ECLI:CZ:NSS:2006:3.AZS.100.2006
sp. zn. 3 Azs 100/2006 - 44
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Marie
Součkové a soudců JUDr. Jaroslava Vlašína, JUDr. Milana Kamlacha, JUDr. Petra Průchy
a JUDr. Vojtěcha Šimíčka v právní věci žalobkyně: A. M. M. A., zastoupené JUDr. Petrem
Pisarovičem, advokátem se sídlem Břeclav, 17. listopadu 9, proti žalovanému: Ministerstvo
vnitra, se sídlem Praha 7, Nad Štolou 3, o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku
Krajského soudu v Brně ze dne 13. 2. 2006, č. j. 56 Az 194/2005 - 24,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá pro nepřijatelnost.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Včas podanou kasační stížností napadla žalobkyně (dále též stěžovatelka) v záhlaví
uvedený rozsudek Krajského soudu v Brně, jímž byla zamítnuta její žaloba proti rozhodnutí
Ministerstva vnitra ze dne 7. 11. 2005, č. j. OAM-1149/VL-10-04-2005. Rozhodnutím
správního orgánu nebyl stěžovatelce k její žádosti udělen azyl podle ust. §12, §13 odst. 1, 2
a §14 zák. č. 325/1999 Sb. Současně žalovaný rozhodl, že se na stěžovatelku vztahuje
překážka vycestování. Krajský soud dospěl k závěru, že správní orgán zjistil skutečný stav
věci, žádostí stěžovatelky se zabýval odpovědně a svědomitě a pro své rozhodnutí si opatřil
potřebné podklady. S posouzením daného případu žalovaným se ztotožnil a žalobu proto
podle ust. §78 odst. 7 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.)
jako nedůvodnou zamítl.
Rozsudek krajského soudu napadla stěžovatelka kasační stížností, neboť má za to,
že splňuje podmínky udělení azylu podle ust. §12 písm. b) zákona č. 325/1999 Sb., konkrétně
má odůvodněný strach z pronásledování pro zastávání určitých politických názorů ve státě,
jehož občanství má. Rovněž se domnívá, že jsou v jejím případě dány okolnosti zvláštního
zřetele hodné, odůvodňující případné udělení azylu z humanitárních důvodů. Žádá proto
Nejvyšší správní soud, aby napadený rozsudek Krajského soudu v Brně zrušil a věc mu vrátil
k dalšímu řízení. Současně žádá, aby byl její kasační stížnosti přiznán odkladný účinek
ve smyslu ust. §107 s. ř. s.
Při rozhodování o kasační stížnosti žalobkyně musel nejprve Nejvyšší správní soud
posoudit, zda jsou splněny podmínky řízení. Vzhledem k tomu, že napadený rozsudek
byl krajským soudem vynesen dne 27. 10. 2005, tedy po účinnosti novely azylového zákona
č. 350/2005 Sb., zkoumal Nejvyšší správní soud nejprve otázku, zda je kasační stížnost
přijatelná ve smyslu ust. §104a s. ř. s., tedy zda podaná kasační stížnost svým významem
podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatelky. Vycházel přitom z precedentního usnesení
Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 4. 2006, č. j. 1 Azs 13/2006 - 39. Podle tohoto
usnesení je podstatným přesahem vlastních zájmů stěžovatele jen natolik zásadní a intenzivní
situace, v níž je kromě ochrany veřejného subjektivního práva jednotlivce pro Nejvyšší
správní soud též nezbytné vyslovit právní názor k určitému typu případů či právních otázek.
Přesah vlastních zájmů stěžovatele je dán jen v případě rozpoznatelného dopadu řešené právní
otázky nad rámec konkrétního případu. Primárním úkolem Nejvyššího správního soudu
v řízení o kasačních stížnostech ve věcech azylu je proto nejen ochrana individuálních
veřejných subjektivních práv, nýbrž také výklad právního řádu a sjednocování rozhodovací
činnosti krajských soudů. V zájmu stěžovatele v řízení o kasační stížnosti ve věcech azylu
je pak nejenom splnit podmínky přípustnosti kasační stížnosti a svoji stížnost opřít o některý
z důvodu uvedených v ust. §103 odst. 1 s. ř. s., nýbrž také uvést, v čem spatřuje – v mezích
kritérií přijatelnosti – v konkrétním případě podstatný přesah svých vlastních zájmů a z jakého
důvodu by tedy měl Nejvyšší správní soud předloženou kasační stížnost věcně projednat.
Z hlediska výše uvedeného Nejvyšší správní soud konstatuje, že v daném případě
kasační stížnost neobsahuje žádné tvrzení, z něhož by bylo možné dovodit, v čem
stěžovatelka spatřuje přijatelnost své kasační stížnosti ve smyslu ust. §104a s. ř. s. Nejvyšší
správní soud pak z úřední povinnosti nenalezl žádnou zásadní právní otázku, k níž by byl
nucen se vyjádřit v rámci sjednocování výkladu právních předpisů a rozhodovací činnosti
krajských soudů. Irelevancí snahy o legalizaci pobytu jako důvodu pro udělení azylu
se Nejvyšší správní soud již dostatečně zabýval např. v rozsudku ze dne 30. 6. 2004,
č. j. 7 Azs 138/2004 - 44, publ. pod č. 397/2004 Sb. NSS, příp. v rozsudku ze dne 21. 1. 2004,
č. j. 4 Azs 47/2003 - 52, www.nssoud.cz. Nejvyšší správní soud proto dospěl k závěru,
že podmínky přijatelnosti v daném případě nejsou splněny a kasační stížnost žalobkyně
dle ust. §104a s. ř. s. pro nepřijatelnost odmítl. Vzhledem k tomu, že podle ust. §32 odst. 5
zák. č. 325/1999 Sb., ve znění zák. č. 350/2005 Sb. podání kasační stížnosti proti rozhodnutí
krajského soudu o žalobě proti rozhodnutí ministerstva ve věcech azylu má odkladný účinek,
nerozhodoval již Nejvyšší správní soud o žádosti stěžovatelky o přiznání odkladného účinku
podané kasační stížnosti ve smyslu ust. §107 s. ř. s.
Kasační stížnost byla odmítnuta, Nejvyšší správní soud proto rozhodl tak, že žádný
z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti (§60 odst. 3 s. ř. s.
ve spojení s ust. §120 s. ř. s.).
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné (§53 odst. 3
s. ř. s.).
V Brně dne 20. prosince 2006
JUDr. Marie Součková
předsedkyně senátu