657 721 Kč. V příloze tohoto rozhodnutí pak žalovaný určil, že výše příspěvku na
univerzální služby činí v případě žalobce 58 444 046 Kč. Dále žalovaný v rozhodnutí uvedl,
že držitelé telekomunikačních licencí jsou podle §32 zákona o telekomunikacích povinni
přispívat na účet univerzální služby finančním příspěvkem stanoveným výpočtem podle
vzorce uvedeného v příloze č. 2 vyhlášky č. 235/2001 Sb. a že držitelé telekomunikačních
licencí mají povinnost zaslat finanční příspěvky do čtrnácti dnů po obdržení výzvy.
Usnesením Městského soudu v Praze ze dne 12. 3. 2004, čj. 28 Ca 703/2002 - 66, byla
žaloba proti tomuto rozhodnutí žalovaného odmítnuta, neboť soud dospěl k závěru, že správní
akt, jehož přezkoumání a zrušení se žalobce domáhá, je vyloučen ze soudního přezkumu,
neboť nejde o úkon, jímž byla založena, měněna, rušena nebo závazně určena práva
nebo povinnosti žalobce. Rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne 8. 12. 2004,
čj. 3 As 40/2004 - 114, bylo toto usnesení zrušeno a věc vrácena Městskému soudu v Praze
k dalšímu řízení, neboť se podle názoru Nejvyššího správního soudu jedná o rozhodnutí
projednatelné v rámci řízení o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu ve smyslu §65 s. ř. s.
Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 29. 3. 2005, čj. 11 Ca 56/2005 - 125,
bylo žalobou napadené rozhodnutí předsedy Českého telekomunikačního úřadu zrušeno a věc
vrácena žalovanému k dalšímu řízení. Soud dospěl k závěru, že rozhodnutí nesplňuje základní
náležitosti rozhodnutí správního orgánu podle §47 spr. ř. Soud shledal absenci výrokové části
rozhodnutí, jímž byla žalobci uložena povinnost uhradit příspěvek na účet univerzální služby;
předseda Českého telekomunikačního úřadu toliko konstatoval výši prokazatelné ztráty za rok
2001 a s tím spojenou povinnost držitelů telekomunikační licence přispívat na účet
univerzální služby a ohledně výše příspěvku odkázal na přílohu k tomuto rozhodnutí. Výrok,
že by žalobce byl povinen zaplatit konkrétní finanční částku, v napadeném rozhodnutí
obsažen není. Lhůta k plnění je tak nepřesná a nekonkrétní, odvíjí se od doručení výzvy
k úhradě, aniž by bylo zřejmé, kdy tato výzva bude účastníku řízení doručena. Rozhodnutí
žalovaného rovněž zcela postrádá odůvodnění. Soud proto shledal důvodnou námitku žalobce
týkající se nepřezkoumatelnosti rozhodnutí žalovaného pro nedostatek důvodů. Důvodnou
shledal soud také námitku, že žalovaný nevedl řádné správní řízení, čímž zkrátil žalobce
na jeho právech účastníka správního řízení a neumožnil mu vyjádřit se k věci samé. Městský
soud v Praze napadené rozhodnutí z těchto důvodů zrušil, aniž se zabýval právním
posouzením věci.
Ve včasné kasační stížnosti stěžovatel vyslovil přesvědčení, že stanovení výpočtu
příspěvku na účet univerzální služby držiteli telekomunikační licence nezaložilo, nezměnilo
ani neurčilo právo nebo povinnost žalobce a že se tedy nejedná o rozhodnutí.
Podle stěžovatele z §32 odst. 3 a 4 zákona o telekomunikacích i z §5 vyhlášky vyplývá,
že žalovaný výši každého finančního příspěvku na účet univerzální služby stanoví ověřením
výpočtu realizovaného podle vzorce stanoveného vyhláškou bez možnosti odchylky
od takového postupu; v žádném případě tedy nejedná na základě získaných podkladů v rámci
správního uvážení, které by vyústilo ve vydání správního rozhodnutí. Stěžovatel vyslovil
naději, že Nejvyšší správní soud změní svůj názor vyjádřený ve zrušujícím rozsudku ze dne
8. 12. 2004, čj. 3 As 40/2004 - 114, neboť podle něj na řízení podle §32 odst. 3 a 4 zákona
o telekomunikacích nebylo možné aplikovat správní řád. Stěžovatel akcentoval §32 odst. 4
zákona o telekomunikacích, podle něhož za správnost zúčtování a výše prokazatelné ztráty
odpovídají držitelé telekomunikačních licencí; proto není žalovaný povinen ohledně
finančního příspěvku na účet univerzální služby vést správní řízení ani vydávat správní
rozhodnutí. Stěžovatel navrhl, aby rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 29. 3. 2005,
čj. 11 Ca 56/2005 - 125, byl zrušen a aby byla „obnovena platnost usnesení téhož soudu
ze dne 12. 3. 2004, čj. 28 Ca 703/2002 - 66“. Současně stěžovatel požádal o přiznání
odkladného účinku kasační stížnosti. Dne 23. 3. 2006 bylo Nejvyššímu správnímu soudu
doručeno doplnění kasační stížnosti.
Žalobce ve vyjádření ke kasační stížnosti uvedl, že v kasační stížností napadeném
rozsudku vydaném poté, co bylo předchozí rozhodnutí Městského soudu v Praze zrušeno
rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne 8. 12. 2004, čj. 3 As 40/2004 - 114, se soud
řídil právním názorem Nejvyššího správního soudu. Kasační stížnost žalovaného
je podle žalobce nepřípustná podle §104 odst. 3 písm. a) s. ř. s. a proto navrhl její odmítnutí.
Nejvyšší správní soud nemohl kasační stížnost věcně projednat a odmítl
ji z následujících důvodů.
Podle §104 odst. 3 písm. a) s. ř. s. je nepřípustná kasační stížnost proti rozhodnutí,
jímž soud rozhodl znovu poté, kdy jeho původní rozhodnutí bylo zrušeno Nejvyšším
správním soudem; to neplatí, je-li jako důvod kasační stížnosti namítáno, že se soud neřídil
závazným právním názorem Nejvyššího správního soudu. V souzené věci bylo rozsudkem
Nejvyššího správního soudu ze dne 8. 12. 2004, čj. 3 As 40/2004 - 114, zrušeno usnesení
Městského soudu v Praze ze dne 12. 3. 2004, čj. 28 Ca 703/2002 - 66. Městský soud v Praze
byl vázán právním názorem Nejvyššího správního soudu, že rozhodnutí o stanovení výše
příspěvku na účet univerzální služby je rozhodnutím ve smyslu §65 s. ř. s. Soud prvního
stupně poté rozhodnutí meritorně přezkoumal v řízení o žalobě proti rozhodnutí správního
orgánu a shledal důvody pro jeho zrušení a vrácení věci žalovanému k dalšímu řízení
z důvodu nepřezkoumatelnosti pro nedostatek důvodů a z důvodu vad řízení před správním
orgánem. Námitky žalovaného obsažené v kasační stížnosti však směřovaly výhradně
do posouzení toho, zda napadený úkon je či není rozhodnutím ve smyslu §65 s. ř. s. vydaným
na základě správního řízení. S touto skutečností se však již vypořádal Nejvyšší správní soud
ve svém zrušujícím rozsudku ze dne 8. 12. 2004, čj. 3 As 40/2004 - 114. Jelikož námitky
stěžovatele jdou v dané věci toliko do posouzení právní otázky, k níž se již závazně vyjádřil
Nejvyšší správní soud v předchozím zrušujícím rozsudku, a protože nebylo – a důvodně
ani nemohlo být – namítáno, že se Městský soud v Praze neřídil závazným právním názorem
Nejvyššího správního soudu, dospěl Nejvyšší správní soud k závěru, že podaná kasační
stížnost je nepřípustná podle §104 odst. 3 písm. a) s. ř. s.
Nejvyšší správní soud proto kasační stížnost žalovaného podle §46 odst. 1 písm. d)
s. ř. s. ve spojení s §120 s. ř. s. jako nepřípustnou odmítl. Za této procesní situace se Nejvyšší
správní soud z důvodu nadbytečnosti již samostatně nezabýval návrhem na přiznání
odkladného účinku kasační stížnosti. K doplnění kasační stížnosti doručenému Nejvyššímu
správnímu soudu dne 23. 3. 2006 zdejší soud nemohl přihlédnout, neboť bylo učiněno téměř
jeden rok po uplynutí lhůty pro podání kasační stížnosti.
O nákladech řízení o kasační stížnosti rozhodl soud podle §60 odst. 3 s. ř. s.
ve spojení s §120 s. ř. s., neboť v případě odmítnutí návrhu – kasační stížnosti nemá žádný
z účastníků právo na náhradu nákladů řízení.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 29. března 2006
JUDr. Marie Součková
předsedkyně senátu