ECLI:CZ:NSS:2006:3.AZS.146.2005
sp. zn. 3 Azs 146/2005 - 132
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jaroslava
Vlašína a soudců JUDr. Milana Kamlacha a JUDr. Marie Součkové v právní věci žalobce: P.
S., zastoupen JUDr. Hanou Fučíkovou, advokátkou se sídlem Praha 4, Nám. Bratří Synků
349/4, proti žalovanému Ministerstvu vnitra, se sídlem Praha 7, Nad Štolou 3, o kasační
stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze, č. j. 10 Az 42/2004 - 100 ze dne
19. 1. 2005,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Včas podanou kasační stížností napadl žalobce (dále též „stěžovatel“) nadepsaný
rozsudek Městského soudu v Praze, kterým byla zamítnuta jeho žaloba proti rozhodnutí
ministra vnitra č. j. OAM-2015/AŘ-2001 ze dne 22. 3. 2002, jímž tento zamítl rozklad
proti rozhodnutí Ministerstva vnitra č. j. OAM-1875/VL-07-P16-2000 ze dne 13. 6. 2001
a napadené rozhodnutí potvrdil. Rozhodnutím správního orgánu I. stupně bylo řízení o žádosti
o udělení azylu podle §25 odst. 1 písm. d) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a změně zákona
č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon
o azylu“) zastaveno poté, co se stěžovatel opakovaně bez řádné omluvy nedostavil
k pohovoru za účelem objasnění důvodů podané žádosti o azyl.
Rozsudkem č. j. 10 Az 74/2003 - 47 ze dne 30. 10. 2003 vyhověl Městský soud
v Praze žalobě stěžovatele a napadené rozhodnutí ministra vnitra zrušil, neboť vzal
za prokázané, že z evidenčních karet žadatele obsahujících přehled pohybu žadatele a míst
jeho pobytu sice lze orientačně vyčíst, že v době od 3. 11. 2000 do 12. 10. 2001 měl pobývat
na adrese P. 4, V L. 10, avšak doklad jeho skutečného hlášeného pobytu v rozhodném období
května a června 2001, např. ve formě čestného prohlášení žalobce o pobytu, anebo potvrzení
odboru cizinecké a pohraniční policie o pobytu, se ve správním spise nenacházejí.
O kasační stížnosti žalovaného rozhodl následně Nejvyšší správní soud tak,
že rozsudek Městského soudu v Praze zrušil, neboť dospěl k závěru, že tímto soudem
dovozovaná povinnost odboru cizinecké a pohraniční policie písemně potvrzovat místo
pobytu účastníka řízení o udělení azylu jde nad rámec právní úpravy účinné v době
rozhodování . Z ust. §78 odst. 3 zákona o azylu lze dovodit pouze povinnost tohoto odboru
oznámit každé ohlášení pobytu účastníka řízení ministerstvu, aniž by zákon pro plnění takové
povinnosti předepisoval jakoukoli konkrétní formu. Jelikož tedy z žádného ustanovení zákona
o azylu nelze dovodit, že by plnění předmětné povinnosti nemohlo být uskutečňováno
v elektronické podobě, nelze ani zpochybňovat údaj o místě pobytu účastníka řízení
nahlášený elektronicky ministerstvu odborem cizinecké a pohraniční policie a uváděný
ministerstvem v evidenční kartě, která představuje tištěnou podobu informací předaných
elektronicky. Jakékoli doplňování skutkových zjištění ohledně skutečnosti, na jaké adrese byl
žalobce v rozhodné době hlášen, jak ve svém původním rozhodnutí Městský soud v Praze
vyžadoval, je proto nadbytečné.
Jsa vázán právním názorem vysloveným Nejvyšším správním soudem, Městský soud
v Praze novým rozhodnutím žalobu jako nedůvodnou zamítl poté, co vzal za prokázané,
že místem hlášeného pobytu stěžovatele byla P. 4, V L. 10. Bylo přitom věcí žalobce, aby si
ve vlastním zájmu zajistil přebírání poštovních zásilek v situaci, kdy jako žadatel o azyl musel
mimo jiné předpokládat kontaktování své osoby ze strany příslušných orgánů v řízení
zahájeném na jeho návrh. Jelikož správní orgán splnil svou zákonnou povinnost
k opakovanému pokusu o předvolání žalobce a žalobce nereagoval, nezbylo správnímu
orgánu, než správní řízení zastavit.
Proti tomuto rozhodnutí nyní směřuje kasační stížnost žalobce, v níž uplatňuje důvody
uvedené v ust. §103 odst. 1 písm. b) a d) s. ř. s., přičemž však pouze cituje zákonná znění
těchto ustanovení, resp. jejich části. Současně stěžovatel žádá, aby byl jeho kasační stížnosti
přiznán odkladný účinek.
Správní orgán ve svém vyjádření ke kasační stížnosti ze dne 10. 3. 2005 popírá
oprávněnost námitek kasační stížností vznesených. Má za to, že jak rozhodnutí ve věci azylu,
tak i rozhodnutí Městského soudu, byly vydány v souladu s právními předpisy. K obsahu
kasační stížnosti uvádí, že tato obsahuje pouze citaci zákonných důvodů dle ust. §103 odst. 1
písm. b) a d) s. ř. s., a není tedy zřejmé, z čeho na jejich naplnění stěžovatel usuzuje.
Nejvyšší správní soud se primárně zabýval otázkou, zda je podaná kasační stížnost
přípustná. Městský soud v Praze totiž rozhodl v souladu s názorem Nejvyššího správního
soudu vysloveným v rozsudku, kterým bylo jeho dřívější rozhodnutí zrušeno a věc
mu vrácena k dalšímu řízení. Podle ust. §104 odst. 3 písm. a) s. ř. s. by tak v daném případě
byla kasační stížnost přípustná pouze za předpokladu, že by v ní stěžovatel napadal
rozhodnutí Městského soudu v Praze z toho důvodu, že se neřídil závazným právním názorem
Nejvyššího správního soudu vysloveným ve zrušujícím rozsudku. Stěžovatel v kasační
stížnosti bez dalšího tvrdí důvody podle ust. §103 odst. 1 písm. b), resp. d) s. ř. s., v textu
však jedinou přípustnou námitku proti rozhodnutí soudu nevznáší.
V souladu s ust. §104 odst. 3 písm. a) s. ř. s. proto Nejvyšší správní soud posoudil
podanou kasační stížnost jako nepřípustnou a podle ust. §46 odst. 1 písm. d) s. ř. s. ve spojení
s ust. §120 s. ř. s. ji jako takovou odmítl.
Podle §60 odst. 3 ve spojení s §120 s. ř. s. nemá při odmítnutí kasační stížnosti žádný
z účastníků právo na náhradu nákladů řízení. Ustanovené zástupkyni stěžovatelů Nejvyšší
správní soud odměnu nepřiznal, neboť po vydání pravomocného rozhodnutí Městského soudu
v Praze č. j. 10 Az 42/2004 - 100 ze dne 19. 1. 2005 není žádný úkon právní služby prokázán
a za úkony provedené v předcházejícím řízení jí odměna již přiznána byla.
Poučení: Proti tomuto roz sudku nejsou přípustné opravné prostředky (§53 odst. 3
s. ř. s.).
V Brně dne 12. dubna 2006
JUDr. Jaroslav Vlašín
předseda senátu